Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah dvou rozdílných lidí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lalelale
15.1.19 14:37
Popravdě už po prvních pár větách tvého příspěvku mi přijde, že máš spíš než s tím mužem velký problém sama se sebou, a to hodně nízké sebevědomí. Jak jsi popsala sama sebe: nezáživná nudná baba s řadovým zaměstnáním, co nic moc neumí, necestuje a nemá nijak zajímavé koníčky. Na tom bych zapracovala, a toho chlapa brala jako inspirativní příležitost se něco naučit od člověka, co ví, co chce. Inspirativní lidé jsou super a člověk by se jimi měl obklopovat. Ať už ti to s ním vyjde nebo ne, ale proč házet flintu do žita předem? Kdybys byla tak příšerná, asi by o tebe nestál.
- Citovat
- Upravit
Victoria1988
15.1.19 14:47
Ty jo. Fakt potřebuješ zvednout sebevědomí. Toto by žádná z žen v mem okolí neřekla, nechápu kde se v českých ženách bere tenhle rys.
V USA i ta nejtlustsi nejhloupejsi holka si o sobě mysli,ze je ta nejdokonalejší na světě.
Navíc pro vztah jsou snad důležitější věci než to,ze on má VS a ty SS.
Důležité je,ze si rozumíte a ze te neponizuje,nedává najevo,ze on je ten starší.
Kdysi se se mnou přestal bavit jeden starší muž jen kvůli tomu,že jsem ho opravila v tom,ze určite jídlo se nazývá jinak když tam dá ty a ty ingredience. Psali jsme si, rozuměli si,ale byl to těm typ co chtěl vedle sebe slepici co nebude mít žádný rozhled, nebude nic vědět a na vše bude valit oci a říkat wow ty si nejdokonalejší.
Takže to jedine si ohlidej když je starší než ty.
Pokud te bere jako rovnocennou, buď šťastná.
Koukni na Marese a jeho Moniku. Ona určitě neměla extra finanční zazemi,slávu,ale Leosa okouzlila něčím magickým a byla svatba a vypadá ze jsou šťastní.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.19 14:55
@Lalelale Díky za příspěvek. Takový přesně mám pocit. Je pro mně velkou inspirací, obdivuju jeho cílevědomost a ambicióznost - to jsou vlastnosti, které já nemám nějak výrazné. Je možná načase udělat velký krok vpřed a vím, že s ním jsem na správné cestě. Dospět.
Já vím, že kdybych byla nějak příšerná (to si ani nemyslím, že jsem), že by o mně nestál. Ale hlodá ve mně otázka proč - působí to na mě tak, že on by si mohl mezi babama vybírat - ne jen co se povrchní vzhledové stránky týče, ale je inteligentní, perspektivní a podobně. To je ale můj názor, vím, že on o tohle nestojí. Vybral si mě. Samozřejmě netřeba řešit proč, přesto mě tato otázka napadla.
- Citovat
- Upravit
Lalelale
15.1.19 15:04
@Anonymní píše:
@Lalelale Díky za příspěvek. Takový přesně mám pocit. Je pro mně velkou inspirací, obdivuju jeho cílevědomost a ambicióznost - to jsou vlastnosti, které já nemám nějak výrazné. Je možná načase udělat velký krok vpřed a vím, že s ním jsem na správné cestě. Dospět.Já vím, že kdybych byla nějak příšerná (to si ani nemyslím, že jsem), že by o mně nestál. Ale hlodá ve mně otázka proč - působí to na mě tak, že on by si mohl mezi babama vybírat - ne jen co se povrchní vzhledové stránky týče, ale je inteligentní, perspektivní a podobně. To je ale můj názor, vím, že on o tohle nestojí. Vybral si mě. Samozřejmě netřeba řešit proč, přesto mě tato otázka napadla.
Mě by hodně zajímalo, jak vypadáš. Měla jsem kamarádku, byla moc krásná. Vysoká, štíhlá, krásné vlasy… Ona sama sebe popisovala jako nehezkou, s divnýma vlasama, nosila vytahané oblečení, aby se jí lidé nesmáli, že vystavuje tak hnusnou postavu. Nemohla pochopit, proč po ní chlapi letí. A škodila jen sobě, strávila x let života v domnění, že za nic nestojí. Opravdu zapracuj spíš sama na sobě, protože pokud o sobě člověk pochybuje a nevěří si, okolí to vycítí. Proč si pokládat otázku, proč o tebe stojí, když si místo toho můžeš říct, že asi proto, že jsi chytrá/pěkná/hodná… Jako samozřejmě to chce mít zdravé sebevnímání a nesklouznout zase do úplného extrému, kdy se žena se stokilovou nadváhou považuje za krasavici s křivkama, ale nemyslím si, že by chlap, jakého popisuješ, měl zájem o nehezkou nudnou ženu, která mu nic neříká. Co o tobě říkají blízcí? Je jim s tebou dobře, smějí se s tebou často?
Příspěvek upraven 15.01.19 v 15:05
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.19 15:04
@Victoria1988 Vím, že vedle sebe nechce slepici bez vlastního názoru, a to je možná právě to, co nás drží teď spolu. Já nemám problém říct svůj názor, rozhled mám, můžeme se bavit prakticky o všem. Jsme dvě samostatné jednotky. Pro mě samozřejmě je nejdokonalejší 
- ale nedávám to najevo. Bere mě jako rovnocennou, ale já si tak nepřipadám. Ale nikdy bych to nepřiznala.
- Citovat
- Upravit
ShadowDancer
15.1.19 15:05
Nečetla jsem co psaly holky nade mnou a tvé sebevědomí je jedna věc. Budu tedy reagovat navztah s odlišným partnerem. Já takového mám, jsme každý úplně jiní.. ale milujeme a dokážeme spolu komunikovat, dohodnout se. Navzájem se podporujeme i ve věcech mimo zájem nás samých a jsem s ním šťastná. Je to o komunikaci a o tom, zda umíte dělat kompromisy. Je důležité že si rozumíte a že se od něj učíš a inspiruje tě. Šla bych do toho a nepřemýšlela nad blbostma, jakože proč si vybral zrovna mě. 
- Citovat
- Upravit
15.1.19 15:06
Mám to podobně jako ty. My máme rozdíl 18 let, taky mu je přes 40. Taky se máme rádi, ale čím víc se poznáváme, tím víc si oba uvědomujeme, že jsme jiní a že ve společném živobytí by nám to asi časem překáželo.. Je to na jednu stranu nezvyklý pocit a ne příliš šířený, ale i takové vztahy jsou součástí našeho života. Líbí se mi, že to nikam netlačíme a dokud nám spolu bude fajn, tak spolu budem.
Myslím, že nejvíc pak hraje roli otázka dětí… Jestli si dokážeš představit a chtěla s ním děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.19 15:13
@Lalelale Objektivně vzato si myslím, že nejsem šereda, jsem štíhlá, mám hezkou pleť, když se nalíčím a upravím, není to žádná tragédie, nemůžu říct, že bych někdy měla nouzi o chlapy. Přesto se mi už několikrát stalo, že jsem si říkala, co na mě můžou vidět. Tohle jsou ale věci, které bych nepřiznala, navenek působím sebevědomě.
Blízcí se mnou jsou rádi, myslím si, že nejsem nudný patron, jsem přátelská a i vcelku otevřená, mám ráda společnost, ale zároveň mi nevadí být sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.19 15:18
@Passenger Já děti nechci, on má dvě, větší. Na tohle samozřejmě přišla řeč, bavili jsme se o tom. Zná můj postoj, já samozřejmě nevylučuji, že se to za pár let může změnit. Leč myslím, že tohle se nezmění.
