Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tento týden jdeme na uvolnění předkožky, viz. https://www.emimino.cz/…-bez-236306/ nakonec teda v úplné narkóze.
Chtěla jsem se zeptat, především těch, kteří už něco takového absolvovali na co se připravit, jestli něco nakoupit, co říct klukovi. Zatím ví jen, že půjdem spravit pindíka.
Nemam teda zkusenost, ale rekla bych mu, ze bude spinkat a az se probudi tak bude mit spravenyho pindika a dostane darecek nebo pojedete na vylet(cokoliv za odmenu)
A ze se nemusi bat, ze tam s nim budes az se probudi a nez ho uspi(nez usne) a taky bych vzala oblibenou hracku ![]()
Něco bych si o tom přečetla, ale já nechám na přírodě pokud nemá nějaké problémy. Aby nebylo více škody než užitku!!
@lucie.edgar píše:
Něco bych si o tom přečetla, ale já nechám na přírodě pokud nemá nějaké problémy. Aby nebylo více škody než užitku!!
Dlouho jsme to zvažovli, ze všech stran od psychické po fyzickou a funčkní a nějak jsme se chodli na tom to řešit než půjde do školy. Názor dětské i chirurga je, že samo to na nejpíš nepůjde a já když vidím jak to vypada tak si to myslím taky.
@kaja00 píše:
Nemam teda zkusenost, ale rekla bych mu, ze bude spinkat a az se probudi tak bude mit spravenyho pindika a dostane darecek nebo pojedete na vylet(cokoliv za odmenu)
A ze se nemusi bat, ze tam s nim budes az se probudi a nez ho uspi(nez usne) a taky bych vzala oblibenou hracku
To samozřejmě
. Šlo mi spíš o to jak to bolí a jaká je potom péče. Jdeme na jednodenní chirurgii hned nás pustí domů.
Co jsem četla, tak to bolí a některé kluky míň některé víc. Každý má práh bolesti jinde. Po zákroku se to musí pravidelně přetahovat bolest nebolest. Já bych se na to zeptala přímo doktora. Určitě bych syna připravila na to, že pindík bude potom bolet, ale že to bude každým dnem bolet míň a míň.
@Praha Michle u nás byla mikro dírka na čůrání, a hle, během snad půl roku se to samo uvolnilo a pindík jde přetáhnout celej. ale každýho věc.
Já mám 2 malé kluky a teď mám v sobě pocit, že bych na uvolnění čekala a čekala, staršímu se z ničeho nic uvolnil po koupeli, úplně jsem se lekla, že to najednou bylo bez žádné síly, jen jemně jako vždy. Mladšího zatím vůbec neřeším, občas zkusím…V této době si říkám, že bych to právě nechala, až bude případně syn starší a bude mít problémy. Staršímu klukovi to bude vadit a bude chápat důvody, proč se tak děje. Samozřejmě je nutno si o tom bez studu umět povídat. Třeba je můj úsudek špatný, ale malý kluk si na něho sice nechá sáhnout, ale bolesti nerozumí, nechápe…A jen tak mě při psaní nadalo, neexistují nějaké znecitlivující gely, kterým by se potíralo?
@Praha Michle Prosím kolik je mu let? Já tohle řeším taky u kluka, bude mu 7, přetáhnout mu nejde, i když to zkoušíme od mala. Třikrát jsem mu dlouhodobě mazal kortikoidovou mastičku, pokaždé jinou a nezabrala žádná
Ač nám doktor tvrdil, že to není možné, prostě je. Mazali jsme poctivě a výsledek žádný. Zatím to nechává být, nicméně naznačit, že pokud nás pošle na urologii, že to přetáhnou násilím
Což nechci v žádným případě. Jenže co s tím
Má někdo zkušenost, že se to i v tomhle věku uvolní časem samo? Jinak žádné problémy nemá, zánět neměl..
@Krrysa píše:
@Praha Michle u nás byla mikro dírka na čůrání, a hle, během snad půl roku se to samo uvolnilo a pindík jde přetáhnout celej. ale každýho věc.
Poněvadž mi bylo jméno zakladatelky povědomé, tak jsem se podíval do historie. Na jaře měla starost, že se klukovi po stažení vrací zpátky na žalud, což je normální varianta. Vypadá to, že tam po dvou zánětech něco přirostlo, takže se dle všeho nejedná o normální konglutinaci, ale o sekundární srůst. Tam vidím tu operaci jako nutnou. Paradoxně toto nastává z přehnané hygieny. Vůbec žádné mýdlo na toto u malého dítěte nesmí!!!
