Úzkost a deprese u dítěte?

Anonymní
8.8.20 22:59

Úzkost a deprese u dítěte?

Dobrý den, prosím vás už jsem z toho tak trochu nesvá a mám obavy…
Synovi je 8 let a poslední půl rok možná rok se u něj projevují zvláštní stavy které mi nepřijdou v pořádku… Než začnu psát o co jde řeknu vám pár důležitých věcí… Se synovo tatínkem jsem byla 6 let
Když synovi byli 4 roky rozešli jsme se ale samozřejmě v dobrém a dodnes spolu vycházíme a máme se rádi uděláme pro sebe navzájem cokoliv když někdo z nás potřebuje..
Takže vztahy mezi mnou a otcem naprosto perfektní beru ho dá se říct jako svého bratra a hodně mi na něm záleží… Jen prostě vztah bohužel nefungoval… Nového přítele mám 4 roky a taky s bývalím přítelem vychází…
Synovo narozeniny trávíme všichni spolu babičky dedové a jak bývalí přítel tak přítomný :)
Teď jsem ve 4 měsíci a čekáme miminko, syn se moc těší a opatruje mě ale přijde mi to přehnané, má o mě šílený strach, všude mě drží za ruku, nehne se ode mě, jakmile se něčeho leknu a třeba malinko vyjeknu tak začne šílet mami mami co je ti…
Sedíme v restauraci a i tam prostě by mě držel za ruku tak už ho musím i napomenout aby to nepřeháněl…
Má šílený strach z veškerých brouků a podobné havěti hned začne šíleně vyvádět a nejhůř když je to vosa nebo včela to je prostě fakt úplně šílený co vyvádí…
Nebo prostě jsme doma přijdu do obýváku a on z ničeho nic sedí v obýváku a brečí tak jdu za ním co se děje a on že je mu smutno po dětství když byl malej a že vzpomíná na narozeniny a jak jsme si s ním hráli a tak a chce bejt zase malej že teď má starosti že musí chodit do školy a dělat úkoly… Tak tyhle stavy má tak jednou za týden… Mimochodem ve škole je perfektní je v první třídě šel o rok později a učitelka řekla že je chytrej na 3 třídu že je fakt strašně šikovnej…
Další co mě dnes zarazilo sedíme venku je tma a syn z ničeho nic začal šíleně brečet že za potem slyšel divný zvuky měl úplný záchvat nejde popsat nemohl skoro ani dýchat a strašně se třásl a držel se mě jak klíště… To se mj stalo dnes poprvé a proto jsem se rozhodla sem napsat protože mám i něj strach…
Jinak moje mamka na tom byla psychicky špatně chodila k psychiatrovi a před 2 lety zemřela na embolii…
Já chodím taky k psychiatrovi ale to z důsledku toho že jsem měla velmi nehezké a těžké dětství…
Ale teď jsem spokojená vyrovnaná těšíme se na sourozence a samozřejmě dáváme všechnu lásku mému synovi kterého moc miluji protože zároveň přes tohle všechno je to to nejúžasnější co mám a prostě mám strach že není něco v pořádku… Prosím děkuji za názory a anonym asi chápete… Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
8.8.20 23:10

To mě je líto

Syn měl taky podobný problémy. Je mu 5. Bohůžel se zjistilo, že je autista. Zajděte k psychologovi. Pokud je autista vše snáší hůř. Jak bolest, strach. Držím palce je to těžké. Jen můj názor třeba to je jinak má stresy, kvůli rozchodu. Děti to snáší špatně.

  • Citovat
  • Nahlásit
25
8.8.20 23:19

Moje bývalá kolegyně má syna, který si také prošel úzkostmi, zejména měl velký a bezdůvodný strach, že někomu ublíží. Byla s ním u psychiatričky, ta mu nasadila nějaké prášky a povídala si s ním. No a zbavil se toho - myslím, že i docela rychle. A prý to není nic ojedinělého, že citlivější děti si mohou ve svém vývoji tímto projít. Tak třeba to bude u vás také tak…?
Dodatek - možná také cítí, že narozením nového člena rodiny už nebude on to mimino a bude nést zodpovědnost a přirozeně to v něm pracuje. Plus ta první třída - může najednou vnímat, že už je „velký školák“, resp. „starší brácha“ a to v něm může také budit obavy, jestli je na tu „skorodospělost“ připravený…

