Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Stick jak dlouho jste spolu? Mátě děti-plánujete? Ty bys chtěla? A s tímhle člověkem? Zkus si odpověděť…Jinak to že ti připomíná tvého otce s uvedenými vlastnostmi bych také těžko překousávala.
Ve 34 ještě nejsi stará, je mi 33 a stará si nepřijdu.
Chlapa můžeš potkat i pak, dneska to není žádný věk.
A to chces radeji dal byt s clovekem, se kterym nemas nic spolecneho a nechces s nim byt?
radeji bych to skoncila co nejdriv a zacala delat to, co me bavi a uvidis, ze driv nebo pozdeji nekoho potkas ![]()
@Stick píše:
Ahoj holky, chtěla bych znát nezaujatý názor. Jsem ve vztahu pár let, žijeme spolu. Máme pohodový vztah, nehádáme se. Bohužel kámen úrazu je ten, že nemáme nic společného, kamarády, koníčky. Navíc postupem času zjišťuji, že můj partner je jako můj otec. Za normálních okolností je běžné, že ženy hledají partnera podobného otci, já však ne. Můj táta je cholerik, věčný pesimista a neurotik, vlastnosti, které z duše nenávidím. Vnitřně se děsím toho, že jednou budu jako matka a nebudu řešit nic jiného, než jeho nálady. Jinak je na mě hodný, pomáhá mi, ale mám pocit, že jsme zůstali na mrtvém bodě. Já chci cestovat, chodit mezi lidi, do kina, divadla a on je nejraději doma u televize. Přijde mi, že jsme jak manželé po 20ti letechVůbec netuším, co dělat…Zároveň mám hroznou paniku, že budu sama, chudinka skoro 35, singl. Těžko se seznamuju, nemám ani moc možnost poznat nové lidi, pracuji samostatně. Jsem hrozná zoufalka
To si musíš rozmyslet sama co od života chceš. Miluješ ho? Vidíš s ním vůbec nějakou společnou budoucnost? Upřímně? Máte nějaké plány do budoucna nebo jen tak přežíváte? Ve 34letech chceš chodit do kin, do divadel, cestovat, třeba to on vidí jinak a chce postoupit dál, tenhle způsob života jsme tedy my praktikovali v 25 a ne o 10 let později. Mluvili jste o tom?
Moc tomu nerozumím, píšeš, že máte pohodový vztah, nehádáte… A současně, že je cholerik a neurotik. S cholerikem se dá nehádat?
@Stick píše:
Ahoj holky, chtěla bych znát nezaujatý názor. Jsem ve vztahu pár let, žijeme spolu. Máme pohodový vztah, nehádáme se. Bohužel kámen úrazu je ten, že nemáme nic společného, kamarády, koníčky. Navíc postupem času zjišťuji, že můj partner je jako můj otec. Za normálních okolností je běžné, že ženy hledají partnera podobného otci, já však ne. Můj táta je cholerik, věčný pesimista a neurotik, vlastnosti, které z duše nenávidím. Vnitřně se děsím toho, že jednou budu jako matka a nebudu řešit nic jiného, než jeho nálady. Jinak je na mě hodný, pomáhá mi, ale mám pocit, že jsme zůstali na mrtvém bodě. Já chci cestovat, chodit mezi lidi, do kina, divadla a on je nejraději doma u televize. Přijde mi, že jsme jak manželé po 20ti letechVůbec netuším, co dělat…Zároveň mám hroznou paniku, že budu sama, chudinka skoro 35, singl. Těžko se seznamuju, nemám ani moc možnost poznat nové lidi, pracuji samostatně. Jsem hrozná zoufalka
Těžko si představuji, že se najdu partnera s kterým nemám nic společného..vztah přece utváří i společné zájmy. To mení dobře, když nejste kompatibilní..asi bych si našla někoho s podobnými zájmy. Já teda chtěla partnera, který rád cestuje.. gaučák by mi byl k ničemu.
@Daisy86 Taky tomu nerozumim - podle me nelze mit pohodovy vztah s clovekem, se kterym nemam nic spolecneho. To je proste protimluv.
@K K píše:
@Daisy86 Taky tomu nerozumim - podle me nelze mit pohodovy vztah s clovekem, se kterym nemam nic spolecneho. To je proste protimluv.