@Moise píše:
@Praha Michle Prosím kolik je mu let? Já tohle řeším taky u kluka, bude mu 7, přetáhnout mu nejde, i když to zkoušíme od mala. Třikrát jsem mu dlouhodobě mazal kortikoidovou mastičku, pokaždé jinou a nezabrala žádnáAč nám doktor tvrdil, že to není možné, prostě je. Mazali jsme poctivě a výsledek žádný. Zatím to nechává být, nicméně naznačit, že pokud nás pošle na urologii, že to přetáhnou násilím
![]()
Což nechci v žádným případě. Jenže co s tím
Má někdo zkušenost, že se to i v tomhle věku uvolní časem samo? Jinak žádné problémy nemá, zánět neměl..
Podle Prahy Michle mu bude šest let.
Jinak, průměrný věk, kdy to jde přetáhnout je až 10,4 let. Matlat to kortikoidy a snažit se o přetažení je zbytečnost. Okopčím tu jeden příspěvek z jiného fóra, s adminem toho fóra si dobře rozumím. ( Hlavně nepodlehnout cvachovinám, které mnozí doktoři šíří na internetu)
Je to rozhovor, ten doktor sice udělal chybu, jenže to nakonec dopadlo dobře.
Miras (věk: 28) říká:
To se mi líbí! To se mi nelíbí!
Zdravím všechny, tak jsem si po přečtení pár komentářů řekl, že sem musím něco taky napsat, protože mi přijde, že spousta postižených Fimózou jsou přesvědčeni, že jediné východisko je obřízka. Před pár lety jsem si to také myslel, měl jsem pocit, že už na nic jiného, než na můj žalud nemyslím a mám strach jen pomyslet na to, co budu dělat a že snad nikdy nebudu mít holku, protože jí ho nikdy nebudu moct ukázat. Určitě většina z vás to má stejně, pořád jsem to oddaloval a myslel si, že se to nějak vyřeší samo, jenže když mi bylo 15 let, tak strach a nepříjemný pocit při ztopoření mě donutil jít k lékaři. Máma o tom věděla připravila mě na to, že to nebude příjemné a že to má svá pro a proti. Po návštěvě lékaře jsem měl smíšené pocity, protože i když mi nekoukala ani špička žaluda, tak mi doktor dal na výběr. Buď úplná obřízka nebo hoodně poctivý tréning. Přišlo mi, že to není zastánce obřízky a tak mi řekl, ať zkusím tu druhou možnost a po pár měsících se uvidí. Měl jsem si zkoušet přetahovat a napínat předkožku minimálně 3× denně a to až do mírné bolesti. Nebudete tomu věřit, ale po cca 1 měsíci už byla vidět špička žaluda a to i při ztopoření. To mě ujistilo v tom, že to půjde. Po 3 měsících se mi stala nepříjemná věc. S obrovskou radostí jsem si předkožku přetáhl přes celý žalud a poprvé v životě ho uviděl
jenže vzrušením se mi ztopořil a kůže na to nebyla ještě dost vytažená. Dost to bolelo a nejhorší bylo, že jsem myslel, že mi praskne žalud, nemohla z něj totiž odcházet krev. Zareagoval jsem tak, že jsem si vlezl do ledové sprchy a pořád si ho chladil. Pochvilce mi asi zmrznul a začal se zmenšovat
Po roce od začátku tréningu už vše fungovalo jak má a předkožka šla normálně přetáhnout i při ztopoření. Jediné co mi vadilo, byla nedostatečně natažená uzdička a tak jsem sice měl odkrytý celý žalud, ale veškerá kůže byla nahrnutá hned za ním a dál to nešlo. Kůže je ale velice elastická a dnes, je to už 13 let, je vše v perfektním stavu. viz. foto Chtěl jsem tím jen říct, že i když to tak nevypadá, tak hodně záleží na vás a na doktorovi kterého chytnete. Dnes jsem strašně rád, že jsem tenkrát narazil na doktora, který né za každou cenu chtěl hned řezat. Mějte se a přetahování zdar
Foto v dnešním stavu, neobřezán! 
Vloženo: 20.11.2012, 21:19odpovědět -3 hlasů
bublina říká:
To se mi líbí! To se mi nelíbí! „Dost to bolelo a nejhorší bylo, že jsem myslel, že mi praskne žalud, nemohla z něj totiž odcházet krev.“
Doktor tě měl poučit, jak se zachovat, pokud k tomu dojde. Říká se tomu parafimóza. Není nutné panikařit, stačí žalud o špičky několika prsty stisknou a tak z něj vytlačit krev. Žalud se tak zmenší a předkožka se přes něj přetáhne zpátky. A je dobré to před tím namazat lubrikantem (nebo čímkoliv mastným), aby předkožka po žaludu snadněji sklouzla.
