Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah s babičkou/mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.1.22 13:32
Já bych pokračovala v tom vztahu jak je, jen bych si z toho nic nedělala. Připomíná mi mého otce. Podle něj mi taky nikdy nic není a nikdy se mnou nic neslavil (ani maturitu, nic) Jeho máma se o mě moc nezajímala, vše jsem dělala jako dítě špatně. Moje druhá babička je zlatá, má ze mě radost, ale nikdy nejásala a neskákala do stropu, že jsem dala třeba zkoušku, dostala se na školu nebo tak něco. Naopak jí vždy hlavně zajímalo, zda mám plné bříško a nechci náhodou marmeládu domů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:34
Asi to má babička postavené trošku jinak, jestli třeba padesát let nebyla u doktora a je aktivní, tak i chápu, že ji přijde divně, že ty ve svém věku to máš jinak. (tím se jí nezastávám). Rada jediná, brát to, jak to je a informace filtrovat. Málokdo v rodině si může dovolit druhému říct nefiltrovanou pravdu bez následků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:36
Babička je evidentně dost mimo…
Chápu, že jste vděčná, ale tak jako tak jde dospělá žena, která se rozhoduje sama za sebe… Pokud se necítíte dobře, tak zkrátka budete na nechopence a nikomu do toho nic není… Je to vaše tělo a vaše snaha, aby se uzdravilo… Nehledě na to, že rozumný člověk nemocný nikam neleze… A už vůbec ne v době Covidu..
Komunikovala bych s ní normálně jako doposud, jen bych ji tyto skutečnosti prostě oznámila… Nejste malé dítě, které žádá o dovolení..
Příspěvek upraven 28.01.22 v 13:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.1.22 13:36
Mně to trochu připomíná vztah tchána k mému příteli. Nikdy se s ním z ničeho neradoval a taktéž vše zlehčoval. Když byl přítel nemocný, moc se taky nezajímal, co mu je a zlehčoval, že to nic není. Jestli je ale jinak babička ok, nijak bych ji neodstřihávala. Ber tyto řeči jedním uchem tam, druhým ven.
- Citovat
- Upravit
28.1.22 13:38
Já bych se přes to snažila přenést. Jsem splachovací, takže by mi to vlastně bylo fuk, maximálně bych ji řekla, že nejsem simulant, že po telefonu neví jak mi je a do práce zatím teda nejdu. Zbytek bych neřešila, víš jaká je, tak ji tak ber. S věkem se to bude možná i zhoršovat. Možná bych neměla ani potřebu se ji svěřovat se vším, třeba s nějakou obyčejnou nemocí, protože bych věděla, co řekne. A jinak tě neomezuje, do práce tě na sílu nepošle. Nechala bych to jak to je a tyhle řeči ignorovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:39
Nauč se to pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Nebo se s babičkou o svém zdravotním stavu nebav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:40
A to je matka matky? Třeba cítí selhání z její výchovy, že se tak nějak, nevyvedla´ a tak se snaží z tebe vyždímat co nejvíc…aby z tebe nebyl flákač…pokud je to tchýně matky může být důvod podobnej…že se bojí aby jsi se nepomamila…no a tydle móresy se věkem mohou trochu stupňovat, asi se na to budeš muset povznést… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:43
Nojo, driv se moc nekoukalo na chripku a proste se pracovat muselo, na polich a o dobytek se postarat museli pokud ma jiny nazor a tobe to tak vadi, tak se s ni o tom nebav. Jen kvuli tomuhle s ni chces utnout vztah? to je prece nesmysl, kazdy mame svuj nazor… ze ho neumi podat tak, aby ses necitila dotcene, je vec jina… kazdopadne ses po ctvrte nemocna za 9 mesicu? pockej az bude skolkove dite, nebo treba 2 deti - to budete na hromadce tak 4× do mesice 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:52
To mě mrzí. Ale nezbude nic moc jiného, než se smířit s tím, že babička svoje vlastní rány řeší tím, že se zatvrdila a něčí bolest reaguje takhle. Jiná už nebude.
JE potřeba se to naučit nechat procházet kolem sebe, nenechast se tím zraňovat.
Ostatně - evidetně to že tvoje máma nezvládla svoji mateřskou roli nebude jen její vina, že.
Máš holt před sebou velký úkol emocionálně opravdu dospět - tedy přestat být závislá na schválení svého života těmi, kdo tě vychovali. To neznamená že je máš přestat mít ráda - ale že se z pozice dítě - autorita přesunete do pozic já pán - ty pán. A jo - babička proti tomi nejspíš bude dost bojovat, protože je lepší být v pozici moci.
kdyby ti to moc nešlo a hledala by si podporu - hlasuju za pár setkání v psychoterapii, to je na čištění starých rodiných ran nejbezpečnější a nejefektivnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 14:01
Moje babička je úplně to samé, když jsem po operaci nohy byla doma tři měsíce, tak jsem byla neskutečný simulant, protože nějaká sestřenice už po 4 týdnech řídila auto. O hojení po porodu ani nemluvě. Slovo chvály jsem od ní snad v životě neslyšela. Dřív mé to hodně mrzelo a teď už to neřeším, protože to nevyřeším. Ona je prostě taková. Ideální se s ní na toto téma nebavím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 14:11
Vyměním tvoji babičku za mojí, fakt. Ta moje zase ze všeho dělá drama. Nemoci ji musíme tajit, jinak by starostmi nespala, výsledek je pletenec lží a výmluv. Trapný.
