Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Úzkost a deprese u dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
8.8.20 23:10
To mě je líto
Syn měl taky podobný problémy. Je mu 5. Bohůžel se zjistilo, že je autista. Zajděte k psychologovi. Pokud je autista vše snáší hůř. Jak bolest, strach. Držím palce je to těžké. Jen můj názor třeba to je jinak má stresy, kvůli rozchodu. Děti to snáší špatně.
- Citovat
- Upravit
8.8.20 23:19
Moje bývalá kolegyně má syna, který si také prošel úzkostmi, zejména měl velký a bezdůvodný strach, že někomu ublíží. Byla s ním u psychiatričky, ta mu nasadila nějaké prášky a povídala si s ním. No a zbavil se toho - myslím, že i docela rychle. A prý to není nic ojedinělého, že citlivější děti si mohou ve svém vývoji tímto projít. Tak třeba to bude u vás také tak…?
Dodatek - možná také cítí, že narozením nového člena rodiny už nebude on to mimino a bude nést zodpovědnost a přirozeně to v něm pracuje. Plus ta první třída - může najednou vnímat, že už je „velký školák“, resp. „starší brácha“ a to v něm může také budit obavy, jestli je na tu „skorodospělost“ připravený…
Příspěvek upraven 08.08.20 v 23:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 23:24
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosím vás už jsem z toho tak trochu nesvá a mám obavy…
Synovi je 8 let a poslední půl rok možná rok se u něj projevují zvláštní stavy které mi nepřijdou v pořádku… Než začnu psát o co jde řeknu vám pár důležitých věcí… Se synovo tatínkem jsem byla 6 let
Když synovi byli 4 roky rozešli jsme se ale samozřejmě v dobrém a dodnes spolu vycházíme a máme se rádi uděláme pro sebe navzájem cokoliv když někdo z nás potřebuje..
Takže vztahy mezi mnou a otcem naprosto perfektní beru ho dá se říct jako svého bratra a hodně mi na něm záleží… Jen prostě vztah bohužel nefungoval… Nového přítele mám 4 roky a taky s bývalím přítelem vychází…
Synovo narozeniny trávíme všichni spolu babičky dedové a jak bývalí přítel tak přítomný
Teď jsem ve 4 měsíci a čekáme miminko, syn se moc těší a opatruje mě ale přijde mi to přehnané, má o mě šílený strach, všude mě drží za ruku, nehne se ode mě, jakmile se něčeho leknu a třeba malinko vyjeknu tak začne šílet mami mami co je ti…
Sedíme v restauraci a i tam prostě by mě držel za ruku tak už ho musím i napomenout aby to nepřeháněl…
Má šílený strach z veškerých brouků a podobné havěti hned začne šíleně vyvádět a nejhůř když je to vosa nebo včela to je prostě fakt úplně šílený co vyvádí…
Nebo prostě jsme doma přijdu do obýváku a on z ničeho nic sedí v obýváku a brečí tak jdu za ním co se děje a on že je mu smutno po dětství když byl malej a že vzpomíná na narozeniny a jak jsme si s ním hráli a tak a chce bejt zase malej že teď má starosti že musí chodit do školy a dělat úkoly… Tak tyhle stavy má tak jednou za týden… Mimochodem ve škole je perfektní je v první třídě šel o rok později a učitelka řekla že je chytrej na 3 třídu že je fakt strašně šikovnej…
Další co mě dnes zarazilo sedíme venku je tma a syn z ničeho nic začal šíleně brečet že za potem slyšel divný zvuky měl úplný záchvat nejde popsat nemohl skoro ani dýchat a strašně se třásl a držel se mě jak klíště… To se mj stalo dnes poprvé a proto jsem se rozhodla sem napsat protože mám i něj strach…
Jinak moje mamka na tom byla psychicky špatně chodila k psychiatrovi a před 2 lety zemřela na embolii…
Já chodím taky k psychiatrovi ale to z důsledku toho že jsem měla velmi nehezké a těžké dětství…
Ale teď jsem spokojená vyrovnaná těšíme se na sourozence a samozřejmě dáváme všechnu lásku mému synovi kterého moc miluji protože zároveň přes tohle všechno je to to nejúžasnější co mám a prostě mám strach že není něco v pořádku… Prosím děkuji za názory a anonym asi chápete… Děkuji
