Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Stejne. 🙂 Nekdy je kolem me proste prilis zivo a me stresuje mnozstvi veci, co se valeji okolo, navic to hrozne komplikuje treba chystani se na vylet nebo i beznou pripravu do skolky, na hriste… porad se neco hleda. 🙂 Posledni dobou mam hodne rada volny prostor okolo sebe a veci poskladane na svem miste.
Miluji třídění a zbavování se věcí!
Taky mě to vždycky nabije energií, potěší, prostě člověk za sebou vidí kus práce, čisto, méně lapačů prachu, méně věci, se kterými se bude v budoucnu muset potýkat. Nejradši bych měla doma jen úplné minimum a pro zbytek bych chodila do sklepa (ale ten nemáme funkční). Zrovna minulý týden jsem vytřídila tašku věcí po dětech a předala kamarádce, tašku mého oblečení odnesla na swap a přidala pár věcí z domácnosti. ![]()
Třídění věcí mi dělá dobře na duši. Cítím se prehlcena, kdyz je tech veci moc, chaos ve skrinich. Manžel je opak, schovava vše a ma problém se zbavit čehokoli, i kdyz to nepoužívá, oblečení x let nenosí. Ja kdyz se do toho dam, tak to lítá.
Třídila jsem průběžně, už dlouho neni co. Co šlo, jsem prodala, a nebo darovala na charitu. Sami si pro to přijeli. Uklízený ( ne sterilní) domov mám rada, v chaosu bych nemohla fungovat.
Taky mám moc ráda uklízení a třídění. Zrovna zítra mají otevřený u nás sběrný dvůr, tak se tam chystám a už se těším, jak dojedu domů, otevřu dveře a zase aspoň z jedné místnosti zmizí úplně zbytečné, nepoužívané věci.
Postupně omezuji i nákup nových věcí, abych domov nezahltila.
@Anonymní píše: Více
Byla jsem už z domova vychovávaná k tomu, že se všechno ještě jednou může k něčemu hodit… ![]()
No, takže jsem to tak i v budoucnu brala. Ale postupem času, když jsem chytila amok, tak to pak letělo…
Kdyby moje mamka věděla, co všechno jsem vyházela, tak by jí snad trefilo. ![]()
Jenomže ten byt, taky není zrovna nafukovací, že jo? ![]()
A ty nepotřebné věci nebo spíš krámy, se časem hodně rychle nastřádají. ![]()
@Anonymní píše: Více
Obdivuji, ja to nenavidim. Nejmene oblibena cinnost, premyslet zda to jeste nechat, dat to uplne jinam. Nutnost x tasek tezkych vyhazovat. Mam to jimak nastavene, v pohode uklizim, jen kdyz jsem v poho. V drtive vetsine je pro me uklid nucene zlo, ktetemu bych se nejradeji uplne vyhla nejakou placenou uklizeckou. Relaxuji u knihy nebo venku..
My jsme taky stradalove všeho, ale naopak moc věcí mě dusi a stresuje, takže často pak prebiram a vyhazuji a baví mě to ![]()
To ti závidím. Mě až fyzicky bolí vyhazovat věci, je mi jich strašně líto a všechno mi přijde, že se může hodit nebo nesnáším, že nevím, co s tím. V každé hračce vidím, jak si s ní děti hrály, a jakou měly radost, když ji dostaly. S oblečením mám spojené vzpomínky a je mi líto je vyhodit. Tisíce výkresů a tvoření, co si chce dítě schovat…
Nebaví mě to prodávat, nevím, kam to darovat a nemám čas ani sílu něco objíždět a zbavovat se toho. Do popelnice je mi to líto
. Tak jak se to dělá? Jak vyhodit funkční věc a nemít pocit plýtvání?
A hlavně kdy vytřídit všechny ty krabice, když den má jen 24 hodin a jsem ráda, že se postarám o běžný úklid a péči.
Mně to nikdy moc nešlo a jak bylo psáno výše, nikdo mě to pořádně nenaučil, všichni měli plné baráky věcí…ale po přestěhování do nového domu na tom hodně pracuju a mamka po našem odstěhování taky začala postupně třídit…v domě po prarodičích bylo opravdu hodně věcí, které tam natáhli hlavně druhá strana, už děda z toho byl nešťastný…druhá strana mají i úplně plný byt a už nezvou návštěvy, vše z různých pozůstalostí si nastěhovali do 3plus1…takže my už nechceme, aby toho po nás zbylo moc…byly plné skříně věcí, co si generace předávali a nikdo to nestihl využít, vím, že to babička vše nakoupila v dobré víře, že k tomu měla přístup…já, co využijeme jsem nechala, ale zbytek rozprodala, ještě furt toho je u mamky dost…po dětech se snažím hodně třídit a prodávat, na půdu dáváme jen část, co si schovám…dětem ten úklid zatím moc nejde, ale snažím se jim vysvětlovat, že když to nebudeme třídit, budou mít furt nepořádek a chaos…
@Lil Kitkatt píše: Více
Není špatný říct si už v průběhu koupě: opravdu tu věc potřebuju? A tím ušetříš spoustu zbytečných krámů v domě a nemusíš je pak vyhazovat, když ti to nedělá dobře.
Já jsem k tomu dospěla až nyní, ve věku 50+
Zároveň i díky okolnostem, po rozvodu musím najednou šetřit, nekupuji žádné zbytečnosti a přemýšlím, zda onu věc opravdu potřebuji.
Zároveň jsem musela uklidit byt, zbylé manželovi věci apod. Tím to vlastně začalo.
Postupně z toho mám čím dál větší dobrý pocit. Je to úlevné.
Vždy jsem měla a nakupovala spoustu oblečení, dokonce krásného a kvalitního. Sice je mi to líto, u každého kousku se mi něco vybaví, ke kterým narozeninám jsem ho dostala, na jaké dovolené jsem si ho nejvíce užila apod..
Ale třídím, nabízím dál a je mi z toho mooc dobře.
Nejraději bych to i nějak uspíšila
Ale dá to samozřejmě práci..
Myšlenka, jak píše zakladatelka, mne napadá také - abych tady vůbec za chvilku něco měla
Úplně nejvíc by pro mne asi bylo vyházet vše
pořídit nový nábytek a staré už tu vůbec nemít..
Vzhledem k věku a únavě si ale nejsem jista, zda je to reálné..
@Lil Kitkatt k tomu ti řeknu jednu věc. Moje tchýně také schovává doslova vše. A když jsem porodila první miminko, vytáhla ruční odsávačku mléka, ještě zaprasenou - po všech třech dětech.
Byla jsem úplně v šoku.
![]()
@Anonymní píše: Více
No, já bych tu vyházela velkou spoustu věcí. Vadí mi, že jsou zbytečně, nevyužité. Ale moje polovička na některých věcech lpí a nakupuje toho moc. Například, koření, baterky, kabely. Z mého pohledu je toho moc a téměř všude. Z jeho je to něco co se dá použít i když není na co.
další věc. Je že je mu fuk kam co hodí.
takže vyhlízim když není doma. To pak vyhází několik pytli zbytečnosti. Stejně to dělám i u dcery s hračkami nebo oblečením.
Včera letěli čtyři pytle.
Umíte se zbavovat věcí? já jsem si v poslední době všimla, že kdykoli jsem hodně unavená a přetížená z dětí, začnu třídit a vyhazovat věci doma. Potom když je uklizeno a čistý prostor (méně viditelných věcí) tak se mi neskutečně uleví. Dělám to dost často a mám strach, že zachvíli to tu bude prázdné.
Nevím proč, ale dokáže mi to dodat pocit klidu. Mám starší dítě s PAS a ADHD a mladšího ročního, který je opravdu hodně náročný a divoký.
Máte to někdo podobně nebo máte naopak spíš problém se věcí zbavovat?
(jinak máme velký dům a věcí máme dost, vždy se dá něco vytřídit a něčeho se zbavit)