Květňátka 2005 - Mlsnej polívkovej deníček
- Rodičovství
- Kaede
- 27.01.07 načítám...
Polívka je grunt, říkávala babička a měla pravdu. Moje máma na nich vyrostla a já taky. Ve školní jídelně jsem si vždycky poroučela dvojitou či trojitou porci a pak už to ani nebylo potřeba, kuchařky mi je dávaly automaticky. Doma jsem si většinou objednala další. Máma dokonce speciálně kvůli mě koupila desetilitrovej kotel, kterej jsem zvládala s prominutím, to se jinak nazvat nedá, sežrat sama během jednoho dne. Jsem prostě polífkofil a obvkle mi množství pod pět litrů nestojí za námahu.
Nikdy nevařila podle kuchařky, ale podle toho, jak mi ty pří:,–(y pasujou k sobě. Takže takový budou i moje receptíky - „podle oka“ a nečekejte ode mě přesný míry, protože to je nad moje síly. Nejsem taky žádnej biomaniak a éčka mi chutnaj, takže hojně vařim i s bujónama a zeleninovýma kostkama. Samozřejmě čerstvý bylinky jsou nejlepší. Moje zkušenosti me přivedly k tomu, že lze uvařit mňamózní polívku téměř ze všeho. Dá se užitkovat zbytek guláše nebo čočka nakyselo, přidám vodu, trochu piva, dochutim, zaleju záklechtkou a je to. Fantazii se meze nekladou a kolikrát jsem překvapená, kam mě moje kulinářský pokusy dovedou.
Třeba moje hodně oblíbená italská je naprosto jednoduchá a vznikla původně jako omáčka ke špagetám. To se lehce orestuje cibulka s česnekem a anglickou slaninkou, fláknou se do toho spařený, oloupaný a na kousky nakrájený rajčátka, zasypu to bazalkou a tymiánem, trochou pepře, osolim, zaliju vodou, popřípadě tam přidám i trochu kuřecího vývaru a jdu si po svým. Když se to povaří, rozmixuju to, zaklochtám smetánku a je to. Když jsem líná, jde to i bez mixování. Dá se do toho hodit kdeco, rýže, nudličky, krutonky. Jenom pozor s čerstvou bazalkou; měla by se dávat až na konci, aby nezhořkla.
Protože je ale zima, tak se zaměřim spíš na hutnější a výživnější polívčičky.
Co vařim moc ráda, jsou všelijaký kulajdy a bramboračky.
Bramborajda. Nejdřív si namočim houby, pokud mám jenom sušený. Buď do studený vody na půl hodiny, nebo do mikrovlnky na minutu a půl. Pak si nakrouham mrkev a petržel na hrubým struhadle, nakrájim celer na nudličky, brambory na kostičky a cibulku nadrobno. Cibulku s kořenovou zeleninou osmažim na másle, osolim, opepřim a okmínuju, nechám zezlátnout, zaprášim moukou a opatrně zaleju studenou vodou a přidám houby. Když to začne vřít, nasypu tam brambory, nový koření, bobkovej list a majoránku (musí se s ní opatrně, strašně ráda hořkne, mrcha) a počkám, až změknou. Pak to buď zaleju smetanou nebo mlíkem s trochou rozkvedlaný mouky a dovařim.
Kulajdu dělám na sádle, osmažim na něm cibulku, zaleju studenou vodou, přidám houby, brambory a koření (sůl, kmín, bobek, nový koření, pepř). Ke konci přidávám kysanou smetanu a hromadu kopru. Tuhle jsem tam z nouze nalila malinko láku z okurek a taky to bylo gůt. Jo a vajíčka. Ty tam pomalu nořim rozklepnutý na sběračce, aby byly vcelku.
Regulérní variantu borščenajdete v každý kuchařce. Já se s váma teď podělim o rychlou verzi. Upozorňuju předem, že tohle není úplně standardní postup a taky doufám, že tohle nečte nikdo z Ukrajiny. Měla bych totiž používat kvalitní a silnej vývar. Když ho mám, včetně vařenýho masa, je to pošušňáníčko, ale když není čas - což je skoro furt - tak to jde i následovně: Boršč dělám tak, že na oleji zpěnim cibuli, přihodim hovězí mletý maso (když mám kuřecí, tak i to) a zprudka orestuju, aby se zatáhlo a nepouštělo šťávu. Pak na to naházim mrkev, petržel, celer, co dům dá, zamíchám, nasypu koření (kmín, pepř, bobek, nový koření, česnek, paprika), osolim, nechám zezlátnout. Pak na to naházim buď čerstvý rajčata nebo rajskej protlak a zaleju horkou vodou. Když se to začne vařit, přidám brambory, kysaný zelí a řepu (když sterilovanou, tak i s lákem).Přidám hovězí, klidně i vepřovej a kuřecí bujón a nechám to tak hoďku vařit. Pak tam vymlasknu kysanou smetánku a je hotovo. Jo a někdy tam to zelí vůbec nedám a taky je to dobrý.
