Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zármutek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.10 21:07
Doporučuju zajít k psychologovi, tohle se stává a pokud se nepodchytí včas, bude to jenom horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:10
Já si myslim, že to není nic divného. A hlavně nejsi jediná!! Naše malá byla taky hroznej řvoun, měla reflux, takže zvracela a řvala a tak pořád dokola. Spala max. 2krát denně po 20 minutách a ještě jsme ji museli chovat. Takže já z toho byla taky docela vyštavená. Máš někoho kdo ti malého přechytne?? nebo pohlídá,abys mohla na chvilku vypadnout?? Stačí třeba jen na pokec za kámoškou. Neboj, ono se to upraví. U nás to sice trvalo 6měsíců, ale ted je z ní spavé batole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:10
Měla jsem to samé, nikomu jsem se s tím nesvěřila a stupňovalo se to a stupňovalo…skončilo třeba mým každonedělním celodenním zvracením při představě, že od zítra už na ní budu zase sama, manžel v práci…a to je jenom jeden střípek, nechce se mi tu psát, co všechno jsme zažívali…
Pokud pocítím něco při druhém dítěti, rozhodně půjdu k odborníkovi a to hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:10
Rozhodně neměj výčitky,s děckama je to někdy psycho.Měla by ses ale spíše poradit s nějakým odborníkem,taky ti psychická podpora moc nepomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:11
A pomáhá ti někdo? Čím víc ses unavená,tím víc to vycítí miminko.Chtělo by to si odpočinout,zajít třeba do kina,přijít na jiné myšlenky.Jestli máš možnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:12
Ahoj, mám šestiměsíční Elinku a když se narodila, přesně těchto pocitů jsem se taky bála, i když jsem se na Eli hrozně těšila. Sice mě to nepotkalo a šestinedělí bylo v pohodě, ale chci ti napsat ať neházíš flintu do žita!!! Tvoje pocity jsou úplně normální, vážně. Vím to ze zkušeností kamarádek, i z chytrých knih a ze školy:). Mlátí se v tobě hormony, je to obrovská změna, pnava, vyčerpání. Vážně se neboj, ono to přejde. Myslím, že si tím projde hodně novopečených maminek…i já, i když to bylo v poho tak jsem měla záchvaty pláče a byla jsem hrozně rozbrnkaná taková. Vážně neboj, bude líp, dej tomu čas, popros přítele/manžela, ať malýho na chvilku pohlídá, hoď si vanu, běž se projít, nebo jen nakoupit. Buď na sebe pyšná, vždyť to je obrovská věc, porodila jsi svýho syna:)…a hlavně, kdyby to nepřecházelo, dá se to řešit......ale myslím, že k tomu nedojde…chce to čas, malej přestane pořád brečet, uvidíš a tobě bude líp jak nabereš sil!!!
Držím palec a neboj!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:13
ahoj,nic si z toho nedělej 
podobné pocity jsem měla taky těsně po narození malého…on tedy moc nebrečel,ale vyčerpával mě ten kolotoč,a to,že se v noci budil po 2-3 hodinách.Bylo mi najednou líto,že celé těhotenství jsem nemohla nic a nikam,a po jeho narození to bylo ještě horší.Všichni si jezdili po dovolených,na kolo,do kina,na kafe.Když jsem si šla zacvičit,tak jsem musela konec vynechat a letět,na kosmetice jsem musela kojit.Neboj,ono se to zlepší,až si zvykneš,já jsem si říkala:až mu bude 6. měsíců,tak to bude dobrý,pak:až mu bude rok,a teď si říkám až mu budou dva 
Taky jsme si ho přáli,povedl se hned,těhotenství bylo bez problémů,porod pohodovej.
Držím palce,ať to přejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.10 21:14
já to měla bohužel podobně :-malej taky dost brečel, měla jsem stejný pocity jak ty - ráno když jsem viděla odjíždět bus ze zastávky, tak jsem brečela, že chci do práce 
radu ale nemám, mě to přešlo až když bylo malýmu tak půl roku a od roku úplně super, strašně moc malýho miluju a teď si třeba neumim představit, že mi jednou půjde do školky a já budu bez něj celej den 
teď čekáme druhý a jsme zvědavá jak začátky budu zas zvládat. Jinak co mě potěšilo, tak jsem si někde přečetla, že uřvaný děti jsou nadměrně inteligentní 
tak pevný nervy!
- Citovat
- Upravit
24.9.10 21:14
Myslim že ti tady nikdo negativní reakci nenapíše. Já mám sice porod prvního miminka teprve před sebou, ale mám kamarádku, která porodila před třemi týdny a už na ní tyhle stavy taky jdou. Její mrňousek taky trpí na prdíky a je z toho dost vyčerpaná a den ode dne i víc a víc psychicky. Neumim jí ani tobě pomoct…tak moc bych ráda. Jen vím, že tyhle stavy jsou normální, dost jsem o poporodní psychice začala číst. Maminky, které měly pocity jako ty, nakonec říkaly, že to jednoho dne prostě odešlo a zase se z miminka radovaly. Vydrž holka!!!
A když to nepůjde vydržet, zajdi si popovídat s psychologem, není to žádná ostuda…oni vědí co dělat!!!
Příspěvek upraven 24.09.10 v 21:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.10 21:14
Občas mi pomůže mamina , nebydlí ale ve stejném městě a ke všemu nemá řidičák … manžel je hodně v práci, jeho rodiče přijedou tak na návštěvu, takže musím navíc lítat…
- Citovat
- Upravit
24.9.10 21:17
Moje reakce v žádném případě nebude negativní.Já měla takový kolotoč asi do druhého měsíce a pak se to postupně zklidnovalo…Na prdíky si nech předepsat Sabsimplex(nevím jestli je to správně) a nám taky zabírala větrová mastička na bříško,pěkně v masírovat,nechávat rozbalenou bez plíny a poloha na bříšku.A v noci kdyz rvala tak jsem si ji vždy položila na břicho bříškem a tak na mě usínala…a nikdy ze mě nespadla,ikdyž jsem zadřímla…Jak usla tak jsem ji dala zpátky do postýlky.Hrozně se jí to tak líbilo…
Jinak musíš prostě vydržet,bude to lepší,a pokud bys měla pocit že to opravdu nezvládáš,neboj se o tom s někým promluvit.
Držím pěsti a přeji brzké zlepšení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:18
Anonymní píše:
Ahoj všem, asi mě řada z Vás odsoudí , ale po 8 týdnech péče o miminko pociťuji silný zármutek vlastně nad vším , co se mě týká. Je to zvláštní, miminko jsem si velmi přála, čekali jsme na něj 3 roky. A když se mi podařilo otěhotnět opustila jsem bez mrknutí oka práci, kterou mám moc ráda / je poněkud riziková/ a zůstala doma. Těhotenství se neobešlo bez komplikací, ale finálně se narodil chlapeček relativně v pohodě. Od třetího dne začala ale peklo, které se postupně stupňuje. Trpí na prdíky a koliky tak, že prakticky nespí a celé dny prořve.Krom toho řve asi i z přesvědčení, má až hysterické záchvaty. Nedělá nic jiného. A asi jak se stupňuje moje únava , začínám pociťovat zármutek nad miminkem i mnou samotnou. Nejraději bych utekla někam daleko, vrátila se do práce. Nenacházím radost . Uvědomuji si , jak je hrozné, že zrovná já / která tek chtěla rodinu/ dojde k takovému závěru, nemohu si však pomoci . Čekám negativní reakce, no aspoň jsem mohla sdělit své pocity.
tady tě nikdo neodsoudí,spousta z nás zažila to samé,někdo to nesl hůř nekdo lépe 
Zašla bych za odborníkem,psychlogem.Pospala bych mu své pocity,může se jednat o začínající laktační psychozu,taky nemusí.Je to těžké,když vytoužené mimi jen pláče a ty nemáš chvilku oddychu.Drž se,bude líp,ale odborníka určitě vyhledej.Snaž se využívat příbuzný,mimi do kočáru a ať jdou na procházku.Ty odpočívej každou minutu co to jde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:19
Mně docela i pomáhalo vyrazit s kámoškou a kočárkama do města, sice jsem měla malou furt na rukách, ale mohla jsem si popovídat a nebyla jsem sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.10 21:20
Anonymní píše:
Občas mi pomůže mamina , nebydlí ale ve stejném městě a ke všemu nemá řidičák … manžel je hodně v práci, jeho rodiče přijedou tak na návštěvu, takže musím navíc lítat…
proč by jsi měla lítat?Snad jsi čerstvě maminka a nebudeš je obskakovat.Chce to klid,Ať přijedou,vrzni jim kočár a nejlépe i manžela k tomua ať jodu vozit a ty si lehni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj všem, asi mě řada z Vás odsoudí , ale po 8 týdnech péče o miminko pociťuji silný zármutek vlastně nad vším , co se mě týká. Je to zvláštní, miminko jsem si velmi přála, čekali jsme na něj 3 roky. A když se mi podařilo otěhotnět opustila jsem bez mrknutí oka práci, kterou mám moc ráda / je poněkud riziková/ a zůstala doma. Těhotenství se neobešlo bez komplikací, ale finálně se narodil chlapeček relativně v pohodě. Od třetího dne začala ale peklo, které se postupně stupňuje. Trpí na prdíky a koliky tak, že prakticky nespí a celé dny prořve.Krom toho řve asi i z přesvědčení, má až hysterické záchvaty. Nedělá nic jiného. A asi jak se stupňuje moje únava , začínám pociťovat zármutek nad miminkem i mnou samotnou. Nejraději bych utekla někam daleko, vrátila se do práce. Nenacházím radost . Uvědomuji si , jak je hrozné, že zrovná já / která tek chtěla rodinu/ dojde k takovému závěru, nemohu si však pomoci . Čekám negativní reakce, no aspoň jsem mohla sdělit své pocity.