Co bych dala za to, kdybych si mohla postěžovat, že je něco na h…o a ona by mi řekla, no bóže, tak se snad nepos…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 14:23
Nic ji nesveruj a nic od ni neocekavej. Vubec nic.
Na sverovani mas dedu, manzela, kamosky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 14:25
Starého člověka nepredelas, tak se s ní o těch nemocech nebav, vždyť se jí nemusíš sverovat se vším. Moje babička byla genaral a blbý keci měla uplne ke všemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
28.1.22 14:32
Tak ji to neříkej, co vlastně čekáš? Co by mi na to lidi měli říkat, že jsem nachcipana? Vždyť je to můj boj. Nemají jak ti pomoci, co udělat a slova jsou prostě jen slova. Nevíš proč to tak má, jestli někdo u nich byl nemocný, nebo naopak nemocná být nesměla. A stejně ti ani sto jejich přání, ať ti je lépe, nijak nepomůže. Takže se tomuto tématu vyhni, dej si horký čaj a mluv s tou doktorkou, ta něco dělat může.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
po včerejším telefonátu, ze kterého se nemůžu vzpamatovat jsem se rozhodl, že sem napíšu. Klidně reagujte jakkoliv, potřebuji nějaký nezávislý pohled a možná i nějakou radu.
Začnu od začátku a předem se omlouvám, že to bude trochu delší.
Neměla jsem úplně jednoduchý dětství, když mi byly tři, máma mě nechala u babičky a už se neukázala. Díky bohu se k tomu babička s dědou postavili statečně a v jejich věku si mě nechali a byla jsem u nich tedy v pěstounské péči. Na dětství si nemůžu nijak moc stěžovat, trochu víc mě rozmazlovali (což je asi pochopitelný), takže jsem v podstatě měla všechno, co jsem chtěla.. Žádné fyzicky tresty u nás neexistovaly, ale… Babička je trochu „jiná“.. psychicky.. Kdykoliv se mi něco povedlo/nepovedlo, nebo jsem byla nemocná..tak vše zlehčovala… Na úspěch odpovídala: Nojo tak si to zvládla no.. Na neúspěch.. Nesmíš to tak prožívat..a když jsem byla nemocná tak mi vždycky řekla, že nikdy to není tak hrozný, abych nemohla do školy a že se tomu nemám poddávat.. Jediné, kdy jsem byla opravdu mimo školu byla spála, se kterou jsem skončila v nemocnici.. A když jsem se uzdravila, tak mi řekla, že teď musím dohnat tu školu, že je to nejdůležitější..
Odstěhovala jsem se ve dvaceti letech s tehdy ještě přítelem (dnes manžel) do jiného města (cca 150 km od nich). Vztahy jsme měli vždycky dobré ale na dálku se u babičky začalo to její zlehčování ještě víc projevovat… Studovala jsem vysokou, zavolala jsem jí, že jsem udělala zkoušky.. Její odpověď: Super, a máš uklizeno, navařeno? a pak úplně odbíhala od tématu.. Jediné, kdy jsem u ní viděla, že je pyšná bylo na Mgr. promocích.. Tak a teď aktuální situace.. S manželem máme rodinný dům a ročního syna..Manžel je na RD, já pracuji.. Bohužel pracuji s dětmi, takže to, že jsem byla doma v těhotenství a půl roku se synem mi na imunitě moc nepřispělo a já za posledních 9 měsíců už po čtvrté marodím…Vždy je to jen týden, takže zaměstnavatel z toho nějaké závěry nedělá.. No a teď jsem už týden doma s covidem.. Neustále se mi to střídá, horečky, zimnice, slabost, rýma, dušnost.. prostě i přes očkování mám klasickej průběh.. S babičkou jsem mluvila už v týdnu několikrát, měla zase ty své řeči ale včera mě dorazila..Mluvila jsem s ní a říkám jí, že mi pořád není dobře a že jsem domluvená s doktorkou, že se v pondělí domluvíme co a jak na další týden..a ona že, ale já přece nechci marodit, chci jít do práce a mám jí říct, že mi má neschopenku ukončit, že m nic není..Tak jsem jí řekla, že ale zdravá ještě nejsem, pracuji s dětmi a fakt nechci jít takhle do práce..No nic naštvala se a dala mi dědu k telefonu..děda se jako vždycky zajímal, zeptal se jak mi je, vyslechl si to a podpořil mě…a v tom slyším babiču v pozadí: Neposlouchej tu simulantku, nic jí není..Tak asi tak..Já nevím, jak byste s ní komunikovali vy? Nechci vztahy přerušovat..Pořád cítím vděčnost za to co pro mě udělali ale tohle prostě nedávám..Už se jí bojím cokoliv říct..
Omlouvám se, jestli je to napsané zmateně, nesmyslně a nebo jestli zbytečně vyvádím..Potřebovala jsem to ze sebe dostat…