Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj Sindarelo,
tak já se taky vypovídám
Mě zase žere jiná věc. Bydlíme na sídlišti v obecním bytě, do kterého jsme teď po nastěhování (měnili jsme s našima, takže máme regulovaný nájem - ovšem kolem 6000,–
) investovali přes šest set tisíc na rekonstrukci. Všude kolem nás se byty prodávaly, barák vlevo, barák vpravo…, prostě snad všechny kromě toho našeho
Je tu nějaký zádrhel a bude se prodávat asi později, možná nikdy.
Hrozně mě to štve, protože stejně velké byty 4+1 se tu kupovaly kolem 700.000,– a jsem zvědavá, kolik za něj budou chtít, až nastane ta správná doba.
Já si tak vysnila, když ještě obec slibovala, že i tyto byty bude prodávat, že ho koupíme, po nějaké době prodáme (tržní hodnota je kolem 3.500.000,–) a vydělané peníze bychom investovali do vlastního domečku (pozemek už máme). Jenže radnice dělá mrtvého brouka a i když má na stole snad od všech nájemníků tady, že by rádi byty koupili, tak prý má teď jiné priority.
Jasně, investovali jsme do toho s tím, že koupě není 100%, taky si to tu rádi pořádně vybydlíme, na domeček zas tak nespěcháme, ale ta nejistota mě štve.
A ještě k tomu stýskání. Do loňska jsme bydleli v krásném 2+1 na Hradčanech v nádherném starém domě. Byt byl ale pro dvě děti už dost malý, tak jsme ho vyměnili s našima, takže tam můžeme jezdit, ale kdykoli jsme tam, přepadnou mě takový chmury, že bych se tam klidně i zmáčkla, jen abych mohla znovu bydlet na tak krásném místě s obřím parkem a zahradou za okny ![]()
Jasně, máme to tu hezký, upravili jsme si to přesně podle nás, kluci mají pokojíček, táta pracovnu, ale je to prostě sídliště......
Takže tiše doufám, že byt půjde brzy koupit, pak za pět let prodat a pak hurá do vlastního.
Medu (také děkuji za přečtení všem
)
Ahoj Sindarelo,
„známe se“ z nočníkových diskuzí
(jo, děkuju za poslední SZ, teď mi dochází, že jsem ti zapomněla odepsat…)
K tomu bydlení - vlastní bydlení je sice fajn, ale… Ne každý na něj dosáhne
Nějak jsem nepochopila, proč jste změnili bydliště, když stejně bydlíte v podnájmu. A jestli tě víc mrzí to, že nejste ve svém nebo to, že sis na novém místě nezvykla…
Kdybych měla mluvit za sebe - myslím, že jsem docela přizpůsobivý člověk, ale bydliště bych měnit nechtěla. Mám tady rodinu, kamarády a jsem spokojená. Vlastní bydlení taky nemáme - bydlíme ve státním bytě, je v pěkné části města, 4+1, tudíž taky nemáme důvod něco měnit. Je pravda, že to není vlastní byt, ale i tak jsme spokojení
Jsme sice s manželem oba VŠ, bohužel školství není žádný zlatý důl, takže o nějaké hypotéce si můžeme nechat zdát ![]()
Takže asi tak…
Sindarelo,
už jsem ti myslím, někde psala…prostě hledej pořád! jednou se z ničeho nic vyloupne možnost a půjde všechno ráz naráz, ale bez akce není reakce
. Já myslím, že právě jediná tvá jistota je to stěhování, jestli nechcete pořád být v nájmu tak vás to stěhování nemine ne? takže hledej jak možnosti hypoték, bydlení tak třebas tvých příjmů, manželových…náhodou máš před sebou jasný cíl tak jdi za ním a na nějaké stesky nebudeš mít ani čas.
přeju ať je to brzy
Zdenik
Ahoj,
tak ja se pridam k tomu vypovidani se, jo? ![]()
My ted bydlime v 1+1, je to sice panelak a na sidlisti, ale je to tu uplne bezvadny. Kolem je dost zelene, sidliste na kraji mesta, byt je v poslednim patre a tak nam nikdo nedupe nad hlavou a vubec je tu uzasnej klid (oproti nasim, kteri v RD vecne poslouchaji krovinorez od sousedu v 7 rano, kostel ktery mame hned naproti v nedeli v 8 a nemluvim o stekajicich bestiich vsude kolem). Mame dve lodzie, kde mam hafo kytek, jednu zasklenou… Jenze uz ted je mi smutno kdyz si vezmu, ze jednou se sem uz proste nevejdeme a budeme se muset prestehovat
Sice to neni vubec aktualni (jsme tu vesmes jen my dve s malou, tatinek k nam jezdi tak na dva-tri dny v tydnu a stejne je vecne v praci), ale i tak. Porad premyslim jak to udelat, abych odsud nemusela… No ale treba do mensiho domecku s bazenem bych asi sla hned
Tak at najdete to vysnene bydleni, jak pise Zdenik, kdo hleda najde ![]()
Ahoj, nějak je to těžké. Hledáme a hledáme a pořád nic. Někdy si říkám, že se to nedaří proto, že na to pořád myslím. Tak si řeknu, že to hážu za hlavu, ale pak na to zase sedneme a hledáme a nic. A co už jsme prohledali nemovitostí, co už jsme projeli prohlídek. Ale ty ceny. Tak nějak se utěšujeme tím, že třeba po novém roce nemovitosti slevní. A to by bylo něco. Je jich jak mraků, předražených a nikdo je nekupuje. Každý si na:,–(í cenu, protože chce vydělat, ale ta kupující strana je na tom bitá.
Máme známého, který chce prodat 2+1, není to v městě ale za městem a na:,–(il si 2 500 000,– Kč. Když se mu to dedařilo prodat, slevnil na 2 400 000,– Kč. A diví se, že mu to nikdo nekupuje. Prý je to novostavba, ale i tak, zase to není po ruce. Když jsou drahé novostavby, proč jsou drahé i obyčejné panelákové byty s umakartovými jádry a hnusným starým vybavením? Promiňte za to rozepsání se, třeba mi už nikdo neodpoví, je to stará diskuse, ale aspoň jsem se vypsala.
Ahoj holky, jsem tu nová
Kdyz mluvíte o bydlení, taky shanime domek. Zůstala jsem se synem sama ( syn už docela odrostl, tak nevím jestli tu nejsem navíc
) chtěla bych někde u Marianek domek. Nevíte o něčem? Už to začíná byt zoufalé. Na netu je neustále totéž a mě už to hledání přestává bavit ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jsem tu nováKdyz mluvíte o bydlení, taky shanime domek. Zůstala jsem se synem sama ( syn už docela odrostl, tak nevím jestli tu nejsem navíc
) chtěla bych někde u Marianek domek. Nevíte o něčem? Už to začíná byt zoufalé. Na netu je neustále totéž a mě už to hledání přestává bavit
Hlavně to neuspechat…
Já vím, ale už hledáme dlouho tak to je trochu vyčerpávající
Je to už rok, co jsme se stěhovali z našeho původího bytu 2+1, 56 m, jeden pokoj průchozí. Byl hrozně malý a obecní, takže jsme museli do většího a časem do svého. Změnili jsme bydliště, město i kamarády. A já na ten byt najednou tak ráda vzpomínám už víc jak půl roku. Prostě se mi po bývalém bydlišti stýská. Bydlí tam už ale někdo jiný. Nemá cenu tady plakat, že tam bydlí někdo jiný, když jsme stejně potřebovali nový, větší a svůj. Ale tady, v novém bytě, jsme v podnájmu, takže každý měsíc platíme někomu jinému, místo splácení vlastní hypotéky. Hypotéka by nás vyšla mnohem dráž, takže zatím musíme být v nájmu a ještě k tomu v místě, kde jsem si za ten rok prostě nestačila nějak zvyknout. Dokonce se mi podařilo přesvědčit manžela, že bychom si nakonec koupili byt v původním bydlišti, jenže ty ceny jsou jak naschvál vysoké a nemáme na ně. Může to trvat další rok nebo dva než na ně třeba dosáhneme. A to je to, že ta nejistota je tak hrozná. Že nevím, kdy se zase budeme stěhovat a kam. A tak se tady aspoň potřebuji vypsat, někomu to říct. Aby to nevypadalo špatně, já si nestěžuju ani nenadávám, jen se potřebuji vymluvit. Vůbec nevím, jak sehnat vlastní bydlení. Je to drahé. A tak děkuji, že jste mě vyslechli, pokud jste to dočetli až sem.
Sindarela
PS: Původně jsem chtěla napsat článek a dát ho do tématu: „Bydlím, tedy jsem!“, ale po napsání jsem najednou nevěděla, jak ho odeslat, tak jsem ho zkopírovala dala do diskuse.