Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah s babičkou/mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.1.22 14:42
Tvoje babička má asi takovou povahu. Zase se v to projevuje konzistentně, takže víš co od ní čekat. Nebrala bych ty její řeči vážně, chápu, že to může zamrzet, ale pokud se chová takhle celej život, tak to má takhle hozený. Vychovala tě, to je v pořádku, ale ty jí nic nedlužíš, seš dospělá, tak na její kecy kašli nebo se ohraďˇ, ale neber si to nijak za vlastní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dlouhá punčoška
28.1.22 14:48
Hezky se vykurýruj a na babiččinu reakci se vykašli.
Jsi šikovná, úspěšná mladá žena, vdaná maminka s hodným mužem, slušnou prací a krásným bydlením. Co si víc přát.
Za mě by babička měla skákat radostí tak vysoko, až by hlavou bouchala o strop.
Vnučka se hodně povedla.
Dodržovala bych od babi zdvořilý odstup a snažila se spíš komunikovat s dědou.
Prostě v její duši je nějaký stín, za který nemůžeš, a který ji pořád nutí Ti ubližovat.
Asi bych ji řekla, že Ti svým chováním dělá bolest.
- Citovat
- Upravit
28.1.22 15:09
Babička má patrně nějaký problém a ventiluje to takhle…což musí být šíleně otravné 
Moje máma třeba taky vše zlehčuje…na vše řekne to bude dobrý a hotovo už se o tom nebaví pak přijde zase něco a zase řekne to bude dobré 
takže už ji prostě nic neříkám. Nema to cenu.Bav se s ní jen o základních věc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 15:21
@Anonymní píše:
Ahoj,
po včerejším telefonátu, ze kterého se nemůžu vzpamatovat jsem se rozhodl, že sem napíšu. Klidně reagujte jakkoliv, potřebuji nějaký nezávislý pohled a možná i nějakou radu.
Začnu od začátku a předem se omlouvám, že to bude trochu delší.
Neměla jsem úplně jednoduchý dětství, když mi byly tři, máma mě nechala u babičky a už se neukázala. Díky bohu se k tomu babička s dědou postavili statečně a v jejich věku si mě nechali a byla jsem u nich tedy v pěstounské péči. Na dětství si nemůžu nijak moc stěžovat, trochu víc mě rozmazlovali (což je asi pochopitelný), takže jsem v podstatě měla všechno, co jsem chtěla.. Žádné fyzicky tresty u nás neexistovaly, ale… Babička je trochu „jiná“.. psychicky.. Kdykoliv se mi něco povedlo/nepovedlo, nebo jsem byla nemocná..tak vše zlehčovala… Na úspěch odpovídala: Nojo tak si to zvládla no.. Na neúspěch.. Nesmíš to tak prožívat..a když jsem byla nemocná tak mi vždycky řekla, že nikdy to není tak hrozný, abych nemohla do školy a že se tomu nemám poddávat.. Jediné, kdy jsem byla opravdu mimo školu byla spála, se kterou jsem skončila v nemocnici.. A když jsem se uzdravila, tak mi řekla, že teď musím dohnat tu školu, že je to nejdůležitější..
Odstěhovala jsem se ve dvaceti letech s tehdy ještě přítelem (dnes manžel) do jiného města (cca 150 km od nich). Vztahy jsme měli vždycky dobré ale na dálku se u babičky začalo to její zlehčování ještě víc projevovat… Studovala jsem vysokou, zavolala jsem jí, že jsem udělala zkoušky.. Její odpověď: Super, a máš uklizeno, navařeno? a pak úplně odbíhala od tématu.. Jediné, kdy jsem u ní viděla, že je pyšná bylo na Mgr. promocích.. Tak a teď aktuální situace.. S manželem máme rodinný dům a ročního syna..Manžel je na RD, já pracuji.. Bohužel pracuji s dětmi, takže to, že jsem byla doma v těhotenství a půl roku se synem mi na imunitě moc nepřispělo a já za posledních 9 měsíců už po čtvrté marodím…Vždy je to jen týden, takže zaměstnavatel z toho nějaké závěry nedělá.. No a teď jsem už týden doma s covidem.. Neustále se mi to střídá, horečky, zimnice, slabost, rýma, dušnost.. prostě i přes očkování mám klasickej průběh.. S babičkou jsem mluvila už v týdnu několikrát, měla zase ty své řeči ale včera mě dorazila..Mluvila jsem s ní a říkám jí, že mi pořád není dobře a že jsem domluvená s doktorkou, že se v pondělí domluvíme co a jak na další týden..a ona že, ale já přece nechci marodit, chci jít do práce a mám jí říct, že mi má neschopenku ukončit, že m nic není..Tak jsem jí řekla, že ale zdravá ještě nejsem, pracuji s dětmi a fakt nechci jít takhle do práce..No nic naštvala se a dala mi dědu k telefonu..děda se jako vždycky zajímal, zeptal se jak mi je, vyslechl si to a podpořil mě…a v tom slyším babiču v pozadí: Neposlouchej tu simulantku, nic jí není..Tak asi tak..Já nevím, jak byste s ní komunikovali vy? Nechci vztahy přerušovat..Pořád cítím vděčnost za to co pro mě udělali ale tohle prostě nedávám..Už se jí bojím cokoliv říct..
Omlouvám se, jestli je to napsané zmateně, nesmyslně a nebo jestli zbytečně vyvádím..Potřebovala jsem to ze sebe dostat…
Jsou lidé, kteří disponutí silným imunitním systémem a prostě nechápou, že je někomu skutečně špatně. Mají pocit, že dotyčný se cítí jako oni, ale chce se ještě válet.
Já a moje sestra jsme děti stejných rodičů, stejná výchova, přesto sestra když už lehne, je jí zle jeden den a pak běhá jako srna. Já ležím v horečkách čtyři dny, pak další tři dny s teplotou a slabá jsme ještě čtrnáct dní.
Spravedlivé to není, ale co naděláš.
Je to jako ženské, které snadno otěhotněly/porodily/kojily a mají pocit, že je to brnkačka a ostatní. co běhají po umělých oplodněních, přehánějí a zřejmě neumí souložit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 15:40
NO, asi to bude její vnitřní obrana i před tím, jak to vůbec dopadlo s její vlastní dcerou, ony se asi nestýkají vůbec, co? Babička se prostě rozhodla (a jistě je tak i nastavená), že „nebude z komára dělat velblouda“ a že bude brát život tak, jak jde…
musí tě její reakce často mrzet, já teda měla babičku anděla (ale matku saň, takže něco za něco) a ta druhá babi zas byla velmi stará a chladná, taky jsem se od ní nikdy nedočkala emoce, pochvaly, ničeho..
u tebe je situace o to horší, že jsi jí vlastně vděčná, že tě nedala někam do pěstounky a vychovala tě, takže o to hůř bys s ní šla do konfliktu nebo jí vzdorovala, že…
Zkusilas jí někdy říct, že tě její reakce a ne-pochvala moc mrzí??? jako na rovinu jí to prostě říct. Já myslím, že není zlá ženská, prostě jen ve svém životě vypla určitý typ emocí…
zkus více komunikovat s dědou…
No a s tou simulací by se mne to strašně dotklo (uznávám, jsem vztahovačná 
), to bych jí od plic řekla, jak mi je a co vše jsem v životě dokázala a že jak jen to jde, tak pracuju a rozhodně NIC nesimuluju… to ti opravdu rozumím, že to byla taková podpásovka.. Ale věřím, že to zle nemyslela.. navykla si tak jednat a prostě je taková, no.. v jejím věku nemyslím, že se to zlepší, spíš počítej s opakem a obrň se..
určitě ji ve svém životě nechej, má tě jistě ráda (i když to nedává asi najevo, co), neumí to.. zkus jí příště osobně opravdu vřele obejmout, dát jí pusu a říct jí, že ji máš ráda 
je celkem jedno, jestli to přijme nebo se „otřepe“, ale ty za sebe budeš mít čistý štít, že jsi jí to prostě řekla a dala najevo přesto, jaká je… 
věř, že existují mnohem horší babičky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 15:46
Je to babička. Jiná generace. Pro ní může být opravdu důležitější, jak máš naklizeno než např. tý zkoušky. My žili s babičkou celý život ( maminka samoživitelka a měla se co ohánět), takže také byla hlavní výchovný faktor a fakt z ní rostu. Každý tu podporu vyjadřuje jinak. Možná se v ní probouzí takové to že je už „k ničemu“ ( to hlavně u nás), tak péruje do nejbližších. Jste dost daleko, sděluj jen to pro NI podstatné a hotovo. To nezměníš 🤷
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 19:07
@marg píše:
Vyměním tvoji babičku za mojí, fakt. Ta moje zase ze všeho dělá drama. Nemoci ji musíme tajit, jinak by starostmi nespala, výsledek je pletenec lží a výmluv. Trapný.
Co bych dala za to, kdybych si mohla postěžovat, že je něco na h…o a ona by mi řekla, no bóže, tak se snad nepos…
My máme stejnou babičku? 
To určitě ne, ale ta moje je taky šíleně starostlivá a od jakživa jsme jí některé negativní věci museli zamlčet. Zato moje máma je opak, něco jak babička zakladatelky a taky to není moc příjemné. Když si chceš na něco postěžovat, ona na to odvětí: „Ty toho naděláš…“. Takže jsem se dostala do stádia, kdy i jí hodně věcí neříkám, protože jsme všichni simulanti, protože naše starosti nejsou život ohrožující, tak nestojí za projev soucitu. Ale teda zkouška ve škole ji vždycky zajímaly, na naše úspěchy byli s tátou docela hrdí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 20:34
A proc ji musis nekolikrat tydne informovat kde te co boli, dusi, kasle, kdy smrkas, kychas? Co cekas, ze bude rikat? Vzdyt ji znas.
Mne by taky nebavilo poslouchat, kolikrat mel nekdo rymu/kasel/chripku za kolik poslednych tydnu.
Asi u 80 lete prababicky bych to presla se shovivavym usmevem. Ale mlada zenska? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 22:05
Nevím, jestli jste to dobře četly, ale zakladatelka babičce neříká „achichouvej, toto bolí!“ na každý prd. Řekla jí, že se dohodla s lékařkou, že jí prodlouží neschopenku. A paní „MUDr. Uražená“ začala házet svými rádoby odbornými názory, jak je to zbytečné.
Prostě zakladatelce nepřeje odpočinek. Nepřála jí ho na vysoké, nepřejí jí ho ani teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 22:22
A zkusila jste tyhle věci babičce prostě neříkat? Svěřte se doma manželovi, že vám není dobře a s babičkou si povídejte o něčem jiném. Vždyť už dopředu víte, jak bude reagovat… Přece není tak podstatné, aby babička věděla, že smrkáte?
Zkuste se sama sebe zeptat, co vlastně od babičky chcete? Aby vás litovala? Proč vás tak hrozně mrzí, že neprojevuje žádné přehnané emoce nad vašimi úspěchy a neúspěchy? Ona je úplně jiná generace a za jejich časů se prostě nikdo nehroutil z toho, že má počtvrté za devět měsíců chřipku na týden. Za jejich časů se trhaly zuby bez umrtvení, na chřipku jste si vypila čaj a šla jste manuálně pracovat… Stejně tak měli dřív prostě za priority jiné věci, než jsou třeba ty, v nichž jste vy byla úspěšná. Proto to podle vás náležitě neocenila. Jí to prostě důležité nepřijde.
Myslím si, že to nemyslí zle. Prostě jí upřímně připadá, že přeháníte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 22:34
@PaníBovaryová píše:
Nevím, jestli jste to dobře četly, ale zakladatelka babičce neříká „achichouvej, toto bolí!“
Prostě zakladatelce nepřeje odpočinek. Nepřála jí ho na vysoké, nepřejí jí ho ani teď.
To asi není o tom, že jí ho nepřeje. Ale spíš o tom, že sama žádný neměla (ani v pokročilejším věku, protože musela za svou dceru vychovávat její dítě) a tak to považuje za tu správnou cestu - protože ona to tak měla. To dělá spousta matek (případně babiček, které zastávají roli matky), že i dospělému dítěti nutí tu svou pravdu a chtějí, aby se dítě chovalo tak jako ony… Nebude to o zlém úmyslu, ale daleko spíš o neschopnosti přijmout, že z mého dítěte může vyrůst dospělý člověk, který bude mít jiné hodnoty a povede život jinak než já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 23:16
No já nevím, říkám si, jde o babičku - kolik jí je, kdo se zajímá o ní??
U nás bylo navařeno, postaráno, ale taky takový studený odchov. I teď po mnoha letech a zkušenostech poznám, že mě máma vůbec neposlouchá, že má třeba odložený telefon, když spolu voláme. Skoro nikdy se nijak zvlášť nezajímala co dělám, co mě zajímá, co mě těší, co ráda čtu, kam se chystám a tak. Povzbuzení? Neznám. Odvozy nebo vyzvednutí? Neznám. Takové to společné něco? Neznám.
Ale v tomto vidím prostě jinou generaci, na prarodiče byla vložena úloha postarat se o vnučku, což asi splnili, ne? Ano, chápu, že se postarali tak nějak materiálně, ale určitě dělali, jak nejlépe uměli. Což se nedá říci o mnohých rodičích.
Tak. A teď píšu povzbuzení asi tak, jako babička, co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 10:02
@DeeDee.518 píše:
To asi není o tom, že jí ho nepřeje. Ale spíš o tom, že sama žádný neměla (ani v pokročilejším věku, protože musela za svou dceru vychovávat její dítě) a tak to považuje za tu správnou cestu - protože ona to tak měla. To dělá spousta matek (případně babiček, které zastávají roli matky), že i dospělému dítěti nutí tu svou pravdu a chtějí, aby se dítě chovalo tak jako ony… Nebude to o zlém úmyslu, ale daleko spíš o neschopnosti přijmout, že z mého dítěte může vyrůst dospělý člověk, který bude mít jiné hodnoty a povede život jinak než já…
Ona ho nemela, tak at ho nema ani vnucka? To neprejicnost je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