Nevím tedy jestli poradím, protože já mám sedmiletou dceru, bude jí v prosinci osm a je to tedy úplně to stejný. Ale u holek se to asi až tak nebere. Já prostě prohlašuju, že je krapet hysterická, ale co si pamatuju sebe z dětství, tak jsem byla něco podobnýho. Já si třeba pamatuju, že když naši šli někam za zábavou, tak jsme zůstaly doma já a moje ségra dvojče, takže jsme byly dvě a stejně jsme panikařily, brečely, kde jsou, že se nevrátí apod. Celkem jsme se dokázaly navzájem vybudit do pěknýho stresu. A u syna se to možná i trochu zhorší, až se malé narodí a přijde žárlivost. U dcery se to letos taky zhoršilo, když od března byla doma ze školy (první třída), musela se doma učit, video hovory 3× týdně a její skoro čtyřletý brácha nic. Mohl si hrát, když ona se musela učit. Takže přišly výstupy, hysteráky, no děs. Když chodila do školy a brácha do školky, tak to bylo v pořádku… Jo, jednou jí přistál na noze roháč a to ztropila výstup, že jsem myslela, že ji vraždí… Babičku to vyděsilo, mě už to nechává celkem v klidu… Navíc, když je dcera ve stresu, začne ji bolet břicho. Pomáhá nahřívací plyšák a nesmí se prostě litovat. Litování to ještě zhoršuje. Jenže babičce jí je většinou líto a tak na ní ťuťu ňuňu a je to horší, než když já na ní zhurta, ale v klidu, to se většinou rychle uklidní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 23:26
Návstivila bych psychologa a pokud by ten to doporučil, tak i psychiatra..Urcite bych to resila s odborniky. Pred casem jsem cetla prispevek jako pres kopirak tomu Vasemu. Nejste jediní a urcite se to dá řešit. Ale včas!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.20 11:11
Měla jsem podobné stavy a jsem normální 
, nicméně s úzkostmi a depresemi se potýkám celý život, teď jsem bez mediace, ale úplně bez potíží nejsem a bůhví, jestli kdy budu. Částečně je to dětstvím, částečně genetikou. Pokud ty sama chodíš k psychiatrovi, asi nějaké predispozice mít bude, plus nějaká zátěž z prostředí tam je taky - první třída, očekávaný sourozenec, patchworkova rodina… No a kdyžtak se to sečte…
Zpětně bych si přála, aby to máma tehdy řešila a vzala mě k psychologovi. Třeba by to nepomohlo, ale treba bych to aspoň měla jednodušší, jako tehdy. Nicméně přežila jsem i bez odborné péče
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.20 19:20
@luci.no já si myslím, že 9-12 je cílová skupina. Mladší by si z toho ale taky něco vzali, kdyby se jim to řádně predzvykalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.2.23 20:23
Hezký večer, oživuji diskuzi. Mám 8 - letého synka, který je velmi šikovný, hodný, učí se na samé jedničky. Ale je přecitlivělý a bojácný. Poslední měsíc opakuje neustále slova děkuji, omlouvám se, prosím…ptá se pořád dokola, zda neudělal něco špatně, je velmi nejistý. Nechce chodit do školy, má stres z domácích úkolů…nemá sebedůvěru. A já nevím jak na něj. Ptala jsem se jedné psycholožky, mám mu být oporou, být klidná. Některé děti takové jsou, otrkají se až zkušenostmi, navíc já byla taky taková, ne-li horší, takže svou roli hrají i geny. Nicméně nemáte prosím tipy jak na něj? Učitelce jsem řekla, že má ze školy stres, řekly jsme mu, že kdyby něco zapomněl nebo se bál, má se ozvat. Nabídla mi návštěvy školní psycholožky, samozřejmě zvažuji. Moc děkuji za případné rady.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.2.23 21:28
@Anonymní píše:
Hezký večer, oživuji diskuzi. Mám 8 - letého synka, který je velmi šikovný, hodný, učí se na samé jedničky. Ale je přecitlivělý a bojácný. Poslední měsíc opakuje neustále slova děkuji, omlouvám se, prosím…ptá se pořád dokola, zda neudělal něco špatně, je velmi nejistý. Nechce chodit do školy, má stres z domácích úkolů…nemá sebedůvěru. A já nevím jak na něj. Ptala jsem se jedné psycholožky, mám mu být oporou, být klidná. Některé děti takové jsou, otrkají se až zkušenostmi, navíc já byla taky taková, ne-li horší, takže svou roli hrají i geny. Nicméně nemáte prosím tipy jak na něj? Učitelce jsem řekla, že má ze školy stres, řekly jsme mu, že kdyby něco zapomněl nebo se bál, má se ozvat. Nabídla mi návštěvy školní psycholožky, samozřejmě zvažuji. Moc děkuji za případné rady.
Ahoj, muj syn mel jeden cas taky nejake problemy, ale trosku jine, spis byl bez nalady, mozna uz lehce deprese, ale uz je to spoustu let, bylo mu cca 9,10,ted uz mu je pres 20,a jezdili jsme asi rok k psychiatricce a mel nasazeny leky serotonin, to mu dost pomohlo a jak jsme je postupne vysadili, tak pak uz dobre..trosku mezitim vyzral, trochu se zlepsili pomery ve skole, a tak.
