Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
jo tak na návštěvě naše dítko taky jen zakřiknutě sedí a pozoruje až se kolikrát lidi ptají a mluví už něco? na návštěvě je ticho a doma pusu nezavře, to samé s pohybem.je prostě jinde a je tím fascinovaná. Buď v klidu. ![]()
Myslím, že každá z nás děti určitým způsobem srovnáváme a porovnáváme… nevěřím, že Ty sama sis nikdy při pohledu na stejně staré dítě nepomyslela něco ve smyslu „hele, má dudlíka i na ven, to my teda už ne“ nebo „týýjo, ten chlapeček už krásně povídá, to my teda ještě nic“… To je přece úplně normální - jenom to některé ventilujeme nahlas a jiné ne… A samozřejmě je-li zrovna naše dítě to zdánlivě „pomalejší“, hůř to hlasité ventilování snášíme, zejména od kamarádek, před kterými bychom se radši chlubily dokonalým dítětem (nevěřím, že někdo ne
). To už je mimo jiné taky hodně o taktu…
Snaž se to brát s nadhledem… za rok dva se může situace obrátit a Tvůj malý bude umět spoustu věcí, které kamarádky holčička ještě ne. Děti se mění… hoodně moc.
Příspěvek upraven 16.09.10 v 13:09
Musíš se nad tím povznést, je to nepříjemné, ale ona je evidentně zaslepená svým dítkem, mám známou a ty jsou vždy o fous napřed, prostě ani kdyby to nebyla pravda, tak si to vymyslí, já jí vždy řeknu, že náš je pohodlný a v životě se ještě nadře dost, tak nemá kam spěchat.
![]()
Adámek má dodnes problém s mluvením, vlastně nemluví skoro vůbec. Umí jen citoslovce a pár slov které naštěstí spojí do věty. Víš co jsem si s tím užila? Prdím na to a když někdo tohle na mě vytáhne tak se prostě pochlubím že už v 10 měsících sám chodil bez opory a že je prostě šikovnej na pohyb. Tatínek je fotbalista a Adam je evidentně po něm v tomhle směru, s míčem to umí jako ne každej šestiletej kluk ![]()
Te´d mám holčičku a už ted vidím jak je oproti klukům napřed. Kamarádka má o dva měsíce staršího chlapečka a ten je taky takovej peciválek co nejradši leží na zádech a nějaký točení na bříško ho vůbec neláká. Zuzka už se točí na bříško víc jak 14 dní. No ale v životě by mě nenapadlo kamarádce něco naznačovat nebo už vůbec něco říkat ![]()
Maxcimálně jí utěším tím že jí řeknu že přece sama dobře ví že kluci jsou většin ou hrozný lenoši a že to nemůže srovnávat.
Pošli jí k šípku a najdi si jinou kamarádku ![]()
Ja teda nemam nikoho v okoli,kdo muze s Adunkou srovnavat.Ale proste kazde ditko je jine.Mne rikali pred porodem,ze mala bude asi opozdena,protoze se nejak zasekla ve vyvoji a co se nestalo.Narodila se mi sice drobna,ale zdrava a krasna dcerka.Ktera uz se otaci na brisko,kdyby mela neustale me prsty v dlanich tak porad sedi atd…proste je srovnatelna s ostatnima,mozna o neco napred dle doktorky.Takze zadne nasili si nedelej.Vsak vse jednou prijde,driv,ci pozdeji.
PeBa píše:
Hele já si teda myslím, že děti takových mamin, které chtějí aby rychle všechno uměli a byli napřed a mohly se tím vytahovat, jsou na tom dost blbě.
Za čas se z nich stávají takový ty cvičený opičky - pojď a předveď nám jak to umíšZa mě - určo nechat dítě ať jede podle svýho tempa.Vykašlat se na ostatní.Dítě není tabulka, je individuální.Hlavně na něm nedělat žádný neurologický pokusy a pod.Vyměnit kamarádky-nepotřebuji takové, aby si na mě dokazovaly, že jsou „lepší“.
Jenže ty děti nemusí být cvičené opičky. Některé děti jsou fakt sami od sebe šikovnější
Já jsem nikdy se svými dětmi nic nenacvičovala a všechno uměly. Dám příklad ten nočník u malé. Není trénovaný jedinec, v kojeneckém věku ho neznala. Poprvé jsem jí ho vytáhla asi v 16 měsících, když začala napodobovat bráchu, nechala jsem ho na stejném místě a za pár týdnů si na něj sama sedla, když jsem si něco v kuchyni dělala.