- Citovat
- Upravit
Lalelale
15.1.19 15:18
@Anonymní píše:
@Lalelale Objektivně vzato si myslím, že nejsem šereda, jsem štíhlá, mám hezkou pleť, když se nalíčím a upravím, není to žádná tragédie, nemůžu říct, že bych někdy měla nouzi o chlapy. Přesto se mi už několikrát stalo, že jsem si říkala, co na mě můžou vidět. Tohle jsou ale věci, které bych nepřiznala, navenek působím sebevědomě.Blízcí se mnou jsou rádi, myslím si, že nejsem nudný patron, jsem přátelská a i vcelku otevřená, mám ráda společnost, ale zároveň mi nevadí být sama.
no vidíš, tohle je dost rozdíl proti prvnímu příspěvku 
vážně bych se zaměřila víc na vnímání sebe sama, než na to, že je mezi vámi určitý rozdíl
- Citovat
- Upravit
15.1.19 15:21
Neocekavas treba vnitrne, ze by se uz vas vztah mel nekam posunout a neposouva?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.19 15:34
@Anonymní píše:
@Passenger Já děti nechci, on má dvě, větší. Na tohle samozřejmě přišla řeč, bavili jsme se o tom. Zná můj postoj, já samozřejmě nevylučuji, že se to za pár let může změnit. Leč myslím, že tohle se nezmění.
Ve 30 jsem říkala nikdy žádné děti a zcela tomu věřila. Důvody jak osobní, tak rodinná anamnéza. Teď je mi 40 a mám 2 dcery (plánované) a vztah, který trvá 12 let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.19 15:44
@Anonymní píše:
Zdravím zkušenější a prosím o radu.Před několika měsíci jsem se seznámila s mužem. Proběhlo klasické randění, které přerostlo ve vztah. Je mezi námi věkový rozdíl 15 let. Já skoro třicet, on přes čtyřicet. Ale věkový rozdíl není jediným naším rozdílem.
Věc se má tak, že jsme každý úplně jiný. Úplně - doslova. On úspěšný vrcholový manažer, já obyčejná kancelářská buchta. On má spoustu koníčků, plní si sny, já jsem spíš věčný optimista, čekám co život přinese, koníčky mám samozřejmě také, ale úplně odlišné, zdaleka nemám tolik aktivit a jsem spíše klidný typ člověka, zároveň jsem ohnivá a vášnivá, on je spíše zdrženlivější a studenější. On hodně cestuje, já byla nejdál v Řecku. On vysokoškolák, já mám jen maturitu. To je jen malý výčet rozdílů mezi námi, co mě aktuálně napadlo, ale když to vezmu kolem a kolem - od odlišných chutí až po zaměstnání. Zkrátka rozdíly jsou všude.
I přesto si ale rozumíme, něco máme i společného, což jsou právě asi ty důležité věci, jako je humor, názor na společné trávení času, frekvence vídání vyhovuje oběma (vidíme se poměrně málo, průměrně 2× do týdne, vzhledem k náročnosti jeho zaměstnání) - byla jsem dlouho sama, a on je nespoutaný, oba potřebujeme svoji dávku volnosti.
Vezmu to zkrátka - on je pro mně hodně inspirativní, dost jsem se od něj naučila i za tu krátkou dobu, co jsme spolu. Není mým povahovým rysem o sobě pochybovat, ale hlodá ve mně červík. Může takový vztah fungovat (nemám pocit, že by byl mezi námi zásadnější problém, mluvíme narovinu, je to spíš nějaký ve mě skrytý pocit, který jsem dosud nepoznala)? Připadám si skoro jak ve filmu. Ale může mu vůbec být ženská jako já nějakou inspirací? Nemyslím si, že jsem úplně ošklivá, ale kvůli vzhledu to asi taky všechno nebude - jsem spíš lenoch, takže nemám vysportovanou postavu (jako on), ale nemám ani nadváhu, prostě normální postavu. Nijak výrazně se nelíčím, nepotrpím si na módní trendy.