Příspěvek upraven 08.08.20 v 23:26

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2640
8.8.20 23:24
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosím vás už jsem z toho tak trochu nesvá a mám obavy…
Synovi je 8 let a poslední půl rok možná rok se u něj projevují zvláštní stavy které mi nepřijdou v pořádku… Než začnu psát o co jde řeknu vám pár důležitých věcí… Se synovo tatínkem jsem byla 6 let
Když synovi byli 4 roky rozešli jsme se ale samozřejmě v dobrém a dodnes spolu vycházíme a máme se rádi uděláme pro sebe navzájem cokoliv když někdo z nás potřebuje..
Takže vztahy mezi mnou a otcem naprosto perfektní beru ho dá se říct jako svého bratra a hodně mi na něm záleží… Jen prostě vztah bohužel nefungoval… Nového přítele mám 4 roky a taky s bývalím přítelem vychází…
Synovo narozeniny trávíme všichni spolu babičky dedové a jak bývalí přítel tak přítomný :)
Teď jsem ve 4 měsíci a čekáme miminko, syn se moc těší a opatruje mě ale přijde mi to přehnané, má o mě šílený strach, všude mě drží za ruku, nehne se ode mě, jakmile se něčeho leknu a třeba malinko vyjeknu tak začne šílet mami mami co je ti…
Sedíme v restauraci a i tam prostě by mě držel za ruku tak už ho musím i napomenout aby to nepřeháněl…
Má šílený strach z veškerých brouků a podobné havěti hned začne šíleně vyvádět a nejhůř když je to vosa nebo včela to je prostě fakt úplně šílený co vyvádí…
Nebo prostě jsme doma přijdu do obýváku a on z ničeho nic sedí v obýváku a brečí tak jdu za ním co se děje a on že je mu smutno po dětství když byl malej a že vzpomíná na narozeniny a jak jsme si s ním hráli a tak a chce bejt zase malej že teď má starosti že musí chodit do školy a dělat úkoly… Tak tyhle stavy má tak jednou za týden… Mimochodem ve škole je perfektní je v první třídě šel o rok později a učitelka řekla že je chytrej na 3 třídu že je fakt strašně šikovnej…
Další co mě dnes zarazilo sedíme venku je tma a syn z ničeho nic začal šíleně brečet že za potem slyšel divný zvuky měl úplný záchvat nejde popsat nemohl skoro ani dýchat a strašně se třásl a držel se mě jak klíště… To se mj stalo dnes poprvé a proto jsem se rozhodla sem napsat protože mám i něj strach…
Jinak moje mamka na tom byla psychicky špatně chodila k psychiatrovi a před 2 lety zemřela na embolii…
Já chodím taky k psychiatrovi ale to z důsledku toho že jsem měla velmi nehezké a těžké dětství…
Ale teď jsem spokojená vyrovnaná těšíme se na sourozence a samozřejmě dáváme všechnu lásku mému synovi kterého moc miluji protože zároveň přes tohle všechno je to to nejúžasnější co mám a prostě mám strach že není něco v pořádku… Prosím děkuji za názory a anonym asi chápete… Děkuji

Nevím tedy jestli poradím, protože já mám sedmiletou dceru, bude jí v prosinci osm a je to tedy úplně to stejný. Ale u holek se to asi až tak nebere. Já prostě prohlašuju, že je krapet hysterická, ale co si pamatuju sebe z dětství, tak jsem byla něco podobnýho. Já si třeba pamatuju, že když naši šli někam za zábavou, tak jsme zůstaly doma já a moje ségra dvojče, takže jsme byly dvě a stejně jsme panikařily, brečely, kde jsou, že se nevrátí apod. Celkem jsme se dokázaly navzájem vybudit do pěknýho stresu. A u syna se to možná i trochu zhorší, až se malé narodí a přijde žárlivost. U dcery se to letos taky zhoršilo, když od března byla doma ze školy (první třída), musela se doma učit, video hovory 3× týdně a její skoro čtyřletý brácha nic. Mohl si hrát, když ona se musela učit. Takže přišly výstupy, hysteráky, no děs. Když chodila do školy a brácha do školky, tak to bylo v pořádku… Jo, jednou jí přistál na noze roháč a to ztropila výstup, že jsem myslela, že ji vraždí… Babičku to vyděsilo, mě už to nechává celkem v klidu… Navíc, když je dcera ve stresu, začne ji bolet břicho. Pomáhá nahřívací plyšák a nesmí se prostě litovat. Litování to ještě zhoršuje. Jenže babičce jí je většinou líto a tak na ní ťuťu ňuňu a je to horší, než když já na ní zhurta, ale v klidu, to se většinou rychle uklidní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3516
8.8.20 23:26

Návstivila bych psychologa a pokud by ten to doporučil, tak i psychiatra..Urcite bych to resila s odborniky. Pred casem jsem cetla prispevek jako pres kopirak tomu Vasemu. Nejste jediní a urcite se to dá řešit. Ale včas!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14044
9.8.20 06:49

My doma čteme několik dní tohle https://m.alza.cz/…d5210619.htm?…

jako první pomoc řekla bych dost dobrý, jestli to bude stačit i jako trvale řešení, myslím, že by mohlo. U nas úzkostné projevy 9-lete dcery občas ovlivňují chování celé rodiny, takže proto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2142
9.8.20 07:21

@rozumbrada od jakeho veku ditete je kniha vhodna?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1169
9.8.20 11:11

Měla jsem podobné stavy a jsem normální :lol:, nicméně s úzkostmi a depresemi se potýkám celý život, teď jsem bez mediace, ale úplně bez potíží nejsem a bůhví, jestli kdy budu. Částečně je to dětstvím, částečně genetikou. Pokud ty sama chodíš k psychiatrovi, asi nějaké predispozice mít bude, plus nějaká zátěž z prostředí tam je taky - první třída, očekávaný sourozenec, patchworkova rodina… No a kdyžtak se to sečte…

Zpětně bych si přála, aby to máma tehdy řešila a vzala mě k psychologovi. Třeba by to nepomohlo, ale treba bych to aspoň měla jednodušší, jako tehdy. Nicméně přežila jsem i bez odborné péče :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14044
9.8.20 19:20

@luci.no já si myslím, že 9-12 je cílová skupina. Mladší by si z toho ale taky něco vzali, kdyby se jim to řádně predzvykalo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama