Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žiju v iluzích?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.12 10:30
připomíná mi to mo jí domácnost 
. Otázka jestli chceš nějakou změnu?nejspíš se se o ní budeš muset postarat a převzít vůdči roly…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 10:32
Stereotyp musíš změnit sama a dokázat si najít koníčky musíš taky ty sama. Chlapi prostě někdy chtějí říct, zítra od 18 hlídáš děti, zaplatila jsem si kurz cvičení, nebo čehokoliv. Ohledně vymýšlení zábavy, mám to úplně stejné, když něco vymyslím, tak se to koná, když ne, jsme doma. Beru to tak, že takového jsem si brala a zase mi to ve spoustě věcech vyhovuje.
A ohledně řešení problémů - to se taky musíš naučit, v životě se člověk setká s mnoha nepříjemnostmi a když začneš plakat, nic se nevyřeší. A je to důležité umět i v rodině popovídat si o nepříjmených věcech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 10:34
Ahoj, myslím, že sama víš, kde je Váš největší problém a to v komunikaci. Bohužel jsou situace, kdy nejde jen „cukrovat“, ale řeší se i podstatné, důležité a třeba ne vždy příjemné věci. Pokud chceš něco jinak, musíš to změnit, musíš mu to říct. Nečekej, že mu to dojde samo, když se to doteď nestalo. Není nic špatného na tom, když o požádáš o pomoc v domácnosti nebo aby se postaral o děti a Ty sis šla třeba zacvičit. A po pravdě myslím, že je dobře začít teď, než to nechat ještě pár let a Váš problém se ještě prohloubí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 10:38
Ber mě trochu s nadhledem, ale ty máš trochu pocit nepostradatelnosti, že jo? Nikdo jiný to neudělá, ty se musíš obětovat, aby doma bylo uklizeno, uvařeno, děti naučené, takže nemáš čas na nic jiného… Muž tě vybízí, ať si jdeš někam orazit a ty zatvrzele ne, protože by nebylo umytý nádobí či proč? No tak nebude. Nebude uklizeno, večeři si s dětma udělaj sami, ty to hoď na chvíli za hlavu a jdi udělat něco, co tě baví, koupit si nový oblečení a já nevím co ještě, jestli bys chtěla cvičit, tak zkrátka jdi.
Další věc, ty nechceš muže do nějakých aktivit nutit, ale ty aktivity postrádáš, ale zároveň chceš, aby šli z něj. to je typický neuspokojitelný požadavek. Jsme lidi, žijeme spolu, protože nám na tom druhém záleží a někdy uděláme něco, co bychom sami od sebe neudělali. Zkrátka proto, že nám to ten druhý řekne a my ho chceme potěšit. Co je an tom špatného? 
Takže jo, klidně muže pošli s dětma plavat, i když se mu nechce a udělej si zatím pořádek v těch skříních.
Co se týká plánování, no jo, on byl někdy ve vašem vztahu ten akční, který vymýšlel plány, překvapení? Jestli ano a časem to ustalo, zpohodlněl, tak by mě to asi štvalo, ale pokud jsi si ho už vzala jako člověka, který se spíš přidá k nějaké akci, ale sám ji nevymyslí, tak se těžko najednou změní.
Ty jsi zkrátka chtěla, ať něco naplánuje, ale bylo vůbec reálné, aby to zvládnul?
Možná by bylo dobré, kdybys trochu ubrala plyn, myslela trochu víc na sebe, dát na první místo vypíglovanou domácnost mi přijde neprozíravé.
S mužem je potřeba si o tom v klidu promluvit, chtít znát i jeho postoj a jeho názor, ne se ho jen snažit natlačit do nějaké tvé představy o ideálním muži 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.12 10:40
Lonette píše:
Stereotyp musíš změnit sama a dokázat si najít koníčky musíš taky ty sama. Chlapi prostě někdy chtějí říct, zítra od 18 hlídáš děti, zaplatila jsem si kurz cvičení, nebo čehokoliv. Ohledně vymýšlení zábavy, mám to úplně stejné, když něco vymyslím, tak se to koná, když ne, jsme doma. Beru to tak, že takového jsem si brala a zase mi to ve spoustě věcech vyhovuje.
A ohledně řešení problémů - to se taky musíš naučit, v životě se člověk setká s mnoha nepříjemnostmi a když začneš plakat, nic se nevyřeší. A je to důležité umět i v rodině popovídat si o nepříjmených věcech.
O koníčky a zábavu nejde, to bych vymyšlené i měla, manžel i rád pohlídá, ale já zároveň potřebuju, aby se doma nezastavil čas, aby věci fungovaly dál, protože já fakt nestíhám a manžel nechápe, že je třeba alespoň jednou za týden vytřít, každý den uvařit, prát, žehlit atd. Kdo to za mě udělá? S tím brečením to je těžké, já jsem holt měkká povaha, já bych tak ráda neřvala, ale mám s tím problém 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.2.12 10:52
hodně souhlasím s gladys, tak jako obvykle 
dost sis odpověděla v závěru příspěvku, jemu to očividně vyhovuje, vadí to tobě, takže nastolení změny (ať už v dané situaci, nebo ve své hlavě) je na tobě.
Jako „sedět“ a očekávat, že manžela najednou po deseti letech osvítí duch svatý a napadne ho vzít vysavač nebo vymyslet výlet, je trochu naivní, a trápíš tím hlavně sama sebe.
Pokud takový nikdy nebyl a tys mu nikdy neřekla, jak by ho to mohlo napadnout? On je chlap, s největší pravděpodobností nesedí po večerech tupě zírajíc do zdi a nepokouší se prohlédnout do tvé hlavy, co se ti v ní asi tak honí a jak by ti mohl splnit nevyřčená přání O takové bláznovství se pokoušíme akorát my ženský praštěný 
a s tím plakáním při řešení důležitých věcí, mám to občas podobné, mě pomáhá říct něco v tom stylu „nechci brečet, chci to dořešit, tak mi dej chvilku, já se uklidním“ a odejdu na pár minut do jiné místnosti, tam si to vydýchám a jdu pokračovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.12 11:01
Mar__tanka1983 píše:
a s tím plakáním při řešení důležitých věcí, mám to občas podobné, mě pomáhá říct něco v tom stylu „nechci brečet, chci to dořešit, tak mi dej chvilku, já se uklidním“ a odejdu na pár minut do jiné místnosti, tam si to vydýchám a jdu pokračovat…
To zkusim, snad to zvládnu takhle líp a i jinak dík, máš pravdu
- Citovat
- Upravit
lihow
28.2.12 11:06
Zdá se ženy jsou ty, co od vztahu, muže atd více očekávají. Muži zdaleka tolik věčně všechno neřeší. Ono se stejně většinou nic nevyřeší. Podle mě muži od vztahu a ženy tolik neočekávají, nemají tak naivní představy. Upřímně řečeno, ani nevím jak přesně tyto naivní představy vznikají. Málokdy mají co společného s realitou. Nejlepší „ženy“ pro život jsou už vyššího věku (často už rozvedené), co je většina těchto představ opustila, ty si pak váží toho základu. Protože ani ten není samozřejmostí.
- Citovat
- Upravit
28.2.12 11:24
Anonymní píše: … ale já zároveň potřebuju, aby se doma nezastavil čas, aby věci fungovaly dál, protože já fakt nestíhám a manžel nechápe, že je třeba alespoň jednou za týden vytřít, každý den uvařit, prát, žehlit atd. Kdo to za mě udělá?
