Zdravotnický obor - bojím se, že ublížím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
ona práce s lidmi lecos otupí. Některé věci jsou tak rutinní, že si to kolegové ani neuvědomují. Osobně si myslím, že za každou odchylku měli jako odbornici skákat radostí. Je to totiž tak trochu bojovka. Proto se na ten obor taky dali, ne?
- Citovat
- Upravit
Hele, já pracuji ve zdravotnictví už 15 let. A jo, přemýšlím neustále. Jen to před pacoši a kolegy prostě nedávám znát. Musíš být profesionál. Jako zdravotník jsi neustále jednou nohou ve vězení, ta zodpovědnost je obrovská. A znám holky, které ji prostě nezvládly a vyhořely. Musely skončit. Ale většina se s tím naučí žít. A i v našem oboru je pořád více možností, kde nejde vyloženě o život, to je výhoda. A určitý odstup je v tomhle povolání prostě potřeba. Jinak se člověk zblázní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dokončuji zdravotnický obor, mám za sebou praxi a pracuji brigádně v nemocnici. Bohužel mě pořád paralyzuje strach z toho, že selžu a někomu ublížím: něco přehlédnu, na něco se nezeptám, pacient něco zamlčí (což prý zamlčují všichni kde co) a pak se to poveze. Dívám se s „obdivem“ na starší kolegy, kteří jsou naprosto suverénní a dělají věci až rutinně. To nikdo z nich nepřemýšlí nad možnými riziky, problémy? Jde přeci o zdraví a někdy i o život. A je fuk, zda jde o sestru, lékaře, stomatologa nebo magistru v lékárně…všude je šílená zodpovědnost. Možná je k tomu prostě třeba nadhled a nepřipouštět si možná rizika? Na druhou stranu se mi nechce věřit, že by to tak měli všichni…někdy jsou lékaři až příliš arogantní přitom se v duchu ptám, jak můžou pak klidně doma spát a ještě si chodit s nosem nahoru…
Myslim, že je naprosto normální, že čerstvý absolvent školy má po nástupu do zaměstnání obavy. A určitě se to netýká jen zdravitnického oboru. Ono to, že úspěšně doděláš školu zdaleka neznamená, že jsi ve všem přeborník…máš pouze předpoklady posouvat se správným směrem dál-je to jako autoškola…úspešné dokončení z Tebe také hned nedělá dobrého řidiče. Chce to hlavně praxi, pořád a pořád. A pokud budeš dělat stejnou práci x let, tak i Ty ji budeš jednou dělat naprosto rutinně. Taky jsem se po maturitě stresovala před každým případným odběrem krve, napichováním kanyly…dnes na to jdu taky naprosto rutinně a víceméně si to užívám. Pokud Tě práce naplňuje, baví, tak tohle všechno se právě praxí dostaví. Jen ze začátku to stojí trochu víc psychických sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nadhled a nepřipouští si rizika…to je to poslední, co bys našla u zdravotníka s praxí. Naopak, čím delší praxe, tím více rizik a komplikací vidíš, ale zároveň víš, že pokud nastanou, postupuje se tak a onak.
Například mladý doktor se naučí zaintubovat, šup laryngoskop, šup kanylu, nafouknout balónek a slavíme. Udělá to stokrát a je nadšený, už to umí. Ale jednou pacienta škrábne, začne krvácet do dýchacích cest, pacient se dusí, nervy jak blázen, přichází fáze pokory. Za pár let už ví, jak postupovat i v případě průšvihu a má profesionální sebedůvěru, která se ti teď jeví jako ten „nadhled“.
- Citovat
- Upravit
Keep calm and carry on.
To že si nejsi přehnaně jistá ti pomáhá dělat svou práci dobře, ale zároveň se potřebuješ neutopit v panice. Jak budeš nabírat zkušenosti, tak se budeš cítit víc v pohodě, v tuhle chvíli na tebe stejně dávají pozor kolegyně a kolegové, protože vědí že jsi vyděšené ucho
Jinak zaběhaná správná ruitna je to co potřebuješ - protože tě to chrání, žejo.
Hele pořiď si tuhle knihu a uč se se svou úzkostí pracovat - pokud by ti to nešlo svépomocí, najdi si psychoterapeut/ku, když to budeš dělat paralelně se studiem a praxí, tak až budeš dostudovaný, budeš mít nástroje pro to zvládnou reálný nástup do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nad riziky a moznymi problemy premysli snad kazdy, kdo ma nejakou zodpovednost. Ale hlavne to nesmis ukazat tem pacientum/zakaznikum. Jak maji mit duveru v lekare (ridice, kuchare kdyz maji treba alergie, ucitele) kdyz vidi, ze nema duveru sam/a v sebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zodpovědnost a rizika tvá práce bude obnášet pořád, je potřeba se nad to povznést - a tím nemyslím být nezodpovědná! Ale brát to opravdu trošku jako rutinu. Já jsem učitelka, denně mám zodpovědnost za bandu malých dětí, které mi svěří jejich milující rodiče… Kdybych nad tím měla pořád uvažovat, zblázním se a tu práci nemůžu vykonávat…
- Citovat
- Upravit
Cim jsi starsi, tim vic si uvedomujes rizika, ale ten nadhled uz mas, to je fakt. Vis, ze se ti muze stat, ze neco pri nejlepsi vuli nevyjde, dokonce, ze muse dojit nejake nechtene skode, takze pokora ti zustane, ale nemuzes se tim nechat semlit, naproste vetsine pomuzes a proto to prece delas. Snaz se delat vsechno co nejlepe, jak umis, byt dusledna a presna, zodpovedna.
Ze jsou doktori nekdy az arogantni se ti mozna jen zda, ono kdyz neco slysis po tisici, uz poznas, kdy je to necim divne a kdy by ses tim mela asi zabyvat a kdy je to nejaka banalita… a proc by nemohli doma v klidu spat? Kdyz nebudou klidne spat, pomuze to nekomu? Naopak… musi byt „nad veci“, jinak by to nemohli vubec delat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dokončuji zdravotnický obor, mám za sebou praxi a pracuji brigádně v nemocnici. Bohužel mě pořád paralyzuje strach z toho, že selžu a někomu ublížím: něco přehlédnu, na něco se nezeptám, pacient něco zamlčí (což prý zamlčují všichni kde co) a pak se to poveze. Dívám se s „obdivem“ na starší kolegy, kteří jsou naprosto suverénní a dělají věci až rutinně. To nikdo z nich nepřemýšlí nad možnými riziky, problémy? Jde přeci o zdraví a někdy i o život. A je fuk, zda jde o sestru, lékaře, stomatologa nebo magistru v lékárně…všude je šílená zodpovědnost. Možná je k tomu prostě třeba nadhled a nepřipouštět si možná rizika? Na druhou stranu se mi nechce věřit, že by to tak měli všichni…někdy jsou lékaři až příliš arogantní přitom se v duchu ptám, jak můžou pak klidně doma spát a ještě si chodit s nosem nahoru…