Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Holky, dovolte mi abych přispěla také svojí bohužel špatnou zkušeností, se zpackaným porodem.
Máme v rodině dnes už 6ti letého težce postiženého klučíka, který je můj bratr, bohužel, má konečně uznaný 4tý stupeň závisloti, tudíž je stále jak miminko…
Jak se to stalo všechno?
Moje mamko otěhotněla v 37mi letech. Její celé těhotenství bylo na její věk naprosto v pořádku. Malej rostl jak měl, vyvíjel se také jak měl. Mamka byla také naprosto v pořádku.
Jelikož ji bylo přes 35let hnali ji do Brna na bnejší ultrazvuk a vyšetření, určitě znáte. Tam ji dr řekl, mohu Vám zaručit, že budete mít zdravého kluka.
Jaká to byla radost že po 10ti letech /tolik bylo sestře/ budeme mít opět miminko.
Mamka měla termín na 26.8. její gyndař jí řekl, že pokud se do té doby sama nerozrodí, tak jí vypíše na 28.8žádánku na vyvolání porodu, že neni v jejím vyšším věku na co čekat.
Mamka s tímto přijela do porodnice, kde jí řekli, že jim nejakej vesnickej pan doktor, nebude diktovat, kdy koho přijmou na vyvoláni, že od toho tam jsou oni.
Mamka tedy ještě další týden jezdila obden na KTG křivky, s tím, že už tam jí říkali, že má spavé díte, jestli nepije odvar z makovic, že ty křivky nejsou takové jaké by meli být.
Inu mamku měla nástup na vyvolání 4.9 v odpoledních hodinách, kde se jim už křivky zdály opět slabší. Ale že to nic, že to se muže rozjíždet porod, že se nic nedeje. Mamku pak stáčeli ještě v noci, kde to bylo stejné. K ránu 5.9 mamka přestávala cítit pohyby, rvaly do ní tabletu na rozjetí porodu, a ozvy na KTG klesly ze 130 na 30 a poté na 0…
PA začla lítat a na otázku našich, co se děje, že prý nic, že jim ty přístroje takto blbnou, šla shánět další.
Doktorka, co se v mamce mezitím rýpala, naznala že je dítě ješte vysoko, že se to k porodu stále nemá, když si tato dokotorka nevedela rady, zavolali primaře, porodní asistentka mu oznámila, že chytla ozvy. Primař chytil mamku za ruku a řekl: „to není tep dítěte, ale tep matky, okamžitě na sál!“ mamka mela už rozjeté porodní bolesti, opet do ní rvali léky, tentokrát aby se jí rozbíhající porod zastavil, a musela si sama v bolestech a krvácející přejít z jednoho sálu na druhy operační, kde jí dělali akutního císaře.
Mamky před uspáním ještě žertovala, jestli to přežije, protože nevedela co se děje a uspali ji se slovy „vy jo“
Malého vytáhli mrtvého, 20minut ho oživovali, a ihned po porodu ho rychlou odvezli do Brna do FDN Černá Pole.
nedávali mu žádne šance na přežití.
druhý den po porodu mu už dali 80%.Nikdo nám ale tehdy nedokázal říci, co nebo jak na tom bude.
Z Brna jsme si ho domu dovezli jako dvoumesíční miminko, naší mamku pustili po císaři 3tí den domů.
Nyní je malému 6 let, pouze leží, nemluví, nechodí, má všchny velké klouby vykloubené a otočené o 180°, má tracheostomii - kanyla na dýchání, gastrostomii PEG - kanyla na jezení přímo do žaludku, jelikož ani nepolyká.
Krmení našeho klučíka trvá i dvě hodiny - musíme opatrně a pomalu aby jsme mu jídlo „nechrstli“ do žaludku naráz, aby se nám nepoblinkal…jelikož nepolyká, hrozilo by to, že zvratky vdechne. Což, se bohužel stalo a ne jednou - poprvé jako 3 měsíčnímu miminku, kde pak celé vánoce proležel v brně na Aro
Péče o brášku vyžaduje 24hod denně. Je náročná, jak psychycky, tak fyzicky, ale i finančně…Téměř vše si musíte platit, v našem státě vám pro tyto dětičky proplatí opravdu jen minimu… jen léky u neurologa stojí 2-3 tisíce…člověk aby si pomalu ty peníze tiskl, ale co by jsme pro našeho velkého kluka neudělaly…
To je strašně smutný, je mi tomoc líto..
normáně bych tu nemocnici žalovala.
