Vyhýbání se konfliktu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Vyhýbání se konfliktu
Zdravím všechny, jsem tady nová a měla bych jeden dotaz zda se s tím někdo setkal nebo zažil. Uvítám rady co s tím a osobní zkušenosti.
Už od mala se setkávám s tím, že se vyhýbám jakémukoli konfliktu s lidmi tím, že začnu brečet. Pokud zjistím, že konflikt,, prohrávám,, začnu brečet, abych utekla z nepříjemné situace. Není to ale schválně, spíš to vypadá na jakýsi reflex abych utekla z nepříjemné situace. Ovšem taková vlastnost je mi velmi nepříjemná. Všichni na mě koukají jako na slabý kus a to je pro mě velmi ponižující. Každopádně musim podotknout, že velmi podobne je na tom moje máma a já osobně jsem se v životě setkala s hodně nepříjemnými situacemi a hlavně s lidmi, kteří si striktně stojí za svým. Častokrát jsem dostala vynadano za něco co jsme ani neudělala nebo byla moje vina a za ty roky moje sebevědomí utrpělo značně. Začala jsem na tom pracovat, ale i tak tu byly některé setuace, kde jsem se pláči nebránila. Což je velmi ponižující. Je mi 23 let a myslím, že na svůj věk jsem už dost stará abych se bála stoupnout před lidi a aspoň nebrecet kvůli každé hovadine.
Snad je dotaz pro vás srozumitelný. Děkuji za každou radu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Říká se, že ženy často brečí, i když se jim chce křičet, zatímco muži často křičí, i když se jim chce brečet.
Jestli tě frustrace často přiměje k pláči, musíš trénovat, jak frustraci předejít nebo jak se vymezit.
Jednak můžeš sledovat lidi, kteří se dokáží chovat asertivně - s respektem k sobě i druhým -, a jednak by ti s tím pomohla samozřejmě terapie. Nízké sebevědomí, nevhodné vzorce chování, ostatní po tobě šlapou - je toho dost.
Anebo googlit a číst a zkoušet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, řeknu ti to takhle: jednou nastane ta situace, kdy nebudeš moci,,utéct" ale konflikt vyřešit. A kdo říká že konflikt rovnou znamená neskutečná hádka? Ne. Mnohdy jde jenom o výměnu názorů. Máš partnera? Až budeš mít, nemysli si že vztah je jen růžový. Radím ti, raději konflikty aktivně řeš, hlavně kvůli sobě. Mě je 25 let a také se mi občas nechce něco řešit, ale musím, takový je život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Špatný vzorec chování máš tedy zřejmě odkoukaný od matky a není jiná cesta než na sobě dlouhodobě pracovat v rámci dobře vedené terapie. Do svého samostudia bych pak zahrnula pojmy jako asertivita, sebevědomí a sebepojetí.
Fňukny a kníkny se obecně netěší velké oblibě ať už mezi přáteli či partnery, tak ti držím palce, aby ses časem dokázala dobrat k nějaké sebevědomější a zralejší verzi sebe sama, která se za sebe bude umět postavit a řešit konflikty přímo a s rozvahou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bnk píše:
Zdravím všechny, jsem tady nová a měla bych jeden dotaz zda se s tím někdo setkal nebo zažil. Uvítám rady co s tím a osobní zkušenosti.Už od mala se setkávám s tím, že se vyhýbám jakémukoli konfliktu s lidmi tím, že začnu brečet. Pokud zjistím, že konflikt,, prohrávám,, začnu brečet, abych utekla z nepříjemné situace. Není to ale schválně, spíš to vypadá na jakýsi reflex abych utekla z nepříjemné situace. Ovšem taková vlastnost je mi velmi nepříjemná. Všichni na mě koukají jako na slabý kus a to je pro mě velmi ponižující. Každopádně musim podotknout, že velmi podobne je na tom moje máma a já osobně jsem se v životě setkala s hodně nepříjemnými situacemi a hlavně s lidmi, kteří si striktně stojí za svým. Častokrát jsem dostala vynadano za něco co jsme ani neudělala nebo byla moje vina a za ty roky moje sebevědomí utrpělo značně. Začala jsem na tom pracovat, ale i tak tu byly některé setuace, kde jsem se pláči nebránila. Což je velmi ponižující. Je mi 23 let a myslím, že na svůj věk jsem už dost stará abych se bála stoupnout před lidi a aspoň nebrecet kvůli každé hovadine.
Snad je dotaz pro vás srozumitelný. Děkuji za každou radu
Někdo brečí, jiný křičí na druhé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj… ono hodně záleží, jestli opravdu s brekem utíkáš před konfliktem, nebo před tím, že na tebe někdo začíná zvyšovat hlas.