Potom tak přirozeně všude leze, všude se věší, těžko jí jde zabránit. Ráda si prohlíží a „čte“ knížky, notuje do rytmu, skládá puzzle. Nejsem pořád s ní u hraček, taky mám svoje povinnosti v domácnosti apod.
Staršího zase knížky a průlezky, houpačky nebavily. Měl rád balon, auta a seděl v klidu u hraček na písek. Byl zase hodně zvídavý a na vše se ptal.
Ty cvičené opice jdou většinou poznat. Taky máme v okolí holčičku, asi 5letou. Chodí asi od 2 let na všemožné kroužky, které MC a různé organizace nabízí, maminka ji přihlásila už ve 3 letech na angličtinu, učila ji od 2 let čísla, písmena, dny v týdnu. Teď jsme je nedávno potkali, už ji maminka učila i složená čísla - např. 58. Tam bylo od začátku poznat, že je to iniciativa maminky, ta holka mi nijak více nadaná než ostatní nepřijde
Dokonce k vůli jejím aktivitám odložili i plánování druhého dítěte, teď už teda mají druhé.
Spíš se bojím, že ji zadělává na velké problémy. Každá věc naučená nesprávným způsobem v nevhodnou dobu se potom špatně koriguje. Já třeba svého čtyřleťáka písmena ani čísla neučím. Jen, když vidí a zeptá se, co to je, tak mu odpovím a čísla pozná díky značeným autobusům, kterými jezdíme do školky.Potom jen žasnu, co vše si pamatuje. Neučím vlastně nic, o co neprojeví zájem. Nezatěžuji zbytečnými kroužky a aktivitami už od mala. Protože ve finále to přetěžuje a nic neurychlí. Povinností bude mít ještě dost. Nejraději má stejně volnou hru.
To, že je kamarádka chlubivá, je podle mě problém v ní, ne v dítěti, které může být opravdu šikovné
Kdybych neměla 2 děti, tak taky řeknu, že „to není možné“ - myslím to všeobecně. Je to prostě její problém.
Máme kamaráda, z kterýho už si děláme normálně všichni srandu. Kolektivně. Když se totiž kdokoli zmíní o svém dítěti, v jakékoli souvislosti, on odpovídá (anebo aspoň to dělal, až mu to asi došlo … ), že to jejich dítě už dělalo v jednom roce … (bylo bez plín, mluvilo …). Samozřejmě blbost, to si akorát vždycky naběhl, že neví, o čem mluví!!!
![]()
Tak teda já nevidím jedinej důvod, proč by měl chodit už v deseti měsících. Prostě až na to bude připravenej, tak se to naučí sám. Já sama jsem dceru nijak nepřemotitovála, chodit začala ve 13ti měsících a popravdě jsem byla docela ráda, kamarádkám chodily děti mnohem dřív, ale když jsem viděla, jak za nima pořád lítaj a děti padaj jak hrušky a jsou víc na zemi jak na nohách, tak jsem říkala, že není zase moc oc stát. Lůca je pozorovala a a chodit začala, až když se jí chtělo a narozdíl od nich nepadala, ale rovnou začala lítat, jak hadr na koštěti
.
Na přemotivování dětí je u nás expert babička, docela mně prudila, jak do Lucky už od tří let hustila úkoly pro předškoláky.
Naštěstí to nebylo každej den. je fakt, že umí číst, částečně počítat, začíná psát. Jenže problém je ten, že babička jí začala učit rovnou psací písmenka a přeskočila takovou tu fázi různých čar a vlnovek, takže má u některejch písmen špatnej sklon a já jí to musím pracně odnaučovat, protože by pak měla ve škole za rok problémy, že by sice psala, ale blbě. Jenomže vysvětlete to bývalý paní učitelce, která ví všechno líp.
Jako ona by se to asi naučila tak jako tak, protože manžel taky v pěti letech četl, psal a počítal, takže k tomu zdědila nadání, stejně tak je na tom hodně dobře pohybově, po mně to teda nemá,, já jsem totální tělocvičný nemehlo skok přes kozu a šplh na laně je pro mně ještě dneska noční můra
. Jenomže si pořád myslím, že všechno má svůj čas, rozhodně bych jí to nikdy neučila, pokud by jí to nebavilo, nestojím, o t mít z dítěte cvičenou opičku. Vlastně nejsem tak úplně nadšená, že toho umí už tolik, protože mám strach z toho, co bude dělat v první třídě, jenomže zakazovat jí to nemůžu
.
