Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerespekt jednoho z prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.25 10:28
No kočárek pro panenky ani šroubovák by mi extra nevadil, ten zbytek ale hodně a zvlášť ty kočky.
Nemůže hlídat někdo jiný? A to jsem hodně tolerantní. Že to dcera nechápe mi je úplně jedno, ona není schopna to vyhodnotit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.25 10:29
Nepřeháníš, ten nerespekt je extrémní. Asi není žádný „hezký“ způsob, jak to udělat. Mámě to možná líto bude, ale sama říká, že to chápe, tak jí věř. Je možné, že když to ustojíš, bude to inspirace i pro mámu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.25 10:34
Učit dítě trápit zvířata, to by mi vadilo zcela extrémně 
a udělala bych kvůi tomu pěkný bugr, jakože fakt velkej…
jinak ohledně nebezpečných věcí to máš těžký - indiáni prý nemívali hračky, děti se hrály s předměty běžné potřeby a taky vyrostly a nezhynuly…
tátovi bych řekla, že pokud se to s kočkama stane ještě jednou, tak ho s ní už nikdy samotnou nenechám a že pokud se kvůli jeho blbým nápadům zraní, tak si do špitálu jede sám.. ať na to laskavě pamatuje…
víš, ono i to blbnutí na tom kočárku - prostě bláznivý věci s dědou - na to holka bude strašně ráda vzpomínat, takže to chce zdravý kompromis.
Příspěvek upraven 02.01.25 v 10:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.25 10:34
Taky by mi to vadilo a to hodně. Když pominu to ostatní, učit dceru ubližovat zvířatům a mít z toho p*děl, to by byla poslední kapka. To je opravdu primitiv. Prostě by s ní sám nebyl, neustále bych opakovala, jak kolovrátek, že toto ne a kdyby to holt nešlo jinak, tak bych styky omezila na minimum. Mamka asi sama dobře ví, co má doma, takže pokud ani ona není schopna mu domluvit (což asi ne, když vždy byl on na prvním místě), tak bych se s ní stýkala někde, kde on není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.25 10:35
@Sany80s píše: Více
Jo, něco možná trochu moc hrotím. Ale kočárek už je fakt dost „jetý“ (ještě po mojí maličkosti 
) a se šroubovákem chodí „opravovat“ různé přístroje, tedy do nich dloubat. On s dcerou bude převážně manžel, ale jedná se o víc dní a nejspíš bude muset do práce. Nikdo jiný mě moc nenapadá, hlavně mamce stoprocentně věřím, že se skvěle postará a bydlí za rohem.
- Citovat
- Upravit
2.1.25 10:41
@Anonymní píše: Více
když se má střídat s manželem, tak bych asi zkusila přemluvit maminku k vám. Zvlášt, poikud to má kousek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.25 10:42
Mamka ať hlídá u tebe doma. Bez táty. Mamka mu nic neřekne a ty si v nejhorším na tátu pořádně houkni. I když..tohle se asi nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.25 10:42
Jediné, co mi na tom vadí je to píchání do koček. Já taky byla s dědou hodiny v garáži a hrála si tam se vším téměř. Šroubováky, pilníky, pilky, ponk, svěrák, kabely. Kolikrát jsem s dědou něco montovala. Jak v autě tak mimo. Garáž byla místo kouzelných věci. Taky poznám zednickou lžíci. Vyzkoušela jsem si zedníčinu i spárování dlaždic, míchat maltu a lepidlo. Tapetování ještě s lepidlem. Co se týče kočárku tak to je takový téměř spotřební. Si pak děda koupi nový no, nebo opravi. Ty kočky, to je problém. Tam bych se bála. Jsou to potvory. Jsi moc zaujata.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.25 10:46
@Anonymní píše: Více
Celkově mě z popisu Tvého otce mrazí, snad nemáš bratra, který by tenhle model převzal. Že se své vnučce nějak věnuje je fajn, můj tchán je třeba to samé, ale na svoje vnuky jen křičí a nevěnuje se jim nijak.
Vadilo by mi trápení zvířat a to, že Tě nerespektuje. Hranici musíš nastavit pevne, bude to bolet, ale jinak Te nebude brát vážně.
- Citovat
- Upravit
2.1.25 10:48
Ono na tom není moc k řešení. Buď maminka s tvým postojem souhlasí a pak bude jistě bez problémů hlídat u tebe – nebo s ním nesouhlasí a pak si holt budeš muset najít na hlídání někoho jiného.
Názor ani ne dvouletého dítěte je zcela bezpředmětný – v tom se bude muset přizpůsobit. Tohle nejsou žádné malichernosti, ale vážné věci, ve kterých musí přijít jasné rozhodnutí ze strany rodičů. No a dědeček se bude muset rozhodnout, jakým způsobem si svoje chování v hlavě srovná - zda něco změní nebo raději bude mít kontakt s vnučkou omezen.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.25 10:52
Co dělat? V prostředí, které je dítěti nebezpečné (nebo nebezpečné jiným tvorům), bych dítě nenechala. Nevyměkni, a prostě nejezdi. Chápu, že je Ti líto mámy, ale tohle je těžce za hranou. Já třeba miluju zvířata, přírodu. A kdyby mi nějaký primitiv (promiň), takhle kazil děti, už by mne tam neviděl. O baterkách apod. se ani nezmiňuju..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.25 10:54
@Lucy75 píše: Více
Kvůli těm kočkám taky šílím nejvíc. Chudáci, ale ono je to tím, že táwa obecně zvířata nemá rád.
