Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zlé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.2.22 15:48
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poradit, protože velice selhávám ve výchově dcery, které je 6 let. Tak nějak co se narodila, jde všechno z kopce. Od narození jen pláč a pláč, celé noci spala jen v mé náručí. Velmi dlouhé a intenzivní období separační úzkosti, trvá dodnes. Dost mě to zničilo a vedlo k brzkému rozvodu. Světlejší období bylo chvíli ve školce, ale už od asi 4 let opravdu předvádí neskutečné scény. Chce ať se jí neustále věnuju a když není po jejím, křičí, mlátí kolem sebe, bije lidi, rozbíjí věci. Nechce si hrát s dětmi, všichni jsou dle jejich slov hloupí, nerozumí jí, nebaví jí to s nimi. Doma absolutně nerespektuje dlouhodobě nastavená pravidla, trestům se vysmívá. Není jak ji trestat, protože ji vlastně nic nebaví. Nečte knihy, nekreslí si, nekouká na TV, nesportuje. Všechno je pro ni hloupost a nuda. Nechce jezdit na výlety, na návštěvy. Nic jí nebaví, všechno prořve. Mám ještě jedno dítě, na které žaluje, bije ho, lže. Lže opravdu pořád. Typově před mým zrakem něco schválně rozbije a minutu na to mi tvrdí, že to neudělala ona. Ve škole je prý vzorná, jen se izoluje od ostatních dětí.Chodíme k psycholožce, ta tvrdí že je problém v komplikovaném porodu a v tom, že ji její otec nikdy nepřijal. Jednou měsíčně chodí na sezení ona, jednou já. Asperger a jiné PAS nebyly potvrzeny. Někdy mám pocit, že se to trochu lepší, ale jsou to spíš takové záchvěvy…Máte někdo podobné dítě?
To, co rozbije bych ji nechala zaplatit ze sveho. Biti a mlaceni lidi, tak tomu zabranit. Chytit a nepustit az se zklidni.
Příspěvek upraven 27.02.22 v 16:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 15:51
Mam trochu narocnejsi starsi dceru, i kdyz takove to nikdy nebylo, ona nekrici, nejeci, nerozbiji, spis donekonecna tzv. „vys*ra“ - milion dotazu na uplne tu samou vec (kdy uz pujdem delat to a to) za hodinu. Paku jsem na ni taky nikdy zadnou nemela, jen jako mala milovala bazen, tak to trochu zabiralo. Jinak ji zakaz cehokoliv nechava ledove klidnou… Fakt je, ze ji tahne na 10r a hodne se to vsechno zlepsilo. Co u nas pomahalo. Pevny rezim (jedna vec nasleduje po druhe), stopky (to spis u mladsich, ale treba neznas) - naridila jsem stopky a venovat jsem se sla po zazvoneni (zacinali jsme na 5min u 2r a 4r, 6r by asi 15 min zvladnout mela). Dusledne trvani na vsem, presto projevovani dostatku lasky. Pokud veci schvalne rozbiji, asi bych je za jeji asistence narovnala do krabice a odnesla do sklepa 
. Slova jako ze jsou ostatni hloupi bych komentovala, ze tak se nemluvi nebo rikala jsi neco, (to jsme tak nejak uz doma zpracovali, ze takto se nemluvi, i kdyz na to (pripadne sprostarny) je odbornik spis syn)? Samozrejme pokud jsi na deti sama, je tohle vsechno o moc tezsi, clovek ma ponorku a je vycerpany…Chce proste mit chvili svuj klid. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 15:58
Myslím, že potřebuje pochopit, že není středobodem vesmíru. Nebude vždycky všechno podle ní, nebudou všichni takoví, jací ona chce, nebude vždy vše tak, jak ona si usmyslí. Syn má podobnou povahu, ale rozhodně mu to neprochazi. Vždy mu řeknu, že chápu, že on to chce takto, zjistím třeba i proč to chce takto. A zároveň, že já, paní učitelka, babička, sestra, kamarád… to chtějí takto, protože a proto. A zkusíme tedy udělat nějaký kompromis (napřed vysvětlit, co to znamena). Když to nejde takhle po dobrým, tak prostě zavelim, že jedeme podle mě a hotovo, jecet si může, jak chce. Bít mě nezkoušel, bráchu ano a se zlou se potazal. To mu fakt neprojde. A taky dost pomáhá nechat někdy něco jakože na něm. Teď rozhoduj ty, je to jen na tobě. U nás je to takhle s vecerkou. Jdu ukládat mladší děti a on zůstává vzhůru s tím, že může přijít, kdy chce, nejpozději 20:30. Napřed asi týden chodil přesně ve 20:30, teď už chodí pár minut po nás většinou. Sám si o tom rozhodne a je spokojenej. Taky pomáhá dát na výběr dvě pro mě přípustné možnosti a on si sám rozhodne, kterou si vybere. To je úplně nejlepší, protože já jsem spokojená, že udělá to, co chci, a on je spokojenej, že jakože sám rozhoduje. Ne kazdej den nám to funguje, ale rozhdone to fakt pomáhá a uklidňuje to jeho a ve výsledku i mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 16:12
