Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podle toho co píšeš si myslím, že ikdyby ses na hlavu stavěla a dělala vše, aby holka byla spokojena, tak si vždy něco najde.
@Anonymní píše: Více
ono ale není moc co řešit, vztah který má dcera k rodičům nepředěláš, nezměníš, nezničíš a oni sami to měnit nebudou. Stejně tak neovlivníš nebo nemůžeš změnit vztah, jaký má ke tvé dceři a chtít si sedat a něco řešit…no, nikdo jiný problém k řešení nevidí, tak to spíš budeš muset nějak pořešit v sobě a přijmout fakt, že hraješ roli jakou máš…můžeš to akceptovat, omezit styky atd., ale vydupat si víc, to moc nemůžeš, budeš to ty, kdo „ničí“ vztahy v rodině, ostatní problém až tak velký, aby museli cokoli řešit či měnit, prostě aktuálně nemají…
A co kdyby byl manžel taky chlap a bouchl do stolu, že tak se k tobě chovat ona nebude?
Neresila bych nic se svagrovou ani tchyni, ale s manzelem. Spolu musite resit, jak moc vas to zasahuje, tebe trapi a jak to zlepsit pro vase pocity, musite vedet, zda pri sobe stojite za kazdou cenu. Zadnou svagrovou nepotrebujes, ale s chlapem musite byt pevni spolu, mate tri deti. Svagrova zustane harantem, i kdyby ses upremyslela
@JancaS84 ale jo to tady už bylo a rodiče mi tehdy nadali, co si to k sestře dovoluje, ona je prostě jejich zlatíčko… Ale v pořádku, mě je jedno jak to mají spolu, jen mi není jedno, že není někdy schopna sklonit hlavu a uznat třeba i svou chybu, že se jí jakoby všichni bojí protože dokáže udělat z mouchy velblouda, tchyně pak kvůli tomu nespí, že se jí hádají děti, no prostě konec tohle…
@tini píšeš to dobře, jo, máš pravdu, my za sebou stojíme, jen manžel nechce přijít o sestru když to tak napíšu… Ale asi to stejně jinam nepovede, pokud se trochu nechytne za nos v určitých věcech…
@Keyllah spíš mi jde o vysvětlení některých věcí, třeba ohledně dětí, malého, ona děti nemá a nechápe, že malý má např. Nějaký režim že nedá víc jak 2h návštěvu někde, protože je proste ještě mimčo, tohle nevidí, nechápe, nerozumí, což já chápu, taky jsem měla jako bezdětná jiný pohled na svět, tak ji to trochu přiblížit aby se kvůli tomu nemusela urážet a nebavit, pak to jsme my to špatní a my se musíme omlouvat a napravovat věci, to chtějí tchyně, tak mě to už nějak znavuje
Uplne bych ji ignorovala. Svagrova neni zadna blizka osoba, abys z ni musela mit nervy. Proste bych si domluvila navstevu u tchanu a kdyz tam bude, tak at je. A rodinne foceni, bylo by mi jedno, ze tam nejsem, pripadne bych rekla, pojdte se vyfotit a cvakla to na svuj mobil. Mimochodem, stejne nekdo na te fotce neni kdyz foti ne ![]()
@Anonymní píše: Více
takže manžel nechce přijít o sestru, pro tchánovce je to zlatíčko…ale jinak než rozpadem to nedopadne, pokud se ona nechytne za nos
no, tak ono to tak asi dopadne, ale tím hlavním hybatelem budeš a jsi ty a všichni to ví
je otázkou, jak moc manžela ty zničené vztahy zasáhnou, jak bude zvládat nátlak rodičů a komu na konci to bude dávat za vinu
já celkem tuším
Možná by ses neměla tak angažovat, stáhla bych se, nic moc neřešila, neb toto se vždy obrátí proti tobě…
A je potřeba to tolik pořád řešit? Přesně tak, jí nepředěláš, ať si s ní v rodině dělají co chtějí… Ty s ní můžeš omezit styky, stýkat se jen s rodiči, pokud to jde, nebo ať jezdí rodiče na návštěvu k vám, bez ní.
Prostě si jí nevšímej, to, jaké vztahy má k dětem je její věc, to bohužel nezměníš.
@Anonymní píše: Více
chápu, ale vážně čekáš, že ona se jako bezdětná změní? bude to chápat? Jistě že nebude, a ty to vnitřně víš. Tak netrvej na nějaké změně, omluvě, skloněné hlavě, stejně to tak nebude. Prostě nebude, ona nemá důvod ti ustupovat, všichni jsou na její straně…neřeš, nezpravuj, ale ani netrvej na nějaké vysvětlovací schůzce atd…jen se vyčerpáš a stejně to nevyřešíš…
@AnastazieB píše: Více
přesně, pokoušet se měnit nějak fungování druhé rodiny, která je s tím ale spokojená, je na dvě věci…stejně se jí to nepodaří a švagrové nahraje na smeč a bude za tu, co ničí rodinu…
Já to mám asi se švagrovou podobné. Mě teda už nesnáší i tchýně. U nás je to celkově složitější. Manžel prý nemá svůj názor - to mu řekla matka i sestra, když se snažil některé věci řešit. Vše je jen z mé hlavy. Zlá jsem jen já. Úplně upřímně to nejde změnit. Já se přestala snažit. Kašlu na ně. Několikrát jsem se snažila některé věci vysvětlit a vždy se to otočilo proti mě. Musíš se smířit s tím, že pouto matka dcera je silné a ty nemáš šanci si vybojovat lepší pozici.
@Anonymní píše: Více
A co? Tak to nechápe, to je její věc. Vy se omluvíte, že máte malé miminko a hotovo. Co na to bude říkat ona, je celkem jedno. Ona chybu určitě neuzná, to je opět její věc.
Nemůžeš změnit člověka aby se choval tak, jak ty chceš. Můžeš změnit jenom své vnímání, aby ti to chování nevadilo. Jestli tchyně nespí, že se jí hádají děti, to je opět věc tchyně, ne tvoje. Ano, bylo by pěkné, kdyby vztahy byly harmonické, ale někdy to prostě nejde.
Zdravím všechny, kdo se rozhodnut přečíst můj příspěvek a třeba mi poradit co s tím…
Mám švagrovou, je stejně stará jako já (32), když jsme se s dnes již manželem poznali, měla jsem radost, že má sestru, já sourozence nemám, ke všemu stejně starou, říkám si, super, budeme si rozumět, třeba něco spolu i podnikat… Jenže to jde tak nějak od deseti k pěti… S manželem jsme krátce, něco málo přes dva roky, oba máme z předchozích hodně bolestných vztahů holčičky, ty si rozumí, my si rozumíme, milujeme se až za hrob, prostě přesně taková ta láska, na kterou čekáte celý život, nadávno se nám narodil chlapeček, jsme šťastní… Jenže švagrová dělá čím dál věští rozepře v rodině a já nechci, abychom dopadli tak, že se spolu (s ní a s tchyni a tchánem) přestaneme bavit, vídat… Nejen že by to mrzelo mě, mám je ráda, ale nejvíc by to zasáhlo manžela a to nechci…
Začalo to tenkrát už při první návštěvě, kdy mě manžel představoval, nikdo jiný nebyl v ten moment středem pozornosti, než ona, chovala se, jako bych tam ani nebyla, říkám čert to vem, nechci dávat na první dojem, jenže čím dál víc mi ukazuje, že taková je, pokud se svět netočí podle ní, je to špatně, tchyni s tchánem ty má omotane kolem prstu, defacto je řídí, s tchyni to je pupeční šňůra, leč je vdaná tak u nich je nakvedlana obden, někdy tak i přespává, tráví s nimi víkendy aby měla rodiče pro sebe a na nás už nebylo kdy, co řekne, tak to je, když v něčem oponujeme s manželem, tak jsou samozřejmě všichni proti nám, je to jako házet hrách na zeď… Snažila jsem se s ní komunikovat, občas jsme si napsaly, ale ty ledy jsou tak silné, že se nedají prolomit… Chová se tak, že mi jen dává najevo, že tam pro mě není místo a mě už dochází energie, tyhle zaludnosti řešit, hlavně nevím jak z toho…
Když dojde na rodinné focení, dělá to tak, abych tam nebyla, narychlo se vyfotí s manželem, když si třeba odskočím na WC, mou dceru nebere, leč zbytek rodiny nedělá rozdíly, bereme to, že máme prostě děti tři, jenže tady cítím, že u ní to tak není a svým přístupem mě nejen „uráží“, ale i vytáčí, když vidíte, že preferuje pouze manželovu dceru z předešlého vztahu a ostatní děti ji jsou u zadku, zamrzí vás to a říká si proč… Je neskutečně umanuta a urážlivá, to se taky stropila scéna, že jsme se jí údajně vysmivala, absurdní opět, tehdy tchán udělal vtipný výraz v obličeji a já na to zareagovala pousmáním, ta mě tam na první dobrou zdupala, že by to ode mě nečekala a že jsem si to mohla odpustit… Nikdo ji nedokázal nevysvětlil, že jsem se nesmála jí, 2 měsíce jsme se nebavili protože nechtěla, muselo se počkat, až se odurazí, teď opět situace, pozvala nás na návštěvu, aleskrz malého to úplně nejde, tak jsme s omluvili, opět se urazila, že se na malého vymlouváme, nebaví se, teď to trápí i tchyni, protože nechce, aby byly šarvátky v rodině, ale aby ji něco řekli, tak to ne, to kolem ní budou chodit po špičkách a neřekne nikdo nic, v některých věcech se chová dětinsky a majetnicky, za mě by byla nejraději, kdyby byl manžel sám… On to potvrzuje i fakt, že nesnesla žádnou z jeho přítelkyň, na každou něco měla, já tam cítím z její strany až nezdravou sesterskou lásku, z toho mi vychází ta žárlivost, protože jinak si to neumím vysvětlit a pochopit, proč se tohle pořád děje… Těch situací tu byly mraky, než bych je vypsala, tak tady budu do večera, tak jen takto okrajově… Máte nějakou radu? Chtěla jsem si s ní sednout, ať si to vyříkáme, co komu vadí, to mě poslala do háje, že ona má svědomí čisté a nechce nic řešit a ještě přidala poznámku, že manžela manipuluju, že co řekne on je stejně z mojí hlavy… Co a tím, nebavit se vůbec nebo ji dát jasně najevo že nejsme jako ostatní a nebude si s námi „hrát“… Ale to by byla asi taky konečná, to by její ego neuneslo…