Zůstat či odejít?

Anonymní
19.6.19 22:17

Zůstat či odejít?

Zdravím. Asi bych rád slyšel názory jiných lidí na naši rodinnou situaci. S manželkou jsme spolu 9 let, před 2 roky jsme se vzaly. Máme 3 děti. Nejmladší bude teprve měsíc. Já se dostal ale do situace, kdy jsem jí přestal milovat. Když vezmu náš vztah od začátku, první dva roky byly krásný, žili jsme ve velkém městě v jejím málem bytě a byla to taková ta klasická idilka. Rozhodli jsme se pro dítě. Po dalším roce, kdy byla malá na světě, se ale jaksi pár věcí změnilo. Jednak partnerka nefungovala zpočátku moc jako maminka, takže jsem chodil do práce a ještě se staral o miminko. Po pár měsících začala fungovat, jako máma. Byt začal být malý a tak jsme se přestěhovali na vesnici. Do mé rodné… Asi 80 km z jejího domova… Zdědil jsem starší dům, partnerce se zpočátku moc nelíbil, i když sama mi přiznala, že si neuměla představit odchod, ale řekli jsme si, že dům předěláme tak, aby se nám tam líbilo. Což se stalo. Zpočátku byla v novém prostředí nesvá a já se snažil jí všemožně ulehčit, aby si tam zvykla. Cokoli si řekla, abych udělal, stalo se. Chtěl jsem jen, aby byla spokojená a šťastná. Končila ji rodičovská a chtěli jsme další dítě, což se povedlo. A my měli snad i šťastnou rodinu, i když já už jsem se tak moc necítil… Ale chtěl jsem, aby ona byla spokojená a doufal jsem, že až si pořádně zvykne, vše bude fajn. Další tři roky uplynuly, stihli jsme svatbu, předělávky všeho druhu… Ale moje žena byla stále odtažitá. Navíc jsem měl pocit, že není spokojená. Končila druhá rodičovská a rozebírali jsme, jestli ještě další dítě, nebo ne. Ona měla práci v původní domovině, což je dost daleko, navíc si i uměla představit, že zůstane s dalším dítětem doma, a chtěla ho. Já jsem si přál kluka, první dvě byly holky, takže volba byla jasná. Pokoušeli jsme se, ale žena potratila, za nějakou dobu jsme zkusili znovu a vyšlo nám to. Teď se vrátím k době, kdy jsme se přestěhovali. Nekladl jsem ženě žádné požadavky. Chtěl jsem po ní strašně málo, spíš jsem se snažil dělat věci, aby byla ona spokojená. Nechtěl jsem jí zatěžovat ještě čímkoli, když musela odejít ze svého domu… Jenže podle ní byl tohle kámen úrazu. Teď vidím spoustu věcí, které jsem čekal, že udělá sama od sebe, ale nepřicházely. Třeba řízení auta. Přece jen, byli jsme na vesnici a ona nechtěla řídit. Pokoušela se, párkrát jela, pak měla ťukanec a od té doby neřídila. Chtěl jsem, aby to aspoň zkusila, jel bych s ní, vyzkoušet. Chtěla, ale odkládala to, pořád a pořád, až jsem se přestal ptát. Některé doktory měla, a vlastně stále má, v jejím rodném městě. Třeba i gynekoložku, takže prohlídky, hlavně v těhotenství, všude jsem jí vozil… Nákupy, vyřizování… Je pravda, že nikdy jsem neřekl půl slova nespokojenosti. Každý má nějaké představy o partnerovi, jaký by měl být, já z těchto představ snižoval, přál jsem si, jen ať mě miluje. Jenže z našeho vztahu se začalo vytrácet i intimno. Obejmutí, pusa, to bylo, i když méně a méně. Sex se stal pro ni spíš snahou jednou za čas mi vyhovět… A byla to jediná věc, o kterou jsem si říkal. A musel jsem, jinak by asi nebyl… Když zjistila, že je těhotná po tom, co potratila, ztratilo se úplně všechno. Žádné obejmutí, žádná pusa. Normální sex jsem ani nechtěl, ale myslím, že jsou i jiné cesty, ale ona neměla sebemenší zájem. Já měl pocit, že jsem doma někdo navíc, někdo, kdo tam udělá, co je potřeba, ale nikdo mě tam nemiluje. Začal jsem vidět spoustu věcí zpátky, které jsem dělal pro ni, ale nic se mi nevracelo. Všechno mě začalo štvát, až jsem prostě bouchnul. Ke konci těhotenství se to začalo všechno sypat. Řekl jsem ženě, že už takto dál nemůžu a že přemýšlím o rozvodu. Najednou, jak mávnutím kouzelného proutku by všechno šlo. Jenže její snaha, místo aby se mi líbila, mi přišla odpudivá a já si začal klást otázku, proč to takhle nešlo dřív? Nehádali jsme se nějak zuřivě, to přišlo až teď, kdy je malá na světě. Všechno se snažíme si vyříkat. Žena na mě svaluje vinu, že jsem dostatečně nekomunikoval, já ji vyčítal spoustu věcí, ale nakonec uznávám, dělal jsem vše, o co si řekla, já si neřekl defakto o nic, ale ona neviděla nic z toho, jak musím lítat, abych splnil vše, co si přála. Bylo v jejich silách některý věci udělat sama, ale samotnou ji to nenapadlo. V sexu nefungovala a o ten jsem si říkal, nepovažovala to za důležité. Udělal jsem, podle mě, strašnou věc, našel jsem si milenku, byla to celkem krátká etuda, ale poznamenalo to náš současný stav, jelikož to na mě žena poznala a já neumím moc lhát. Já teď přemýšlím, co dál. Máme malinkatý miminko a dvě holčičky, miluju je a nerad bych jim ublížil. Jenže manželku prostě nemiluju. Ona chce vše zachránit a mně je jí strašně líto. Miluje mě, pláče, když se hádáme, chtěla by vše zachránit, ale mně se už nechce, ne kvůli ní…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
234
19.6.19 22:29

