15. 10. 2010 – syn Michal
- Porod
- majinka69
- 21.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme se v září 2009 brali, plánovali jsme, že bych mohla někdy v červnu otěhotnět, abychom měli jarní dítě. Jenže hned na začátku ledna jsme odjeli do Ameriky na 3 týdny a jaké bylo překvapení, když jsem v únoru zjistila, že jsme si dovezli z USA malinkatej dáreček :D ......
Rozhodla jsem se i já, pro napsání deníčku, protože nejednou mě tady holky pomohly a třeba někdo uvítá, když si přečte, jak to probíhá, protože i já si to ráda četla, ale stejně jsem pak byla v očekávání, jaké to budu mít já 
V pátek 15. 10., jsme na 7 h dorazili do Bohunické porodnice v Brně. Vzali mě na monitor a pak mě doktorka vyšetřovala a udělala mi Hamiltonův hmat. Pak jsem se vrátila do čekárny za manželem s tím, že mě přijmou, ale začala jsem cítit slabé kontrakce. Za asi 15 min. nás zavolali a zavedli nás na nadstandartní porodní box. Tak jsem se vyslíkla do naha, dostala jsem jen košilku a uložili mě na postel.
Paní Porodní asistentka, která nás měla na starost, byla DOKONALÁ!(jmenovala se Gabriela Hrušková!) Došla, někdy v 9 h, zavedla mi tabletu na vyvolání a odešla. My koukali na TV, teda občas byla kontrakce, ale „jen“ tak jednou za 5-7min a trvala cca půl minuty - manžel poctivě počítal Bolesti byly, ale nic drastického, dalo se to udýchat, a tak jsem řekla manželovi, ať si jede do práce, že mu zavolám, až se to rozjede (pracuje 10 min.od porodnice).
V 10h odjel a došla PA, dát mi klystýr a to teda bylo veselý… Nebolí to, ale udržet v sobě tu vodu, i při kontrakcích je fakt super - to jsem byla ráda, že tam manžel nebyl… Vydržela jsem to 8 min. a tradá na WC a pak do sprchy. Před 11 h došla zase PA a že mi musí zavést ještě jednu tabletku. Zavedla (taky to docela bolí) a odešla. U postele bylo takový to tlačítko, že si jí můžeš zavolat.
Já místo toho v 11 h volala manželovi, ať cituji : „vyser se na prácu a dojeď prosím, ale rychle“. Dojel a neuvěřitelně mě podržel! Začalo opravdu peklo, myslela jsem, že umřu, ale to ještě nic nebylo… :/ Někde kolem 12 h mě došli píchnout epidural, to taky bolelo, navíc se to píchlo nějak divně,(nebyla to chyba těch, co to píchali, opět byli úžasní), tak mě z toho cukala levá noha a nešla dát celá dávka… ale důležitý bylo, že se mi po tom stejně ulevilo, asi tak o 40 %.
Pak už čas nevnímám, jen vím, že mi ještě dávali 2 dávky epiduralu, ale to už nepomohlo, PA mi musela i prasknout vodu, do toho mi dávali kapačku na dehydrataci… no masakr! Jako kontrakce snad každou minutu a když odezněla, normálně jsem omdlela bolestma do spánku - úplně po každé kontrakci! Jako upřímně doufám, že na vyvolávačku už nikdy nepůjdu! Zato vím, že manžela budu chtít i u druhýho porodu!
Podával mi pití, hladil po zádech - měla jsem křížový bolesti a to je taky k popukání… Při kontrakcích jsem ho mohla mačkat, nebo se o něj opřít a nebát se, že mu ublížím, protože má sílu, při samotným tlačení mi pak držel kyslík u pusy, to zase kvůli malýmu a prostě byl fantastickéj! Překládal PA moje huhlání, protože jsem neměla sílu mluvit.. I PA mi po porodu řekla, že mám chlapa, kteréj je samotnéj dar z nebe a ač mu nechci lichotit, musím jí dát za pravdu. Za celých 8 let, co jsme spolu, pro mě udělal moře věcí, ale ten den se tomu všemu vyrovná!
