Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lotty28 píše:
Můj bejvalej byl něco podobnýho. Byly dny, které byl schopnej proválet celé odpoledne u televize. Když jsem chtěla jet někam ven a on nechtěl, no, co dělat? Sbalila jsem se sama, většinou v sobotu. On měl teda ještě děti z minulýho manželství, takže se musel postarat. Než si na tohle zvykl, byli schopni čekat na mě třeba i do večera, protože tatínek neudělal večeři. A já došla třeba z Brna a mohla jsem jít chystat něco na večeři.Tvůj partner má podobné vlastnosti jako taky můj otec. Ale některé jen občas. Ale zase je pravdou, že jsem si s ex po roce taky připadala jak v desetiletým manželství. Stereotyp totiž hrozně ten vztah ubíjí. Kdyby se ten chlap občas zvedl z gauče a jelo se na nějaký ten výlet, nic mu to určitě neudělá.
Je zajímavé, jak tohle od žen zaznívá často. Ale chlapa stěžovat si na stereotyp a „málo výletů“ jsem ještě neviděl. Zajímalo by mě, čím to je. To by si zasloužilo nějakou studii.
@Jura1234 píše:
Je zajímavé, jak tohle od žen zaznívá často. Ale chlapa stěžovat si na stereotyp a „málo výletů“ jsem ještě neviděl. Zajímalo by mě, čím to je. To by si zasloužilo nějakou studii.
tak žena si stěžuje, protože to chce změnit k lepšímu, nebo se rozejít, nějak to řešit. Chlap je na to pohodlný a pokud se nudí a zažívá stereotyp, tak už má většinou milenku, tak co by si stěžoval..:mrgreen:
@teerax píše:
tak žena si stěžuje, protože to chce změnit k lepšímu, nebo se rozejít, nějak to řešit. Chlap je na to pohodlný a pokud se nudí a zažívá stereotyp, tak už má většinou milenku, tak co by si stěžoval..:mrgreen:
Nechci zobecňovat, ale chlap má většinou svoje koníčky, kterými se zabaví. Žena se baví „výlety“, což dost chlapů nemusí.
@Jura1234 píše:
Nechci zobecňovat, ale chlap má většinou svoje koníčky, kterými se zabaví. Žena se baví „výlety“, což dost chlapů nemusí.
tak primárně by se měl každý umět zabavit sám, partner není od toho aby dělal druhému zábavu a program. Fajn, když mají něco co je baví společně, ale musí umět žít i bez sebe.
@My Melody píše:
neeeeee, probuh jenom ne deti…a pribudne dalsi zena k te obrovske mnozine nestastnych, frustrovnaych, nemilovanych, nemilujicich zen a deti, ktere budou poznat, co to je nefunkcni, konfliktni rodina a rozvod.Jak si vubec muze nekto myslet, ze deti udelaji vztah lepsi?
70% paru uvadi, ze po detech sel jejich vztah vyrazne k horsimu. Pokud to nefunguje ted, po narozeni deti to bude fungovat deset krat hur.
Ale já to nemyslela tak, že děti udělají vztah lepší, to ani náhodou
Ale zase si říkám, jestli není lepší si je udělat s někým, koho člověk má rád a když to ještě jde, než pak tady zase číst diskuzi, že žena má těsně před čtyřicítkou, nikoho nemá a shání „dárce materiálu“ různě po klubech nebo na inzerát. Z toho mě fakt mrazilo po zádech. Nikdo z těch, kdo tu píšou, ať ho nechá, jí nemůže zaručit, že nakonec nezůstane sama a bez dětí. Samozřejmě nepolemizuji s tím, že ideální je pořídit si děti do fungujícího a milujícího vztahu. Taky je otázka, nakolik jsou ty věci, co jí na příteli štvou, reálné nebo spíš zveličené důsledkem přechozeného vztahu, který se nikam neposunuje.
@Stick píše:
Ahoj holky, chtěla bych znát nezaujatý názor. Jsem ve vztahu pár let, žijeme spolu. Máme pohodový vztah, nehádáme se. Bohužel kámen úrazu je ten, že nemáme nic společného, kamarády, koníčky. Navíc postupem času zjišťuji, že můj partner je jako můj otec. Za normálních okolností je běžné, že ženy hledají partnera podobného otci, já však ne. Můj táta je cholerik, věčný pesimista a neurotik, vlastnosti, které z duše nenávidím. Vnitřně se děsím toho, že jednou budu jako matka a nebudu řešit nic jiného, než jeho nálady. Jinak je na mě hodný, pomáhá mi, ale mám pocit, že jsme zůstali na mrtvém bodě. Já chci cestovat, chodit mezi lidi, do kina, divadla a on je nejraději doma u televize. Přijde mi, že jsme jak manželé po 20ti letechVůbec netuším, co dělat…Zároveň mám hroznou paniku, že budu sama, chudinka skoro 35, singl. Těžko se seznamuju, nemám ani moc možnost poznat nové lidi, pracuji samostatně. Jsem hrozná zoufalka
Já mám pocit, že se s přítelem nudíš a proto si vymýšlíš důvody, co ti na něm vadí.
Na jednu stranu píšeš, že máte hezký vztah a nehádáte se, na druhou stranu je podle tebe přítel cholerik a neurotik. To mi trochu nejde dohromady.
Píšeš, že nemáte společné přátele a ty přitom chceš chodit mezi lidi. No tak běž ven se svými přáteli, ne? Já měl taky kdysi přítelkyni, jejíž kamarády jsem nemusel. No tak jsem šel ven se svýma kamarádama a ona zase s jejíma.
Já mám z tebe pocit (možná mylný), že sedíš celej den doma a čekáš, že tě přítel vezme do kina, do divadla,… Ale popravdě, já když zhodnotím svůj život, tak do kina jdu jednou do roka, do divadla taky. To hlavní „zabavení“ v průběhu roku není o tom, že by mě přítelkyně někam vytáhla. Ale sám si jdu párkrát do týdne zacvičit, sám mám svoje koníčky. A k tomu všemu bych chtěl mít přítelkyni, se kterou se uvidím večer doma a budu rád, že už máme klid a můžeme si pustit nějakej hezkej film, přitulit se a jít spát.
Nejhorší jsou holky bez zájmů bez koníčků a bez přátel, který se na partnera pověsí a čekají, že jim bude dělat kamarádku a že jim bude vymýšlet program. A pak se ještě automaticky snaží přidat k jeho koníčkům, ale ji to samozřejmě nebaví a tak akorát prudí, ať jdou dělat něco jiného, v horším případě zakazuje a citově vydírá.
Tak ale já si program zařídím, nejsem typ, co potřebuje být 24/7 s jedním člověkem, dokonce se kolikrát stane, že máme každý program celý víkend a nevidíme se vůbec
Taky mám ráda domácí pohodu, uvaříme si něco dobrého, pustíme film, povídáme si. Ale prostě tak nějak mi chybí společné prožitky, dovolená 1× za rok je mi málo.