Nevím proč mám takové myšlenky. Nikdy jsem o sobě nepochybovala, jestli jsem pro někoho dost dobrá, přišlo mi to jako hloupá otázka… a přesto na mě dnes padla. Nic zvláštního se nestalo, vím, že mě má rád, že se mnou rád tráví čas, vidím, že když se vidíme po delší době, že mě rád vidí, vždycky se rozzáří. Volá mi, zajímá se, jak se mám, dokáže poradit, a podobně. Nemám důvod pochybovat - a přesto pochybuji.
Měli jste někdy vztah, kde jste byli jako oheň a voda? Vyšlo to? Má to budoucnost?
(Omlouvám se za anonym, nechci ventilovat veřejně své skryté pocity). S.
Tak si začnete plnit sny společně. Myslím si, že je lepší když jsou povahy z části odlišné, proste se doplňujeme. Kdyby s tebou být nechtěl, tak nebude. Myslím si, že nižší vzdelani ženy problém určitě nebude. Takový chlap hledá pohodovou, nezávislou ženu, trochu obdivu určitě neublíží, ale nic se nesmí prehanet 
. Je mu s tebou fajn, tak to tak nech a užívej si to. Jestli to vyjde, nebo ne ti nikdo neřekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.19 16:12
@Anonymní píše:
Zdravím zkušenější a prosím o radu.Před několika měsíci jsem se seznámila s mužem. Proběhlo klasické randění, které přerostlo ve vztah. Je mezi námi věkový rozdíl 15 let. Já skoro třicet, on přes čtyřicet. Ale věkový rozdíl není jediným naším rozdílem.
Věc se má tak, že jsme každý úplně jiný. Úplně - doslova. On úspěšný vrcholový manažer, já obyčejná kancelářská buchta. On má spoustu koníčků, plní si sny, já jsem spíš věčný optimista, čekám co život přinese, koníčky mám samozřejmě také, ale úplně odlišné, zdaleka nemám tolik aktivit a jsem spíše klidný typ člověka, zároveň jsem ohnivá a vášnivá, on je spíše zdrženlivější a studenější. On hodně cestuje, já byla nejdál v Řecku. On vysokoškolák, já mám jen maturitu. To je jen malý výčet rozdílů mezi námi, co mě aktuálně napadlo, ale když to vezmu kolem a kolem - od odlišných chutí až po zaměstnání. Zkrátka rozdíly jsou všude.
I přesto si ale rozumíme, něco máme i společného, což jsou právě asi ty důležité věci, jako je humor, názor na společné trávení času, frekvence vídání vyhovuje oběma (vidíme se poměrně málo, průměrně 2× do týdne, vzhledem k náročnosti jeho zaměstnání) - byla jsem dlouho sama, a on je nespoutaný, oba potřebujeme svoji dávku volnosti.
Vezmu to zkrátka - on je pro mně hodně inspirativní, dost jsem se od něj naučila i za tu krátkou dobu, co jsme spolu. Není mým povahovým rysem o sobě pochybovat, ale hlodá ve mně červík. Může takový vztah fungovat (nemám pocit, že by byl mezi námi zásadnější problém, mluvíme narovinu, je to spíš nějaký ve mě skrytý pocit, který jsem dosud nepoznala)? Připadám si skoro jak ve filmu. Ale může mu vůbec být ženská jako já nějakou inspirací? Nemyslím si, že jsem úplně ošklivá, ale kvůli vzhledu to asi taky všechno nebude - jsem spíš lenoch, takže nemám vysportovanou postavu (jako on), ale nemám ani nadváhu, prostě normální postavu. Nijak výrazně se nelíčím, nepotrpím si na módní trendy.
Nevím proč mám takové myšlenky. Nikdy jsem o sobě nepochybovala, jestli jsem pro někoho dost dobrá, přišlo mi to jako hloupá otázka… a přesto na mě dnes padla. Nic zvláštního se nestalo, vím, že mě má rád, že se mnou rád tráví čas, vidím, že když se vidíme po delší době, že mě rád vidí, vždycky se rozzáří. Volá mi, zajímá se, jak se mám, dokáže poradit, a podobně. Nemám důvod pochybovat - a přesto pochybuji.
