Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Evčo,
jak tak čtu ty chytré knížky a připravuji se na tvrdou realitu, tak mi přijde, že prostě má své období, kdy testuje vámi stanovené hranice a v nich nalézá či nenalézá svou jistotu.. Ujišťuje se, že nebe je modré a máma ho má ráda, když mu posté zakáže lézt do lednice a schválně, nebudu jí lhostejný a zakáže mi to i po stoprvní?
Tak nějak mi to přijde a upřímně řečeno se obdobného období už předem děsím, až u nás nastane..
Jen doufám, že když už se rozhodneš mu obléci tyhle punčocháče, a on zuří že ne, že to nezměníš.. Nevezmeš jiné či celkově nezměníš oblečení = vymohl by si své.. A mohl uplatňovat svou moc u jakékoliv prkotiny..
Jako král dělá dusno kdykoliv se mu zlíbí.. není to důkaz jeho moci místo stanovených hranic?
To neber jako kritiku, to je jen zamyšlení.. Uvidíš, co na to odborník.. Spíš se snažím najít v tom nějaký klíč, protože nějaký důvod ty děťátka alias tyrani mít musí… Tak držím palce, ať jsou brzy ze všech ratolestí schovívavé malé osobnosti, které ale vědí, kdo je nositelem autority v rodině..
Napiš, jaký pocit máš z té konzultace u odborníka, na kterou čekáte tak šíleně dlouho..
E.
Ještě mne napadlo, jestli syn není zvyklý na to, že jsi tam pro něj = chtěl by tě u sebe neustále.. A večer, kdy třeba přijde manžel a on se o tebe musí dělit.. nebo ty musíš vařit = nemůžeš se mu věnovat, to bere jako totální drzost a začne vyvádět, aby na sebe tvou pozornost strhl..
Něco v tom smyslu.. vaří… po dobrém když chci, aby si se mnou hrála.. tak na mne kašle… když tu něco rozflákám, tak to jí bude stát za to toho nechat a jít to řešit…
To by mohl být také jeden z důvodů.. ale jak to řešit, toť otázka..
Jinak je to docela problém, nedostat se do toho kolotoče - když otravuji, všímají si mne.. Protože člověk inklinuje k tomu, když je dítě hodné a hraje si samo, dělat něco v domácnosti. Dítě, když se začne nudit, tak začne být protivné a člověk přijde a věnuje se mu… Tomu se snažím zabránit.. Když se rozhodnu to něco dělat, tak to dělám ať je malá hodná či ufňukaná, prostě nyní je čas na práci, nyní na hraní… Jestli to bude funogvat i ve dvou, to ví Bůh… Nedělat přes den nic nejde, protože si pak zas tyran umíní, mít mne u sebe pořád a to prostě nejde… Je tu přece další člen či členové rodiny…
Mno, končím s monologem, já jen co mi lítá hlavou.. kromě toho strachu, jak to bude časem u nás… ![]()
E.