Jak pisou holky, zvolni tempo…pises ze jednou za tyden je treba vytrit…to ano, ale zbyva dalsich 6 dnu, kdy muzes delat neco jineho - nekam jit…kazdy den varit…da se prece uvarit na par dnu dopredu a prihrivat, prani zehleni se da delat po vecerech u televize. pokud ale budes chtit mit vse dokonale, tak se ustves…
malicko se v tom, co pises vidim, mam podobneho partnera a po urcite dobe mi taky vadilo to, co tobe, zejmena absulutni absence iniciativy planovani aktivit, vymysleni darku a prekvapeni atd…smirila jsem se s tim, ze vylety, pokud nechci jet k tchyni - coz je jediny, co umel vymyslet - planuju ja, k vanocum holt dostavam to, o co si reknu a zadne prekvapko to neni, ale jsme rodina s fajn chlapem, co nas ma rad, zije a dela vse pro nas a blaho rodiny a urcite se najde rada veci, ktere vadi jemu na mne, ale zivot je o kompromisech.
moje kamaradka vzdycky rika, kdyz si „stezujeme“ na chlapy…„taky by mohl fetovat a chodit za kurvama“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 11:38
Chlapi holt na náznaky neslyší… taky to mám doma. Už jsem se aspoň trochu naučila říkat napřímo, co chci, nebo ho tam „dovést“ jinak, což funguje v nějakých minimálních případech, ale nejlepší je fakt říct „udělej to a to“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 11:58
JEnže to, že chceš mít ty uklizeno a navařeno je v tvé hlavě. Mám to stejně, vím, že manžel by to vyřešil tak, že by si dal chleba se salámem a a úklid většina chlapů nemá nastaveno tak vysoko. Musíš to ten jeden den přežít, nebo mu třeba přichystat pračku, napsat, že jí má zapnout a pověsit, pak připravit suroviny na jídlo, napsat co uvařit. Taky to jde, ale musíš rezignovat na svoje představy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.12 11:58
Holky, všem moc děkuju za odpovědi, mě se vždycky tak uleví, když se svěřím na emiminu, jste zlatý Jste pro mě impuls ke změně k lepšímu. A dneska, až přijdu z práce, tak hážu nohy na stůl a k veřeři miláček udělá míchaný vajíčka, ty mu jdou dobře . 
- Citovat
- Upravit
28.2.12 12:04
Hmmmm… tak za prvé, práce není zajíc, ta ti neuteče… takže když si na dvě, tři hodinky občas někam odskočíš nebo se budeš věnovat nějakým koníčkům, tak se nestane nic tak hrozného… zvlášť, když manželovi to taky evidentně nevadí a ještě tě posílá, ať si někam vyjdeš…
Za druhé - pokud po chlapovi něco chceš, tak mu to řekni… muži nemají šestý smysl, nemají třetí oko, nejsou vědmy a neumí číst naše myšlenky (což ostatně platí i o ženách, jen s tím rozdílem, že my ženy jsme poněkud více empatické a vnímavější, ale není to pravidlem… chlapovi do hlavy taky nevidíme a možná bychom se nestačily divit, co se jim tam honí)
Za třetí - když chceš po chlapovi, aby ti pomohl, tak nečekej, že ho napadne třeba setřít podlahu nebo utřít prach či podesáté vyleštit čistou kuchyňskou linku, ale vraž mu do ruky potřebný nástroj či prostředek a rovnou ho nasměruj k místu práce… ale slušně, bez výčitek, bez lamentací, že by snad mohl vidět tu špínu a něco s tím udělat… většinou to bez problémů funguje, pokud teda doma nemáš chlapa s názorem, že všechny práce v domácnosti jsou ženské práce a on nesáhne ani na špinavý hrnek od kafe… na druhou stranu, pokud chlap má dost své práce třeba s domem, zahradou, opravuje auto, něco buduje a podobně, tak bych ho asi nenutila za každou cenu vytřít podlahu nebo mýt nádobí, ale kdyby se válel u televize, tak to rozhodně ano…
Za čtvrté - zkus se naučit s ním mluvit… komunikace je základ a naučit se říkat bez emocí to pěkné i to špatné, co ti nevyhovuje a sdělovat svá přání a představy, to je doslova nutnost… jste přece partneři, tým a táhnete za jeden provaz… jinak si on může myslet, že je vše v pořádku a vyhovuje ti to tak, a ty se tajně utrápíš, že je všechno jinak a špatně… ale jak se to jinak má dozvědět, když mu to nepovíš?
No a za páté - každý není organizační typ, takže jestli u vás funguje všechno stylem, že ty rozhodneš, kam pojedete, co budete dělat a on to nechá na tobě a není proti, tak bych to tak klidně vedla dál a nečekala, že jen proto, že je muž, tak se změní a bude najednou vymýšlet tyhle věci on… pokud to nemá dané, tak to pro něho bude dost těžké a spíš se mu to znechutí…
Nejideálnější pro vztah je, když každý dělá to, co mu jde lépe a na tom ostatním se nějak domluví… případně iniciativu přebere ten, kdo má zrovna „nápad“ a „chuť“ a podle toho se pak všichni zařídí… a když ho teda nenapadne, kam zajít na „výročí“, tak to vymysli ty a je to… a netrap se tím, že jsi to zase byla ty, kdo to vymyslel, většinou je to stejně jen reakcí na povídání kamarádek a nebo čtení někde v ženských časopisech a my pak smutně závidíme… důležité je přece, že budete spolu a něco pěkného si užijete… a kdo to vymyslel, naplánoval nebo zaplatil, to je v tu chvíli naprosto nepodstatné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, poslední dobou se stále zamýšlím nad mým vztahem s manželem. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v prostředí plném hádek, bylo pro mě vždy prioritou mít hodného a nekonfliktního muže. To ten můj splňuje na 100%. Je to fajn chlap, na kterého je spoleh, miluje mě, je mi věrný, prostě ideál. Ale oba jsme spíš introverti, moc toho nenamluvíme a v tom je ten kámen úrazu - v komunikaci. My se spolu bavíme o blbinách, ale o důležitých věcech se bavit nedokážem. Já se asi bojím nějakých konfliktů a tak všechno odsouvám a když to pak všechno najednou na něj vysypu, tak je chudák celej zděšenej, co bláznim, já pak začnu brečet a rozhovor v háji. Já ho tak pořád chci vidět jako toho mýho ideála, že spoustu věcí přehlížím, ale pak se to nahromadí a je z toho víc škody než užitku. Teď co mě vlastně štve. Stereotyp, úplně mě to ubíjí. Ráno vstanu, uklízím, do práce, příjdu z práce večer, vařím, uklízím, peru, žehlím učim se s dětma, věnuju se dětem. Pořád dokola, pořád jenom já. Nemám čas na koníčky a zájmy, ani na to, abych to doma měla podle svých představ, větší uklízecí činnosti - okna, skříně apod. v podstatě pořád odsouvám na někdy. Bydlíme v domku, takže ani manžel se nenudí, ale doma mi občas utře nádobí a to je vše. Pořád mi říká, ať někam jdu, ať si odpočinu, ale on za mě doma nic neudělá. Má zájmy, práci venku, je šikovnej, ale dělá jen to, co ho baví. Děti má rád, ale pokud s nimi absolvuje nějakou aktivitu, musí ho také bavit, prostě se nepřemůže a nejede třeba plavat, když se mu nechce. Já vím, že kdybych na něj uhodila, že prostě ať jede, tak pojede, ale já to takhle nechci, já chci, aby to šlo z něj. Teď jsme měli výročí a manžel pořád, jestli jsem něco vymyslela, tak já ať taky jednou něco vymyslí on, kam půjdem. No co myslíte? Byli jsme doma, já mu dala bonboniéru a na to udělal smutný oči a že tu měl dát spíš on mě…a šli jsme spát. Vím že ho to mrzí, jak to dopadlo, ale proč hergot něco nepodnikne. Když to tak po sobě čtu, příjde mi, že z něho dělám trochu ňoumu, ale on je zdravě sebevědomej, někdy možná až moc. Tenhle stav mu prostě vyhovuje, já mu nic nezakazuju, vidí, že mu přeju jeho vyžití, ale já už prostě čekám, že to nebude jen jednostranné a nevím, jak mu to mám říct, aby z toho nebylo zase slzavé údolí. Tak jsem se trochu vykecala, možná mě vaše reakce někam posunou. Díky