Přehnaná péče je ubližování… ublížil jsi jí… kdy to konečně všem dojde

TY jsi z ní udělal nepoužitelnou ženskou - ona už nemá šanci - takže to naprav a buď jí najdi hodnýho „ženicha“ nebo se postarej, aby z ní zase byla normální člověk :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1984
19.6.19 22:31

Tak s tím zda zůstat nebo odejít vám nikdo neporadí. Že je jednoduší utéct je fakt :( Máte malé děti, zázemí, nespíš už nějaký věk… než vše spalite, zkuste ještě spolu víc komunikovat. Vše si vyříkat, určit si pravidla, udělat si víc času na sebe, vrátit se na začátek, proč jste se začli milovat. Přeji hodně sil, ať to dopadne jakkoliv.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1310
19.6.19 22:40

Rozchod odnesou nehezky deti, pochopitelně… :,( Bylo by podle mého sobecké, zničit jim domov, rodinu, zázemí. Netusim, jestli se dá vedle sebe spokojene zit jen kvůli dětem, ale zasloužily by si, abyste to aspon zkusili. Ale chapu, ze zenska, co je jako koule u nohy, nesamostatna a takova „buchta“, moc přitažlivá neni. :cert: Co vlastně delala na RD, tedy krom péče o deti? Fakt nic? To asi těžko.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3872
19.6.19 22:51

Proč si to nechal tak vyhnít, proč si nebouchl do stolu driv, nez jste si udelali tri deti? Uz kvuli nim bys mel mit snahu rodinu zachranit. Najdete si paroveho terapeuta a aspon to zkuste. Co si myslis, ze s detma bude, kdyz je zenska “nepojizdná” a tak trochu tvoji vinou neschopná?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10382
19.6.19 22:51

