Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vš-co teď
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.10.23 13:59
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se jdu jenom tak vypsat, ale budu ráda za jakékoli slušně položené rady. Jsem v prváku na medicíně. Medicína nikdy nebyl můj vysněný obor, maturovala jsem z chemie a biologie, které mě bavily, a tak mi pak přišlo logické jít na nějakou přírodovědně zaměřenou školu, tak to padlo na medicínu, z čehož pak byli rodiče nadšeni, a já pak ve finále taky, a přihlášky na jiné obory jsem nepodávala, měla jsem představu, že po vystudování bych si udělala specializaci v psychiatrii. Problém je v tom, že jsem tady zatím měsíc a jsem ze studia upřímně nešťastná, přitom miluju učení se nových věcí. Dá se říct, že doteď mám každodenní krize, kdy nejsem daleko od toho, abych si sbalila věci a upalovala domů. Bohužel jsem se v mém kruhu setkala se šikanou a nějak se mi nepodařilo zapadnout (na studijním mi přestup do jiného kruhu neumožnili). Nemůžu si zvyknout na nové město (domů to mám 3 hodiny cesty vlakem), hrozně mi chybí mí přátelé a rodina, můj volný čas a poprvé v životě zažívám pocit, že se netěším do školy, že všichni kolem mě jsou lepší než já (známky mám zatím asi dobré, samé A a jedno B z anatomie, ale mám pocit, že je to neprávem) a že nestíhám jejich tempu. Každý den mi mozkem hlodá pochybnost, že jsem udělala chybu, že jsem měla jít někam, kde bych nebyla v takovém zápřahu. Naši jsou ze mě nešťastní a já nevím, co dělat teď. Vím, že měsíc je krátká doba, ale nevím, jak dlouho budu schopná vydržet. Každý den na mě doléhá FOMO, že jsem mohla být někde jinde, někde kde bych byla šťastná a nemusela bych ztratit celý rok. I kdybych chtěla jít na jiný obor, tak nevím na jaký. Celý život se zajímám o literaturu (ráda čtu i píšu své vlastní příběhy), psychologii, ekologii, náboženství a pomoc druhým. No a tak teď řeším, co mám se sebou udělat. Mám pocit, že když toho nechám, tak zklamu všechny blízké, kteří mi věřili. Taky se bojím, že mí přátelé z gymplu o mně budou mluvit jako o té, která to nezvládla, přičemž si o mě mysleli, že jestli na to někdo má, tak jsem to já…No prostě každý den civím do zdi jako hromádka neštěstí a do toho se snažím něco naučit, abych na dalším semináři nebyla za d*bila. Prostě se v tom topím.
Nejdřív se musíš rozhodnout, co opravdu chceš dělat a až pak řešit. Zatím to podle toho, co píšeš vypadá, že se řídíš tím, co by tomu řeklo okolí a jak dobře to vypadá. Pokud se nerozhodneš sama za sebe, tak tě ani žádná změna školy nezachrání a bude to vypadat podobně, možná bude méně učení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 13:59
Hele, to se stává, že vybraná vs nesedne. Hlavně té asi živí rodiče, ne? Probrala bych to i s nima…jestli tomu dáš semestr (uznali by se ti nějaké předměty jinde)? Popřípadě skončíš hned, půjdeš někam pracovat a v září zkusíš něco jiného? Pokud jsi studijní typ, je škoda, se na školu vykašlat definitivně, ale chce to mít plán, představu co dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 14:43
Zkus vydržet semestr, ať to nevzdas zbytečně brzo.. jinak v mem okolí dost dětí vcetne moji dcery první obor který šly studovat na VŠ je nebavil a nakonec vystudovaly něco jiného. Takže nebudeš první ani poslední kdo si školu vybral špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 14:45
Co mě překvapuje je, ze se zminujes o sikane. To se opravdu děje, na VŠ medicíny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.23 15:10
@Alušáček bohužel ano, taky bych tomu nikdy nevěřila. Na základce jsem měla super kolektiv a myslela jsem si, že na gymplu to lepší nebude. Opak byl pravdou a lidi tam byli úžasní. Na VŠ jsem si myslela, že bych se něčeho takového jako je vzájemné ponižování, nemusela bát. Doufala jsem, že už tu budou lidi tak rozumní, že se spolu v klidu domluvíme. Naneštěstí jsem se dostala do skupiny, kde je asi 90 % Slováků a pár Čechů a zrovna ze strany slovenských spolužáků jsem se dočkala nezrovna příjemného zacházení (konkrétně ošklivé narážky na mé jméno, neochota spolupracovat se mnou, když jsem s nimi byla ve skupině, odmítnutí přidat mě do messengerové skupiny, kde jsme se měli dohodnout na tématech prezentací a další věci jako shazování věcí z rukou, strkání), po tom všem jsem se ještě snažila se s nimi udobřit a zkusit to znovu, ale bylo mi řečeno, že o seznámení nemají zájem. Asi je důležité podotknout, že už se jim podařilo vyhnat jednu moji českou spolužačku, kterou taky dost ustrkovali. Mě drží nad vodou jenom telefonáty s rodinou a kamarády.
- Citovat
- Upravit
11.10.23 15:48
Medicinu muzes vystudovat, ale uprimne je to narocne biflovani a mela bys pro to byt rozhodnuta. Navic tezsi nez studium je pak ta prace, dalsich minimalne 5 let pripravy a uceni na atestaci, sluzby, mall casu na rodinu atd atd atd. Pokud uz te to nebavi po mesici (ja byla nadsena cela studium), tak to ukonci zavcasu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 15:50
Pises, ze jsi v prvaku, to skola jeste ani poradne nezacala a ty uz mas za sebou nekolik zkousek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 15:53
No a ta psychiatrie.. to by te teda fakt bavilo delat? Jako, specializaci si muzes rozmyslet a teprve behem studia prijit na to „ono“. Kazdopadne medicina je zaprah uplne pro vsechny na zacatku, je to uplne jiny styl vyuky, je toho desne moc, do toho novy kolektivy, nove mesto… A ztraceni si prijdu skoro vsichni, jen prave maji taky vsichni pocit, ze s tim maji problem jenom oni, a ostatni prave vsechno zvladaj 
v tom je to zakerne, a trochu zacarovany kruh, ze kteryho se musi jeden vymanit casem a aktivni praci s vlastni psychikou. Ta sikana me mrzi. Protoze pokud bys nemusela resit tohle a mela fajn lidi v kruhu, tak by tva VS zkusenost byla taky o necem jinem. 
na internetu jsou realne profily studentu mediciny, kteri sdili i tu skutecnou realitu, a tipy, ktere ti to muzou usnadnit. Ale primarne se musis vazne rozhodnout, co chces ty sama. A ne, ostatni by te vubec neresili tak, jak si myslis, kdyby ses rozhodla pro jiny obor nez medinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 15:55
@matkabagristy píše:
Pises, ze jsi v prvaku, to skola jeste ani poradne nezacala a ty uz mas za sebou nekolik zkousek
O žádné zkoušce nic nepíše.
Na seinářích se běžně psaly hodnocené testy. Od začátku semestru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 15:55
@matkabagristy píše:
Pises, ze jsi v prvaku, to skola jeste ani poradne nezacala a ty uz mas za sebou nekolik zkousek
Na medicine jsou uplne bezne prubezne testy nebo prakticka zkouseni, treba prave z te anatomie… a zakladatelka je sikovna, kdyz je zvladla zatim na Acka a jen jedno Becko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.23 15:56
@Anonymní píše:
@Alušáček bohužel ano, taky bych tomu nikdy nevěřila. Na základce jsem měla super kolektiv a myslela jsem si, že na gymplu to lepší nebude. Opak byl pravdou a lidi tam byli úžasní. Na VŠ jsem si myslela, že bych se něčeho takového jako je vzájemné ponižování, nemusela bát. Doufala jsem, že už tu budou lidi tak rozumní, že se spolu v klidu domluvíme. Naneštěstí jsem se dostala do skupiny, kde je asi 90 % Slováků a pár Čechů a zrovna ze strany slovenských spolužáků jsem se dočkala nezrovna příjemného zacházení (konkrétně ošklivé narážky na mé jméno, neochota spolupracovat se mnou, když jsem s nimi byla ve skupině, odmítnutí přidat mě do messengerové skupiny, kde jsme se měli dohodnout na tématech prezentací a další věci jako shazování věcí z rukou, strkání), po tom všem jsem se ještě snažila se s nimi udobřit a zkusit to znovu, ale bylo mi řečeno, že o seznámení nemají zájem. Asi je důležité podotknout, že už se jim podařilo vyhnat jednu moji českou spolužačku, kterou taky dost ustrkovali. Mě drží nad vodou jenom telefonáty s rodinou a kamarády.