Vloženo: 20.11.2012, 21:50odpovědět -8 hlasů
Miras (věk: 28) říká:
To se mi líbí! To se mi nelíbí!
Jo jo, já už se tomu dnes jen směji, ale tenkrát mi bylo 15 a během pár vteřin se radost z úspěchu změnila na paniku a na rovinu říkám, že asi ani dnes bych si ho nezmáčkl jak píšeš ty, přišlo mi, že se zvětšil snad dvojnásob než bylo normální a fakt jsem se bál, že mi při dotyku praskne
Nehledě na velkou citlivost a jemnost kůže, což asi bylo i tím, že 15 let neviděla světlo světa ![]()
Vloženo: 21.11.2012, 01:52odpovědět -1 hlas
bublina říká:
To se mi líbí! To se mi nelíbí! „tenkrát mi bylo 15 a během pár vteřin se radost z úspěchu změnila na paniku“ Proto jsem psala, že doktor tě měl na tohle riziko upozornit a poučit tě, jak reagovat. Ta studená voda, to nebyl špatný nápad, ale kdyby zaškrcení bylo větší, nemuselo by to ochlazení pomoci. „ani dnes bych si ho nezmáčkl … fakt jsem se bál, že mi při dotyku praskne“ Tu krev, která nemůže odtékat, je třeba ze žaludu nějak dostat. Ten mírný a postupný tlak na žalud v celé ploše je nejjednodušší. když to neuděláš, ten trvalý tlak může poškodit tkáň žadudu, když krev neproudí, nepřináší kyslík a živiny a neodvání odpadní látky, tkáně se poškodí, choroboplodné zárodky nemá kdo likvidovat (bílé krvinky jsou v krvi), odumírání tkáně, gangréna a nutnost amputace, protože jinak otrava krve a smrt
Není lepší překonat tu citlivost žaludu a vydržet chvíli mírnou bolest? Co myslíš, že by udělal doktor na pohotovosti, kam bys jel, kdyby sis to sám nezmáčknul? Prstama by krev ze žaludu vytlačil, protože on ví, že ti při dotyku rozhodně žalud nepraskne ![]()
Jinak to sem píšu spíš pro ostatní než pro tebe. Kdyby někdo měl podobný problém a nebyl na to upozorněn, aby věděl, co dělat. ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Protože se v tom těžko orientujete, tak tu přidám něco, co mám na svých stránkách: (dle všeho je u Zaladatelky zcela jiný problém, toto je pro Moiseho:
Ahoj, chtěla bych se podělit o příběh s uvolněním předkožky mého syna. Bude to delší povídání, ale třeba někomu pomůže.
Na tříleté prohlídce to začalo otázkou na stahování. Jelikož to nešlo a syn měl sotva dírku na čůrání, byli jsme odeslání na chirurgii. Po celkem nešetrné prohlídce jsme odcházeli s tím, že syn nemá fimozu, ale pouze přilepení a že můžeme ještě chvíli s uvolňováním počkat. Za pár týdnů, ale přišel první zánět. Opět chirurgie, opět celkem nešetrné vyšetření. Dostali jsme framykoin a poučení o koupelích v heřmánku. Druhý den (státní svátek) kontrola v nemocnici. V nemocnici o moc lepší a šetrnější přístup, doporučili pokračovat v koupelích ovšem v řepíku a framykoin omezit. Cca za týden vše vypadalo celkem normálně. Při kontrole opět na chirurgii nám byla napsaná kortikoidová emulze. Po ní synovi pinďa akorát otekl (zkoušela jsem víckrát, vždy s rozestupem alespoň 2 týdny) a víc se nedělo. Podle mudr. nesmysl. Byli jsme tedy u ní znovu a řekla, že synovi předkožku uvolní sondou, ale že se to dělá bez anestezie, tak ať se připravím, že bude řvát. Odmítla jsem a vyslechla si, že synovi svým rozhodnutím akorát ublížím. Odcházeli jsme od ní s opravdu špatným pocitem. V cca 4,5 letech najednou lup a synovi vykoukla špička žaludu. Jásali jsme, že teď už to bude dobré. Bohužel předčasně. Za pár týdnů druhý zánět. Opět chirurgie, opět hrozný přístup a rozloučení s mudr, že k ní už nikdy a začali jsme jezdit raději už jen do nemocnice. Po doléčení zánětu, na nás však začal být vyvíjen i v nemocnici nátlak na uvolnění. Syn měl předkožku v tu dobu přilepenou asi už jen na třetině žaludu, ovšem ne rovnoměrně, že by byl žalud že třetiny vidět. Slepení měl na jedné straně úplně od shora a druhou stranu měl už volnou (snad je to trochu srozumitelné). Od kamarádky jejíž syn se „léčil“ taky s přilepením, jsem dostat kortikoidovou, tentokrát, ale mast. Po