Clovece chlape, oba jste udelali dost vazne chyby, ty uz jsi na zenu v podstate alergicky…
Mel jsi s ni o sve nespokojenosti mluvit driv. Nekteri lide, kdyz jim to nereknes, to nevyciti sami.
Mluvte spolu, kazdy hledejte pochopeni pro druheho. Napr. stehovani muselo byt pro zenu tezke, odrizla se od drivejsiho sveta.
Pokud ma Vas vztsh prezit, oba si uvedomte sve chyby a oba se snazte je napravit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2875
19.6.19 22:57
@Anonymní píše:
Zdravím. Asi bych rád slyšel názory jiných lidí na naši rodinnou situaci. S manželkou jsme spolu 9 let, před 2 roky jsme se vzaly. Máme 3 děti. Nejmladší bude teprve měsíc. Já se dostal ale do situace, kdy jsem jí přestal milovat. Když vezmu náš vztah od začátku, první dva roky byly krásný, žili jsme ve velkém městě v jejím málem bytě a byla to taková ta klasická idilka. Rozhodli jsme se pro dítě. Po dalším roce, kdy byla malá na světě, se ale jaksi pár věcí změnilo. Jednak partnerka nefungovala zpočátku moc jako maminka, takže jsem chodil do práce a ještě se staral o miminko. Po pár měsících začala fungovat, jako máma. Byt začal být malý a tak jsme se přestěhovali na vesnici. Do mé rodné… Asi 80 km z jejího domova… Zdědil jsem starší dům, partnerce se zpočátku moc nelíbil, i když sama mi přiznala, že si neuměla představit odchod, ale řekli jsme si, že dům předěláme tak, aby se nám tam líbilo. Což se stalo. Zpočátku byla v novém prostředí nesvá a já se snažil jí všemožně ulehčit, aby si tam zvykla. Cokoli si řekla, abych udělal, stalo se. Chtěl jsem jen, aby byla spokojená a šťastná. Končila ji rodičovská a chtěli jsme další dítě, což se povedlo. A my měli snad i šťastnou rodinu, i když já už jsem se tak moc necítil… Ale chtěl jsem, aby ona byla spokojená a doufal jsem, že až si pořádně zvykne, vše bude fajn. Další tři roky uplynuly, stihli jsme svatbu, předělávky všeho druhu… Ale moje žena byla stále odtažitá. Navíc jsem měl pocit, že není spokojená. Končila druhá rodičovská a rozebírali jsme, jestli ještě další dítě, nebo ne. Ona měla práci v původní domovině, což je dost daleko, navíc si i uměla představit, že zůstane s dalším dítětem doma, a chtěla ho. Já jsem si přál kluka, první dvě byly holky, takže volba byla jasná. Pokoušeli jsme se, ale žena potratila, za nějakou dobu jsme zkusili znovu a vyšlo nám to. Teď se vrátím k době, kdy jsme se přestěhovali. Nekladl jsem ženě žádné požadavky. Chtěl jsem po ní strašně málo, spíš jsem se snažil dělat věci, aby byla ona spokojená. Nechtěl jsem jí zatěžovat ještě čímkoli, když musela odejít ze svého domu… Jenže podle ní byl tohle kámen úrazu. Teď vidím spoustu věcí, které jsem čekal, že udělá sama od sebe, ale nepřicházely. Třeba řízení auta. Přece jen, byli jsme na vesnici a ona nechtěla řídit. Pokoušela se, párkrát jela, pak měla ťukanec a od té doby neřídila. Chtěl jsem, aby to aspoň zkusila, jel bych s ní, vyzkoušet. Chtěla, ale odkládala to, pořád a pořád, až jsem se přestal ptát. Některé doktory měla, a vlastně stále má, v jejím rodném městě. Třeba i gynekoložku, takže prohlídky, hlavně v těhotenství, všude jsem jí vozil… Nákupy, vyřizování… Je pravda, že nikdy jsem neřekl půl slova nespokojenosti. Každý má nějaké představy o partnerovi, jaký by měl být, já z těchto představ snižoval, přál jsem si, jen ať mě miluje. Jenže z našeho vztahu se začalo vytrácet i intimno. Obejmutí, pusa, to bylo, i když méně a méně. Sex se stal pro ni spíš snahou jednou za čas mi vyhovět… A byla to jediná věc, o kterou jsem si říkal. A musel jsem, jinak by asi nebyl… Když zjistila, že je těhotná po tom, co potratila, ztratilo se úplně všechno. Žádné obejmutí, žádná pusa. Normální sex jsem ani nechtěl, ale myslím, že jsou i jiné cesty, ale ona neměla sebemenší zájem. Já měl pocit, že jsem doma někdo navíc, někdo, kdo tam udělá, co je potřeba, ale nikdo mě tam nemiluje. Začal jsem vidět spoustu věcí zpátky, které jsem dělal pro ni, ale nic se mi nevracelo. Všechno mě začalo štvát, až jsem prostě bouchnul. Ke konci těhotenství se to začalo všechno sypat. Řekl jsem ženě, že už takto dál nemůžu a že přemýšlím o rozvodu. Najednou, jak mávnutím kouzelného proutku by všechno šlo. Jenže její snaha, místo aby se mi líbila, mi přišla odpudivá a já si začal klást otázku, proč to takhle nešlo dřív? Nehádali jsme se nějak zuřivě, to přišlo až teď, kdy je malá na světě. Všechno se snažíme si vyříkat. Žena na mě svaluje vinu, že jsem dostatečně nekomunikoval, já ji vyčítal spoustu věcí, ale nakonec uznávám, dělal jsem vše, o co si řekla, já si neřekl defakto o nic, ale ona neviděla nic z toho, jak musím lítat, abych splnil vše, co si přála. Bylo v jejich silách některý věci udělat sama, ale samotnou ji to nenapadlo. V sexu nefungovala a o ten jsem si říkal, nepovažovala to za důležité. Udělal jsem, podle mě, strašnou věc, našel jsem si milenku, byla to celkem krátká etuda, ale poznamenalo to náš současný stav, jelikož to na mě žena poznala a já neumím moc lhát. Já teď přemýšlím, co dál. Máme malinkatý miminko a dvě holčičky, miluju je a nerad bych jim ublížil. Jenže manželku prostě nemiluju. Ona chce vše zachránit a mně je jí strašně líto. Miluje mě, pláče, když se hádáme, chtěla by vše zachránit, ale mně se už nechce, ne kvůli ní…