Celý mně to přijde jako taková celkem zapeklitá situace. Já bych to asi i probrala s dcerou jestli se s tou holčičkou vůbec kamarádit chce když je k ní taková. No a pokud jde o tu tvojí kamarádku tak co prostě zkusit navrhnout jestli byste se občas nemohli taky někdy sejít bez dětí u kafíčka, U vínečka a jen tak pokecat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 16:13
@Midaku Jo, to rozhodovani taky takhle delame. 
S tim spanim nam to teda tak krasne nevychazi, ma chodit nejpozdeji ve 22 a ve 21:59 tu hystericky pobiha, aby vse stihla 
. Ale ona ma ta nase nejstarsi k tomu vsemu hodne snizenou potrebu spanku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 16:33
@kulíšek_s_bambulí píše:
Celý mně to přijde jako taková celkem zapeklitá situace. Já bych to asi i probrala s dcerou jestli se s tou holčičkou vůbec kamarádit chce když je k ní taková.
Reaguješ na zakladatelku, obnovitelka diskuse má příspěvek na konci 3.strany. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 17:11
Jestli je tvoje malá z „kamarádky“ vyplašená, scházela bych se bez dětí nebo bych chtěla být s nimi stále ve stejné místnosti, abychom případně obě maminky viděly, jak to bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 18:07
@Tarjei píše:
Laicky mi to pripada jak nejaka porucha osobnosti…
Taky jako laikovi mi to tak připadá. Myslím, že není možné, aby „normální“ dítě dělalo tohle. To nemyslím jako výčitku Tvé dceři nebo Tobě. Na Tvém místě bych šla jiné psycholožce, která má zkušenosti se psych. poruchami, ať dcerku znovu diagnostikuje. (Klidně i za dvěma psycholožkama.) Myslím, že čím starší dítě, tím se snadněji diagnostikuje.
Přeji Ti mnoho sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 22:24
Mě přijde, že je vnitřně zraněná a volá o pomoc. Volá o pomoc směrem k matce, ve škole pomoc neočekává, tak tam o pomoc nevolá, proto tam je hodná. A ta pomoc se jí nedostává, což roztáčí spirálu šílenství, které ti okatě předvádí. Nastavit zrcadlo, nebo ukazovat, že se kolem ní netočí svět jsou nesmyslné strategie a dítě jen rozdráždí. Je to jako jí dokola opakovat, nepomůžu ti. Chce to šikovného psychologa na léčbu attachementu - vazby na pečující osobu, ve vašem případě matku. Kdyby měla poruchu osobnosti, chovala by se nepříčetně kdekoliv a to i ve škole. Takže mi to opravdu přijde jen jako volání o pomoc v narušeném vztahu, který možná pramení právě v tom odmítnutí otce. Dokud holka volá o pomoc, znamená to obrovskou naději, že se zranění chce uzdravit, až volat přestane, a nebude to úzdrava, bude to v háji. Vy mě tu ukamenujete, ale já bych jí za tu důvěru poděkovala. Je to jiná strategie, ale ta současná nefunguje, tak proč nezkusit něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.22 22:55
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poradit, protože velice selhávám ve výchově dcery, které je 6 let. Tak nějak co se narodila, jde všechno z kopce. Od narození jen pláč a pláč, celé noci spala jen v mé náručí. Velmi dlouhé a intenzivní období separační úzkosti, trvá dodnes. Dost mě to zničilo a vedlo k brzkému rozvodu. Světlejší období bylo chvíli ve školce, ale už od asi 4 let opravdu předvádí neskutečné scény. Chce ať se jí neustále věnuju a když není po jejím, křičí, mlátí kolem sebe, bije lidi, rozbíjí věci. Nechce si hrát s dětmi, všichni jsou dle jejich slov hloupí, nerozumí jí, nebaví jí to s nimi. Doma absolutně nerespektuje dlouhodobě nastavená pravidla, trestům se vysmívá. Není jak ji trestat, protože ji vlastně nic nebaví. Nečte knihy, nekreslí si, nekouká na TV, nesportuje. Všechno je pro ni hloupost a nuda. Nechce jezdit na výlety, na návštěvy. Nic jí nebaví, všechno prořve. Mám ještě jedno dítě, na které žaluje, bije ho, lže. Lže opravdu pořád. Typově před mým zrakem něco schválně rozbije a minutu na to mi tvrdí, že to neudělala ona. Ve škole je prý vzorná, jen se izoluje od ostatních dětí.
