Úzkost nebo panická ataka?

Zdravím, potřebovala bych pomoct.
Asi před rokem a půl se mi stalo že mně z ničeho nic pohltilo horko, rozbušilo srdce a myslela jsem si že omdlím, vůbec jsem netušila co se semnou děje, vstala jsem a na záchodě to rozdýchala, bylo to v pořádku, ale ne na dlouho..asi po dvou hodinách se mi to stalo zas ale ne až v taková míře, bylo to slabší..opět to přešlo tak jsem to dál neřešila, ale začalo se to stávat častěji, nebyla jsem schopna se znovu vrátit na ta místa kde se mi to stalo, bála jsem se že se to stane znovu. Myslela jsem že to přejde samo, je to už taková doba co toto prožívám a myslela jsem si že už jsem si na to zvykla ale poslední dobou mám pocit že je to ještě horší než dřív. Dennodenně prožívám sevření hrudníku, motání hlavy, pocity na omdlení, hrozná žízeň, slabost, hrozná únava, bezmocnost, nezastavitelné černé myšlenky, bušení srdce, zadýchávání i při nejmenší aktivitě, přejídání a nevím co dalšího, bojím se jít i doktorovi aby se mi to náhodou nestalo, dokonce jsem skrz to přestala pít kafe a kouřit, myslela jsem že to pomůže ale od té doby se nic nezměnilo jen to každým dnem je horší, občas to začíná už hned od probuzení a klidně to trvá celý den, poslední dobou si říkám a mám strach jestli náhodou neumírám a vždy když mi smrt bleskne hlavou je to ještě horší a o dost hůř se toho zbavuji, už si ani nepamatuju kdy jsem naposledy měla obyčejný den bez těchto věcí, jsem už vyčerpaná a zoufalá, mam pocit že už to ani nejsem já, přestala jsem se výdat i s kamarády jen skrz strach, mam pocit že už neovládám svoje tělo a začínám si myslela že se ze mě stává blázen protože si stále jen čtu čeho to můžou být příznaky a mám pocit že na mě sedí každá nemoc.
Příznaky by seděli i na cukrovku či anémii (obě nemoci v rodině mám).
Byla jsem u psychiatričky a řekla že je to panická ataka a předepsala mi antidepresiva ale přišlo mi že se mě chtěla jen rychle zbavit protože sezení trvalo ani ne půl hodiny a neřekla jsem ji vše co mě trápí proto jsem antidepresiva brát nezačala ale už jsem se objednala k psycholožce a doufám že s její pomoci toto zlé období zvládnu.
Lituji toho že jsem to nezačala řešit dřív a že jsem si myslela že to přejde jen tak samo, za chyby se hold platí.
Snad jsem napsala všechno a omlouvám se že je to tak dlouhé ale potřebovala jsem se z toho vypsat a chtěla jsem přesně popsat co prožívám.
Moje otázka tedy zní, je to úzkost, panická ataka nebo vážně umírám?
Jak s tím mám bojovat a je vůbec možné žít zase jako před tím bez těchto hrozných věcí?
A potýká se někdo z vás s něčím podobným a pokud ano, jak to zvládáte?

Příspěvek upraven 02.02.23 v 10:01