Nekde jsem cetla, ze opustit zenu s ditetem do roka veku je jako opustit dve bezbranne deti co jsou na muzi zavisle. Vy mate deti celkem tri. Myslim, ze ted nejakou dobu (pokud se povazujes za dospeleho odpovedneho cloveka) bys mohl zatnout zuby a fungovat hlavne pro deti. Vidis, ze ona se snazi, takze nadeje je. Kdyz ti ted nejde sblizovani s ni, soustred se na deti a pockej jak se to bude vyvyjet. Kazdy, kdo zije v manzelstvi spoustu let ti potvrdi, ze i ta pritazlivost se meni, ted jsou v tom i jeji hormony atd a citim, ze je potreba, aby ty jsi byl ten, kdo je stabilni. Sex, komunikace atp, to se vse da resit v manzelske poradne pokud to neumite vyresit sami. Myslim, ze v tehle fazi by bylo velice skoda si rodinu rozbit. Hodne stesti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2875
19.6.19 23:01
@radek9 píše:
Přehnaná péče je ubližování… ublížil jsi jí… kdy to konečně všem dojdeTY jsi z ní udělal nepoužitelnou ženskou - ona už nemá šanci - takže to naprav a buď jí najdi hodnýho „ženicha“ nebo se postarej, aby z ní zase byla normální člověk :)

Zajimavy nazor a taky pravdivy. Ale je jasne, ze kdyz se nekdo takhle prehnane stara o druheho cloveka neuvedomi si nasledky. Urcite bude ted mozne ji „zaukolovat“, pokud chce rodinu udrzet pohromade. Ji to nakonec doda sebevedomi a postupem casu se znovu pro nej stane atraktivni. Myslim, ze ta ztrata atraktivity ma co do cineni s tim, ze se tu zformoval vztah „rodic-dite“, kde ona je tim zavislym ditetem. No a bohuzel zrovna ted s mesicnim miminkem je zavisla uz jaksi ze situace…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.6.19 23:02

No tak v první řadě, jak tu někdo psal, určitě si s ní neudělal nepoužitelnou ženskou ty… to je holý nesmysl :kytka:. Hele já byla milenkou chlapa s dvěmi dětmi… většími teda. Nechtěla jsem, ale nakonec to dopadlo, že ženu kvůli mě opustil, dneska máme dvě děti a opravdu mě na rukou nosí… milujeme se.

Tvůj příběh mi připomněl ten jeho, taky svou ex všude vozil, protože se ji nechtělo řídit, nechtělo se ji ani do práce, protože ji tam všichni ubližovali. Doma toho moc neudělala, neuklizela… A on se mohl přetrhnout, a všechno bylo málo a špatně. (Mám tyto informace ověřené od jeho rodiny).