Ahoj všem maminkám,
obnovuji diskuzi. Mám doma 20 měsíční holčičku. Je to asi 3 týdny, co začala dělat hysterické scény. Někdy proto, že ji omezím ( např. chce jít jinam jež jdeme atd…), jindy zcela bez důvodu. Lehne si na zem a ječí, ječí, ječí… Zkoušela jsem na ni mluvit, vyvsvětlovat… V době amoku zcela bez výsledku. Zkoušela jsem to po dobrém, zkoušela jsem dělat že odcházím, zvýšit hlas… Nic nepomáhá. Jak jste zvládly tato zuřivá období vy u dětí? Nějaké triky a rady ocením:-)
Díky moc
Nevšímat si a opravdu odejít, teda pokud je to doma u nás venku scény nebyli naštěstí
@Flora1 píše:
Ahoj všem maminkám,obnovuji diskuzi. Mám doma 20 měsíční holčičku. Je to asi 3 týdny, co začala dělat hysterické scény. Někdy proto, že ji omezím ( např. chce jít jinam jež jdeme atd…), jindy zcela bez důvodu. Lehne si na zem a ječí, ječí, ječí… Zkoušela jsem na ni mluvit, vyvsvětlovat… V době amoku zcela bez výsledku. Zkoušela jsem to po dobrém, zkoušela jsem dělat že odcházím, zvýšit hlas… Nic nepomáhá. Jak jste zvládly tato zuřivá období vy u dětí? Nějaké triky a rady ocením:-)
Díky moc
pokud leží na bezpečném místě a vyloženě nespěcháš, ak nech amok odeznít, žádné dítě neřve navěky
pak se chovej normálně - utři kapesníkem obličej, dej vysmrkat, napít a nekomentovat a jděte tam kam jsi chtěla ty..vše v klidu ona až uvidí že to nefunguje - nevytočí tě, tak to přestane dělat. Pokud sebou flákne někde nebezpečně - na silnici - popadnout jak balík do podpaží a odnést do bezpečí… pokud potřebuješ aby se opravdu někam šlo, tak jako balík a nést - přes řev a vztek - neřešit, nediskutovat nekřičet…
Tak u nás jsou scény pouze venku. Doma řeším přesně jak píšete, odejdu a prostě dřív nebo později je klid a defacto doma se to nestalo už dlouho. Venku poslední 3 týdny každý den… Zkoušela jsem odejít i tam, ale zvedne se a utíká na druhou stranu než já jdu a to je nebezpečné, aby mi nevlítla pod auto atd…
@Flora1 píše:
Tak u nás jsou scény pouze venku. Doma řeším přesně jak píšete, odejdu a prostě dřív nebo později je klid a defacto doma se to nestalo už dlouho. Venku poslední 3 týdny každý den… Zkoušela jsem odejít i tam, ale zvedne se a utíká na druhou stranu než já jdu a to je nebezpečné, aby mi nevlítla pod auto atd…
stůj u ní, aby neutekla, ale rozhodně nemluv, neřeš, nekřič..prostě tam jen stůj a nic..
@jdukolem píše:
stůj u ní, aby neutekla, ale rozhodně nemluv, neřeš, nekřič..prostě tam jen stůj a nic..
moc děkuji, vyzkouším určitě ještě dnes jak ji znám:-) Je to moje první dítě a tak po 3 týdnech neúspěchu jsem si říkala, že se zeptám zkušenějších:-)
@Flora1 neboj ono to období přejde, syn zase schválně vrážel hlavou do zdi, manžel z toho na větvi aby si něco neudělal a syn pořád dokola, ale když viděl že jsem odešla a odvedla manžela tak přestal, jo a taky mlátil hlavou o dlažbu v koupelně ![]()
@Flora1 píše:
moc děkuji, vyzkouším určitě ještě dnes jak ji znám:-) Je to moje první dítě a tak po 3 týdnech neúspěchu jsem si říkala, že se zeptám zkušenějších:-)
ono to brzy přejde - zjistí že to nefunguje tak vymyslí něco jiného… ![]()
pevné nervy - tohle období je prostě náročné
@ka2ka píše:
@Flora1 neboj ono to období přejde, syn zase schválně vrážel hlavou do zdi, manžel z toho na větvi aby si něco neudělal a syn pořád dokola, ale když viděl že jsem odešla a odvedla manžela tak přestal, jo a taky mlátil hlavou o dlažbu v koupelně
náš mlátil hlavou do plovoučky vedle gauče a jednou se mignul tak, že měl fakt červený kolečko na čele a tak si pak pokaždé dal na zem polštář z gauče - to byla prča
![]()
@jdukolem píše:
náš mlátil hlavou do plovoučky vedle gauče a jednou se mignul tak, že měl fakt červený kolečko na čele a tak si pak pokaždé dal na zem polštář z gauče - to byla prča![]()
chytrej ten náš si sakra dával pozor aby ho to nebolelo, bylo vidět jak šilhá jestli koukáme a pak se opatrně mlátil do hlavy, no jednou to přehnal a fakt se praštil, přišel s pláčem tak jsem mu jen oznámila, že si za to může sám a že kdyby to nedělal tak by ho to nebolelo a stal se zázrak od té doby s tím fakt přestal
Evčo, to je mi líto, ale možná přeci jen, to, že to zkazí večer, je ten důvod.
Nevim, myslím, že důvod to mít musí