MAREČEK a 37 týdnů (8,5měsíce)
- Rodičovství
- kocour
- 05.02.04 načítám...
Kdo nás sleduje v deníčku, tak ví, že Mareček se má docela dobře až skvěle, chodí okolo židličky, směje se a povídá, ocucává všechno nač přijde. Začíná taky docela systematicky prohledávat kuchyni i obývák, leze klidně pod stolem a židlemi, přeleze si i do pracovny a z dětského pokoje třeba i do ložnice, tam se opře o pelest postele a má radost ze svých turistických aktivit a ze svého postavení (se).
Pokračujeme v téměř každodenním poctivém výkonu na nočníku. Tak dvakrát do týdne to ještě mamka nestihne a výkon je v plínce.
Bohužel pokračujeme taky v neutěšených výkonech u stolu, lžička na obzoru ještě někdy provokuje záklon hlavy a celého těla s grimasami četníka ze Saint Tropez. Taky se Mareček při úsměvech naučil nějak krčit nos, a to vypadá taky dost podivně. Snad ho to ještě odnaučíme. Přes ten zdánlivý odpor k příkrmům však Mareček sní nějakou tu přesnídávku, radši ovocnou než zeleninovou. A na noc různé kaše dudlíkem pije docela v pohodě.
Usínání se poslední dvě tři noci lehce zlepšilo, jednak jsme ho před 4 dny večer vychovávali intervalovým uklidňováním řevu (skoro 1,5 hodiny) a jednak usínal se mnou za ruku s vyprávěním pohádky, které naštěstí nerozuměl, protože jsem si ji vymýšlel. No a v noci se vzbudí tak třikrát. Z toho jednou ještě dáváme 100 ml kaše z lahve a už si snad Mareček zvykl na noc bez kojení. Jinak stačí upravit polohu dudlíku (zasunout na své místo) nebo Marečkovu polohu. Poslední noci totiž vymyslel spaní na bříšku, což vypadá normálně, ale také spaní vsedě s hlavou předkloněnou na peřině, což vypadá divně, a je při tom celý zlomený v kyčlích. Tuto polohu se snažíme měnit na polohu na zádech či bříšku. Nese to ale s sebou riziko vzbuzení.
Dnešní středeční teplé odpoledne (14 st., v Klementinu naměřili podobnou teplotu a historický rekord) jsme byli s Marečkem v kočárku na návštěvě u prababičky (popřát k svátku) a pradědečka, kam Mareček často jezdí odpoledne i s babičkou Jarmilou, takže to tam zná a směje se tam na známé hračky, které mají také pro druhého pravnoučka Ondru. Jinak na cestě mají prarodiče vlastně ještě jednoho pravnoučka v Plzni (z deníčku jarních miminek) a možná jednoho tady v Pardubicích - jak jsme se dozvěděli Ondru čeká možná sourozenec.
Už z nás pomalu vyprchává syndrom vyhoření po neúspěšné Hodině Pravdy, která bude v televizi naštěstí až koncem března. V uplynulém víkendu jsme při sobotním večeru litovali jiné nešťastníky. Protože se nedostavujeme na srazíky Cipískovy party, tak si nás aspoň můžete prohlédnout pořádně v té televizi.
Zapomněl jsem na sobotní odpoledne, kdy jsme si s mamkou Peťulkou pěkně užili posledního prašanu na běžkách na trase Pustá Rybná ? Lucký vrch a zpět, Mareček zatím s babičkou Slávkou cestoval v kočárku po Litomyšli. No a s prvním únorem a Hynkem přišla obleva, déšť a dneska první sněženky. Ale do týdne se má zase ochladit a nedělní Milada přinese prý zase sníh? Takže lyže ještě neuklízíme a snad dojde i na sjezdovky.
Zdenda, Peťulka, Mareček, 4.2.04 (37 týdnů + dva dny)
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 1580
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 1158
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 638
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 596
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 409
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4200
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3333
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1004
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2774
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2739
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...