38 týdnů MAREČKA (266 dnů)

Do Pardubic právě se soumrakem v neděli večer přiletěla zase zima ? taková malá sněhová bouře asi 15 minut. Život Marečkův děje se v tomto počasí většinou doma, ale rozšiřování obzorů pokračuje s rostoucí chutí k výletům po čtyřech. Už neleze z jednoho pokoje do druhého, ale z jednoho přes druhý do třetího a v každé místnosti má oblíbené kontrolní body. Mnoho z nich má dovoleno prozkoumat, ale jsou i takové, které mu prostě dovolit nemůžeme (viz dále).

V kuchyni je to myčka, nejlépe otevřená a event. plná a ještě lépe plná špinavého nádobí. Při jejím zavírání na poslední chvíli se musí dát pozor, aby se Mareček pustil okraje dvířek, jinak zůstává viset jak na hrazdě. Otvírání skříněk v kuchyňské lince je podobně zajímavé jako otvírání pootevřených dveří do pokojů. Dalším poutavým místem kuchyně jsou kytky v rohu pod oknem a škeble od ústřice v jednom z květináčů. Novinkou v kuchyni je Chicco telefon přilepený přísavkou na dveře mrazáku. Hraje jednu melodii a jeho pastelové barvy Marečka zaujmou tak na 5 minut, skoro stejně jako obyčejná Nokie. Ukazujeme Marečkovi, že s tím telefonem se jako telefonuje a třeba s hřebenem že se jako češe. Ale asi ještě nechápe.

V obýváku je nejlepší změť kabelů pod stolem s počítačem a tiskárna, konkrétně podavač papíru, který se dá krásně vyklápět a budiž ke cti firmě HP, že ty plastové díly zatím Mareček nezlomil. Konferenční stolek uprostřed obýváku, s poličkou na noviny, je krásnou prolézačkou. Nedávno se Marečkovi zahojila modřinka na čele vzniklá při prolézání tohoto stolku. Obývák má jednu nevýhodu ? televizi. Tu musíme už vypínat, protože na ni začíná koukat a někdy si i doleze pod ní, opře se o skříňku a skoro dosáhne na knoflíky. Podobně začíná natahovat ruce na úroveň desky kuchyňské linky.

Když už Marečka nebaví prozkoumávání bytu, hraje si se mnou nebo mamkou na koberci, nebo si čteme z leporel. A když si s ním nehrajeme, tak se vydá neomylně za mámou a tahá ji za kalhoty.

Máma už ale není jenom na kojení, to mu dopřává už jen tak třikrát čtyřikrát denně. Máma už je taky od toho, aby Marečkovi dala ze lžičky přesnídávku. Ne každá ovšem Marečkovi chutná, tak mu ji nenutíme. Snad ho v tomhle devítiměsíčním věku ještě nerozmazlujeme, když mu nenutíme, to co nechce. Začali jsme sledovat etikety pribináčků a štáviček, abychom postupně rozšířili Marečkovy chuťové obzory.

V prodejně koberců jsme objednali 3×4 metry koberce ?Rallye? se silnicemi, lesy a hradem, poslali ho na obšití a za dva týdny ho položíme na ?plovku?, která Marečka zebe. Ruce má jako led, když po ní leze. Už se těším i já, jak budu jezdit autíčkem po silnicích na koberci. Jenom nechci vidět ty roztoče, až zjistí, že jsme jim koupili nový koberec.

V noci zatím spíme chvályhodně proti předchozím časům, buzení tak dvakrát za noc a stačí dát dudlíka nebo napít cca 100 ml čaje za noc. Nejvíc asi pomohla taková umírněná ?ferberizace?, zatracovaná v jednom článku na wéwéwé rodině. To jako, že jsme Marečka nechávali v prodlužujících se intervalech samotného v postýlce, když se vzbudil a dožadoval se naší přítomnosti a kojení. Bylo to asi dvě noci krušné, ale dalo se to vydržet, naštěstí jsme nemuseli vydržet týden, jak se doporučuje. Já vím, že je pěkné nechat mimino spát v posteli s rodiči a že v pravěku na to byla mimina i maminy zvyklé (jak se píše v článku na ?rodině?), ale pro současnost je asi výhodnější, když mimino spí tak, aby se rodiče mohli přiměřeně vyspat. My jsme toho spaní za posledních 8 měsíců moc neužili, takže děkujeme Marečkovi, že nás teď zatím docela šetří.

Čeká nás ještě růst zubů, tak uvidíme…

Pěkného Valentýna za týden přeje taťka Zdenda s Marečkem a mamkou Péťou.

8.2.2004