Ano da. Ja jsem cholerik a pritom se s lidmi nehadam
![]()
@Stick píše:
Ahoj holky, chtěla bych znát nezaujatý názor. Jsem ve vztahu pár let, žijeme spolu. Máme pohodový vztah, nehádáme se. Bohužel kámen úrazu je ten, že nemáme nic společného, kamarády, koníčky. Navíc postupem času zjišťuji, že můj partner je jako můj otec. Za normálních okolností je běžné, že ženy hledají partnera podobného otci, já však ne. Můj táta je cholerik, věčný pesimista a neurotik, vlastnosti, které z duše nenávidím. Vnitřně se děsím toho, že jednou budu jako matka a nebudu řešit nic jiného, než jeho nálady. Jinak je na mě hodný, pomáhá mi, ale mám pocit, že jsme zůstali na mrtvém bodě. Já chci cestovat, chodit mezi lidi, do kina, divadla a on je nejraději doma u televize. Přijde mi, že jsme jak manželé po 20ti letechVůbec netuším, co dělat…Zároveň mám hroznou paniku, že budu sama, chudinka skoro 35, singl. Těžko se seznamuju, nemám ani moc možnost poznat nové lidi, pracuji samostatně. Jsem hrozná zoufalka
Buď pecivála sem tam někam vytáhneš a na oplátku se s ním budeš o víkendu rochnit na gauči nebo to ukončíš. A jestli je cholerik a už teď ti to vadí a nedáváš to, nemáš moc možností.
Me prijde hrony, ze je v negativnich vlastnostech jako tvuj otec, jak pises, ze to nenavidis. Ted si predstav, ze vam doma bude plakat tri roky dite, nenecha ho vyspat, budes mu uhybat, starat se sama, hlavne, aby nedelal doma dusno.
Za mě je to prechozeny vztah. Hledáš na nem chyby, protože nemáte žádné společné cíle. Chtelo by to posunout vztah dál, ideálně pořídit si deti nebo pokud je nechcete tak něco jineho co by vás nějak spojovalo. Teď bych ze vztahu neodcházela, připadá mi podle popisu že to není žádná tragédie, ze je hodny, jinak bys s ním už dávno nebyla. Taky můžeš za dva roky psát do diskuze že nemůžeš nikoho sehnat a tikaji ti biologické hodiny na poplach. Jinak já jsem taky cholerik a někdy je to ve vztahu holt těžší, ale fungujeme.
Asi jo, mám pocit, že už se nikam neposouváme…, a to prosím nejsem posedlá svatbou a dětma, ale tak nějak jsme uvízli na mrtvém bodě. Začínají mě štvát věci, co jsem předtím tolerovala. Vadí mi, že nemá žádné sny (krom motorky) a 10 let stagnuje na jednom místě, sama dokonce vydělávám víc…
@cecetka píše:
@Daisy86Ano da. Ja jsem cholerik a pritom se s lidmi nehadam![]()
Jé a jak funguješ když tě něco vytočí, že nevznikají konflikty? ![]()
@Stick A jaký má on postoj k dětem? Já bych asi tohle brala základní kritérium, jsem v tomhle pragmatická. Jestli ty děti chceš, tak bych to řešila co nejdřív, vzhledem k tvému věku - buď si je pořídit nebo včasný rozchod a hledat někoho kdo by je chtěl. A pokud děti nechceš, tak je to asi jedno, protože tě čas tlačit nebude, takže je spousta času buď se snažit na tom vztahu pracovat nebo hledat někoho jiného. I když prý ženy si často neuvědoměle vybírají podobné typy.
@Stick píše:
Zároveň mám hroznou paniku, že budu sama, chudinka skoro 35, singl. Jsem hrozná zoufalka
To je těžký, tahle společnost prostě nastavila vztah jako kritérium sociálního úspěchu… aby si ti, co v něm jsou, samozřejmě potvrdili, že jsou lepší a úspěšnější
![]()
Jsem v podobném věku a mám kolem sebe dva typy lidí, téměř půl na půl… šťastně vykojené maminy (bez urážky vůči komukoliv, ale na ně konkrétně to sedí doslovně), a single 30+. Ať už z důvodu krachlých vztahů nebo blbých životních událostí. Zajímavý je, že druhá skupina má o dost vyšší IQ a větší životní zkušenosti… Prostě to nejsou „domácí partneři“ navěsitelní na každého, ale jsou to bezva lidi.
Vůbec si nedělej iluze, že bys byla jediná na světě, že je na tom něco trapnýho nebo zoufalýho… Velká část téhle společnosti nežije v žádném sexuálně bujném románku, více či méně legalizovaném… Že je to stav loserů, to si fakt může myslet jen absolutní bl*ec. ![]()
A nechytá tě panika, že sice nebudeš sigl, ale stejně zoufalá? Když s ním nikam nejdeš, on nemá zájem…