Je teď šťastný, aspoň to říká a chová se tak. Jeho lásku a péči mu oplacim. Samozřejmě, že se někdy pohadame ale hned si to vyjasnime.

Tvoje situace je strašná, protože máš takhle malé miminko, rodinu bys teď neměl opouštět. Jestli manželka stojí o to, dát to do kupy dala bych ji šanci kvůli dětem. Protože ji to může nakopnout, třeba si až teprve teď uvědomí, co v tobě má a co může přijít.

  • Citovat
  • Upravit
53518
19.6.19 23:11
@Anonymní píše:
Zdravím. Asi bych rád slyšel názory jiných lidí na naši rodinnou situaci. S manželkou jsme spolu 9 let, před 2 roky jsme se vzaly. Máme 3 děti. Nejmladší bude teprve měsíc. Já se dostal ale do situace, kdy jsem jí přestal milovat. Když vezmu náš vztah od začátku, první dva roky byly krásný, žili jsme ve velkém městě v jejím málem bytě a byla to taková ta klasická idilka. Rozhodli jsme se pro dítě. Po dalším roce, kdy byla malá na světě, se ale jaksi pár věcí změnilo. Jednak partnerka nefungovala zpočátku moc jako maminka, takže jsem chodil do práce a ještě se staral o miminko. Po pár měsících začala fungovat, jako máma. Byt začal být malý a tak jsme se přestěhovali na vesnici. Do mé rodné… Asi 80 km z jejího domova… Zdědil jsem starší dům, partnerce se zpočátku moc nelíbil, i když sama mi přiznala, že si neuměla představit odchod, ale řekli jsme si, že dům předěláme tak, aby se nám tam líbilo. Což se stalo. Zpočátku byla v novém prostředí nesvá a já se snažil jí všemožně ulehčit, aby si tam zvykla. Cokoli si řekla, abych udělal, stalo se. Chtěl jsem jen, aby byla spokojená a šťastná. Končila ji rodičovská a chtěli jsme další dítě, což se povedlo. A my měli snad i šťastnou rodinu, i když já už jsem se tak moc necítil… Ale chtěl jsem, aby ona byla spokojená a doufal jsem, že až si pořádně zvykne, vše bude fajn. Další tři roky uplynuly, stihli jsme svatbu, předělávky všeho druhu… Ale moje žena byla stále odtažitá. Navíc jsem měl pocit, že není spokojená. Končila druhá rodičovská a rozebírali jsme, jestli ještě další dítě, nebo ne. Ona měla práci v původní domovině, což je dost daleko, navíc si i uměla představit, že zůstane s dalším dítětem doma, a chtěla ho. Já jsem si přál kluka, první dvě byly holky, takže volba byla jasná. Pokoušeli jsme se, ale žena potratila, za nějakou dobu jsme zkusili znovu a vyšlo nám to. Teď se vrátím k době, kdy jsme se přestěhovali. Nekladl jsem ženě žádné požadavky. Chtěl jsem po ní strašně málo, spíš jsem se snažil dělat věci, aby byla ona spokojená. Nechtěl jsem jí zatěžovat ještě čímkoli, když musela odejít ze svého domu… Jenže podle ní byl tohle kámen úrazu. Teď vidím spoustu věcí, které jsem čekal, že udělá sama od sebe, ale nepřicházely. Třeba řízení auta. Přece jen, byli jsme na vesnici a ona nechtěla řídit. Pokoušela se, párkrát jela, pak měla ťukanec a od té doby neřídila. Chtěl jsem, aby to aspoň zkusila, jel bych s ní, vyzkoušet. Chtěla, ale odkládala to, pořád a pořád, až jsem se přestal ptát. Některé doktory měla, a vlastně stále má, v jejím rodném městě. Třeba i gynekoložku, takže prohlídky, hlavně v těhotenství, všude jsem jí vozil… Nákupy, vyřizování… Je pravda, že nikdy jsem neřekl půl slova nespokojenosti. Každý má nějaké představy o partnerovi, jaký by měl být, já z těchto představ snižoval, přál jsem si, jen ať mě miluje. Jenže z našeho vztahu se začalo vytrácet i intimno. Obejmutí, pusa, to bylo, i když méně a méně. Sex se stal pro ni spíš snahou jednou za čas mi vyhovět… A byla to jediná věc, o kterou jsem si říkal. A musel jsem, jinak by asi nebyl… Když zjistila, že je těhotná po tom, co potratila, ztratilo se úplně všechno. Žádné obejmutí, žádná pusa. Normální sex jsem ani nechtěl, ale myslím, že jsou i jiné cesty, ale ona neměla sebemenší zájem. Já měl pocit, že jsem doma někdo navíc, někdo, kdo tam udělá, co je potřeba, ale nikdo mě tam nemiluje. Začal jsem vidět spoustu věcí zpátky, které jsem dělal pro ni, ale nic se mi nevracelo. Všechno mě začalo štvát, až jsem prostě bouchnul. Ke konci těhotenství se to začalo všechno sypat. Řekl jsem ženě, že už takto dál nemůžu a že přemýšlím o rozvodu. Najednou, jak mávnutím kouzelného proutku by všechno šlo. Jenže její snaha, místo aby se mi líbila, mi přišla odpudivá a já si začal klást otázku, proč to takhle nešlo dřív? Nehádali jsme se nějak zuřivě, to přišlo až teď, kdy je malá na světě. Všechno se snažíme si vyříkat. Žena na mě svaluje vinu, že jsem dostatečně nekomunikoval, já ji vyčítal spoustu věcí, ale nakonec uznávám, dělal jsem vše, o co si řekla, já si neřekl defakto o nic, ale ona neviděla nic z toho, jak musím lítat, abych splnil vše, co si přála. Bylo v jejich silách některý věci udělat sama, ale samotnou ji to nenapadlo. V sexu nefungovala a o ten jsem si říkal, nepovažovala to za důležité. Udělal jsem, podle mě, strašnou věc, našel jsem si milenku, byla to celkem krátká etuda, ale poznamenalo to náš současný stav, jelikož to na mě žena poznala a já neumím moc lhát. Já teď přemýšlím, co dál. Máme malinkatý miminko a dvě holčičky, miluju je a nerad bych jim ublížil. Jenže manželku prostě nemiluju. Ona chce vše zachránit a mně je jí strašně líto. Miluje mě, pláče, když se hádáme, chtěla by vše zachránit, ale mně se už nechce, ne kvůli ní…

