Vyčerpaná ze studia VŠ
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jestli jsi vyčerpaná (a není to jen chvilkový útlum a nechuť), tak bych se na to vykašlala, zdraví máš jen jedno - zvlášť když to k zaměstnání ani nepotřebuješ. Jestli tě ten obor baví, tak se můžeě pro sebe vzdělávat doma, sice za to nedostaneš titul, ale nebudeš mít nervy. Dva roky je ještě docela dlouhá doma, zvlášť s dětmi - zvládáš se jim přitom zápřahu vůbec věnovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já teda tomu moc nerozumím, ale kromě toho disertačního semináře, můžeš si třeba disertační práci napsat o půl roku později? Prostě si dát pauzu? už ted přes prázdniny..určitě jak si odpočineš, bude to lepší. hlavně je velká škoda toho ted nechat, když jsi skoro u cíle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc se omlouvám, že píši anonymně. Ale můžu dotaz, jak to dáváš časově? Já k práci mám ještě koníčka, kde zároveň podnikám, hrozně mě to baví. Ale po návratu z druhé rodičovské do práce už se mi to vůbec nedaří kloubit. A právě do budoucna zvažuji právě nějaké změny, zda se mi aktuální nastavení celkem neudržitelné. Manžel je v tomto třeba vstřícný. Já se v tomto ohledu setkávám bezmála s lehkým nepochopením.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Moc se omlouvám, že píši anonymně. Ale můžu dotaz, jak to dáváš časově? Já k práci mám ještě koníčka, kde zároveň podnikám, hrozně mě to baví. Ale po návratu z druhé rodičovské do práce už se mi to vůbec nedaří kloubit. A právě do budoucna zvažuji právě nějaké změny, zda se mi aktuální nastavení celkem neudržitelné. Manžel je v tomto třeba vstřícný. Já se v tomto ohledu setkávám bezmála s lehkým nepochopením.
Můžu se te zeptat jakeho koníčka? Ja to třeba obdivuji, ze některé ženy zvládaji tolik činností. Jeste navíc, kdyz maji rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych takovou situaci řešila přerušením, chvíli si odpočinula a pak se rozhodla co dál. Každopádně vzhledem k práci a dětem, jsi fakt dobrá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anoanymní - Časově to zvládám, naučila jsem se to. Děti už jsou větší, starší dcera je v pubertě, tak je věčně zavřená v pokoji, mladší půjde na druhý stupeň po prázdninách.
Dobíjím se cvičením, chodím tak 4× týdně, buď před prací nebo během dne, když mám pauzu. Společně s manželem, je to náš společný koníček. Do školy chodím pěšky, bydlím kousek od ní, momentálně 1× týdně odpoledne na cca. 3 hodiny. V zimní semestru to bylo horší, trávila jsem tam 1,5 pracovního dne. Píšu doma po večerech, manžel v tu dobu pracuje, děti sí nebo jsou v pokoji. Když hoří, tak tomu věnuju víkendy, což se tento semestr stávalo často.
Právě každý mi říká, zbývá ti tak málo, nevzdávej to. Ale ono se to lehce řekne a v mém současném stavu, hůř provádí. Mám pocit, že jsem totálně neschopná, protože nedokážu ani napsat studii. Tento týden jsem byla na konzultaci za ředitelem ústavu. Poradil mi a psychicky mě podpořil. Jen mi to pomohlo asi tak na den. 50kám si, v červenci budu mít klid a budu si moci odpočinout, ale momentálně mi to přijde strašně daleko, protože musím psát a do konce týdne prezentovat výsledky. A vůbec mi to nemyslí.
- Citovat
- Upravit
@joli31 Na dizertaci mám ještě 2 roky, jen musím každý rok prezentovat co jsem za ten rok udělala. Způsob prezentace je nešťastný, komise nás jen kritizuje a my nesmíme oponovat. To je jeden z důvodů mé nálady, vůbec se mi tam nechce.
Dusím v sobě přesně ty pocity, které jsem měla těsně před státnicemi.
Vím, že mohu přerušit, ale v tom případě, mám strach, že už to nikdy nedodělám. Část rozumu mi říká, pokračuj, už t máš skoro vše hotové a ta druhá část říká, vykašlej se na to.
- Citovat
- Upravit
Myšlenka v určitém oboru, pak dlouho tuním, oslovuji různé dodavatele a výrobce.
A tak pořád dokola. Nějaký čas to pak funguje samospádem, na tom bych chtěla zapracovat.
