Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Syn byl taky zlaté dítě. Pak začal chodit a objevovat svět, pak přišlo období vzdoru. Jen čekám, až vše přejde a s tím i ty nervy
![]()
Asi běžný vývoj. U nás to bylo dost podobné. Jak začala chodit, kočár byl nepřítel číslo jedna. Omezení v pohybu doprovázel jekot. Než jsme z hřiště došly domu několikrát jsem musela nechat dceru na zemi být. Někdy pomohli dát něco do ruky.
V podstatě šli jen o to aby mohla samovolně někde běhat. K tomu jsou dobrá oplocená míčová hřiště. Vzala jsem míč, postavila se do rohu a ať si běhá.
![]()
Ty jsi taky od narození pořad stejná? Dítě se prostě vyvíjí, což je přirozené. Těch období ještě bude ![]()
Nepotěším tě. U dcery tou dobou začalo ještě k tomu všemu období vzdoru. Je jí 3,5 a občas už se s ní dá i domluvit. Ale jinak je stále ukňouraná, vzteklá, mělo by být nejlépe vždy po jejím. Ale scény venku jako válení se po zemi máme za sebou. Teď je maximálně brek a řev. ![]()
Jediný, čím se můžeme uklidňovat je, že dřív či později to období přejde. Akorát přijde jiné… ![]()
@Anonymní píše: Více
Normální vývoj. Když začne chodit, tak si tě testuje, jestli budeš pořád tam, kde tě opustila. Objevuje svět + potřebuje pevné zázemí, což se vylučuje jedno s druhým, ale obojeje pořeba, tak se to musí pořádne odžít a natrénovat a najít správnou míru, aby to v budoucnu nezadělalo na průser. Separačka, no, + emoce, které se teprv vyvíjejí. Tak to tak vem a nediv se tomu, když si se do ní vžiješ, tak je to přirozené. P ro pobavení - moje máti nic o vývojové psychologii za mlada nevěděla a dodnes je mi schopná vyčítat, že já jsem „furt řvala“ a starší ségra s ní zase chodila i na záchod, že neměla chvilku klidu
Co na to říct, no. ![]()
Je to normální…a v cca dvou letech (až třech) bych řekla přijde ještě horší období 😂 už to mám potřetí a je to pokaždé náročné.
Můj první syn byl do jednoho roku ultranáročné miminko (dráždivý, nespal, řval, závislák) a od toho roku čím byl starší, tím to bylo s ním jednodušší.
Je fakt, že ten jeho startovní stav byl hodně brutální. Ale i tak je to teď se slečnou nepříjemné překvapení, jak to šlo z kopce. Jsem se těšila, až bude chodit a bude chytřejší, jaká to teprv bude paráda. Ale do toho se jí strašně moc zesložitěly emoce a ona zjistila, že jí spousta věcí vadí a teď hlavně večery to je na střídačku furt jen řev-prso-nošení-řev-prso… ![]()
Mám holčičku necelých 14 měsíců. Vždycky byla hodně usměvavá a sice měla dost vlastních názorů a rozhodně nebyla „mouchy snězte si mě“, tak to bylo fajn miminko, co má většinu času dobrou náladu.
Ale co jí byl rok, tak pořád něco řeší a řve. Sváděla jsem to na zuby, nachlazení, průjem… ale už to trvá víc jak měsíc a teď je zdravá a nemělo by ji nic trápit. Navíc je na mě hodně fixovaná, takže už jsem z toho jejího častého řevu a věšení se na mě docela vyčerpaná.
Časově to odpovídá tomu, kdy začala víc chodit. Ona je teda jak motorová, velice živé dítě.
Opravdu spokojená je jen když jsme venku a ona si chodí někde po hřišti, ale to jí zas taky musím být pořád za zadelí a pomáhat, protože ještě hodně padá, takže to si taky neodpočinu.
Tak mě to mrzí, kam se ztratila moje zlatá holčička. Vrátí se ještě? Těšila jsem se, že až bude starší a lépe chápat svět, bude to s ní jednodušší, ale zatím je to naopak.