Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vícegenerační výchova
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.7.16 14:04
Vícegenerační výchova
Dobrý den maminky, tetičky, snažilky a těhulky,
prosím nemáte některá pozitivní zkusenost s generačním soužitím a výchovou děti?
Rok bydlíme u partnerových rodičů. Jsou to skvělí lidé. Zatím máme dobrý vztah, ale bojím se, že pokud některé věci budou pokračovat náš vztah se zhorší.
Do současného vztahu jsem si přivedla syna, kterého noví prarodiče milují. Jsem za to ráda. Mezi dětmi nedělají rozdíly. A takových prarodičů asi moc není.
Bydlíme v domě rodičů a jsme ve fázi dostavování vlastního zázemí. Kuchyň máme zatím společnou a min. rok a půl to takto bude. Nyní žijeme stylem velká rodina pod jednou střechou. A občas je to pro mě náročné. Nevím, jak to popsat.
Byla jsem zvyklá na svou domácnot. Být ta máma, kterou dítě miluje a poslouchá ji. Vařit si, prát a uklízet podle sebe. Teď je vše velmi kolektivní. Soukromí tu není. Vaříme dohromady. Vše se plánuje.
Co mě však mrzí nejvíce je, že můj syn začal své nové babičce říkat babííí mamííí. Synovi jsem vysvětlila, že mě to mrzí, když babičce takto říká. A stejně v oslovování pokračuje. Babička mu říká, ať jí tak neříká, ale je to zbytečné.
Když jsme se chtěli stěhovat tchyně to obrečela. Stanovili jsme si nějaká pravidla, která vyprchala. Opět jsem ve fázi, kdy přemýšlím o stěhování.
Mám pocit, že forma tohoto soužití ze mě dělá ženu na druhé koleji neschopnou se postarat o svou rodinu.
A já se dokázala sama postarat o sebe, syna, domácnost i velmi hezkou práci jsem měla. Nyní jsem na mateřské s naší holčičkou. Synovi buce šest let a já mám pocit, že za poslední rok, co tu jsme jsem přestala být tou jeho mámou. Volá babičku, chce po ní svačiny, mě si za celý den ani nevšimne. Společné výlety, které jsem pro nás vymýšlela byly něco na co se netěšil, ale šel.
Když jsem sama s dětmi či s mým partnerem syn mě poslouchá, má mě za mámu a já se cítím dobře.
Zná tohle někdo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.7.16 14:08
Já to znám u mé 21 měsíční dcery. Je ještě malinká, ale taky je to pořád babička, babičko, babí, ode mě nic nechce, nesmím ji obléct, dát ji najíst, sundat boty, prostě nic. Když někam jedeme, chce, aby jela s námi. Já to neřeším, protože jsem ráda, že k ní má takový vztah. Narozdíl od tchýně, která malou moc nevídá. Když jsme samy, tak je pro ni zas jen mamka. Myslím si, že to je u dětí normální…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:13
Všechny děti milují fungující babičku 
Babička je mírnější, vzácnější…
Líbí se mi, že z toho stavu neobviňuješ tchyni, nepíšeš, že ti krade syna atd. To je vzácné. Ale popisuješ jen svoje pocity.
Syn tě tím oslovením provokuje, to tříleťáci dělají. Ví, že se ti to nelíbí, ale poňouká tě. Maminka jsi jen ty, to je jasné.