Tim ti nechci doporucovat nejake leky pro maleho, ale rozhodne ti doporucuji prijmout nabidku skolni psycholozky. Na tom se neda nic zkazit, ver mi.
Naprosto chapu tve starosti, ja jsem taky takova, nemavla bych nad tim rukou, pokud moje dite neni v pohode, tak me to trapi.
Drzim palecky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.2.23 21:48
@Anonymní píše:
Ahoj, muj syn mel jeden cas taky nejake problemy, ale trosku jine, spis byl bez nalady, mozna uz lehce deprese, ale uz je to spoustu let, bylo mu cca 9,10,ted uz mu je pres 20,a jezdili jsme asi rok k psychiatricce a mel nasazeny leky serotonin, to mu dost pomohlo a jak jsme je postupne vysadili, tak pak uz dobre..trosku mezitim vyzral, trochu se zlepsili pomery ve skole, a tak.
Tim ti nechci doporucovat nejake leky pro maleho, ale rozhodne ti doporucuji prijmout nabidku skolni psycholozky. Na tom se neda nic zkazit, ver mi.
Naprosto chapu tve starosti, ja jsem taky takova, nemavla bych nad tim rukou, pokud moje dite neni v pohode, tak me to trapi.
Drzim palecky.
Děkuji moc 
- Citovat
- Upravit
1.2.23 21:50
Přijde mi jako můj šestiletý, ten je citlivý a nedavno mu někdo řekl, že každý jednou umře. Od té doby se bojí smrti a často ho uklidňuju, že neumře a čekám, kdy toto přejde. Možná něco slyšel, viděl či četl a bojí se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den, prosím vás už jsem z toho tak trochu nesvá a mám obavy…
Synovi je 8 let a poslední půl rok možná rok se u něj projevují zvláštní stavy které mi nepřijdou v pořádku… Než začnu psát o co jde řeknu vám pár důležitých věcí… Se synovo tatínkem jsem byla 6 let
Když synovi byli 4 roky rozešli jsme se ale samozřejmě v dobrém a dodnes spolu vycházíme a máme se rádi uděláme pro sebe navzájem cokoliv když někdo z nás potřebuje..
Takže vztahy mezi mnou a otcem naprosto perfektní beru ho dá se říct jako svého bratra a hodně mi na něm záleží… Jen prostě vztah bohužel nefungoval… Nového přítele mám 4 roky a taky s bývalím přítelem vychází…
Synovo narozeniny trávíme všichni spolu babičky dedové a jak bývalí přítel tak přítomný
Teď jsem ve 4 měsíci a čekáme miminko, syn se moc těší a opatruje mě ale přijde mi to přehnané, má o mě šílený strach, všude mě drží za ruku, nehne se ode mě, jakmile se něčeho leknu a třeba malinko vyjeknu tak začne šílet mami mami co je ti…
Sedíme v restauraci a i tam prostě by mě držel za ruku tak už ho musím i napomenout aby to nepřeháněl…
Má šílený strach z veškerých brouků a podobné havěti hned začne šíleně vyvádět a nejhůř když je to vosa nebo včela to je prostě fakt úplně šílený co vyvádí…
Nebo prostě jsme doma přijdu do obýváku a on z ničeho nic sedí v obýváku a brečí tak jdu za ním co se děje a on že je mu smutno po dětství když byl malej a že vzpomíná na narozeniny a jak jsme si s ním hráli a tak a chce bejt zase malej že teď má starosti že musí chodit do školy a dělat úkoly… Tak tyhle stavy má tak jednou za týden… Mimochodem ve škole je perfektní je v první třídě šel o rok později a učitelka řekla že je chytrej na 3 třídu že je fakt strašně šikovnej…
Další co mě dnes zarazilo sedíme venku je tma a syn z ničeho nic začal šíleně brečet že za potem slyšel divný zvuky měl úplný záchvat nejde popsat nemohl skoro ani dýchat a strašně se třásl a držel se mě jak klíště… To se mj stalo dnes poprvé a proto jsem se rozhodla sem napsat protože mám i něj strach…
Jinak moje mamka na tom byla psychicky špatně chodila k psychiatrovi a před 2 lety zemřela na embolii…
Já chodím taky k psychiatrovi ale to z důsledku toho že jsem měla velmi nehezké a těžké dětství…
Ale teď jsem spokojená vyrovnaná těšíme se na sourozence a samozřejmě dáváme všechnu lásku mému synovi kterého moc miluji protože zároveň přes tohle všechno je to to nejúžasnější co mám a prostě mám strach že není něco v pořádku… Prosím děkuji za názory a anonym asi chápete… Děkuji