Podle toho, co píšeš, mi příjde lepší to zabalit. Na medicínu je lepší nastavení být trochu flegmouš a věci si moc nebrat, jinak se z toho člověk zblázní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.23 15:21
@BlackBlue píše:
Na medicine jsou uplne bezne prubezne testy nebo prakticka zkouseni, treba prave z te anatomie… a zakladatelka je sikovna, kdyz je zvladla zatim na Acka a jen jedno Becko
Fakt? A to se nějak zohledňuje při zkoušce, nebo to jen pro info studentovi? My to takhle měli (ale teda ne od prvního týdne, až tak po měsíci) - kdo neměl všechna A, už A ze zkoušky mít nemohl. Ale kamarádi z medicíny nikdy o ničem takovém nemluvili…
Jinak teda k té šikaně a psychoproblémům, všechny školy mají na tohle speciální poradenské pracoviště. Tak bych nejdřív zašla tam, než házet flintu do žita. Taky mi přijde divné, že nejde přeřadit kruh, to by na žádost běžně mělo jít… Ale možná by s tím taky poradili v té poradně… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.23 15:36
Vydrž holka, to si sedne. Všechno je nové, velké změny. Pokud ti to jde, byla by škoda zahodit příležitost. A psychiatrie? Fandím ti, jdi si za svým snem !
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.23 19:49
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se jdu jenom tak vypsat, ale budu ráda za jakékoli slušně položené rady. Jsem v prváku na medicíně. Medicína nikdy nebyl můj vysněný obor, maturovala jsem z chemie a biologie, které mě bavily, a tak mi pak přišlo logické jít na nějakou přírodovědně zaměřenou školu, tak to padlo na medicínu, z čehož pak byli rodiče nadšeni, a já pak ve finále taky, a přihlášky na jiné obory jsem nepodávala, měla jsem představu, že po vystudování bych si udělala specializaci v psychiatrii. Problém je v tom, že jsem tady zatím měsíc a jsem ze studia upřímně nešťastná, přitom miluju učení se nových věcí. Dá se říct, že doteď mám každodenní krize, kdy nejsem daleko od toho, abych si sbalila věci a upalovala domů. Bohužel jsem se v mém kruhu setkala se šikanou a nějak se mi nepodařilo zapadnout (na studijním mi přestup do jiného kruhu neumožnili). Nemůžu si zvyknout na nové město (domů to mám 3 hodiny cesty vlakem), hrozně mi chybí mí přátelé a rodina, můj volný čas a poprvé v životě zažívám pocit, že se netěším do školy
Ahoj, to mě mrzí, ale úplně s tebou soucítím. Taky jsem šla na medicínu a na začátku jsem se hroutila z celého studia, po každé hodině anatomie jsem brečela, že jsem měla jít na tu PřF na biochemii, kam jsem se taky dostala. I když jsem zrovna z anatomie celý rok neměla nic jiného než A, ze všech testů atd. Když jsem viděla, že to nějak zvládám a že nakonec i lebka se dá naučit, tak jsem mě to naopak začalo bavit. Možná bych tomu na tvém místě chvíli čas ještě dala, ty přechody na VŠ jsou náročné a leckdy trvá, než si člověk na vše zvykne. Ale pokud opravdu jsi tolik nešťastná, tak můžeš i studium ukončit.
Co mi teda přijde příšerné, je ta šikana ze stran spolužáků. To bych zrovna na medicíně moc nečekala, my si pomáhali úplně se vším, od první hodiny. Ale je fakt, že Slovenek a Slováků jsme na fakultě měli taky dost a většinou ty holky byly takové sebevědomé až nafoukané, ale šikanu z jejich strany k někomu jsem neviděla. K kruhu jsme tedy byli samí Češi, jen jeden Slovák, který mi přišel strašně namyšlený a s námi se nebavil. Ale to mi nějak nevadilo. Jinak jsme drželi spolu a měli hezké vztahy.
A na jaké jsi LF? To se divím, že tě nepřeřadí do jiného kruhu. Já totiž ve 4. ročníku onemocněla a musela jsem rozložit ročník do 2 let, takže druhý rok jsem chodila s ročníkem mladším a tam tedy taky lidi nebyli sympatičtí. Přišla jsem do jednoho kruhu, kde mě ani nepozdravili, sice mě nešikanovali, ale ignorovali, tak jsem právě požádala na studijním (2. LF), jestli by nešlo mě přeřadit a nebyl to problém. No nakonec jsem medicínu stejně nedodělala, ale vyčítat si to budu pořád, jenomže jsem už měla takové zdravotní problémy, že to nešlo.
Každopádně ti moc držím palce, ať se rozhodneš medicínu ukončit, nebo ještě pokračovat. A jaký jiný obor by tě bavil?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj, asi se jdu jenom tak vypsat, ale budu ráda za jakékoli slušně položené rady. Jsem v prváku na medicíně. Medicína nikdy nebyl můj vysněný obor, maturovala jsem z chemie a biologie, které mě bavily, a tak mi pak přišlo logické jít na nějakou přírodovědně zaměřenou školu, tak to padlo na medicínu, z čehož pak byli rodiče nadšeni, a já pak ve finále taky, a přihlášky na jiné obory jsem nepodávala, měla jsem představu, že po vystudování bych si udělala specializaci v psychiatrii. Problém je v tom, že jsem tady zatím měsíc a jsem ze studia upřímně nešťastná, přitom miluju učení se nových věcí. Dá se říct, že doteď mám každodenní krize, kdy nejsem daleko od toho, abych si sbalila věci a upalovala domů. Bohužel jsem se v mém kruhu setkala se šikanou a nějak se mi nepodařilo zapadnout (na studijním mi přestup do jiného kruhu neumožnili). Nemůžu si zvyknout na nové město (domů to mám 3 hodiny cesty vlakem), hrozně mi chybí mí přátelé a rodina, můj volný čas a poprvé v životě zažívám pocit, že se netěším do školy
, že všichni kolem mě jsou lepší než já (známky mám zatím asi dobré, samé A a jedno B z anatomie, ale mám pocit, že je to neprávem) a že nestíhám jejich tempu. Každý den mi mozkem hlodá pochybnost, že jsem udělala chybu, že jsem měla jít někam, kde bych nebyla v takovém zápřahu. Naši jsou ze mě nešťastní a já nevím, co dělat teď. Vím, že měsíc je krátká doba, ale nevím, jak dlouho budu schopná vydržet. Každý den na mě doléhá FOMO, že jsem mohla být někde jinde, někde kde bych byla šťastná a nemusela bych ztratit celý rok. I kdybych chtěla jít na jiný obor, tak nevím na jaký. Celý život se zajímám o literaturu (ráda čtu i píšu své vlastní příběhy), psychologii, ekologii, náboženství a pomoc druhým. No a tak teď řeším, co mám se sebou udělat. Mám pocit, že když toho nechám, tak zklamu všechny blízké, kteří mi věřili. Taky se bojím, že mí přátelé z gymplu o mně budou mluvit jako o té, která to nezvládla, přičemž si o mě mysleli, že jestli na to někdo má, tak jsem to já…No prostě každý den civím do zdi jako hromádka neštěstí a do toho se snažím něco naučit, abych na dalším semináři nebyla za d*bila. Prostě se v tom topím. 