Starší syn v menší míře má taky takové tendence. Snažím se vyjít jak jemu, tak i mladšímu dítěti. Děláš to taky tak? Jednou je po jeho - ať má pocit uspokojení, ale jednou je taky dle ostatních a pak nemám problém ho jakkoliv usměrnit, pokud vy*írá. Jak už tu holky psaly, ať si nezvyká, že se svět točí jen podle něj. Fakt dceru vůbec nic nebaví? Ani třeba hraní na mobilu? Jestli aspoň něco - pokoušela bych se operovat s tím - při velkém prohřešku zakázat apod. Co ti odpoví - když se zeptáš, jak by si to teda představovala nebo co by konkrétně chtěla dělat? Necháváš ji jen tak svému osudu? Nebo kolem ní stále skáčeš s programem? Když se jí zeptáš, proč ti lže - žes to viděla, co odpovídá? Trochu v tom vidím buď extrémně chytré dítě nebo Aspergera - všichni jsou hloupí, nikdo jí nerozumí, běžná zábava jí nic neříká. Cítí se nepochopená, možná žárlí, neumí se najít. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.2.22 09:06
Ahoj opožděně díky. Rozhodně kolem dcery neskáču, nemám ani čas a možnost. Chodím do práce a jsem na děti sama. Mám co dělat, abych zvládala to, co musím. Když nic dělat nechce, tak prostě třeba 2 hodiny sedí na gauči a škube reklamní letáky nebo na ně čmárá propiskou. S mobilem zkušenost nemám. Já mám jen pracovní a ten dětem nepůjčuji. Televizi také zná jen z občasných návštěv u babičky. Nijak jí to nezaujalo. Kreslené seriály jsou prý pro malé děti, filmy jí nebaví, ale zase tolik jich neměla možnosti vidět - u babičky jsme párkrát do roka několik hodin. Má doma různé knihy, hry, plyšáky, Barbie po mně i s hezkým domečkem, hlavolamy, puzzle, výtvarný kufřík, autodráhu, stavebnice…s ničím si moc nehraje.
Se spaním taky bojujeme, nejradši by ulehala tak ve 22.30 a vstávala v 8, ale musí chodit do družiny na 6, takže vstávat 5.30 a to nezvládá, pokud nespí kolem 20. hod. To jsou taky scény. Jinak má jedno odpoledne o víkendu podle ní, druhé je podle bráchy. Ona chce většinou být doma a prostě se poflakuje po bytě.
Byla přihlášena do 2 kroužků, dle jejího výběru, ale vůbec ji to nebavilo, tak nechodí nikam. Prostě je doma a kromě domácích úkolů nemá žádnou smysluplnou činnost. Občas jí donutím něco málo po sobě uklidit, ale scény jsou při tom hrozné. Nebo jedeme na procházku, ale opět se scénami. Ona chce být doma. Minulý týden jsem byla na HO, měli prázdniny. A úplně mě to psychicky rozložilo. Samý křik a brečení. Teď už je naštěstí ve škole.
- Citovat
- Upravit
28.2.22 10:12
@Anonymní píše:
Se spaním taky bojujeme, nejradši by ulehala tak ve 22.30 a vstávala v 8, ale musí chodit do družiny na 6, takže vstávat 5.30 a to nezvládá, pokud nespí kolem 20. hod. To jsou taky scény.