Krémová rybí polívka je taky moc dobrá záležitost, ale musíte se ujistit, že v rybím mase nejsou kosti, protože polívky se spíš upíjejí, než aby se pořádně kousalo každý sousto a skenovat kvůli případným kostem každou lžíci je hotový utrpení. Dobrý je bílý maso, který není tolik tučný, ale losůsek je taky dobrej. Podle toho, kolik je strávníků, oddělim několik kousků a na oleji je orestuju s tymiánem, solí a bílým pepřem. Nakrájený brambůrky dám vařit do vody spolu s mlíkem a rybím vývarem. Pak přidám i kousky ryby. Přisolim, přitymiánuju, přibílopepřim a nakrouhám přiměřeně muškátovýho oříšku. Nemusí se to vařit dlouho, ryby to nepotřebujou, jsou hotový hned. Myslim, že tak deset minut by mělo bohatě stačit. Pak to rozmixuju a nakonec do krému vmíchám smetanu a minutku povařim. Polívku rozleju do talířů a položim na ni dozlatova orestovanou rybku. Ale dá se i obměňovat, třeba přidáním kopru nebo krutonkama. Jak je komu libo.
Můj tajnej favorit, francouzská cibulačka, by se neměla dělat často a hlavně ne k nedělnímu obědu pro nicnetušící rodinu. Jednou se mi ji takhle povedlo komplet celou ožrat. To se vezme tak pět velkých cibulí, nakrájí se na tenký kolečka a hodí do kastrolu na rozpálenej olej. Musí se to furt míchat, aby se to nepřipálilo, přisypu tam hnědej cukr, furt to chodim míchat, přilejvám po troškách vodu a čekám, až to krásně zhnědne a změkne. Francouzi jsou schopný tohle dělat i pět hodin, což nechápu. Mně připadá i půlhodina dlouhá. Když se mi zdá, že je to oukej, přileju tam hovězí vývar, hojně bílýho, spíš sladšího vína, baj voko nějakých tři sta ml, trochu brandy (slivovice je taky dobrá) a když je, tak ještě sherry, stáhnu na minimum a nechám to asi hoďku pod pokličkou tiše pobublávat. Dochutim, jak se mi to pozdává a podle toho, co jsem tam nalila za alkohol. Možná trochu česneku, pepře a soli. Tím, že se část odpaří, by to mělo samo zhoustnout. Když už to skoro je, udělám krutonky. Buď na pánvi nebo na grilu, ovoněný v olivovým oleji a drceným česneku. Dají se i zapíct se sýrem, ale to je pak opravdu těžkotonážní nářez, kterej nahradí hlavní chod.
Když už jsme v tý Francii, tak sem ještě hodim receptík na zelňačku. Na sádle zpěnim cibulku, zaprášim moukou, přileju vodu (klidně může být i masox) a hodim do toho pytlík kysanýho zelí a brambory na kostičky. Osolim a přidám kmín, pár kuliček pepře, novýho koření a bobkovýho listu. Taky trošku tymiánu a hromadu nahrubo nasekanýho česneku. Můžu tam hodit i nějakou klobásku nebo něco jinýho uzenýho. Nechám polívku svýmu osudu a když je to všechno tak akorát uvařený a začíná vonět bytem, zašlehám do toho opatrně sladkou nebo kysanou smetanu, podle chuti. Bobkovej list se musí z hotový polívky co nejdřív vyndat, jinak by zhořkla. Zelňačka je nejlepší, když je tak hustá, že v ní stojí lžíce a navíc je uleželá do druhýho dne… ale to se podaří málokdy. V kombinaci s kvalitní literatůrou je totiž vysoce návyková.
......
Tak, jako inspirace na začátek to, myslím, stačí. Jestli jsem omylem vynechala nějakou ingredienci, tak se omlouvám a sypu si popel na hlavu. A teď jsem zvědavá, co máte za receptík vy. Sem s nima, ať se máme nad čím olizovat ![]()
Míša
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 165
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 111
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 106
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 117
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 109
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1480
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3257
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2689
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1910
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1012
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.