Baví mě to moc, jeden čas jsem z tohoto měla celkem slušný (pro mě
) přivýdělek (zaplatila jsem jím hypotéku. K rodičovské, kdy jsem mohla pracovat jen po večerech)Nicméně po návratu z rodičovské do práce každou hodinu zvažuji kam investovat. Děti jsou přes den ve škole a školce, pak mě logicky
potřebují, máme velký dům a já jsem přes týden hodně sama. To si nestěžuji, časem jsem najela na různé vychytávky, které se osvědčily. Jasně, je to o prioritách, které se mění.@tzipora
@tzipora píše:
Můžu se te zeptat jakeho koníčka? Ja to třeba obdivuji, ze některé ženy zvládaji tolik činností. Jeste navíc, kdyz maji rodinu.
- Citovat
- Upravit
Snažím se to užít, je mi jasné, že to nebude věčně, že mě v pubertě budou více ignorovat A můžu se zeptat - Ty se ani po dokončení studia nechceš tímto živit?
@Anonymní píše:
Anoanymní - Časově to zvládám, naučila jsem se to. Děti už jsou větší, starší dcera je v pubertě, tak je věčně zavřená v pokoji, mladší půjde na druhý stupeň po prázdninách.
Dobíjím se cvičením, chodím tak 4× týdně, buď před prací nebo během dne, když mám pauzu. Společně s manželem, je to náš společný koníček. Do školy chodím pěšky, bydlím kousek od ní, momentálně 1× týdně odpoledne na cca. 3 hodiny. V zimní semestru to bylo horší, trávila jsem tam 1,5 pracovního dne. Píšu doma po večerech, manžel v tu dobu pracuje, děti sí nebo jsou v pokoji. Když hoří, tak tomu věnuju víkendy, což se tento semestr stávalo často.Právě každý mi říká, zbývá ti tak málo, nevzdávej to. Ale ono se to lehce řekne a v mém současném stavu, hůř provádí. Mám pocit, že jsem totálně neschopná, protože nedokážu ani napsat studii. Tento týden jsem byla na konzultaci za ředitelem ústavu. Poradil mi a psychicky mě podpořil. Jen mi to pomohlo asi tak na den. 50kám si, v červenci budu mít klid a budu si moci odpočinout, ale momentálně mi to přijde strašně daleko, protože musím psát a do konce týdne prezentovat výsledky. A vůbec mi to nemyslí.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ty už máš větší děti, mé se na mě po škole a školce „ještě“ lepí
A můžu se zeptat - Ty se ani po dokončení studia nechceš tímto živit?
Více méně se tím živím už teď, jen jsem v soukromé sféře kvůli volné pracovní době. Dělám to samé už 13 let, začínala jsem při RD se starší dcerou, časem jsem se vypracovala tak, že to vzdělání po mě nikdo nechce. Jen všichni okolo mě měli VŠ, tak jsem si kdysi řekla, že ji tedy chci taky. Netušila jsem, že tam vydržím tolik let.
Uvažuji, že bych po skončení studia zůstala na VŠ a věnovala se výzkumu. Pokud mne tedy budou chtít. Sice bych klesla finančně, ale baví mě to. I když občas mám krize, jako teď. Tato je zatím největší, kterou jsem měla.
- Citovat
- Upravit
Z toho vyprávění mám pocit (pokud jsi napsala všechno), že doposud ti celé studium vycházelo, bylo pro tebe hračka. Taky kdyby ne, tak by jsi nebyla jedním z pěti doktorandů v ročníku. A teď ti nedopadla studie a tebe to srazilo na kolena, navíc ten finiš bude prostě náročný a ty to víš.
Já bych navrhovala dát si pauzu třeba semestr, srovnat si to v hlavě, třeba si o tom s někým promluvit a pak se rozhodnout. Teď to utnout by fakt byla strašná škoda, mohlo by se ti to za pár let vrátit jako bumerang.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud neplánuješ rozvíjet profesní kariéru na některé z vš fakult, jeví se mi doktorantský titul jako zbytečnost 
Pokud u tebe vyhořelo osobní nadšení a ambice, nedává mi to smysl. Já jsem se setkala i s názorem, že mimo akademickou půdu je doktorantský titul spíš na škodu 
Chápu, už jsi do studia vložila spoustu čas a energie. Ale pokud ho profesně nezúročíš… 
Důkladně si zvaž své kapacity, sepiš pro a proti - at neskončíš někde zhroucená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Ahoj, … mám před sebou poslední 2 roky a vlastně skoro celé studium už hotové, ale já se cítím, jako kdybych měla v hlavě prázdno a nemohu najít energii k dalšímu studiu. Navíc, tím, jak studuji skutečně dobrovolně, nepotřebuji to k zaměstnání, tak na okolí působím jako exot a tak nějak nemám tu sílu pokračovat, protože musím.
a jak jsi na tom s rodinym zazemim, podporuje te manzel ci nekdo dalsi nebo presli na pesimismus?
takovy je zivot, ne vsechno se zdari napoprve,
ne vse cloveka bavi az do uplneho uspesneho konce,
uspech se dostavi casto prave, az si clovek zobne nekam hodne dolu,
zaver, vydrz, stoji to za to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jessikka píše:
Z toho vyprávění mám pocit (pokud jsi napsala všechno), že doposud ti celé studium vycházelo, bylo pro tebe hračka. Taky kdyby ne, tak by jsi nebyla jedním z pěti doktorandů v ročníku. A teď ti nedopadla studie a tebe to srazilo na kolena, navíc ten finiš bude prostě náročný a ty to víš.