Uff, to já jako dospělá bych nedala: vstávat v 5.30! No nevím, to může dělat hodně velkou paseku - žeby spolupříčina dceřina chování?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.22 10:32
@Anonymní píše:
Ahoj opožděně díky. Rozhodně kolem dcery neskáču, nemám ani čas a možnost. Chodím do práce a jsem na děti sama. Mám co dělat, abych zvládala to, co musím. Když nic dělat nechce, tak prostě třeba 2 hodiny sedí na gauči a škube reklamní letáky nebo na ně čmárá propiskou. S mobilem zkušenost nemám. Já mám jen pracovní a ten dětem nepůjčuji. Televizi také zná jen z občasných návštěv u babičky. Nijak jí to nezaujalo. Kreslené seriály jsou prý pro malé děti, filmy jí nebaví, ale zase tolik jich neměla možnosti vidět - u babičky jsme párkrát do roka několik hodin. Má doma různé knihy, hry, plyšáky, Barbie po mně i s hezkým domečkem, hlavolamy, puzzle, výtvarný kufřík, autodráhu, stavebnice…s ničím si moc nehraje.
Se spaním taky bojujeme, nejradši by ulehala tak ve 22.30 a vstávala v 8, ale musí chodit do družiny na 6, takže vstávat 5.30 a to nezvládá, pokud nespí kolem 20. hod. To jsou taky scény. Jinak má jedno odpoledne o víkendu podle ní, druhé je podle bráchy. Ona chce většinou být doma a prostě se poflakuje po bytě.
Byla přihlášena do 2 kroužků, dle jejího výběru, ale vůbec ji to nebavilo, tak nechodí nikam. Prostě je doma a kromě domácích úkolů nemá žádnou smysluplnou činnost. Občas jí donutím něco málo po sobě uklidit, ale scény jsou při tom hrozné. Nebo jedeme na procházku, ale opět se scénami. Ona chce být doma. Minulý týden jsem byla na HO, měli prázdniny. A úplně mě to psychicky rozložilo. Samý křik a brečení. Teď už je naštěstí ve škole.
Takže si to pro sebe shrnu - děvče přišlo do nefunkčního vztahu, otec ji nikdy nepřijal, rozvedl se s tebou. Ty jí to dáváš ovšem za vinu. Což děvče cítí! Děvčeti se nevěnujes, jak by potřebovalo, páč nemáš čas a hodně pracuješ. Vidíš na ní jen to špatně!
Tady ale chyba není v tom dítěti, ale ve tvem přístupu. Ona neni porouchaná. Ona jen reaguje na tebe, na to, jak na ni nahlizis. To dítě potřebuje spoustu lásky, ale u tebe ji bohužel nenachází.
Být tebou, zajdu si sama k psychologovi a řeším sebe! Ne ji, ale sebe. Mrkni i na psychosomatiku, ta je skvělá a může ti odhalit, kde je ve tvém chování zakopaný pes! To dítě si to zaslouží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.22 10:34
@Kipa22 píše:
Mě přijde, že je vnitřně zraněná a volá o pomoc. Volá o pomoc směrem k matce, ve škole pomoc neočekává, tak tam o pomoc nevolá, proto tam je hodná. A ta pomoc se jí nedostává, což roztáčí spirálu šílenství, které ti okatě předvádí. Nastavit zrcadlo, nebo ukazovat, že se kolem ní netočí svět jsou nesmyslné strategie a dítě jen rozdráždí. Je to jako jí dokola opakovat, nepomůžu ti. Chce to šikovného psychologa na léčbu attachementu - vazby na pečující osobu, ve vašem případě matku. Kdyby měla poruchu osobnosti, chovala by se nepříčetně kdekoliv a to i ve škole. Takže mi to opravdu přijde jen jako volání o pomoc v narušeném vztahu, který možná pramení právě v tom odmítnutí otce. Dokud holka volá o pomoc, znamená to obrovskou naději, že se zranění chce uzdravit, až volat přestane, a nebude to úzdrava, bude to v háji. Vy mě tu ukamenujete, ale já bych jí za tu důvěru poděkovala. Je to jiná strategie, ale ta současná nefunguje, tak proč nezkusit něco jiného.
Naprosto souhlasím! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