pár dnech užívání se kůžička úplně ztenčila a jakoby rozšířila, ale s přilepení to nepohnulo ani o kousek. Vše jsme tedy vysadili a čekali. Na 5ti leté prohlídce opět dotaz na stahování. Mírný nátlak ze strany pediatra, že už je opravdu čas. A tak jsme šli. V nemocnici dostal na pinďu mast a zalepili mu ho, za hodinu to sundali, předkožku mudr. stáhla rukama, syn nic necítil a odcházeli jsme. Co však naslalo doma, to bylo peklo. Koupání každou hodinu v řepíku a heřmánku (pinďa 2× takový), čůrání do vody nebo zase řepíku, stahování večer a ráno. První stažení syn řval, jak jsem ho ještě nikdy neslyšela. Předkožka byla po obvodu popraskaná, žalud rudý. Moje výčitky neměřitelné. Strach jeho i můj, z každého dalšího jen doteku. Každý den to, ale bylo opravdu lepší a lepší a dnes je to týden a syn si ho sám poprvé pomalinku stáhnul a říkal že nebolí.
PS : Včera jsem byla s mladším na 3leté prohlídce… Nátlak nenátlak, tohodle nedám!
Bez anestezie to dělají pouze doktoří alá Joseph Mengele. Žel, u nás je takových více než dost.
Nemusí jít o celkovou anestezii.
@Haculka píše:
Ahoj, chtěla bych se podělit o příběh s uvolněním předkožky mého syna. Bude to delší povídání, ale třeba někomu pomůže.Na tříleté prohlídce to začalo otázkou na stahování. Jelikož to nešlo a syn měl sotva dírku na čůrání, byli jsme odeslání na chirurgii. Po celkem nešetrné prohlídce jsme odcházeli s tím, že syn nemá fimozu, ale pouze přilepení a že můžeme ještě chvíli s uvolňováním počkat. Za pár týdnů, ale přišel první zánět. Opět chirurgie, opět celkem nešetrné vyšetření. Dostali jsme framykoin a poučení o koupelích v heřmánku. Druhý den (státní svátek) kontrola v nemocnici. V nemocnici o moc lepší a šetrnější přístup, doporučili pokračovat v koupelích ovšem v řepíku a framykoin omezit. Cca za týden vše vypadalo celkem normálně. Při kontrole opět na chirurgii nám byla napsaná kortikoidová emulze. Po ní synovi pinďa akorát otekl (zkoušela jsem víckrát, vždy s rozestupem alespoň 2 týdny) a víc se nedělo. Podle mudr. nesmysl. Byli jsme tedy u ní znovu a řekla, že synovi předkožku uvolní sondou, ale že se to dělá bez anestezie, tak ať se připravím, že bude řvát. Odmítla jsem a vyslechla si, že synovi svým rozhodnutím akorát ublížím. Odcházeli jsme od ní s opravdu špatným pocitem. V cca 4,5 letech najednou lup a synovi vykoukla špička žaludu. Jásali jsme, že teď už to bude dobré. Bohužel předčasně. Za pár týdnů druhý zánět. Opět chirurgie, opět hrozný přístup a rozloučení s mudr, že k ní už nikdy a začali jsme jezdit raději už jen do nemocnice. Po doléčení zánětu, na nás však začal být vyvíjen i v nemocnici nátlak na uvolnění. Syn měl předkožku v tu dobu přilepenou asi už jen na třetině žaludu, ovšem ne rovnoměrně, že by byl žalud že třetiny vidět. Slepení měl na jedné straně úplně od shora a druhou stranu měl už volnou (snad je to trochu srozumitelné). Od kamarádky jejíž syn se „léčil“ taky s přilepením, jsem dostat kortikoidovou, tentokrát, ale mast. Po pár dnech užívání se kůžička úplně ztenčila a jakoby rozšířila, ale s přilepení to nepohnulo ani o kousek. Vše jsme tedy vysadili a čekali. Na 5ti leté prohlídce opět dotaz na stahování. Mírný nátlak ze strany pediatra, že už je opravdu čas. A tak jsme šli. V nemocnici dostal na pinďu mast a zalepili mu ho, za hodinu to sundali, předkožku mudr. stáhla rukama, syn nic necítil a odcházeli jsme. Co však naslalo doma, to bylo peklo. Koupání každou hodinu v řepíku a heřmánku (pinďa 2× takový), čůrání do vody nebo zase řepíku, stahování večer a ráno. První stažení syn řval, jak jsem ho ještě nikdy neslyšela. Předkožka byla po obvodu popraskaná, žalud rudý. Moje výčitky neměřitelné. Strach jeho i můj, z každého dalšího jen doteku. Každý den to, ale bylo opravdu lepší a lepší a dnes je to týden a syn si ho sám poprvé pomalinku stáhnul a říkal že nebolí.
PS : Včera jsem byla s mladším na 3leté prohlídce… Nátlak nenátlak, tohodle nedám!
@Haculka píše:
Ahoj, chtěla bych se podělit o příběh s uvolněním předkožky mého syna. Bude to delší povídání, ale třeba někomu pomůže.Na tříleté prohlídce to začalo otázkou na stahování. Jelikož to nešlo a syn měl sotva dírku na čůrání, byli jsme odeslání na chirurgii. Po celkem nešetrné prohlídce jsme odcházeli s tím, že syn nemá fimozu, ale pouze přilepení a že můžeme ještě chvíli s uvolňováním počkat. Za pár týdnů, ale přišel první zánět. Opět chirurgie, opět celkem nešetrné vyšetření. Dostali jsme framykoin a poučení o koupelích v heřmánku. Druhý den (státní svátek) kontrola v nemocnici. V nemocnici o moc lepší a šetrnější přístup, doporučili pokračovat v koupelích ovšem v řepíku a framykoin omezit. Cca za týden vše vypadalo celkem normálně. Při kontrole opět na chirurgii nám byla napsaná kortikoidová emulze. Po ní synovi pinďa akorát otekl (zkoušela jsem víckrát, vždy s rozestupem alespoň 2 týdny) a víc se nedělo. Podle mudr. nesmysl. Byli jsme tedy u ní znovu a řekla, že synovi předkožku uvolní sondou, ale že se to dělá bez anestezie, tak ať se připravím, že bude řvát. Odmítla jsem a vyslechla si, že synovi svým rozhodnutím akorát ublížím. Odcházeli jsme od ní s opravdu špatným pocitem. V cca 4,5 letech najednou lup a synovi vykoukla špička žaludu. Jásali jsme, že teď už to bude dobré. Bohužel předčasně. Za pár týdnů druhý zánět. Opět chirurgie, opět hrozný přístup a rozloučení s mudr, že k ní už nikdy a začali jsme jezdit raději už jen do nemocnice. Po doléčení zánětu, na nás však začal být vyvíjen i v nemocnici nátlak na uvolnění. Syn měl předkožku v tu dobu přilepenou asi už jen na třetině žaludu, ovšem ne rovnoměrně, že by byl žalud že třetiny vidět. Slepení měl na jedné straně úplně od shora a druhou stranu měl už volnou (snad je to trochu srozumitelné). Od kamarádky jejíž syn se „léčil“ taky s přilepením, jsem dostat kortikoidovou, tentokrát, ale mast. Po pár dnech užívání se kůžička úplně ztenčila a jakoby rozšířila, ale s přilepení to nepohnulo ani o kousek. Vše jsme tedy vysadili a čekali. Na 5ti leté prohlídce opět dotaz na stahování. Mírný nátlak ze strany pediatra, že už je opravdu čas. A tak jsme šli. V nemocnici dostal na pinďu mast a zalepili mu ho, za hodinu to sundali, předkožku mudr. stáhla rukama, syn nic necítil a odcházeli jsme. Co však naslalo doma, to bylo peklo. Koupání každou hodinu v řepíku a heřmánku (pinďa 2× takový), čůrání do vody nebo zase řepíku, stahování večer a ráno. První stažení syn řval, jak jsem ho ještě nikdy neslyšela. Předkožka byla po obvodu popraskaná, žalud rudý. Moje výčitky neměřitelné. Strach jeho i můj, z každého dalšího jen doteku. Každý den to, ale bylo opravdu lepší a lepší a dnes je to týden a syn si ho sám poprvé pomalinku stáhnul a říkal že nebolí.
PS : Včera jsem byla s mladším na 3leté prohlídce… Nátlak nenátlak, tohodle nedám!
Přečetl jsem si to celé ale celkově velmi špatný postup.
![]()