A přece kojím!
- Ostatní
- peety
- 04.04.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o tom, kterak jsem se k výhradnímu kojení dopracovala. Možná poslouží další mamince v podobné situaci jako inspirace k tomu, že se vyplácí se nevzdávat. Je to zřejmě pro někoho trochu dlouhý deníček, ale smrskněte šest týdnů do dvou odstavců.
POROD
Všechno začalo těžkým a dlouhým porodem. Malá při průchodu na svět vztyčila ručičku a „šprajcla“ se ve mně asi na 1,5 hodiny (můj odhad, který berte s rezervou - vím, že na porodní box jsem šla ve tři hodiny ráno, za asi 30 min jsem se dostala k vypuzovací fázi porodu a malá se narodila v 5:10).
Že je něco špatně, jsem si všimla už díky početnému obecenstvu, které se mnou v porodním boxu bylo, a všichni ke konci pořád nervózně koukali na čas. Neustále jsem ke konci slyšela „dejte jí ještě jedničku“. Porodní asistentka mi tlačila na břicho a ještě si pomohla prostěradlem, které zahákla za opěrku a přitahovala se (když si představím, jakou silou musela malou ven tlačit, tak se divím, že jí tu ručičku nezlomila). Dodnes nevím, co ta jednička, kterou mi dávali do žíly, byla.
O tom, že se malá šprajcla ručičkou a proto nešla ven, jsem se dozvěděla až z propouštěcích papírů. Po porodu mi neřekli, proč mi vlastně nešla vytlačit a já celou dobu myslela, že prostě neumím tlačit.
Nicméně vše dobře dopadlo a malou jsem vytlačila sama a bez pomoci kleští, kterými mi doktorka hrozila, pokud nezačnu efektivně tlačit (tu větu nezapomenu nikdy). Po porodu krátké info, že malé během porodu náhle kleslo srdíčko na 60, ale rychle se to upravilo, a že měla chvíli málo kyslíku, ale jinak je prý vitální. Přinesli mi ji na chvíli ukázat. Když jsem se zeptala, jestli si mám malou přiložit k prsu, tak že prý to můžu zkusit (!) jestli chci. Potom mi ji odnesli do inkubátoru, aby jí sledovali srdeční činnost.
Toliko ve zkratce k porodu na Bulovce.
KOJENÍ
Jak už jsem psala, ihned po porodu mi malou nenechali přisát. Po zeptání, jestli si ji mám přiložit, jsem to zkusila, ale malá jen otevřela pusinku a o nějakém přisátí nemohla být řeč. Zřejmě byla vysílená a „opojená“ tou „jedničkou“, kterou mi neustále rvali žíly.
V osm ráno mě převezli na pokoj, kde jsem samým vysílením spala až do oběda. Byla jsem na jiném patře, protože rodilo hodně maminek, tak jsem se odhodlala navštívit malou někdy kolem jedné odpoledne, dřív bych to fyzicky nezvládla. To mi malou dali do ruky, ať si ji dám přisát (po nějakých 8 hodinách po porodu). Sestra na mě mrkla, zeptala se, jestli malá saje, já jí to odkývala a tím to bylo odbyto. Jako prvorodička jsem nevěděla, že správné sání vypadá úplně, ale úplně jinak. To, co malá „předváděla“, bylo jen lehounké sání, které absolutně nemohlo být efektivní.
Z porodnice jsem odcházela s kojícími kloboučky a s tím, že mám dokrmovat.
Po příchodu domů začalo pomalu, ale jistě malé peklo, které se vleklo do konce šestinedělí.
Malá se začala u prsou vztekat, o nějakém přisátí téměř nemohla být řeč. Když už se přisála, tak skoro ihned usínala. Každé kojení tedy trvalo hodinu až hodinu a půl, kdy jsem malou neustále budila a povzbuzovala k sání a nakonec to vždy skončilo tím, že jsem malé dala umělé mléko. Do toho se mi po pár dnech po návratu z porodnice přidal zánět v prsu s horečkami a dostala jsem antibiotika. Bylo to vše velice vysilující a frustrující. Měla jsem pocit, že nedělám celé dny a noci nic jiného, než se pokouším kojit a ke všemu ještě neúspěšně.
Takto jsem se pokoušela o kojení 14 dní. Denně jsem brečela, že ač strašně chci, tak asi kojit nemůžu. Neustále jsem se ptala, co dělám špatně. Po každém kojení jsem to chtěla vzdát, ale nějak jsem to prostě nedokázala. Říkala jsem si, že to přeci té mojí prdelince udělat nemůžu, abych ji o tohle ochudila. Taky jsem si nedokázala přestavit, že bych přišla o tu blízkost s malou, kterou jsem cítila při každém kojení.
Po 14 zoufalých dnech jsem si zajistila číslo na laktační poradkyni Šárku Valeškovou, která přijela hned druhý den. Musím říct, že mi strašně pomohla. Ze všeho nejdříve jsme si sedly, já popovídala, co mě trápí a ona na oplátku popovídala o kojení a všem okolo.
