Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja ti uplne rozumim. Ja mela to stejny, sestre jsem ukradla bratra, matce syna…ja teda vydrzela 18 let, nez jsem mu tekla, ze jak je porad se sestrou, ze mi to vadi. Vyresil to, ze za ni chodil tajne. Ted jsme od sebe a svete div se, “svagrova” je na me jak milius😄
Takze ti asi neporadim, protoze ja si myslim, ze to reseni nema. Ja si prisla v manzelstvi, ze je nejdriv mama, segra, nase dite a pak nekde ja.
To znám.
U nás to samé
.
S nikým se stýkat nemusíš…I když chápu, že teď to bude obtížné
Vzala sis manžela, ne jeho ségru.
@Lenka0505 u nás ještě barák…nehmotné věci…pak já
.
Příspěvek upraven 02.01.25 v 17:29
Vidím, že ty rodinné sešlosti o vánocích, kdy se někdo nedokáže vymezit…vyloženě dotyčnému prospívají.
Takže tobě osobně nikdy nic neudělala, chovala se k tobě korektně a nikdy mezi vámi nebyla vyhrocená situace. Ty ses rozhodla dělat ofuky na základě “ jedna paní povídala”. Upřímně, nedivím se, že je manžel naštvaný. Pořád je to jeho sestra, má ji rád a chtěl by, abyste spolu v rámci možností nějak fungovali. Ty si ale stavíš hlavu v nejmíň vhodnou dobu, ve chvíli, kdy se potřebujete postarat o nemocnýho člověka. Mít ji ráda nemusíš, ale tohle mi od tebe nepřijde úplně v pořádku.
@Janli Udělala mi dost, psala jsem, že nějaké věci už jsme řešili. Jen tahle sviňarna mě přesvědčila, že je doslova nebezpečné, mít ji ve své blizkosti
@1010 ja byla sice na poslednim miste, ale jako zivitel rodiny na prvnim
to mu jeho matka a sestra zavidely, ze pry, ze se ma, protoze ma me ![]()
@kavenka píše: Více
to jsou zas ty diskuse o „sestřenici“ nebo o „švagrové“, je toho tu hafo, sdělení vždy o ničom
@KKubula Neví, protože ani v minulosti, kdy jsme nějaký problém ohledně ní řešili, to bagatelizoval, nevěřil. Nechci mu znovu vysvětlovat. Navíc jsem dotyčným slíbila, že to nikomu neřeknu.
Nikdy jsem příliš nezapadla do manzelovy rodiny. S rodiči vycházím dobře, se sourozenci - má 2 sestry - je to horší. Od začátku mi dávaly „sezrat“, že jsem jim bráchu (je nejmladší) „ukradla“. Navíc mám dost čuch na lidi a prostě mi neseděly. Nevěděla jsem proč. Časem setkání ubyvalo, takze jsem v sobe to přestala řešit. Jsme povahove protipoly, říkala jsem si, že s každým si prostě sednout nemůžu. Teď jsme ale kvůli zdravotním potížím dědy (manzelova taty) museli kontakt zintenzivnit, domlouvat se na péči a tak. Problém je, že po tom, co jsem se dozvěděla, jak zákeřný, zlý člověk ta starší je, zarekla jsem se, že já s ní nic řešit nebudu a pokud možno, budu se jí vyhýbat. Tušila jsem, že jako člověk je dost falešná a zla, ale to, co se mi z rodiny doneslo, byl fakt těžký kalibr. Jde o opravdu nechutný podraz na nejbližších. Nebo tedy spis několik. A jsem si 100% jistá, že lidi, kteří mi to řekli, o tomto nelhali, nemají důvod, navíc to naprosto odpovídá jeji povaze.
Chapu, že je to manželova rodina, v minulosti jsme už nějaké spory ohledně ní měli, takže se mi nechce nic vysvětlovat, manžel to nikdy nepochopil a myslel si, že problém mám já. To už nechci zažívat. Ale po tom, co jsem mu řekla, že mám svoje důvody se s ní nestykat a byla bych ráda, kdyby to respektoval, cítím, že jsme se odcizili, je takový odtazity. Nevím, co delat. Ať se s ní klidně vida on, ale já s ní být nechci. Je to opravdu hodně špatný člověk. Jemu vysvětlovat nemá cenu, nikdy to nepochopí. To je moje zkusenost z minulosti. Ale štve mě, že chybu vidí ve mně, chtěla bych, aby pochopil, že s touto osobou ať se klidně setkává, ale beze mě, aniž by měl za to na me vztek.