Já bych navrhovala dát si pauzu třeba semestr, srovnat si to v hlavě, třeba si o tom s někým promluvit a pak se rozhodnout. Teď to utnout by fakt byla strašná škoda, mohlo by se ti to za pár let vrátit jako bumerang.
Když nad tím máš přemýšlím, tak máš asi pravdu. Všichni v okolí mi říkají, ať nepřestávám, já si to taky myslím, ale momentálně to tak necítím.
A ano, studie mne srazila a to fakt hodně. Nutně ji potřebuji ke splnění studijního plánu, věnovala jsem jí strašně moc času a jediné, co mám jsou 4 strany plné kritiky.
Mám v plánu, pokud že pokud mne nevyhodí ze semináře, v tom případě bych asi skončila, zkusit požádat o změnu na denní studium. Mohla bych si tak snížit úvazek v práci. V současné době my kombinovaní děláme víceméně to co denní studenti, jen nemáme stipendium.
Plány jsou to krásné, jen se v současné době cítím totálně neschopná a unavená.
Příspěvek upraven 23.06.18 v 19:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale nechci, aby mé současné rozpoložení četl někdo, kdo se mnou pracuje.
Nejdu si ani tak pro radu, jako spíše to ze sebe potřebuji dostat. Studuji při zaměstnání a se 2 dětma VŠ. Už sedmým rokem a asi tak před měsícem na mne přišla neuvěřitelná únava a odpor k celému studiu. Zkrátka začínám být vyhořelá.
Studuji už 7 let, když jsme začala mladší dcera měla 2 roky. Nejprve bakalář, potom magistr a nyná jsem v polovině doktorského studia. Když jsem se hlásila na doktorské studium, tak si všichni klepali na čelo, že jsme se zbláznila a že titul Mgr. mi stačí. Jenže mne to studium bavilo, strašně mě dobíjelo. Pracuji ve školství, celé dny trávím tím, že někoho vyučuji a na VŠ jsem byla v pozici studenta, kdy někdo předával znalosti mě. Nebyl jsem žádný premiant, ale všechny zkoušky jsem zvládla a to že někdo vzdělává mne, mne dobíjelo. Jinak tedy VŠ ke svému oboru nepotřebuji, nestudovala jsem kvůli svému zaměstnání. Když jsem odstátnicovala, tak mi bylo líto se vším přestat. Nejdříve jsem chtěla jen na jinou VŠ, ale nakonec se rozhodla pokračovat tam kde jsem skončila, jen dalším navazujícícm studiem.
Začátek byl hodně těžký, musela jsme si zvyknout, že najednou nás není v ročníku 120, ale jen 5 a že tedy už nejsem anonymní. Jsem v kombinované formě studia, ale jako první ročník kombinované formy, nějak neví co s námi, a tak studujeme společně s denním studiem. Jediný rozdíl je, že my nemáme stipendium a denní studium ano.
Za dva roky mám splněný celý studijní plán, hodně jsem toho zvládla rychleji, v letošním roce jsem musela 4 hodiny týdně přednášet, mimo svou pracovní dobu, což bylo náročné, ale mám to úspěšně za sebou.
Zbývá mi pouze publikovat jednu studii a napsat dizertaci. Studie jsem letos napsala 3, dalo mi to strašně moc práce. Posudky mám pouze z jedné a ty jsou zamítavé. Takže ji momentálně předělávám. Za 14 dní mne čeká dizertační seminář, který nebude příjemný, spíš hodně nepříjemný. Seminář v kombinaci s těmi posudky, koncem školního roku na mne působí tak, že mám chuť zalézt a hodně dlouho nevylézt. Momentálně mám chuť skončit s celým studiem. Všichni mi říkají, že je to blbost, že mám před sebou poslední 2 roky a vlastně skoro celé studium už hotové, ale já se cítím, jako kdybych měla v hlavě prázdno a nemohu najít energii k dalšímu studiu. Navíc, tím, jak studuji skutečně dobrovolně, nepotřebuji to k zaměstnání, tak na okolí působím jako exot a tak nějak nemám tu sílu pokračovat, protože musím.