Potom se mnou zkusila „první přisátí“, kdy mi malou položila na hrudník, aby si malá sama našla bradavku a přisála se. Když to zvládla, málem jsem se štěstím rozbrečela (ještě teď se mi derou slzy do očí). Potom jsme už zkusily kojení. Malá se přisála bez jakéhokoliv vztekání. Přisátí prý bylo v pořádku, přesto mi něco poupravila, a že prý je malá šikovná, že téměř není co vytknout. Já byla štěstím bez sebe, že teď už bude vše v pořádku.
Bohužel po jejím odchodu se vše vrátilo do stejných kolejí – vztekání, odtahování se od prsa a následné usínání po přisátí – a já byla opět zoufalá.
Paní doktorka na další kontrole si všimla, že je prý malá „taková línější“, ale že je to prý po tak těžkém porodu normální. Ale že to může mít i vliv na to, že nechce pořádně sát. Takže malé na to napsala homeopatika a šly jsme domů.
Každopádně kolotoč pokusů o kojení a následném podání umělého mléka pokračoval. Už jsem se pomalu smířila s tím, že budu částečně kojit a částečně dokrmovat.
Když bylo malé 5 týdnů, tak jsem si náhle jeden den uvědomila, že malá začala jakoby ze dne na den lépe sát. Z ničeho nic nepotřebovala dokrmit po každém kojení. Nejprve jsme přestali dokrmovat v noci, kdy lépe sála (asi ji v noci nic nerozptylovalo). Postupně každý den odpadávalo vždy jedno dokrmení.
A NA KONTROLU PO ŠESTINEDĚLÍ JSEM PŘIŠLA DO ORDINACE S TÍM, ŽE PLNĚ KOJÍM!
Po celou dobu se mnou byla laktační poradkyně Šárka Valešková v kontaktu a všemožně mi radila doporučením homeopatik na podporu tvorby mléka a dalšími radami. Mohu říct, že i díky ní nakonec plně kojím.
Zpětně jsem pochopila, že za celé problémy s kojením může těžký porod, po kterém se malá dala do kupy až na konci šestinedělí a dnes ve skoro třech měsících už je malá v kojení „mazák“ a i já si kojení užívám plnými doušky.
Takže holky NEVZDÁVEJTE SE! I dítě, které 6 týdnů prakticky nesálo, se to přece jen naučilo.
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 92
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 116
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 166
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 121
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 130
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1995
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 973
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 987
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1086
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 6145
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
hodně mi to připomíná moje začátky, taky Bulovka, taky kloboučky, a šílený problémy..a to jsme neměla nijak těžký porod.
Gratuluju ke kojení 
, mne se to bohužel nepovedlo, byla jsem z toho vyrizena a porad jsem brecela ze jsem neschpna a ani nedokážu nakojit vlastni miminko. Mne se maly v porodnici blbe prisal a hned druhy den jsem mela bradavky uppne rozbolavely, nakonec mi poprasklali az do krve, kazde kojeni se mi kroutili prsty na nohach bolesti a kazdy kojeni jsem primo orvala, kdyz jsem to rekla sestram, tak mi rekli at si to mazu. Kdyz jsem sla z porodnice, tak jsem bradavky jeden velky strup pres ktery mlicko vubec nateklo, kdyz jsme sli na kontorolu k detske doktorce, tak mi sestricka dala ten kojici klobouček, kdyz jsem to doma zkusila, tak jak se maly odtrhnul tak jsem si vsimla, ze taha jenom krev tak jsem to hned zavolala doktorce a ta mi rekla, ze to proste musim alespon dva dny nechat a nekojit, aby se mi to trochu zahojilo, tak jsem to nechala a za dva dny jsem uz nemela zadne mlicko 
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Našemu drobeckovi je 7 mesicu a kdyz vsechno dobře dopadne, tak mu pribude zacatkem prosince sourozenec tak se nam to snad povede. 
„Jednička“ do žíly znamená jednotka oxytocinu, kterej ti zřejmě kapal v infuzi ale pro větší kontrakci přidávali rovnou do žíly.
. A ten pocit odcizení při přechodu na UM (u nás v ukončeném 9. měsíci kvůli mému podlomenému zdraví) dobře znám.
. A odsáli mi asi 5 ml 
. Každopádně jste měla mnohem těžší průběh než já koukám.
Moc gratuluju! Já chtěla kojit, opravdu moc. Starší i mladší dcerku. Nedošlo na plné kojení z vícero důvodů. U malé hlavně kvůli srdeční vadě, kdy nebyla schopna normálně pít. Půl roku jsem jí odstříkávala mléko a kdyby se mi podařilo to, co tobě, tak se poplácávám po ramenech… 
. Já tedy naopak si od začátku připadala spíš jako tele, které neví a neumí absolutně nic 