![]()
Brečím tu…Je mi to moc líto…Jestly bych mohla nějak pomoct tak napiš, Poslat oblečení, hračky i peníze.
Moc smutný příběh. Hlavně když člověk ví, že malý by býval byl zdravý kluk, že se to stalo jen podceněním situace. Že se mu nedostávalo kyslíku, nebyl vyživovaný mozek, který vše řídí.
Péče o brášku je a bude náročná-ale kdo jiný by se postaral lépe než jeho rodina? Bohužel šance na změnu není. Péče je jen o tom, aby mu bylo co nejlépe.
A co tatínek, unesl danou situaci? Spousta otců toto nezvládne a odchází od rodiny.Snad je ten váš tatínek jiný a je mamince oporou.
Ano, taťka byl, je a doufám, že bude mamce velkou oporou…já jsem již vdaná a mám své dvě maličké děti, ale přeci jen je to brácha…
Napadá mě otázka…proč to řešíš po 6 letech? Nebo proč…vlastně?
@sunnyho.motylek píše:
Brečím tu…Je mi to moc líto…Jestly bych mohla nějak pomoct tak napiš, Poslat oblečení, hračky i peníze.
teď tu brečím zase já…takovou reakci jsem ani nečekala…jsi zlatá
@lasička1 mě běhá mráz po zádech, jste všichni strašně silní, držte se
to je strašný o to horší že za to mohli lékaři a personál okolo, jak padají ozvy tak měla jít okamžitě na sekci. já u tomíka a i ted u vali měla špatný monitor, sestra rovnou řekla že je to jakoby miminko spalo ale nejde probudit a doktor že musim ještě ten den na sál ale řešili to hlavně že jsme byla vysoce riziková a trošku víc jsme hysterčila jinak by mě i poslali domů ![]()
@Nina Filipi píše:
Napadá mě otázka…proč to řešíš po 6 letech? Nebo proč…vlastně?
Zakladatelka chtěla jen napsat příběh, nic víc. Nechce od nikoho řešení. Protože řešení neexistuje.
Ono často sdělená bolest poloviční bolest. Proč by se tu nemohla podělit o příběh, který se týká jejího bratra? Toto se může stát kterékoli jiné mamince a jejímu nenarozenému miminku.
Proč? protože člověk potřebuje čas…moře času se s tím vypořádat…
Smutný příběh. Držte se a malému přeji co nejvíc sil do života!!!
![]()
@Nina Filipi píše:
Napadá mě otázka…proč to řešíš po 6 letech? Nebo proč…vlastně?
Takto přišla o nenarozenou holčičku nejlepší kamarádka mé nevlastní sestry. Přijela do porodnice, přenášela, měla bolesti, ne mocpravidelný, nebylo jí dobře. Poslali jí domů. Doma se rozhodli jet do jiné porodnice, než tam dojeli, byla holčička mrtvá. Prostě někdy to chce hysterčit.
A druhý případ-švagrová ležela na porodnici s holčinou, která přenášela. Dítko po deseti letech po IVF. Vytoužené, moc se na něj těšili. Když měla bolesti, stále dokola jí opakovali, aby nejančila, že porodí. Nechali jí takto dva dny. Až jí rychle vezli na císaře, když neslyšeli ozvy. Holčičku už nezachránili. Ona začala po císaři tak krvácet, že jí museli okamžitě odebrat dělohu, jinak by ani ona nepřežila. Když si pro ní přijel manžel, že jí veze do jiné nemocnice-ona se psychicky složila-tak jim před nemocnicí ukradli auto. Časem si adoptovali chlapečka. Její manžel onemocněl rakovinou, nepřežil. Prostě se na ně lepilo jedno neštěstí za druhým.