No nakonec při tom samotném tlačení, mě ležela na břichu chvilku PA, pak doktorka… Každej mi říkal, že už vidí hlavičku, i manžel 
Musím říct, že samotnej porod, jako vytlačení miminka, je hodně v pohodě, ale ty kontrakce… Ale stojí to za to. I mě nasřihávali, ale to teda nevím Manžel přestříhl šňůru, první držel Míše a byl opravdu dojatej. Bylo to strašně silný, i teď bulím
Malýho si vzali pediatři na zahřátí, byl dlouho v porodních cestách a byl fialovomodrej,no a my měli zůstat 2 h na pokoji, než odejde placenta. Ta bohužel po hodině nic, ani náznak, tak se muselo na operační sál. Odvezli mě, dali mi celkovou narkózu a operativně mě odstranili placentu. Tak mě i zašili, byla jsem tam prý hodinu. Pak mě zavezli zpět na porodní box, dokud se neproberu a pak že mě převezou na pokoj normálně šestinedělí.
Probrala jsem se někdy ve 22 h, tak mě manžel se sestrou převezli na posteli o několik pater víš. Malýho mě přiložili samozřejmě hned na sále, ale pak mě ho donesli až ráno v 5 h, ale nepřisál se, tak ho dovezli až v 9 h a to už papal, ale pak mi spal až do 17 h.
Pak už mi nechali, až do úterý do rána, kdy mi řekli, že nás nepustí, protože má žloutenku a musí pod umělý sluníčko. Šel tam v úterý ve 12 h a pustili nás vlastně ve čtvrtek ráno. Chodila jsem ho jen kojit, každé 3-4h, jak kdy. Tatínci tam nemohli, byla to dezinfikovaná místnost a tak jsem ho manželovi jen fotila a on teda byl hodně smutnej, dva dny ho neviděl… Jsou strašně správná dvojka
Snad jsem nikoho moc nevyděsila popsáním porodu, když si na to vzpomenu, bolest to byla děsná, ale pak kouknu do ložnice a tam hajá ten andílek a je vše jedno. Teda když jsem porodila a PA se rozplývala, jak je maléj nádhernéj, manžel se na mě podíval a řekl „Maruško a máme místo na další“. Tak to jsem řekla jen „zapomeň“!
Taky bylo dokonalý, když pak v sobotu za mnou manžel dojel, já kojila, on si sedl naproti mě, koukal a pak říká „seš nádherná a já ti děkuji, žes mi dala tak nádhernýho syna“. To mě prostě dostalo a samozřejmě brečím i teď… NIKDY mi nikdo neřekl nic krásnějšího!!! Kdyby nebylo kontrakcí, rodila bych pro ten pocit pořád
VŠEM vřele doporučuji, pořídit si miminko, je to sice boj, všechna vyšetření v těhu, pak porod, šestinedělí… Ale prostě ten výsledek, je něco, co se nedá popsat! Musí se to zažít a musím říct, že „obdivuju“ ženský, co po porodu miminko odloží, nebo dají do popelnice! Vím, nemusí být na tom nejlíp finančně, nebo různě, ale to NENÍ omluva! To miminko je tak strašně bezbranný, že už ten den, bych za něj položila život! A takový „ženský“, jsou odpad lidstva a není nic, co by tento čin omlouvalo!
Na závěr co se týká Bohunic jako porodnice… Na porodním SUPER! Jen jedna doktorka se chovala jak kráva, ale tu hned naše PA vyprovodila ze dveří Opakuji znova chválu na PA Gabrielu Hruškovou, pokud jí někdo znáte, vyřiďte jí veliké díky! A pokud jí někdo dostanete k porodu, patříte k těm šťastným Paní doktorka Haraštová myslím, tak ta byla taky moc fajn, doktorky, nebo sestry, co píchaly epidural, taky paráda - takový blondýnky, slověnky myslím…
No a dokonce i na operačním sále byla sranda, hlavně když se mě zeptali, co bych si dala a já řekla, že burčák A pak jsem oblblá z narkózy, všechny zvala, ať dojedou, že se ožereme… No ostuda sama Šestinedělí… asi jako všude, to už žádná sláva není, ale nemůžu házet všechny do jednoho pytle a spíš asi převládali milé tváře, než ty protivné, které by takovou práci dělat neměli!
A ještě jednou bych chtěla zmínit taky mého manžela, protože on byl ten, díky kterýmu jsem vše zvládla (ale vlastně je to právě on, kvůli komu, jsem to musela podstoupit… ). Máme překrásného syna a musím říct, že mám ty dva nejúžasnější chlapy na světě a pokud Míša bude jen z půlky tak fantastickéj,jako jeho tatínek, tak už teď musím říct, že jeho manželka bude velice šťastná Ale to HODNĚ předbíhám čas
Fotky najdete na
http://www.modrykonik.cz/…tady-s-nama/
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1604
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20655
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Taky jsem řvala 
To těhotenství.. 
Máte krásnýho kulíška 
jinak gratuluji a preji hodne stesti!