Jinak s tím, že případné úrazy bude řešit sám, jsem to už zkoušela, zas jen mávnutí rukou a ať se zklidním. Dokonce jednou k úrazu opravdu došlo, naštěstí nakonec nic vážného, a stejně nic. Čekala jsem, že aspoň projeví lítost, nabídne odvoz k doktorovi, cokoliv… Ale akorát byl ještě naštvaný, že si dovoluji se na něj zlobit.
S tím blbnutím máš asi pravdu, ale když si představím, že se třeba ty golfky protrhnou a ona spadne na ty kovové tyče a páčky (je to stará rachotina ještě po mně, ale naši to nechtějí vyhodit)… Zase mám ale tolik sebereflexe, že přiznávám, že na něčem lpím spíš z principu, že celý život se mu ustupuje a já už nechci. Taky si testuju, jestli mu můžu věřit v „maličkostech“, abych pak mohla pomalu budovat důvěru u důležitějších věcí, jestli to dává smysl.
- Citovat
- Upravit
2.1.25 10:58
@Anonymní píše: Více
já ti fakt rozumím…
on tě skutečně nerespektuje..
nevypadá, že by se změnil (a léty bývají spíš horší.. i když můj tvrdý přísný táta léty a děděčkováním změnknul a byl nakloněn konečně i k naslouchání a Diskusi - ale to je spíš výjimka) řekla bych mamce, ať je hlídá, že nestojíš o další úrazy a trápení zvířat a že jinak se budete vídat jen u vás..
Ale to je můj pohled, svůj si musíš najít sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.25 10:59
@Anonymní píše: Více
Fakt jsi tohle všechno dělala v necelých dvou letech? Jako my rekonstruujeme, dcera taky přijde do styku s kdečím, pomáhá v rámci možností, ale s ohledem na bezpečí a u toho vysvětluju, co k čemu slouží a že třeba ty kabely ani ostré předměty nejsou na hraní. U dědy je všechno hračka na blbnutí.
S kočárkem už jsem to popisovala, ať si ho rozbije, je starý skoro 30 let, jde mi o to, aby se při pádu nebouchla o ty kovové tyče nebo nespadla na nějakou páčku. Ale byl to jen příklad, je toho víc a všechno tu popsat nejde.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, omlouvám se, možná to bude trochu delší čtení, ale nechci vynechat nic podstatného.
Na rovinu říkám, že s tátou jsem nikdy neměla blízký vztah. Ač jsou s mámou stále svoji, je to typ staré školy, kdy vše okolo dětí a domácnosti má být na ženě a chlap si pomalu nesmí ani nandat jídlo na talíř. Když byl doma, nesměli jsme běhat, výskat, jakkoliv hlučet… Všechno mu vadilo. Jeho pohodlí, zájmy a potřeby byly vždy nejdůležitější, takže ani finančně jsme na tom nebyli moc dobře. Nikdy neuzná vlastní chybu, není schopný kompromisů a já si k němu postupem času vypěstovala asi až averzi.
Mám dceru (za chvíli jí budou dva roky). On je mnohem víc děda, než kdy byl otec. Vím, že ji má rád a ona jeho. Jenže mě jako rodiče absolutně nerespektuje. Nemyslím, že bych měla nějaká přehnaná pravidla, respektive s nikým jiným nemám potřebu nějaká pravidla vůbec nastavovat, ať jde o mamku nebo o tchánovce. Jde o věci, které bych nikdy nemyslela, že budu muset dospělému člověku vůbec vysvětlovat a které podle mě odporují zdravému rozumu. Pro příklad – klidně dceři půjčí na hraní laser/šroubovák/řezák, protože ho u něj viděla a chce ho, učí ji, jak z ovladačů vyndávat knoflíkové baterky a že jsou „na hraní“, vozí ji po pokoji v křehkých rozvrzaných golfkách pro panenky (div, že se ještě nerozpadly) a největší zábavou je navádět ji, aby terorizovala kočky a tahala je za ocas. Ty jsou naštěstí flegmouši, ale už teď se dcery bojí a mám strach, že se po ní jednou oženou.
Ze začátku jsem se snažila klidně vysvětlovat, co a proč mi vadí, proč je to nebezpečné. Marně, naprostá ignorace, mávnutí rukou a při příští návštěvě zas. Na hlídání dceru ještě úplně nedávám, ale to fakt stačí, abych šla uvařit čaj a už jen vidím, jak zase zvedá dceru a cpe ji před kočku krčící se na škrabadle v domečku s tím, ať do ní píchne prstem, a směje se tomu jak blázen. Pak už jsem se ohrazovala i fakt důrazně s tím, že tam prostě jezdit nebudeme, ale bez výsledku. A teď během vánočních návštěv mi už nějak došla trpělivost a odjela jsem s tím, že to byla poslední návštěva.
Jenže byť já kontakt s ním nepotřebuji, není to tak snadné. Jednak je to nefér vůči mámě, která je skvělá osoba i babička. S tou jsem mluvila s tím, že u nás má vždy dveře otevřené a můžem se sejít i na procházku a tak. Sama říká, že to chápe a táta ji taky štve, ale vím, že ji to i tak moc mrzí. Druhak dcera v tomhle věku taky ještě nepochopí, proč se styky omezily. No a poslední důvod je trochu sobecký, vím, že za pár týdnů budu od mamky potřebovat hlídání kvůli lékařskému zákroku. A je mi proti srsti si diktovat, že má mamka hlídat u nás, když já něco potřebuji, ale když bude dcera u nich, já budu celou dobu jak na trní, co zase táta vymyslí.
Asi se spíš potřebuji vypsat. Co byste dělali vy? Nechat to být, přejít to a doufat, že se nic nestane? Stát si za svým, byť je jasné, že tátovi stejně nikdy nedojde, co je špatně? Jsem připravená i na názory, že jsem hysterka a přeháním, případně troll, tak do mě
. Díky.