Pokud je to opravdu tak, že začínáš brečet při jakékoliv názorové výměně, která se nevyvíjí podle tvojich představ, tak to problém je 
. Ale pokud jde o situace, kde na tebe někdo začíná zvyšovat hlas a následně řvát, tak můžeš být úplně v klidu. Není s tebou vůbec nic špatně, jenom se pravděpodobně na stupnici introvert - extrovert pohybuješ výrazně na straně introverta .
Já to tak mám taky a vůbec se za to nestydím. Podle mě řev do civilizované komunikace nepatří a všichni ti řváči, kteří ti pak budou ještě něco předhazovat o fnuknach, by měli v první řadě sáhnout do svědomí sobě 
. Problém je, že nás introvertů je míň a nemáme potřebu kolem sebe řvát a kopat, tak oni si pak těžko uvědomí, že problém by mohl být i na jejich straně 
.
Důležité je uvědomit si a přijmout svoji povahu. Kdybych se ja pokusila hádat s někým křikem, tak v těch slzách skončím taky (je to úplně mimo moji možnost to ovlivnit, prostě automatická reakce mojeho těla na za mě tak absurdní hrubé chování ). Když na mě výjimečně někdo začne zvyšovat hlas, tak prostě vůbec nereaguji. Nech ty lidi se vyřvat, když to jinak neumí 
. Důležité je, aby řvali „vedle tebe“, ne na tebe. Já naprosto bez zájmu odvracím zrak, když někdo přepne do tohoto módu a poslouchám tak napůl jednoho ucha… klidně si s úsměvem začnu řešit nějaké věci na mobilu nebo cokoliv jiného. Prostě nezájem. Ono jim jednou musí dojít dech … pak úplně s klidem oznamuju, že to s nimi jsem ochotná řešit, ale jenom, pokud se uklidní a začno se chovat slušně. Hlavně nezkoušet sama zvyšovat hlas nebo na ty lidi reagovat, dokud křičí.. to ty prostě nikdy nevyhraješ, oni to budou brát jako výzvu a ještě přidají na intenzitě .
Takže hlavně v klidu, zkus trochu zapracovat na sebepoznání… pravděpodobně nejsi divná, máš jenom introvertní povahu a asi jsi i víc citlivá. Nic z toho není negativní vlastnost, jenom se s tím musíš naučit pracovat. Já ten brečící reflex mám taky, ale v životě by to do mě moje okolí neřeklo 
. Dokážu si stát za svojim a konflikty řešit i „vyhrávat“. Základ je nenechat se vtáhnout do toho šíleného modelu „kdo teď bude mluvit/křičet nejhlasiteji, ten má pravdu“.
- Citovat
- Upravit
@Bnk píše:
Zdravím všechny, jsem tady nová a měla bych jeden dotaz zda se s tím někdo setkal nebo zažil. Uvítám rady co s tím a osobní zkušenosti.Už od mala se setkávám s tím, že se vyhýbám jakémukoli konfliktu s lidmi tím, že začnu brečet. Pokud zjistím, že konflikt,, prohrávám,, začnu brečet, abych utekla z nepříjemné situace. Není to ale schválně, spíš to vypadá na jakýsi reflex abych utekla z nepříjemné situace. Ovšem taková vlastnost je mi velmi nepříjemná. Všichni na mě koukají jako na slabý kus a to je pro mě velmi ponižující. Každopádně musim podotknout, že velmi podobne je na tom moje máma a já osobně jsem se v životě setkala s hodně nepříjemnými situacemi a hlavně s lidmi, kteří si striktně stojí za svým. Častokrát jsem dostala vynadano za něco co jsme ani neudělala nebo byla moje vina a za ty roky moje sebevědomí utrpělo značně. Začala jsem na tom pracovat, ale i tak tu byly některé setuace, kde jsem se pláči nebránila. Což je velmi ponižující. Je mi 23 let a myslím, že na svůj věk jsem už dost stará abych se bála stoupnout před lidi a aspoň nebrecet kvůli každé hovadine.
Snad je dotaz pro vás srozumitelný. Děkuji za každou radu
Tak my tady nevíme, co Vás k té reakci vedlo, tam může být řada faktorů, s tím by Vám mohl pomoci psycholog, pak je šance i na změnu chování. Jinak obecně potřebujete zkušenosti, trénink, tj. řešit modelové situace, třeba s někým.
Napište si situace, ve kterých jste se ocitla a ze kterých jste nemohla ven, vemte si k ruce někoho zkušeného, ideálně někoho, kdo pracuje s lidmi, a trénujte.
Strach je obyčejně z toho, co neznáte. Pokud budete vědět, jak se +/- máte chovat, zvýšíte si sebevědomí a budete takové situace zvládat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
