Červenčátka 2005 deníček č. 103 - Naše první pořádná společná dovolená
- Rodičovství
- Inge
- 13.07.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček z naší dovolené v Bulharsku, kde jsme byli s manželem, Honzíkem a tchýní jsem napsala v pondělí v čekárně u doktorky, ale až dnes přeťukala do počítače...
Cesta - Odlet v 4.00, sraz na letišti ve 2.00. Bála jsem se, že Honzík bude jaksepatří protivný, ale na letišti byl moc hodný - jezdil na jezdícím pásu, koukal na letadla… Horší to bylo v letadle, kromě půl hodinky, kdy spinkal a doby, co jedl, se vztekal, že nemůže běhat po letadle. Přistávání, kdy musel být připoutaný, probrečel. Spolucestující museli mít radost.
1. den - V půl 10 příjezd do hotelu překvapivě jiného, než jsme si zaplatili, ale zjevně vyšší úrovně, takže pohoda. Honzík jako dítě do 2 let neměl nárok na služby, ale v pokoji na něj čekala dětská postýlka (kterou jsme ale radši nepoužili, protože by z ní určitě vyskočil). Bazén u hotelu byl super, hned vedle brouzdaliště s hřištěm pro děti (písek, klouzačka J, houpačka L). Ve 12 jsme se šli na pokoj umýt se a na oběd. V koupelně ale Honzík uklouzl a rozbil si vzadu hlavu. Místní doktor mu to sešil a místo oběda jsme jeli taxíkem na asi hodinu jízdy vzdálenou pohotovost na rentgen. Předtím jsem ještě rychle vyměnila na recepci peníze, abych měla na zaplacení. Rentgen byl naštěstí OK. Honzíka to zmohlo natolik, že spal až do večeře.
2. den - Začali jsme si užívat all inclusive. Honzík byl v sedmém nebi a cpal do sebe neuvěřitelná kvanta jídla (nejvíce frčely těstoviny s rajčatovou omáčkou, vařená mrkvička a banány J). V moři se mu ze začátku nelíbilo, bál se vln, ale o to nadšeněji se připojil k dětem, které neustále nosily v konvičce z bazénku vodu na hřiště.
3. den - Moře se Honzíkovi stále nelíbí, zato na časový posun už si bohužel zvykl. Vstává v půl šesté místního času (tj. v půl páté našeho) a nejpozději v 6 pravidelně opouští v pyžámku pokoj a vyráží k výtahu. My ho honíme a poté někdo z nás s ním otráveně vyráží na ranní procházku (snídaně je bohužel až od půl osmé).
4. den - V noci si Honzík sloupl náplast z hlavy a vyrval si stehy. Rána se ale hezky hojí, tak snad nebude mít jizvu. Honzík si zamiloval moře, drží se táty, skáčou spolu ve vlnách a Honzík se nahlas směje. Jenom musíme dávat pozor a nenamočit mu hlavu.
5. den - V poledne přišla z minuty na minutu nějaká vichřice, smetla slunečníky a okamžitě byl vyhlášen zákaz koupání v moři. Po obědě stále hodně fouká, že ani nemůžeme ven. Honzík si krátí chvíli vozením kufru na kolečkách po chodbě a jízdou výtahem. Když si stoupne na špičky, dosáhne nejen na 1 ale i na 2. Ostatní hoteloví hosté nás musí milovat J.
6. den - Dopoledne je pořád zima, tak vyrážíme na delší procházku. Odpoledne už je hezky a Honzík se na hřišti zapojuje do stavby obrovského bahniště. Vodu z bazénku už děti nenosí v konvičce ale v kyblíčkách, takže bahniště utěšeně roste. Idylka končí v 6 hodin, kdy si Honzík o houpačku rozrazí čelo. To, že ta rána je o trochu menší a ne tak hluboká, mě moc neuklidnilo. Doktor ho nechtěl šít, prý by byly vidět jizvy po stezích, tak to zalepí nějakým lepidlem. Na rentgen už jet odmítáme. Rána ale v noci praskne a zase krvácí. Voláme doktorovi, prý se na to zítra podívá, Honzík usíná. Tchýně, která Honzíka na hřišti hlídala, je úplně na prášky a likviduje své zásoby becherovky.
7. den - Rána na čele hnisá a nejde zašít ani znovu zalepit. Uvidíme, co nám na to řeknou v Motole. Honzík navíc dostal průjem a v jídelně projevuje nahlas nespokojenost nad rýží a dožaduje se své oblíbené rajčatové omáčky. Babička odmítá Honzíka pustit na hřiště a odpoledne radši zůstane na pokoji. Honzík spokojeně jezdí na člunu v bazénu a nosí v konvičce vodu na písek. Odpoledne přidáme třetí náplast, když v moři spadne a rýpne se do mateřského znaménka na tváří (před měsícem jsme mu ho nechali vyříznout, ale museli to udělat nějak blbě)..
Cesta - Odjezd z hotelu na letiště je naplánován na 4.40, ale v 11 večer nám volá průvodkyně, že má letadlo asi 3 hodiny zpoždění, takže se odjezd posouvá. Super, aspoň si pospíme. Ve 12 přistáváme v Ruzyni, babička si pořádně oddychla, že naši společnou dovolenou přežila, nám ostatním je ale spíš líto, že už skončila. Přes všechny ty úrazy jsem si ji pořádně užili !!!
Inge + Honzík (včera 1 rok a 11 měsíců) + mimi (zítra 20tt)
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 726
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 720
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 804
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 441
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 766
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2769
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1845
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 964
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1908
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 689
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...