Zůstat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
88
19.6.19 23:13

Uf. Milý zakladateľ nemám konkrétnu radu ale krásne si opísal, myšlienky chlapa vo vzťahu… Píšeš, že 3 detičky. Ver tomu, ze oni stoja za to. Nenič… Ži a užívaj…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12567
19.6.19 23:30

Jak to citis, tak i jednej ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2875
19.6.19 23:36
@Ketris píše:
Jak to citis, tak i jednej ;)

To neni situace kdy „jit za svym srdcem“. Tady jsou ve hre 4 lidi momentalne totalne zavisli na zakladateli diskuse. Verim, ze ted je cas pouzit rozum, silu a vse „lidske“ co jen lze…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1990
19.6.19 23:37

Uz to neni jen o tobe..zeptal si se ji nekdy jak to vsechno vidi ona? Co citi? Myslis, ze ona ma cas pri starostlivosti o 3 deti myslet jako ty? Taky si predpokladam ty deti chtel, tak bud odpovednej i vuci nim i vuci manzelce, kterou si si vzal v dobrem i ve zlem…jak by ti bylo, kdyby se sebrala, nechala ti 3 deti a cau, ja uz te nemiluju, tak jdu o dum.dal?? po x letech vztahu se zamilovanost meni, na pocit jistoty, partactvi, spolehnuti se jeden na druheho, vazeni si jeden druheho…spolecne zvladani kazdodennych problemu a ze toho se 3 detma musi bejt, ze…to jsou dulezite veci ve vztahu, to dela vztah pevny a trvaly, ne pouhy pocit zamilovanosti..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
ontar
19.6.19 23:51

Čiň čertu a ženské dobře a peklem se ti odmění…ženské milují pouze drsňáky se zlým kukučem…pro ně by se rozdaly…pošli jí do oběhu a příště se vyvaruj pozice hodného manžílka!!!

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová