Uzavřený partner

Anonymní
18.1.20 13:00

Uzavřený partner

Ahoj holky,
jdu si k vám pro radu a prosím o anonym z důvodu intimních informací.
Mám cca půl roku novou známost, přítel je fajn, snaží se, ale je ohromně citově zablokovaný. Na vině je těžké trauma z dětství, následované dalším traumatem v ranné dospělosti. Nedokáže se otevřít a nedůvěřuje, nikomu. Je si své povahy vědom, dokáže to nazvat, ale tím to končí. Svou náklonnost mi dává najevo činy, cokoliv potřebuju zařídí, vymyslí, udělá. Představil mě svým přátelům, vymýšlí různé akce a výlety, to ano, je mu se mnou dobře, zajímá se. Ale co mi schází, je to pouto. Neumím to nazvat, řekla bych duševní intimita. Mám ho ráda, máme společné zájmy, je to inteligentní, věrný chlap. Ale žije na povrchu a začínám chápat, že mi to nestačí. Taky nejsem příliš empaticky založena, tedy jsme na toto téma ještě pořádně nemluvili, nevím jak začít ????. Nemáte některá podobnou zkušenost? A ještě důležitá poznámka, u lékaře byl, předepsána antidepresiva. Děkuji za případné postřehy ????

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14127
18.1.20 13:07

Zarazil me konec. Antidepresiva? To neni dobre :think:

Jinak az ti bude plne duverovat a bude vedet, ze se na tebe muze opravdu spolehnout, tak se ti otevre. To je ted jen jeho ochrana.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
15997
18.1.20 13:10

Nedá se počítat s tím, že by se z něj najednou stal otevřený sdílný člověk s potřebou velké blízkosti - a to ani kdyby byl v psychoterapii a zpracovával to. Pokud užívá antidepresiva, tak by se mu nějaká psychoterapie hodila, ale je to jen možnost, ke které si musí dojít sám, no.

Co můžeš udělat je především sama sobě dát dohromady co bys konkrétně potřebovala, abys tam to pouto cítila. Konkrétně v podobně činů,

No a pak se někdy domluvte že se chcete domluvit - potřebujete časové okno, kdy ani jeden nebudete nikam spěchat, nebude potřeba nic řešit a nebudete čekat, že hned bude sex a zkus vyjádřit co bys potřebovala, aby ses cítila lépe (více přijímaná, více v centru pozornosti více - nevím co konkrétně potřebuješ víc) a zjistila, jak se k tomu staví on.

Pokud úplně nevíš jak na takový rozhovor mrkni se na koncept neníásilní komunikace, která slouží právě k tomu, aby člověk uměl druhému předat informaci o tom, co by potřeboval, aniž by na druhého tlačil či s ním manipuloval a vrduhém tím vzbudil obrannou reakci A zároveň aby tedy člověk respektoval jak svoje potřeby, tka potřeby toho druhého a že není špatně, když jsou odlišné a že se to dá skloubit.

Tady je ke stažení kniha https://uloz.to/…kace-ocr-pdf

a tady je moc povedenej rozhlasovej dokument

https://vltava.rozhlas.cz/…kace-6249993

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2240
18.1.20 13:36

Jak se to projevuje, takova dusevni intimita? Jak vis, ze zije na povrchu, kdyz sama o sobe pises, ze taky nejsi prilis empaticka? Pises, ze ti svou naklonnost dava najevo ciny, coz je mnohem vic nez nejake cukrbliky, tak co presne ti chybi? Myslim, ze pokud to nebudes schopna sama definovat, tak nema smysl zacinat o tom nejaky rozhovor s nim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 13:46

A co konkrétně ti vadí? Já jsem taky hodně uzavřený člověk. Nerozebírám své pocity, stavy apod. ani s nejbližšími. To samé nevyžaduju ani od ostatních a přijde mi to ok. Nikdy by mě nenapadlo, že to může až tak vadit :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
3512
18.1.20 13:49

Jsem stejná, z podobných důvodů, a žiju v domnění, že protože jsem to netajila, partner si mě už s těmito vlastnostmi vybral. :think: Nepovažuju to za problém charakteru nebo zlozvyk, kterého bych se měla zbavovat nebo „léčit“ prášky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6772
18.1.20 13:56

Já třeba vnímám jako větší projev lásky čin, než jen slova. Které se říkají často a ne vždy upřímně. Slovo nic nestojí, zato čin ano.
Mluv s ním, řekni mu že je pro tebe i ta verbální část vztahu důležitá. A že mu dáš čas. Třeba jenom potřebuje víc důvěry, víc ti věřit. A pak když to příjde bude to opravdové a opravdu upřímné.
Pokud to potřebuješ slyšet často tak to může být klidně i tvoje „divnost“. Že o tom potřebuješ ujištovat.

Antidepresiva má 4 z 5 lidí. To bych řešila minimálně. Pokud mu to opravdu pomáhá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
861
18.1.20 14:22

Nejsem žádný odborník, ale napadlo mě s těmi AD… Mám pár hoďte blízkých známých, co různé prášky taky berou/brali v minulosti. S kým jsem o tom mluvila, ten mi efekt popsal tak, že se po tabletce člověk necítí lépe ve smyslu šťastnější, spíš je mu všechno víc jedno. Prostě to potlačí emoce, jak ty negativní, tak i ty pozitivní, nemohl by být problém v tomhle? Že na jednu stranu mu to pomáhá srovnat se s traumaty, na stranu druhou mu to trochu blokuje zamilovanost, pocity štěstí atd, a tak je ani neprojevuje?

Nevím, těžko soudit, ale nejspíš by mu opravdu prospělo si spíš pravidelně popovídat s psychologem než brát prášky. To má nějakou diagnózu, poruchu? Připadá mi to trochu jako takový zanedbaný postup lékaře, místo dlouhodobé péče předepsat prášky, které bohužel mají i určité negativní dopady…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
15997
18.1.20 14:27

@Bebeluska8 ne, antidepresiva nepotlačuí emoce, antidepresiva ořezávají nejhorší deprese a úzkosti. Nemění osobnost, nezabraňují štěstí - ale ani ho nepřivolají. Z deprese dostanou člověka do neutrálu. Jestli se pak naučí znovu radovat, to už je jeho práce a prášky mu v tom nebrání…

To platí okud se bavíme o antidepresivech. Pokud se bavíme o sedativech jako jsou třeba benzodiazepiny, tak ty otupují, ale to nejsou antidepresiva.

A radit po internetu aby někdo vysadil antidepresiva je na pár facek. Neléčené úzkosti a depredse velmi snadno skončí sebevraždou. To že ty to nevíš a nebo tomu nevěříš je tvůj problém - nic to nemění na podstatě jak nebezpečné rady nabízíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3512
18.1.20 14:31
@Ou píše:
A radit po internetu aby někdo vysadil antidepresiva je na pár facek.

Jj, podobně jako rozdávat po internetu tutové diagnózy. ;) Že…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7423
18.1.20 15:20
@Anonymní píše:
A co konkrétně ti vadí? Já jsem taky hodně uzavřený člověk. Nerozebírám své pocity, stavy apod. ani s nejbližšími. To samé nevyžaduju ani od ostatních a přijde mi to ok. Nikdy by mě nenapadlo, že to může až tak vadit :nevim:

Asi tak nejak. Mam to obdobne a kupodivu nic nezobu a normalne funguju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 15:36
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
jdu si k vám pro radu a prosím o anonym z důvodu intimních informací.
Mám cca půl roku novou známost, přítel je fajn, snaží se, ale je ohromně citově zablokovaný. Na vině je těžké trauma z dětství, následované dalším traumatem v ranné dospělosti. Nedokáže se otevřít a nedůvěřuje, nikomu. Je si své povahy vědom, dokáže to nazvat, ale tím to končí. Svou náklonnost mi dává najevo činy, cokoliv potřebuju zařídí, vymyslí, udělá. Představil mě svým přátelům, vymýšlí různé akce a výlety, to ano, je mu se mnou dobře, zajímá se. Ale co mi schází, je to pouto. Neumím to nazvat, řekla bych duševní intimita. Mám ho ráda, máme společné zájmy, je to inteligentní, věrný chlap. Ale žije na povrchu a začínám chápat, že mi to nestačí. Taky nejsem příliš empaticky založena, tedy jsme na toto téma ještě pořádně nemluvili, nevím jak začít ????. Nemáte některá podobnou zkušenost? A ještě důležitá poznámka, u lékaře byl, předepsána antidepresiva. Děkuji za případné postřehy ????

Kolik je příteli a tobě let? A znáte se už déle, nebo jen ten půlrok?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 15:53
@Anonymní píše:
Kolik je příteli a tobě let? A znáte se už déle, nebo jen ten půlrok?

Známe se cca rok, nejprve kamarádsky, pak se to posunulo dále. 29 a 36 :)

  • Citovat
  • Nahlásit
861
18.1.20 16:56
@Ou píše:
@Bebeluska8 ne, antidepresiva nepotlačuí emoce, antidepresiva ořezávají nejhorší deprese a úzkosti. Nemění osobnost, nezabraňují štěstí - ale ani ho nepřivolají. Z deprese dostanou člověka do neutrálu. Jestli se pak naučí znovu radovat, to už je jeho práce a prášky mu v tom nebrání…

To platí okud se bavíme o antidepresivech. Pokud se bavíme o sedativech jako jsou třeba benzodiazepiny, tak ty otupují, ale to nejsou antidepresiva.

A radit po internetu aby někdo vysadil antidepresiva je na pár facek. Neléčené úzkosti a depredse velmi snadno skončí sebevraždou. To že ty to nevíš a nebo tomu nevěříš je tvůj problém - nic to nemění na podstatě jak nebezpečné rady nabízíš.

Omlouvám se, pokud můj komentář vyzněl ve smyslu ‚ať přítel okamžitě vysadí lékařem předepsanou medikaci, to vyřeší všechny problémy‘. Myslela jsem tím spíš ‚možná by stálo za to zjistit, jestli příteli daný lékař věnoval dostatečnou pozornost a neodbyl ho předpisem na ad bez pořádného vyšetření a diskuze‘. Protože mám pár blízkých, kteří si prošli různými terapiemi, vím, jak se přístup může ohromně lišit, a že existují instituce, kde to berou jak na běžícím pásu, což je strašně smutné. Zvážit možnosti jiné či přídatné léčby pro mě neznamená vysadit léky, které teď třeba i účinkují, ale asi jsem to nenapsala dost jasně. Navíc si taky uvědomuji, že problém třeba nemusí být až tak v příteli, jako v nárocích zakladatelky, protože její popis ani mně úplně nestačí k tomu, abych pochopila, co vlastně neklape. Přesto jsem cítila potřebu vyjádřit se k tomu, že zdravotnictví občas v přístupu k lidem s depresemi i jinými problémy má své mouchy, a změna psychologa může udělat divy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat