Všechno špatně u čtyřleťáka.

Anonymní
30.9.20 22:26

Všechno špatně u čtyřleťáka.

Starší syn (4 roky) je takové to věčně kňourající dítě, nic mu není dost dobré, neposlechne ani na 23. pokus, neustále se dožaduje pozornosti, i když jí má víc než bych chtěla, je extrémně výbušný, nehraje si, strašně špatně jí… Má o 2 roky mladšího sourozence, ten je úplně jiný. Nicméně po dlouhých úvahách, co za tím je, jsem dospěla k názoru, že kombinace jeho dominantně-nespokojené povahy a mého nastavení. Jsem totiž věčně jaksi „přednas*aná“, že s nimi nic nedokážu udělat, že jim musím stále jen stát za zadkem, s nikým kloudně ani nepromluvím…asi mám trochu pocit, že mi dětmi ujel vlak. Samozřejmě se jim to snažím nedávat najevo, objektivně se mají hezky, pozornosti už víc ani mít nemůžou…ale já prostě v sobě tu srdečnost moc nemám, pamatuju si, že to tak měla i moje máma a moc si nerozumíme. Je nějaká šance tohle v sobě změnit? Rodiny si vážím, jsem si vědoma toho, jak se máme dobře, máme zdraví a málo problémů, ale přesto si to musím stále opakovat, abych v sobě udusila takový ten hořký pocit toho, že jsou pro mě ty děti často jako koule u nohy. Ten starší syn to asi cítí, proto mi to dává takhle sežrat. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1210
30.9.20 22:33

Postarej se dobře o sebe. V kolik chodí manžel domů? Můžeš mu je tam nechat a vypadnout, bazén, cvičení, cokoli? Nemohla bys aspoň na jeden den do práce?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.9.20 22:37

Manžel přichází prakticky až jdou spát. Takže s dětmi moc nefiguruje, naopak je pro ně polobůh, takže já jsem pak o to víc ta strašná matka, která je na ně často už netrpělivá a nutí je dělat neoblíbené věci (prakticky všechnu denní rutinu), o to víc mě neposlouchají. Vymohla jsem si jeden den na doplnění praxe, to mám jako světlo na konci tunelu. Nicméně v tom vztahu a náročnosti syna to moc nemění. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
1210
30.9.20 22:43
@Anonymní píše:
Manžel přichází prakticky až jdou spát. Takže s dětmi moc nefiguruje, naopak je pro ně polobůh, takže já jsem pak o to víc ta strašná matka, která je na ně často už netrpělivá a nutí je dělat neoblíbené věci (prakticky všechnu denní rutinu), o to víc mě neposlouchají. Vymohla jsem si jeden den na doplnění praxe, to mám jako světlo na konci tunelu. Nicméně v tom vztahu a náročnosti syna to moc nemění. :nevim:

Můj manžel nechodí před sedmou, ale když mám štěstí a přijde do osmi, chodím plavat, máme bazén do deseti a je to kousek. Když přijde už v sedm, chodím lézt na stěnu, ta je dál a je to na dýl. Hrozně mi to pomáhá, jsem spokojenější a vyrovnanější (a žeru min čokolády :lol: ) a ty děti jsou pak taky lepší. Případně to aspoň líp snáším. Naše nejstarší pětiletá je podobná, dvě mladší děti jsou normální.

S detma taky ve všední den nepomůže, akorát je rozhodí, když přijde a jsou ještě vzhůru, ale jeho příchod mi umožní odejít :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
782
30.9.20 22:45

Chuva, Detska skupina,4lety nechodí do skolky? Musíš z domu a psychoterapie kde najdeš vztah k vlastní matce? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
699
30.9.20 22:53

Ctyrletaka frknou natvrdo do skolky… on se tam imho dost srovna a ty budes mit cas se doma zklidnit a byt pro nej alespon ne tak vystavena matka. A idelane alespon na par hodin denne a par dni v tydnu frknou do skolky i toho mladsiho at mas alespon cas sama na sebe a dokazes se sklidnit a zas nabrat ten zivotni optimismus. Fakt materska 3 roky je dost kravina a pak to dopada tak jak to dopada…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14339
30.9.20 22:55

Jasně že se to dá změnit, jen teda primárně potřebuješ měnit cesty, jakými spolu komunikujete a to na své straně - protože po čtyřletém to chtít nemůžeš.

1. ať tráví víc času se svým otcem. Jednak je ve věku, kdy to začíná potřebovat. Prostě ať si k sobě hledají cestu po svém, bez tvé laskavé kontroly a péče, i když to samozřejmě všechno bude jinak a hůř, než bys to řešila ty. Prostě je v pravidelných časech vypakuj pryč, ať si dělají svoje, popřípadě ty se vypakuj sama někam dělat něco, co těší tebe a ať se stará otce a starší syn o mladšího sourozence. Čím více energie bdueš mít, čím více se budeš starat i o svoje potřeby, tím méně budeš přednasraná a tím více trpělivosti s ním budeš mít.

2. zvážila bych videotrénink interakcí, na porozumění takhle zašmodrchané komunikace s někým, kdo není schopen porozumět tomu co se deje a přímo to ovlivňvoat (tedy mrńavé dítě) je to hodně šikovná metoda - je to výrazně efektivnější, než nějaké hledání výchovných rad v knihách a podobně a je to daleko efektivnější než rady od psychloga, který vás nevidí v přirozeném prostředí.
Adresář tady:
http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

jinak teda s tvým dítětem ani s tebou není nic špatně - on je normální čtyřletý kluk, ty jsi norámální, vyčerpaná matka.

Všechno špatně - tedy opravdu špatný scénář si jistě umíš představit sama…

Příspěvek upraven 30.09.20 v 22:57

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14339
30.9.20 22:55

A on není ve školce? No rozhondně šup ho tam. Jednak to potřebuje on, druhak to potřebuješ ty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2664
30.9.20 23:04

No u toho čtyřleťáka doufám, že je to i hodně věkem, protože ten můj je to samý, neustále kňourá, všechno chce, pokud možno hned, zlobí s jídlem. To snad jeho ségra v tohmhle věku nebyla tak ukňouraná jako on, já už nevím. A to chodí do školky. Jenže já zase do práce. Ale pozornosti má dost, to až jeho skoro osmiletá ségra žárlí. Jenže ta mu zase dělá naschvály, takže on pak řve a kňourá, nebo jí to vrátí a ona pak žaluje. To je na dením pořádku, neustále hádky, kňourání, řev, žalování na sebe navzájem :zed: Klid je od nich, když jsou na tabletu, ale to zase nechci, aby byli denně několik hodin, tak to mají povolený chvilku večer. No, ještě když je teplo, můžu je vyhnat ven na zahradu, ale při ošklivým počasí to bude hrůza. Vůbec se na zimu netěším. A to doufám, že dcera zůstane ve škole co nejdýl. Jesli zavřou školu, nebo mi onemocní, tak to bude očistec. Stačily ty tři měsíce na jaře :pocitac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1403
1.10.20 07:01

Ahoj, mam doma taky velmi narocneho syn(5 let). Taky neposloucha, knoura, dozaduje se furt pozornosti +je agresivni a jeste dalsi veci. Mladsi dite je samo o sobe na pohodu, akorat se spolu dost rvou. Chce to fakt urvat si pro sebe, co to jde a vyuzit pomoci, kdekoliv to jde. Ja jsem ted byla vdecna i za 1hod. krouzku, coz ted asi zase nebude :(. Zakladem je urcite ta skolka, jak psali uz holky. Hodne mi pomaha, ikdyz ji ma jen dopoledne. Presne dite vyciti, ze maminka neni ok a jeste ji nalozi. To znam.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1265
1.10.20 07:02

Hele tohle byl můj průlomový objev někde ve třech měsících věku nejstaršího syna: čím víc jsem JÁ v nepohodě, tím víc dítě zlobí. Naopak to neplatí. Zato je ta rovnice funkční i o pět let a další dvě děti později…

Na tvém místě bych v první řadě zapracovala na tom, aby mi bylo v životě líp. Terapie? Trocha práce - s MŠ, jeslemi, chůvou…? Koníčky? Víc návštěv? Sport? Děti trávící půl soboty s tátou beze mě?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1287
1.10.20 08:23

Tomu se říká „Nejsem mateřský typ“ :D Dej na rady výše a postupně i s věkem bude lépe. A hlavně ne třetí dítě 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.10.20 08:33
@yellowyedna píše:
Tomu se říká „Nejsem mateřský typ“ :D Dej na rady výše a postupně i s věkem bude lépe. A hlavně ne třetí dítě 8)

To vím taky, věděla jsem to v podstatě už před dětma, ale netušila jsem, že to bude až takhle. :mrgreen: :zed: Přece to musí nějak jít změnit, ne? :P

  • Citovat
  • Nahlásit
768
1.10.20 08:43
@yellowyedna píše:
Tomu se říká „Nejsem mateřský typ“ :D Dej na rady výše a postupně i s věkem bude lépe. A hlavně ne třetí dítě 8)

No, to se týká i mě. Souhlasim. Nejsem mateřský typ, ale teda pouze u úplně malých dětí, coz je u mě do těch 6 let, nez jdou do skoly. Mam skoro pětiletého a skoro rocniho. Jsme ted hodně spolu (do skolky jde v pondělí, byl nastydlej a inkdyz tam chodí treti rok, tak ted tam fakt nechce :nevim: ) Furt chce jen na počítač (oblibil si hru se zemedelskyma strojema), pritom ma bubny, kolo, motorku, buggynu… Bejak si teď nerozumíme. Snažím se, snažím, ale ta unava (mladšímu rostou zuby a dělá si ze mě dudlik celou noc) a nějaká taková obecná nervozita a nas. ranost… mě to pak mrzi, ale fakt není den, aby se tu nejecelo. Naštěstí maji kluci super tatu, kterej se jim fakt hodně venuje, ale od pondělí do čtvrtka jezdi pozdě z práce. Klasika. Ja si rikam, ze to musíme přežít (zni to jednoduše) a doufam, ze si z tohohle období ten větší nebude pamatovat, jak byla labilní jeho prdla matka :think: :zed: :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.10.20 09:53
@Anonymní píše:
To vím taky, věděla jsem to v podstatě už před dětma, ale netušila jsem, že to bude až takhle. :mrgreen: :zed: Přece to musí nějak jít změnit, ne? :P

mám to naprosto podobně jako ty (možná trochu hůř) a to mám dítě jenom jedno. Doslova koule u nohy. Když bylo malé 11 měsíců, tak jsem šla na 2/3 do práce a s partnerem se střídáme, 1× týdně je dcera v mikrojeslích.

Prostě až teď vidím, že pro mě bylo pořídit si dítě chybou. Je hrozně hodná a šikovná, ale už aby jí bylo aspoň 8. Každý říká, jak na tohle období budu vzpomínat, ale to nikdo netuší, že pro mě je to totální utrpení a jen ta práce (nějaká realizace mimo dítě) mě psychicky trochu ochránila. Východisko je jen jediné, starší do školky a trochu si poorganizovat čas tak, abys měla více volna sama pro sebe, protože takhle se z toho zblázníš. Jsou ženy, pro které jsou děti jakási seberealizace, já mezi ně nepatřím a jestli jsi alespoň trochu podobný typ, pak se musíš trochu „trhnout“.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama