Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to vyřešila tak, že jsem z toho částečně zešílela.
Ale kdyby šlo o samotný pesimismus, tak by to šlo, ale když je k tomu i negativismus a furt to opakuje dokola, tak to je fakt na palici.
Pises, ze se radujes z malickosti a stezujes si na pesimismus rodicu. Tak proc nevidis na rodicich to dobre a neradujes se z toho
. Pises, ze se radujes ze vseho a pritom se pred porodem noupes v rodicich, ikdyz jsou to autonomni bytosti a ty nemuzes dost dobre ovlivnit jejich prozivani. Stezujes si na vecny pesimismus a v textu mas 3 smutne smajliky a nenapsala jsi o rodicich nic pozitivniho.
Co chceš řešit? Jejich život, jejich volba, jejich rozhodnutí. Počítám, že jim bude cca 50. Tak až ti bude 50, můžeš nám tu povypravet, jak je vše sluníčkový.
Jedním uchem tam, druhým ven, co jinýho.
Už vidím, jak jim budeš promlouvat do duše, že by se nad sebou měli zamyslet.
Tak každý přece nemůže být optimista. By se pak ze světa stal plochý preslunickovany děs. Mně se třeba s optimisty špatně žije. Vše vidí jak pětileté děti, lžou si do kapsy, otravují tím druhé lidi a ještě si myslí, jak to oni jediní dělají správně. Lepší je být připraven na špatné, než vidět jen to dobré.
@mokkk píše: Více
Mně taky…realista je za mě fajn.
Jinak…tyhle vlastnosti se s věkem horší…tak zakladatelko…buď připravená.
Naprosto ti rozumím, mam taky takovou mamu a ja taky věčný optimista
Ja to řeším tak, že ji občas okriknu a zadruhé, ne často se vídáme. Pro me je to velký vydavac energie, kdy ja ji vlastně furt odpovivam, že tohle není tak špatný, at se na to podiva zase z jiného úhlu a tak..Volame si, ale navstevujeme se tak 1krat do měsíce a už třeba nechci být ani doma na víkend a povidat. Mam skoro 6 leta dvojčata, kluky a s nima je úplné sluníčko, naštěstí
A jsem taky těhotná,2 měsíce před porodem a taky nemam na ni naladu s ni trávit dny a predavat ji moje zbytky energie
Takže jo, chápu tě a doporučuju omezit drobet návštěvy
Jestli ji stve tata, tak at mu sbali a je to
Ale to ona nikdy neudela, tak ji zakaz o tátovi takhle mluvit. Sice jsi dospělá a všemu rozumíš, ale furt ti drbe tátu a prostě to není fér. Začni si maminku drobet vychovávat, ja to musím dělat bohužel taky..
A tak asi jsem jeste ja spatna, ze premyslim nad tim, proc moji rodice nejsou stastni. A vecne si jen na neco stezuji
samozrejme, ze me trapi jejich situace. Koho by netrapila. Vy snad chcete mit nejblizsi lidi v zivote nestastny? Dekuju holkam, co odpovedely normalne
@Anonymní píše: Více
Já tě chápu, taky mám takovou mámu, je to povahou, bohužel se to ke stáru strašně zhoršilo, stěžuje si pořád na všechno, všechno je špatně, je strašně vysilující to poslouchat a zvlášť v době, kdy má být žena v pohodě v těhotenství a s malým dítětem. Jediná možnost je prostě omezit kontakt, neposlouchat to. Jejich situaci nevyřešíš, jsou to dospělí lidé a musí si to vyřešit sami. Problém je u těhle lidí, že si sice pořád stěžují, ale neudělají nikdy nic, aby se jejich situace zlepšila.
@mokkk píše: Více
Pořád lepší poslouchat optimisty než ty věčně ustěžované negativistické pesimisty. To je skutečně otravné.
@Anonymní píše: Více
Mas naprostou pravdu. Jen si clovek myslel, ze kdyz bude prvni vnouce, casu budeme treba travit spolecne hodne. A oni budou v poho. Uprimne si moc neumim predstavit, ze tyhle jejich vecny problemy budu poslouchat furt. Takze asi neni jina moznost nez kontakty omezit. Ale naopak, treba se mylim. A ted, kdyz bude vnouce, tak se to s nimi zlepsi
@Anonymní píše: Více
Jo, presne, to rikam taky. Jasne, vsichni mame v zivote nejaky problemy. Ale kdyz clovek vidi, co resi ostatni. Nemoce, nemit finance na zakladni potreby apod. jsem fakt happy za vse, co v zivote mame. A samozrejme me mrzi, ze moji rodice to tak videt nedokazi
Zkus je i trochu pochopit, co mají za sebou, jak byli vychováváni oni? Jací jsou/byli jejich rodiče? Jak to mají s prací? Dělají to, co chtějí? Neměli jiné sny? Klape jim to? Asi budou mladší, jak moji. Ale moji vyrostli za komunistů. Mamka kvůli tomu, že babička chodila do kostela a rodiče nebyly ve straně, nemohla studovat, co by chtěla, byť by na to měla. Už to nikdy nedohnala. Děti, starosti, podřadná práce. Někomu to zní jako výmluva, ale opravdu si v její situaci - bez řidičáku, bez hlídání s manželem přes týden pryč, opravdu nemohla dálkově studovat. Naštěstí si našla jinou životní radost a negativní není - teda většinou.
Ty je nezměníš. Jediný, co můžeš změnit, je tvůj postoj k celé té situaci. Aby jsi za nima jezdila ráda a nepůsobili na tebe jako energetičtí upíři.
Mám takovýho otce. Vysavač energie jako prase. Utnula jsem kontakt co nejvíc to šlo, ale stejně to ovlivňuje život. Skončila jsem z toho až na AD jak strašně se to nedalo. Kdo to nezažil tak tady povede hrdinský řeči jak by to bylo hrozný kdyby bylo všechno sluníčkové a jak máš být nasd věcí. Ono to fakt někdy nejde.
Ahoj,
omlouvam se, ze anonymne, ale nechci, aby nikdo vedel, ze se jedna primo o moji rodinu.
Mate nekdo taky vecne pesimisticke rodice? Ja jsem se za posledni roky naucila se radovat ze vseho. Opravdu z malickosti, nic totiz neni samozrejmost. Mam ale nekdy pocit, ze moje rodice zacali byt uplny opak
vse naprd, v praci malo penez, na sebe si vzajemne stezuji (spis teda mama na tatu), mam mladsi sourozence, tak na ne mi prijdou, ze jsou taky dost casto neprijemni
mama uz nekolikrat zacala i s tim, ze od taty odejde, ale vzdy si to nakonec opet rozmyslela. Ja ted budu rodit a ona uz s tim opet zacina. V obdobi, kdy bych proste mela mit klid a soustredit se jen na sebe a svoji budouci rodinu. Samozrejme me to trapi. Nevim, jestli jsem divna ja, ze jsem schopna si na ne takto postezovat, nebo by se oni meli zacit zamyslet sami nad sebou 
Jak byste danou situaci resili Vy?