Jasně že všechny maminy ty svoje děti srovnávají, co by taky jinýho řešily
(pokud teda v rozhovorech zrovna nerodí
) Umění ale je, najít na každým tom srovnávaném dítěti něco pozitivního a nevyzdvyhovat svoje děti jako mistry světa… Pokud to kámoška neumí tak si dejte se schůzkama na čas oraz a uvidíš že za chvilku malý holčičku dožene a pak si budete moct zas povídat na úrovni
![]()
Nemám ráda srovnávání…a jedné mojí „kamarádce“ která má holčičku o měsíc starší,jsem hned kolem 1roku našich dívek,řekla otevřeně,že s nima žádný závod nehrajeme!to bylo pořád,my už to umíme,a vy?a my už toto a tamto a vy?grr
no jasně v duchu srovnáváme všechny a musím říct že mě kolikrát i cizí maminky takhle inspirují s nějakou novou aktivitou která mě prostě nenapadne. Ale rozhodně nevychvaluju a nevyzdvihuju svoje dítě nahlas. ![]()
Panuška píše:
no jasně v duchu srovnáváme všechny a musím říct že mě kolikrát i cizí maminky takhle inspirují s nějakou novou aktivitou která mě prostě nenapadne. Ale rozhodně nevychvaluju a nevyzdvihuju svoje dítě nahlas.
Přesně o tom to je… ne o dětech, ale o maminkách. Všechny se chceme pochlubit - vždyť i tady v mnoha příspěvcích jen tak „úplně mimochodem a náhodou“ zaznělo, co které dítko už umí
Jenom někdo to dělá taktně, jiný méně… jak už to tak bývá.
Anonymní píše:
Ahoj holky,potřebuju se vypovídat.Mám velice dobrou kamarádku a ta má o měsíc mladší holčičku.Teď jsem se vrátila od ní z návštěvy.Můžu vám říct jde mi hlava kolemJejí už chodí,můj malý ne…její už povídá a když se mě zeptala co umí malej?…Koukala na něj jako na brzdu,samozřejme že malá je nejlepší,nejšikovnější atd atd…No co my nechodíme,umíme jenom dvě slabiky.Zase déle budeme miminka,ne?
Chci se zeptat taky vaše kamarádky a známé srovnávájí děti?Mě to přijde jako hloupost,až budou starší nikoho přece nebude zajímat kdo dřív seděl,chodil povídal…Jen teď mě to mrzí,že mi vlastně naznačovala,že můj chlapeček nic neumí,tudíž je nějakej divnej
Ahoj,já mám něco podobného-sousedka má o 2 měsíce mladšího kluka,a hned od začátku jen,jak je šikovný,že už v 5-ti měsících seděl.Když jsem jí potkala,tak do měla v hlubokém kočáru podepřeného,prý chce pozorovat.Sporťák nasadila hned poté,záda úplně narovno.Náš malej si pomalinku prochází jednotlivými fázemi,plazil se,péroval na kolínkách,sedl si,lezl po čtyřech,teď si stoupá a obchází nábytek.Nedávno jsem jí potkala,a nějak jsme se bavili,tak povídám,že náš malý stojí a obchází nábytek.Včera jí manžel potkal,a ona-aby to viděl,malého postavila a povídá:tak bež!Vím,že se srovnávat nemá,náš prcek si se vším dával na čas,navíc je trochu hypotonickej,takže jsem se dost natrápila,a asi ještě natrápím,než bude samostatně chodit.Tahle inteligentní krasavice mi moc nepřidá,ale nechci jí dělat radost tím,že dám na jevo,jak mě to žere ![]()
No moje kamarádka zase srovnávala svého chlapečka s mým, který byl o 7 měsíců mladší. No asi trochu blázen. Už k ní nejezdíme. Nemám ráda srovnávání dětí. Každé je unikát a má v sobě něco jiného. Když předemnou tohle někdo začne dělat, raději už jdu pryč.
Asi by mi to bylo trochu nepříjemné, ale neřešila bych to..myslím, že s mou povahou bych vymyslela nějakou jízlivost typu: Jéé náš malem minule přišel obalenej od tvých vlasů, ale chápu, že když se stále věnuješ dítěti, že nestihneš vysát.. ( a úsměv od ucha k uchu).. ![]()