Zpět na všechny otázky v kategorii Odborné poradny

Manželovi se po porodu nelíbím

sojesoje se ptá 05.11.12

Dobrý den,

můj problém začal asi před 4 roky. Přítel byl u porodu a tím to asi všechno začalo. Naše intimní hrátky nějak už nejsou. Když jsem se rok po porodu ptala přítele, proč už to není jak dřív, jeho odpověď pro mě byla jako ledová sprcha. Cituji: já jsem pořád hezkej, ty už ne. I když už je to 4 roky, slyším to jak včera. Od té doby můj cit k přítelíčkovi pomalu ochaboval, až je to v takové fázi že nesnesu, aby na mě sahal, protože si myslím, že se přemáhá, protože jsem mu odporná. Už se ani nemaluji a celkové mě je tak nějak jedno jak vypadám, protože už stejně nejsem hezká.

Život tak nějak přežívám. Nebaví mě to co dřív, nikam nechodím. Jsou chvíle, kdy mám chuť se sebou něco udělat, ale pak si řeknu, na co vlastně, už to lepší nebude. Na sex nemám ani pomyšlení. Vždycky to jednou za měsíc ty 3 minuty nějak přetrpím, abych měla klid. Chtěla jsem od přítele odejít, ale vyhrožuje mi, že mi sebere naše děti. Tak se to snažím nějak vydržet. Co udělám, je špatně, všechno zkazím atd. Pořád mě posílá k psychiatrovi, ale mám strach, že kdybych tam šla, tak toho pak zneužije a o děti mě opravdu připraví. Celá moje rodina do mě hustí, ať od něj odejdu nebo mě úplně zničí. Nikdo k nám nechce jezdit a když chci jet někam já, tak je oheň na střeše. Už nevím jak dál. Co mi poradíte?

Děkuji

hana.krejsova odpovídá 23.11.12

Dobrý den,

píšete o nedostatku sebevědomí, způsobeném přítelovou reakcí, jehož následkem je teď ztráta citu k příteli, smutek nad svým vzhledem a ztráta motivace k životu s ním a částečně i k životu obecně. Zajímalo by mě, zda si je přítel vědomý toho, jaký je jeho podíl na Vašem stavu? Vraceli jste se někdy k jeho poznámce? (Předpokládám, že to není zdaleka jediný moment, kdy Vám sebevědomí spíše snižoval, než by Vám byl oporou.) Chápu z Vašeho dopisu správně, že přítel je zároveň žárlivý a těžko tedy nese, když máte z domu kamkoli odejít?
Váš popis na mě působí dojmem, že přítel se snaží Vás přesvědčit o tom, že nic v životě sama nezvládnete a proto jej k životu velmi nutně potřebujete. Neuvědomuje si, že Vás tímto způsobem dusí a bere životní energii.
Moc ráda bych, aby tato odpověď pro Vás tou energií mohla být, ale těch pár vět většinou nestačí. Na změnu však není nikdy pozdě. Žádná z nás nevypadá po porodu stejně jako předtím a každá si procházíme kratším či delším obdobím vyrovnávání se s těmito tělesnými změnami a jejich aktivním řešením či smířením se. Na to aktivní řešení ale není nikdy pozdě! A sebepřekonání, které to na začátku stojí, se několikanásobně vrátí, když dosáhnete úspěchu. Nebojte se začít.
Další otázka, která mě k Vašemu problému napadá, zda máte kolem sebe někoho, komu můžete důvěřovat, svěřit se. Za každou cenu se snažte udržet si pozitivní vztahy s Vašimi blízkými. Rodina nefunguje zdravým způsobem, pokud je příliš uzavřená a nepustí k sobě jiné lidi. Není to dlouhodobě udržitelné ani pro život partnerů ani pro život dětí, které se mohou tomuto přístupu časem začít aktivně bránit.
Pokud máte pocit, že na změnu nemáte sílu, nebojte se obrátit na odborníka. Spíše než psychiatra bych doporučila psychologa, se kterým budete moci situaci detailně rozebrat a bude Vám déledobou oporou. Návštěva psychologa rozhodně není důvod, proč byste měla o děti přijít případě rozchodu s partnerem, naopak je tato návštěva způsob, jak v této situaci pro sebe a děti můžete udělat maximum.

Držím palce a přeji hodně štěstí,
Hana Krejsová

Položte vlastní otázku do této poradny nebo si vyberte jinou oblast na úvodní stránce poraden.
O této otázce můžete dále diskutovat v diskusi na eMimino.cz.