Z toho kolektivního bydlení by mi přeskočilo, ale tobě to tolik vadit nemůže, když jsi s tím souhlasila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.16 14:13
Ja ziji s rodici. Mam 3l. Dceru. Co se tyce nazoru na vychovu mame je uplne odlisne 
babicka rozmazluje sladkostma, spolecnym spanim, spani s plinou, uplatkama atd . Uz jsem z toho zoufala. Jeste ze jsem si nasla pritele a na jare planujeme stehovani do dvougeneracniho baraku k nemu… Casem pak nas domecek. Budouci tchyne si nedovoli rozmazlovat a stoji za nasim nazorem. Anonym P
- Citovat
- Upravit
20.7.16 14:13
Mě mrzí, že mě syn míjí a přestávám být pro něj důležitá. O to horší je, že je to pořád. Ne, pouze na návštěvě. Prostě mě nahradila babička. Každopádně děkuji za názor a zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:15
Tohle jsem přesně zažívala, když jsem bydlela se synem u mých rodičů. Ze začátku to šlo, ale moje mamka je v důchodu a já chodila do práce a čim víc času trávila s malym ona, tak tim víc se mi vzdaloval syn a po čase jsem si připadala jako jeho sestra e ne máma. Babičce sem tam taky řekl mami a cokoliv babička řekla to bylo svaté a když jsem přišla s nějakým zákazem honem rychle za babičkou a dědou aby oni rozhodli… Bylo to hrozný, bylo to jakobych přišla o samotný mateřství, ale zároveň bydlet jsem tam potřebovala, sama bych to neutáhla. Dneska už bydlíme jinde a naštěstí se vše vrátilo do starých kolejí, já jsem zas ta máma a babička je babička.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:17
@Bábrdl píše:
Všechny děti milují fungující babičkuLíbí se mi, že z toho stavu neobviňuješ tchyni, nepíšeš, že ti krade syna atd. To je vzácné. Ale popisuješ jen svoje pocity.
Syn tě tím oslovením provokuje, to tříleťáci dělají. Ví, že se ti to nelíbí, ale poňouká tě. Maminka jsi jen ty, to je jasné.
Z toho kolektivního bydlení by mi přeskočilo, ale tobě to tolik vadit nemůže, když jsi s tím souhlasila.
Bohužel, nejsem tak silná. Moc bych si přála odstěhovat se. Jsme tu rok a na začátku jsem si nedokázala představit, že to bude takhle náročné. Opravdu není snadné domlouvat se i na čistící na záchod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:20
@Olunka píše:
Tohle jsem přesně zažívala, když jsem bydlela se synem u mých rodičů. Ze začátku to šlo, ale moje mamka je v důchodu a já chodila do práce a čim víc času trávila s malym ona, tak tim víc se mi vzdaloval syn a po čase jsem si připadala jako jeho sestra e ne máma. Babičce sem tam taky řekl mami a cokoliv babička řekla to bylo svaté a když jsem přišla s nějakým zákazem honem rychle za babičkou a dědou aby oni rozhodli… Bylo to hrozný, bylo to jakobych přišla o samotný mateřství, ale zároveň bydlet jsem tam potřebovala, sama bych to neutáhla. Dneska už bydlíme jinde a naštěstí se vše vrátilo do starých kolejí, já jsem zas ta máma a babička je babička.
Přesně takto to cítím. Jako bych přestala být mámou. Spíš kamarádka. Když něco synovi řeknu, často se k tomu vyjádří babička a výsledek záleží na vyjádření prarodičů. Je smutný, že se mě musí zastat babička nebo dědeček, aby mě moje dítě poslechlo. A je ještě horší, když má babička jiný názor. To mám občas i smůlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:27
Probléme v tvém problému jsi jen a pouze ty. Nechci obhajovat sploečné soužití, nicméně problém, který ty vypisuješ jako problém, problémem není. Všechno to souvisí s tvým nedostatečným sebevědomím, ty chceš bát matkou, MATKOU, ale tou jsi a vždycky budeš, jakkoliv bude tvé dítě zbožňovat babičku, ty budeš matkou. Tvé uvažování není fér, ani vůči dítěti, ani vůči babičce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:31
@evick2 píše:
A co na to říká partner? Ví o tvých pocitech?
Ví a to moc dobře. Snaží se najít nějaké řešení. Stěhovat se úplně nechce, i když řekl, že kvůli mně by se odstěhoval. Ale vidím, jak se do toho moc nemá. Je chapavý. Občas mi odvětí, ať si to s jeho mamkou vyřeším sama a jindy má pochopení a vymýšlíme co a jak. Není to snadné. Jsou to jeho rodiče. Má je rád a neví, jak taktně říci jako mamce, že potřebujeme soukromí a více prostoru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:33
Naprosto rozumim. Nemyslím si, že by to bylo jak někdo píše, že je chyba v nás že to tak bereme. Ona realita je skutečně taková, dětičky nás vnímají jako ty mámy, ale babičky jsou k nim více tolerantnější v některých věcech a to se dětem líbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:36
Společné soužití může fungovat dobře fakt jenom ve vyjímečných případech. U nás třeba vůbec a to že bydlíme jinde než oni ohromně pomohlo ve vztazích.
Nicméně v tom co píšeš cítím tvoji nejistotu. A jak už je tu psáno, ty budeš máma vždy, ať mluví syn na kohokoliv jakkoliv tak máma jsi a vždy budeš ty. Ale jsi okoukaná, tak prostě syn vyhledává neokoukanější osoby, to je přirozené a neznamená to, že tě nemá rád a nejsi pro něj máma. Je malý na to aby to dokázal plně verbálně projevit.
Dřív jsem to tak měla, taky jsem byla nejistá že ma někoho raději než mě ale pak jsem si uvědomila jak krásné je když má dítě fungující a milující prarodiče, a že je super že můžu být klidná když ho nechám u babičky na víkend protože vím že jsou to parťáci. Nijak to nesnižuje to, že já jsem máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:37
@terinka4444 píše:
Probléme v tvém problému jsi jen a pouze ty. Nechci obhajovat sploečné soužití, nicméně problém, který ty vypisuješ jako problém, problémem není. Všechno to souvisí s tvým nedostatečným sebevědomím, ty chceš bát matkou, MATKOU, ale tou jsi a vždycky budeš, jakkoliv bude tvé dítě zbožňovat babičku, ty budeš matkou. Tvé uvažování není fér, ani vůči dítěti, ani vůči babičce.
Myslím, že tohle není pravda. Znám x rodin, kde babičky ty matky převálcují na plné čáře. Dítě neví, koho je, neposlouchá nikoho, je bez mantinelů, řádu, hranic, rozcapené, pendluje mezi nimi. Nic moc pro život.
Ono pokud zakladatelka není tak sebevědomá ve své roli a babička je sebevědomější než ona, dítě to vycítí.
Chápu pocit ohrožení její mateřské role. Ona sama třeba není schopná dát víc najevo, že v tomto případě je paní ona. Kde brát a nekrást? Lehko se to řekne, hůř udělá.
Nevím, jak bych to řešila, stěhování je asi jediná možnost.
Holka, je mi to líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.16 14:37
@terinka4444 píše:
Probléme v tvém problému jsi jen a pouze ty. Nechci obhajovat sploečné soužití, nicméně problém, který ty vypisuješ jako problém, problémem není. Všechno to souvisí s tvým nedostatečným sebevědomím, ty chceš bát matkou, MATKOU, ale tou jsi a vždycky budeš, jakkoliv bude tvé dítě zbožňovat babičku, ty budeš matkou. Tvé uvažování není fér, ani vůči dítěti, ani vůči babičce.
Víš, tohle není o sebevědomí. Je to o tom, že bydlíme v domě partnerových rodičů a nemáme tu dostavěno. Vím, tedy, že jsem v domácnosti své tchyně a podle toho se chovám. Když jdu prát nahlašuji, jdu vařit hlasim, co. A myslím, že můj syn velmi dobře vycítil, kdo tu velí. Já si tu nemůžu vyskakovat. Ano, máme dobré až hezké vztahy, ale to proto, (mimo jiné) že raději ustoupím, než nějaký konflikt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