Měli jste někdy vztah, kde jste byli jako oheň a voda? Vyšlo to? Má to budoucnost?
(Omlouvám se za anonym, nechci ventilovat veřejně své skryté pocity). S.
Fungovat může vše, když se dva mají rádi 
Jen Ty by sis měla začít víc věřit a jeho míň „zbožťovat“ - všude o něm pouze samá superlativa 
Předpokládám, že musí být něco, v čem je takový jako ty popisuješ sebe sama (nedokonalý) - prostě se na něj kriticky podívat… Umí doma vše sám opravit? Není jako zákazník (např. v autoservise) až moc povýšený - protože on přeci z businessu zná to pořekadlo „náš zákazník náš pán“? Něco si najdi, ale rychle, ať víš, že oba máte pár much, ale přitom (a to je hlavní) se máte rádi a doplňujete se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím zkušenější a prosím o radu.
Před několika měsíci jsem se seznámila s mužem. Proběhlo klasické randění, které přerostlo ve vztah. Je mezi námi věkový rozdíl 15 let. Já skoro třicet, on přes čtyřicet. Ale věkový rozdíl není jediným naším rozdílem.
Věc se má tak, že jsme každý úplně jiný. Úplně - doslova. On úspěšný vrcholový manažer, já obyčejná kancelářská buchta. On má spoustu koníčků, plní si sny, já jsem spíš věčný optimista, čekám co život přinese, koníčky mám samozřejmě také, ale úplně odlišné, zdaleka nemám tolik aktivit a jsem spíše klidný typ člověka, zároveň jsem ohnivá a vášnivá, on je spíše zdrženlivější a studenější. On hodně cestuje, já byla nejdál v Řecku. On vysokoškolák, já mám jen maturitu. To je jen malý výčet rozdílů mezi námi, co mě aktuálně napadlo, ale když to vezmu kolem a kolem - od odlišných chutí až po zaměstnání. Zkrátka rozdíly jsou všude.
I přesto si ale rozumíme, něco máme i společného, což jsou právě asi ty důležité věci, jako je humor, názor na společné trávení času, frekvence vídání vyhovuje oběma (vidíme se poměrně málo, průměrně 2× do týdne, vzhledem k náročnosti jeho zaměstnání) - byla jsem dlouho sama, a on je nespoutaný, oba potřebujeme svoji dávku volnosti.
Vezmu to zkrátka - on je pro mně hodně inspirativní, dost jsem se od něj naučila i za tu krátkou dobu, co jsme spolu. Není mým povahovým rysem o sobě pochybovat, ale hlodá ve mně červík. Může takový vztah fungovat (nemám pocit, že by byl mezi námi zásadnější problém, mluvíme narovinu, je to spíš nějaký ve mě skrytý pocit, který jsem dosud nepoznala)? Připadám si skoro jak ve filmu. Ale může mu vůbec být ženská jako já nějakou inspirací? Nemyslím si, že jsem úplně ošklivá, ale kvůli vzhledu to asi taky všechno nebude - jsem spíš lenoch, takže nemám vysportovanou postavu (jako on), ale nemám ani nadváhu, prostě normální postavu. Nijak výrazně se nelíčím, nepotrpím si na módní trendy.
Nevím proč mám takové myšlenky. Nikdy jsem o sobě nepochybovala, jestli jsem pro někoho dost dobrá, přišlo mi to jako hloupá otázka… a přesto na mě dnes padla. Nic zvláštního se nestalo, vím, že mě má rád, že se mnou rád tráví čas, vidím, že když se vidíme po delší době, že mě rád vidí, vždycky se rozzáří. Volá mi, zajímá se, jak se mám, dokáže poradit, a podobně. Nemám důvod pochybovat - a přesto pochybuji.
Měli jste někdy vztah, kde jste byli jako oheň a voda? Vyšlo to? Má to budoucnost?
(Omlouvám se za anonym, nechci ventilovat veřejně své skryté pocity). S.