Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zlé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.4.21 00:11
- Citovat
- Upravit
18.4.21 01:11
@Anonymní píše:
To tedy ne, určitě tyrana není, ale to paní netvrdila
Je třeba týraná tak, že ji jenom navigují co má nebo nemá dělat, ale nikdo si s ní nehrál a neukázal jí, jak má vypadat hra. Což ovšem ty nedoženeš. A kdybys to náhodou chtěla dělat, tak se k Vám bude cpát pořád a bude tě obírat o čas.
Těžko říct, co s tím. Asi oželet kamarádku, pokud se nedá zlepšit rychle chování té druhé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.21 05:59
@LaPaloma je pravda, že ona pořád chce být u nás, pořád chce k nám na. návštevu, jenže to už jsem musela omezit na minimum, protože pak je tu akorát zla na mojí dceru, psa, atd…a moje nervy žejo
- Citovat
- Upravit
18.4.21 08:43
Možná je z toho i ta její matka nešťastná. Já mám starší dítě (6let) aktivní, dominantní, taky agresivní, když přijde boj. Se sobě rovnými nebo staršími je spolupracující, pohodová, ve školce nikdy neměli problém. Na mladší děti (do 4let) je hodná, milá, ostatní rodiče mi ji chválí. Ale skupina děti o rok až dva mladší, to je prostě peklo, moje dítě chce velet, nebere je jako malé ani jako rovnocenné kamarády a je panovačná. A já jako matka upřímně nevím, co udělat, jak ji krotit. Má o rok mladší sestřenice a téměř vždy je problém. A já už omezila stykani s nimi, už prostě nevím, co jiného dělat, svagrova má moje dítě asi taky za nevychovaneho smra.da a prostě to nefunguje. Navíc její děti jsou hodně, pasivní, submisivni, úplný opak.
Jako mrzí mě to, ale jako matka se snažím, opravdu snažím, vysvětluji furt dokola, vedu ji k soucitu, dcera je mazlena, spavala s námi, kojena dlouho, nošená atd., ale dominanci a agresivitu v sobě má (stejně jako já nebo její otec) a musí se s tím naučit zacházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 08:52
Hlavně si nesedne každé dítě s každým.
Když byla dcera malá, tak k nám chodily ty holčičky, které si s ní pěkně hrály venku, nebo ve školce a nebyl problém, v podstatě jsem se pak já spřátelila s jejich matkama.
I jsme si navzájem vyzvedávaly děti třeba z kroužku atd.
Tady bych se stýkala jen s tou sousedkou, pokud to je nutné, anebo se na nějaké plky u kafe vyprdla úplně, prostě nelze čekat, že si všechny děti padnou do noty, je to stejné jako u dospělých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 09:07
@Anonymní píše:
@Oriseka byli poprvé dnes sami…nebo sami…chvilku bez dozoru. No mluví že mě asi ta zloba ještě, ono vidět svoje dítě smutné nasere asi každého rodiče.
Píšeš když jsou samy v pokoji, pokaždé je průšvih. Tak kdy kecáš? V zakládajícím příspěvků nebo citovaném? Málokteré dítě je zlé, zákeřné v takové míře, a málokteré je citlivý anděl. Nechavej si je pod dohledem a je to. Řekla bych jednoduše další úplně nekritická matka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 09:58
@Anonymní píše:
@Aduš8
Děkuji za psychologický posudek na mou osobu.
A dyť má pravdu.
Možná kdyby ses přestala starat o to, jak kamarádka vychovává svoje dítě a víc se zaměřila na to svoje, tak by taky mohlo být vše jinak.
Píšeš to pod vlivem emocí, zcela nekriticky vůči sobě a své dceři, ale na té druhé nenecháš nit suchou. Jestli to náhodou všechno není úplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 10:03
Celý je to nějaký divný. Házíš vinu na druhé - kamarádky dcera je zlá, kamarádka chce kafrat u kafe bez dětí a posílá je pryč si hrát a tobě je to proti srsti.
Když někdo nesdílí tvůj názor jak je tvoje dcera chudák, je to špatně. Když z ní má tvoje dcera takové strašné trauma tak tam nelez.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 10:06
No jako pokud nezakročí kamaradka lenka její máma a neznačne ji vychovávát tak nezmůžete nic. Já bych se s ní nestýkala když by ubližovala mému díteti. 
Jejině říct něco kamarádce ale jak říct něco a nebýt za hysterku, protože si mylslím, že by se mohla urazit nebo tak…ale nevím jaky přesně máte vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.21 10:42
No tak já bych si jí domů prostě nepouštěla…mlátit dítě bych si nenechala…a taky jsem měla bulíka, který to neuměl vrátit…nechal se mlátit a nechápal, proč ho někdo bije…pokud už si jí x krát řekla, že to nemá dělat a ona v tom pokračuje, tak bych si jí domů nepustila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.21 12:36
@Anonymní píše:
Ahoj,
jde mi o to se " vykecat" a taky mě zajímá jak řešíte podobné zkušenosti…
Mám sousedku a ta má dceru…je jí 5 let a mojí dceři jsou 4 roky. Normálně se scházíme, Lenka je fajn, ale ta její dcera!!! Ještě jsem se nesetkala s tak zákeřným a intrikářským, zlým dítětem…moje dcera je spíš introvert, citlivá duše a sousedky dcera toho hodně využívá a když jsou sami v pokoji, pokaždý průšvih. Sousedky dcera vždycky mojí dceru mlátí, takže moje dcera je z ní úplně vyplašená. Nejhorší je, že sousedky dcera prostě lže, že ji nic neudělala. Ano, já jí taky přímo neviděla, ale když je u nás na návštěvě, kolikrát jsem jí chytla při " činu" a ona mi do očí zarytě lhala že nic neudělala, i když jsem ji říkala, že jsem ji viděla. Už ji nevěřím.
Co děláte, když si rozumíte s nějakou kamarádkou, ale kvůli dítěti to váš vztah kazí, že se vám ani na návštěvu nechce? Lenka je fajn holka, ale na svoji dceru je dost přísná, takže se dcera chová stejně a vylejva si dle mě zlost na slabších
Tak úplně nevím, co přesně bych dělala. To by záleželo na konkrétní situaci, musela bych to vidět. Já měla v dětství kamaráda, se kterým jsme se že začátku neměli rádi. On byl divocejsi, moc neposlouchal, byl to rvac. Já byla spíš klidnější dítě, s jinými dětmi jsem se neprala. On měl „prusvihy“ i s jinými dětmi. Naše mamky nás vždycky zavřely do pokojíčku a během chviličky řev a randal, protože jsme se do sebe pustili. Jako fakt neubehlo ani pět minut, aniž bychom se poprali. Nevím, kdo si teda začal, ale za to vím, že mě kolikrát přetáhl třeba mečem klidně po hlavě, strčil mě na zem… a že jsem kolikrát byla po návštěvě samá modřina. No, mamky to většinou řešily, pokud si to dobře pamatuju, tak, že nám vynadaly oběma bez ohledu na to, jak to bylo. A jelikož byla holt jiná doba, tak ani neměly problém nám říct, že si prostě a jednoduše chtějí vypít v klidu to kafe a povídat si a my jim máme dát na tu chvíli pokoj. Vnímala jsem to tak, že vinni jsme spíš tím, že jim nedopravame ten klid, než že by bylo vyloženě zle kvůli nějakému tomu plácnutí. A že spíš teda mají strach, abychom si neudělali něco vážného, než že by řešily vyloženě nějaký projev násilí. No a nakonec to byl můj nejlepší kamarád. A to kamarádství nám vydrželo až do dospělosti. Celý dětství to bylo tak, že i když jsme se pak už neprali tolik, tak občas jsme se stejně poprali. Ale na druhou stranu to byl kamarád, který se na mne nikdy nevykaslal, vždy mi se vším pomohl a vždy mi kryl záda. A nikdy jsme se nepohadali tak, že bychom spolu pak nemluvili nebo tak něco. Když už jsme měli fakt nějaký větší konflikt, tak jsme se prostě porvali, následně udobrili a tím to haslo. Kdyby se mamka rozhodla ukončit společné schůzky, protože mi ten „zlý“ kluk ubližuje, neměla bych toho svýho nejlepšího kámoše. Asi kdyby šlo o moje dítě, tak já bych zase až tolik nějaký to bouchnuti sem tam až tolik neřešila. Spíš bych se zajímala o to, zda je tam nějaká možnost, že by si holky mohly porozumět a dokázat si spolu hrát. Mít skoro stejně starou sousedku na hraní