Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztekavé batole 2,5 roku - máte taky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.8.23 21:27
Vztekavé batole, 2,5 - máte taky?
Má tu někdo 2 letáka, který má období vzdoru už teď a zároveň chodí do školky nebo jesliček či dětské skupiny? Jak to psychicky zvládáte?
naše chodí na dvě dopoledne v týdnu, zatím nám tedy neřekli ani nenaznačili, že by dceru museli vyloučit apod, je to soukromá školka, mají prostě smůlu a musí to nějak zvládnout, ale samozřejmě je toto nepříjemné. Jak se zdá, je jediná ve skupince cca 12 dětí, která to dělá. Mám strach, že jednoho dne mi paní učitelky řeknou, že je jim to líto, ale že si nemohou dovolit mítve skupině dítě, které odchází z hřiště s neskutečným řevem, že to kazí dobré jméno školky (ona opravdu řve tak, jako by ji někdo vraždil)
Já mám pak pocit, že jsme jediní komu se to děje. Vím, že asi ne, ale ráda bych to slyšela, že v tom nejsem sama 
p. s. nezralostí na školku to není, ona miluje kolektiv, hřiště, je samostatná. u nás doma se chová stejně. raději s ní nechodím ani nakupovat. z hřiště pokaždé odcházíme s příšerným řevem, protože nechce domů. Z herničky taky, řev že nechce domů, já ji vleču v podpaží.
Když chce jít na opačnou stranu než chci jít já (např. domů, na poštu..) a chci aby šla ve stejném směru, řev (jako kdyby ji na nože brali) a válení se po zemi. Opět připomínám, že já neustupuji, zásadně ne. O to větší je to bizár, že má povahu tohle dělat - patrně to nedělá schválně, ale prostě jí vybuchnou emoce - tak moc je nešťastná, že to není jak chce.
Dnes mi ji předávala paní učitelka, říkala že byl zase řev- že jí nějaké dítě nechtělo půjčit hračku - a válení se po zemi a řev jako když ji vraždí (znám. doma válí sudy a kope do všeho). Není to žádný afekt nebo něco co by byla porucha vnímání - když dostane co chce, okamžitě je ve vteřině tichá a klidná. Jenže to vždy nejde. Nesmí brát věci z regálů v obchodě, nesmí jít bosa ven, nesmí brát dětem hračky, apod.
vyšly jsme ze školky, a líbilo se jí odrážedlo co tam bylo. Nesměla, takže jsme šly s řevem. Pak na cestě domů ještě chtěla jít ne domů, ale opačným směrem, takk byl taky řev a válení se v dešti po zemi, asi čtvrt hodiny, a pak už byla klidná a šla.
Celkově si myslím, že se to zlepšuje, ale já vidím zlepšení tak o 1 procento, a ve školce ho nevidí vůbec. Mám strach, aby nám ji nevyloučili. I když bychom si vybrali třeba jinou školku…
Asi se spíš v tomhle cítím sama. Švagrová si myslí, že ji nevychovávám, že na ní mám zařvat a zfackovat ji, ale já nejedu žádnou volnou výchovu, jedu příčinu a dusledek, NE je vždycky ne. A řvu občas taky, ale je to jedno. Ať dělám u toho cokoliv, tak když to nemá, tak řve. Řvala bys fackou a mými nadávkami ještě víc, takhle bez nadávek pocítí dusledek že ji vezmu pod paží a jde nedobrovolně, ale i tak mě to mrzí.
Moje sestřenice má zase dva chlapečky, oba dva chlapce (ten jeden má taky 2 a čtvrt) zvládně „ukecat“ 
to jí popravdě docela závidím. Řekne Martínku, tak si vezmi raději tuhle hračku, vidíš, je krásná a navíc svítí… a Martínek si řekne hm, tak jo. Nebo Martínku, pojď už ze hřiště domů - doma si pustíme Binga, a taky se vykoupeš, bude vana, voda a bublinky…blabla..aMartínek řekne bubly! a jde v klidu ze hřiště domů 
nám se tohle stalo výjimečně a vždy nato pak vzpomínám. jednou jsem ji nalákala na jídlo, protože měla velký hlad. Ale prostě tohle ve školce prostě vždycky nejde. A navíc nám to spíš nefunguje. já můžu u jejího vzteku nadávat, vyhrožovat, přemlouvat, nebo i stát a nedělat nic, ona prostě řve. Lidi si možná mohou myslet, že ji nevychovávám, ale je to jako mluvit do dubu. nedostane to, tak si prostě zařvat musí.
Já to beru, ale v té školce je to prostě problém. A co až bude ve škole a nebude chtít cvičit! Nebo psát úkoly! 
Je jedináček a jinak je zlatá, přijde nás i pohladit, pomazlit se, mazlí a hladí panenky, když děláme něco špatně, dělá na nás prstíčkem ty ty ty… takže ví co se má a co se nemá…
jo a zatím ještě nemluví (mama, tata, bác, au, fouká, auto…atd) což možná taky situaci neulehčuje.
Změní se to, zlepší? Mě osobně by to bylo jedno, je skvělá a naprosto chápu, že odcházet ze hřiště je velký žal a velká smůla,
nebo pište, at v tom nejsem sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.8.23 22:18
Ja bych si to ulehcila, vozila bych ji z A do B na kocaru, zvlast kdyz vis predem, ze bude problem.
A u nas melo velky vliv, kdyz melo dite zizen ci hlad. Jeste ted dam pri breku napit jako prvni pomoc, a dve tretiny vzteku je pryc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 22:27
A říkáš jí předem, co se bude dít? Třeba že za chvilku půjdete z hřiště domů? Nebo zavelíš a jde se hned?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 22:38
Hele, syn byl úplně stejný. Je mu skoro 6 a ještě teď z toho nejsme úplně venku. Máš prostě emotivní dítě. Každý úspěch i neúspěch bude prožívat víc, jak její vrstevníci. Bude možná šíleně empatická a bude mít velký problém se vyznat ve svých silných pocitech. Ať těch negativních nebo těch pozitivních. Není s ní ale naprosto nic špatně. Jen vybočuje z normálu nastaveném společností. Věř mi, když to dnes píšu, hrozně se mi uleví. A to proto, že jsem konečně byla schopna si tohle přiznat a nesnažit se to změnit. Nech ji, ať se vyvzteká, ale neustupuj, dělala bys ji v hlavě akorát zmatek. Musíš vydržet. Až bude dost stará to pochopit, promluv s ní o dané situaci a její reakci. Vysvětluj, že je normální zlobit se a nebo chtít neví jiného. Ale že to pokaždé nejde. Mně nejvíc pomohlo se vyhýbat situacím, které tohle vyvolaly. Nejvíc to přicházelo v době, kdy byl syn nějak,, nespokojený". Stačila žízeň, hlad, únava ze školky, to bylo snad nejhorší. A paradoxně se jeho chování nejlíp zlepšilo v době, kdy jsem já přestala tak strašně tlačit na pilu a začala jsem být pohodovější máma. Na všechno dopředu upozorňuji, ať ví, co nás čeká. Stojí mě to spoustu nervů a sebezapření, ale fakt děláme úspěchy. I když bych ho někdy nejradši rozthla.
PS: řeči o nevychovaných dětech musíš jedním tam a druhým ven. Ne nadarmo se říká, že tvé dítě nejlépe umí vychovat paní odvedle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 23:25
Mě tedy překvapuje, že by s tím školka měla mít problém, neb mi nepřipadá, že by to bylo nějaké nenormální, takových dvouletých dětí je podle mě hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.23 00:13
@Micilin píše:
A říkáš jí předem, co se bude dít? Třeba že za chvilku půjdete z hřiště domů? Nebo zavelíš a jde se hned?
určitě, říkám jí to vždy, několikrát, dostdopředu, připomínám a ptám se, zda mě slyší, zda rozumí a ujištuju že to tak opravdu bude. Váně v tom nehledejte zádrhel, dělám vše jak to jde nejlépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.23 00:18
@Aduš8 píše:
Hele, syn byl úplně stejný. Je mu skoro 6 a ještě teď z toho nejsme úplně venku. Máš prostě emotivní dítě. Každý úspěch i neúspěch bude prožívat víc, jak její vrstevníci. Bude možná šíleně empatická a bude mít velký problém se vyznat ve svých silných pocitech. Ať těch negativních nebo těch pozitivních. Není s ní ale naprosto nic špatně. Jen vybočuje z normálu nastaveném společností. Věř mi, když to dnes píšu, hrozně se mi uleví. A to proto, že jsem konečně byla schopna si tohle přiznat a nesnažit se to změnit. Nech ji, ať se vyvzteká, ale neustupuj, dělala bys ji v hlavě akorát zmatek. Musíš vydržet. Až bude dost stará to pochopit, promluv s ní o dané situaci a její reakci. Vysvětluj, že je normální zlobit se a nebo chtít neví jiného. Ale že to pokaždé nejde. Mně nejvíc pomohlo se vyhýbat situacím, které tohle vyvolaly. Nejvíc to přicházelo v době, kdy byl syn nějak,, nespokojený". Stačila žízeň, hlad, únava ze školky, to bylo snad nejhorší. A paradoxně se jeho chování nejlíp zlepšilo v době, kdy jsem já přestala tak strašně tlačit na pilu a začala jsem být pohodovější máma. Na všechno dopředu upozorňuji, ať ví, co nás čeká. Stojí mě to spoustu nervů a sebezapření, ale fakt děláme úspěchy. I když bych ho někdy nejradši rozthla.PS: řeči o nevychovaných dětech musíš jedním tam a druhým ven. Ne nadarmo se říká, že tvé dítě nejlépe umí vychovat paní odvedle
díky moc! my doma ji považujeme za užasnou a milou a zlatou holčičku. školka je mi líto, ale já si třeba myslím, že tam když je jen dva dny v týdnu, že jim to bude dělat víc než mě doma.
brutus je, že švagrová už jí říá zlobidlo a dává jí tyhle nálepky
a jojo, emotivní je hodně, ve dvou letech se umí tak nah3las smát, že až výská, radostí třeba poskakuje a tak..
no já taková nebyla, tak vubec nevím jak s tím pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.23 14:49
@Niemeyer já si osobně myslím, že ta dvě dopoledne jsou málo. Mám obě děti v jeslích od roka, obě byly na 3,5 hodiny-nežijeme v ČR. Ale už tenkrát mi ředitelka říkala, že u takhle maličkých dětí je problém i jen volný víkend, nedejbože prázdniny. Je to pro ně moc změn najednou a neumějí se v tom pohybovat, neví, jak můžou kde reagovat. Než si učitelka nastaví hranice, taky to trvá a ty děti nejsou na tyhle změny ještě nastavené. Řeči lidí okolo bolí, já si taky kolikrát vyslechla řeči, jak by zasloužil na zadek, okolí se mi neustále snaží dávat najevo, jak jeho výchovu nezvládám. Nejhorší potom je, když má člověk kolem sebe děti, které člověk posadí do kouta a za hodinu je tam najde. Ale můžu tě uklidnit, jak je emotivní a divoký, tak je taky zvídavý a chápavý. Vše mu stačí říct jednou. A už teď, ještě v necelých šesti letech, když něco provede, nebo udělá scénu, je schopen za chvilku přijít, omluví se a vše si vysvětlíme. Čeká tě ještě velká dřina, než projdete obdobím vzdoru, ale neboj, bude to jen a jen lepší. Taky jsem tomu vůbec nevěřila, možná ještě před rokem, ale je to tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.23 15:55
@Aduš8 to je smůla, my si víc dní nemůžeme finančně dovolit 
už teď je to brutus. Musíme to přežít a doufat, že nás v Praze vezmou příští rok do státní… 
což teda také není vůbec jisté.
ještě mě napadá, že je to malá školka, mají pronajaté dvě místnosti a když dítě řve tak nemohou to dítě nikam izolovat - jsou prostě odsouzení to streět, což si myslím, že ten přístup hodně ovlivňuje… Jenže - nemůžeme změnit školku, protože tahle je nejlevnější v okolí, byla v jedné soukromé vzdálené, ale museli jsme z ní odejít (tam byla spokojená a žádné negativa jsem neslyšela) ale finančně jsme to skutečně nedávali. O to víc je mi to líto…
dneska byly prý dva hysteráky, děti se strašně leknou když začne vždy řvát… je to naprd cítím se, že mám nejzlobivější dítě v širokém dalekém okolí. Nebo na světě a všechny se ho bojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