se hodí. Pokud bych tam tu šanci, že si porozumi, viděla, tak bych se je snažila zkamaradit. Šla bych si třeba s nima oběma společně hrát a ukazovala bych jim u toho, jak mohou řešit případné konflikty jinak než boucháním. No ale pokud bych tam tu šanci neviděla, tak bych za kamarádkou chodila bez dcery, s dcerou jen výjimečně a měla bych ji po celou dobu u sebe, pokud by to sama nechtěla jinak. No ale u tebe je asi situace trochu jiná, tobě to chování holčičky tak nějak celkově asi vadí. A v takovém případě bych se asi snažila o to, aby se holčičky stýkaly minimálně. Taky mám v okolí děti, jejich chování mi nesedne a nesedne mi třeba ani výchova jejich rodičů. A v takovém případě se snažím ten styk dětí minimalizovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
18.4.21 14:05
@Anonymní píše:
Tak úplně nevím, co přesně bych dělala. To by záleželo na konkrétní situaci, musela bych to vidět. Já měla v dětství kamaráda, se kterým jsme se že začátku neměli rádi. On byl divocejsi, moc neposlouchal, byl to rvac. Já byla spíš klidnější dítě, s jinými dětmi jsem se neprala. On měl „prusvihy“ i s jinými dětmi. Naše mamky nás vždycky zavřely do pokojíčku a během chviličky řev a randal, protože jsme se do sebe pustili. Jako fakt neubehlo ani pět minut, aniž bychom se poprali. Nevím, kdo si teda začal, ale za to vím, že mě kolikrát přetáhl třeba mečem klidně po hlavě, strčil mě na zem… a že jsem kolikrát byla po návštěvě samá modřina. No, mamky to většinou řešily, pokud si to dobře pamatuju, tak, že nám vynadaly oběma bez ohledu na to, jak to bylo. A jelikož byla holt jiná doba, tak ani neměly problém nám říct, že si prostě a jednoduše chtějí vypít v klidu to kafe a povídat si a my jim máme dát na tu chvíli pokoj. Vnímala jsem to tak, že vinni jsme spíš tím, že jim nedopravame ten klid, než že by bylo vyloženě zle kvůli nějakému tomu plácnutí. A že spíš teda mají strach, abychom si neudělali něco vážného, než že by řešily vyloženě nějaký projev násilí. No a nakonec to byl můj nejlepší kamarád. A to kamarádství nám vydrželo až do dospělosti. Celý dětství to bylo tak, že i když jsme se pak už neprali tolik, tak občas jsme se stejně poprali. Ale na druhou stranu to byl kamarád, který se na mne nikdy nevykaslal, vždy mi se vším pomohl a vždy mi kryl záda. A nikdy jsme se nepohadali tak, že bychom spolu pak nemluvili nebo tak něco. Když už jsme měli fakt nějaký větší konflikt, tak jsme se prostě porvali, následně udobrili a tím to haslo. Kdyby se mamka rozhodla ukončit společné schůzky, protože mi ten „zlý“ kluk ubližuje, neměla bych toho svýho nejlepšího kámoše. Asi kdyby šlo o moje dítě, tak já bych zase až tolik nějaký to bouchnuti sem tam až tolik neřešila. Spíš bych se zajímala o to, zda je tam nějaká možnost, že by si holky mohly porozumět a dokázat si spolu hrát. Mít skoro stejně starou sousedku na hraní se hodí. Pokud bych tam tu šanci, že si porozumi, viděla, tak bych se je snažila zkamaradit. Šla bych si třeba s nima oběma společně hrát a ukazovala bych jim u toho, jak mohou řešit případné konflikty jinak než boucháním. No ale pokud bych tam tu šanci neviděla, tak bych za kamarádkou chodila bez dcery, s dcerou jen výjimečně a měla bych ji po celou dobu u sebe, pokud by to sama nechtěla jinak. No ale u tebe je asi situace trochu jiná, tobě to chování holčičky tak nějak celkově asi vadí. A v takovém případě bych se asi snažila o to, aby se holčičky stýkaly minimálně. Taky mám v okolí děti, jejich chování mi nesedne a nesedne mi třeba ani výchova jejich rodičů. A v takovém případě se snažím ten styk dětí minimalizovat.
Děkuji moc za názor, krásně napsáno 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.22 15:27
Problémové zlostné chování dítěte
Ahoj, chci se poradit, protože velice selhávám ve výchově dcery, které je 6 let. Tak nějak co se narodila, jde všechno z kopce. Od narození jen pláč a pláč, celé noci spala jen v mé náručí. Velmi dlouhé a intenzivní období separační úzkosti, trvá dodnes. Dost mě to zničilo a vedlo k brzkému rozvodu. Světlejší období bylo chvíli ve školce, ale už od asi 4 let opravdu předvádí neskutečné scény. Chce ať se jí neustále věnuju a když není po jejím, křičí, mlátí kolem sebe, bije lidi, rozbíjí věci. Nechce si hrát s dětmi, všichni jsou dle jejich slov hloupí, nerozumí jí, nebaví jí to s nimi. Doma absolutně nerespektuje dlouhodobě nastavená pravidla, trestům se vysmívá. Není jak ji trestat, protože ji vlastně nic nebaví. Nečte knihy, nekreslí si, nekouká na TV, nesportuje. Všechno je pro ni hloupost a nuda. Nechce jezdit na výlety, na návštěvy. Nic jí nebaví, všechno prořve. Mám ještě jedno dítě, na které žaluje, bije ho, lže. Lže opravdu pořád. Typově před mým zrakem něco schválně rozbije a minutu na to mi tvrdí, že to neudělala ona. Ve škole je prý vzorná, jen se izoluje od ostatních dětí. 
Chodíme k psycholožce, ta tvrdí že je problém v komplikovaném porodu a v tom, že ji její otec nikdy nepřijal. Jednou měsíčně chodí na sezení ona, jednou já. Asperger a jiné PAS nebyly potvrzeny. Někdy mám pocit, že se to trochu lepší, ale jsou to spíš takové záchvěvy…Máte někdo podobné dítě?
- Citovat
- Upravit
27.2.22 15:40
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poradit, protože velice selhávám ve výchově dcery, které je 6 let. Tak nějak co se narodila, jde všechno z kopce. Od narození jen pláč a pláč, celé noci spala jen v mé náručí. Velmi dlouhé a intenzivní období separační úzkosti, trvá dodnes. Dost mě to zničilo a vedlo k brzkému rozvodu. Světlejší období bylo chvíli ve školce, ale už od asi 4 let opravdu předvádí neskutečné scény. Chce ať se jí neustále věnuju a když není po jejím, křičí, mlátí kolem sebe, bije lidi, rozbíjí věci.Nechce si hrát s dětmi, všichni jsou dle jejich slov hloupí, nerozumí jí, nebaví jí to s nimi. Doma absolutně nerespektuje dlouhodobě nastavená pravidla, trestům se vysmívá. Není jak ji trestat, protože ji vlastně nic nebaví. Nečte knihy, nekreslí si, nekouká na TV, nesportuje. Všechno je pro ni hloupost a nuda. Nechce jezdit na výlety, na návštěvy. Nic jí nebaví, všechno prořve. Mám ještě jedno dítě, na které žaluje, bije ho, lže. Lže opravdu pořád. Typově před mým zrakem něco schválně rozbije a minutu na to mi tvrdí, že to neudělala ona. Ve škole je prý vzorná, jen se izoluje od ostatních dětí.
No a když nic nechce, nic jí nebaví a nic nechce dělat, tak na to reaguješ jak?
Chce aby ses jí neustále věnovala, když to neuděláš, tak je zle? Asi by potřebovala pochopit, že se celý svět netočí jen kolem ní. Co jí nastavit zrcadlo? Ukázat jí, že to jak se chová je prostě opruz?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
@prejeta_zaba
A tak to ty asi neřeš, já se tak nějak asi nechci hádat, promiň. Dobrou noc.