A přece kojím!

Příběh o tom, kterak jsem se k výhradnímu kojení dopracovala. Možná poslouží další mamince v podobné situaci jako inspirace k tomu, že se vyplácí se nevzdávat. Je to zřejmě pro někoho trochu dlouhý deníček, ale smrskněte šest týdnů do dvou odstavců.

POROD

Všechno začalo těžkým a dlouhým porodem. Malá při průchodu na svět vztyčila ručičku a „šprajcla“ se ve mně asi na 1,5 hodiny (můj odhad, který berte s rezervou - vím, že na porodní box jsem šla ve tři hodiny ráno, za asi 30 min jsem se dostala k vypuzovací fázi porodu a malá se narodila v 5:10).

Že je něco špatně, jsem si všimla už díky početnému obecenstvu, které se mnou v porodním boxu bylo, a všichni ke konci pořád nervózně koukali na čas. Neustále jsem ke konci slyšela „dejte jí ještě jedničku“. Porodní asistentka mi tlačila na břicho a ještě si pomohla prostěradlem, které zahákla za opěrku a přitahovala se (když si představím, jakou silou musela malou ven tlačit, tak se divím, že jí tu ručičku nezlomila). Dodnes nevím, co ta jednička, kterou mi dávali do žíly, byla.

O tom, že se malá šprajcla ručičkou a proto nešla ven, jsem se dozvěděla až z propouštěcích papírů. Po porodu mi neřekli, proč mi vlastně nešla vytlačit a já celou dobu myslela, že prostě neumím tlačit.

Nicméně vše dobře dopadlo a malou jsem vytlačila sama a bez pomoci kleští, kterými mi doktorka hrozila, pokud nezačnu efektivně tlačit (tu větu nezapomenu nikdy). Po porodu krátké info, že malé během porodu náhle kleslo srdíčko na 60, ale rychle se to upravilo, a že měla chvíli málo kyslíku, ale jinak je prý vitální. Přinesli mi ji na chvíli ukázat. Když jsem se zeptala, jestli si mám malou přiložit k prsu, tak že prý to můžu zkusit (!) jestli chci. Potom mi ji odnesli do inkubátoru, aby jí sledovali srdeční činnost.

Toliko ve zkratce k porodu na Bulovce.

KOJENÍ

Jak už jsem psala, ihned po porodu mi malou nenechali přisát. Po zeptání, jestli si ji mám přiložit, jsem to zkusila, ale malá jen otevřela pusinku a o nějakém přisátí nemohla být řeč. Zřejmě byla vysílená a „opojená“ tou „jedničkou“, kterou mi neustále rvali žíly.

V osm ráno mě převezli na pokoj, kde jsem samým vysílením spala až do oběda. Byla jsem na jiném patře, protože rodilo hodně maminek, tak jsem se odhodlala navštívit malou někdy kolem jedné odpoledne, dřív bych to fyzicky nezvládla. To mi malou dali do ruky, ať si ji dám přisát (po nějakých 8 hodinách po porodu). Sestra na mě mrkla, zeptala se, jestli malá saje, já jí to odkývala a tím to bylo odbyto. Jako prvorodička jsem nevěděla, že správné sání vypadá úplně, ale úplně jinak. To, co malá „předváděla“, bylo jen lehounké sání, které absolutně nemohlo být efektivní.

Z porodnice jsem odcházela s kojícími kloboučky a s tím, že mám dokrmovat.

Po příchodu domů začalo pomalu, ale jistě malé peklo, které se vleklo do konce šestinedělí.

Malá se začala u prsou vztekat, o nějakém přisátí téměř nemohla být řeč. Když už se přisála, tak skoro ihned usínala. Každé kojení tedy trvalo hodinu až hodinu a půl, kdy jsem malou neustále budila a povzbuzovala k sání a nakonec to vždy skončilo tím, že jsem malé dala umělé mléko. Do toho se mi po pár dnech po návratu z porodnice přidal zánět v prsu s horečkami a dostala jsem antibiotika. Bylo to vše velice vysilující a frustrující. Měla jsem pocit, že nedělám celé dny a noci nic jiného, než se pokouším kojit a ke všemu ještě neúspěšně.

Takto jsem se pokoušela o kojení 14 dní. Denně jsem brečela, že ač strašně chci, tak asi kojit nemůžu. Neustále jsem se ptala, co dělám špatně. Po každém kojení jsem to chtěla vzdát, ale nějak jsem to prostě nedokázala. Říkala jsem si, že to přeci té mojí prdelince udělat nemůžu, abych ji o tohle ochudila. Taky jsem si nedokázala přestavit, že bych přišla o tu blízkost s malou, kterou jsem cítila při každém kojení.

Po 14 zoufalých dnech jsem si zajistila číslo na laktační poradkyni Šárku Valeškovou, která přijela hned druhý den. Musím říct, že mi strašně pomohla. Ze všeho nejdříve jsme si sedly, já popovídala, co mě trápí a ona na oplátku popovídala o kojení a všem okolo.

Potom se mnou zkusila „první přisátí“, kdy mi malou položila na hrudník, aby si malá sama našla bradavku a přisála se. Když to zvládla, málem jsem se štěstím rozbrečela (ještě teď se mi derou slzy do očí). Potom jsme už zkusily kojení. Malá se přisála bez jakéhokoliv vztekání. Přisátí prý bylo v pořádku, přesto mi něco poupravila, a že prý je malá šikovná, že téměř není co vytknout. Já byla štěstím bez sebe, že teď už bude vše v pořádku.

Bohužel po jejím odchodu se vše vrátilo do stejných kolejí – vztekání, odtahování se od prsa a následné usínání po přisátí – a já byla opět zoufalá.

Paní doktorka na další kontrole si všimla, že je prý malá „taková línější“, ale že je to prý po tak těžkém porodu normální. Ale že to může mít i vliv na to, že nechce pořádně sát. Takže malé na to napsala homeopatika a šly jsme domů.

Každopádně kolotoč pokusů o kojení a následném podání umělého mléka pokračoval. Už jsem se pomalu smířila s tím, že budu částečně kojit a částečně dokrmovat.

Když bylo malé 5 týdnů, tak jsem si náhle jeden den uvědomila, že malá začala jakoby ze dne na den lépe sát. Z ničeho nic nepotřebovala dokrmit po každém kojení. Nejprve jsme přestali dokrmovat v noci, kdy lépe sála (asi ji v noci nic nerozptylovalo). Postupně každý den odpadávalo vždy jedno dokrmení.

A NA KONTROLU PO ŠESTINEDĚLÍ JSEM PŘIŠLA DO ORDINACE S TÍM, ŽE PLNĚ KOJÍM!

Po celou dobu se mnou byla laktační poradkyně Šárka Valešková v kontaktu a všemožně mi radila doporučením homeopatik na podporu tvorby mléka a dalšími radami. Mohu říct, že i díky ní nakonec plně kojím.

Zpětně jsem pochopila, že za celé problémy s kojením může těžký porod, po kterém se malá dala do kupy až na konci šestinedělí a dnes ve skoro třech měsících už je malá v kojení „mazák“ a i já si kojení užívám plnými doušky.

Takže holky NEVZDÁVEJTE SE! I dítě, které 6 týdnů prakticky nesálo, se to přece jen naučilo.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 144

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
slavuska1
31672
4.4.15 01:27

Super, že se povedlo :kytka: hodně mi to připomíná moje začátky, taky Bulovka, taky kloboučky, a šílený problémy..a to jsme neměla nijak těžký porod.

  • načítám...
  • Zmínit
Lynette
8996
4.4.15 02:07

Už se těším za tři roky na stejně dlouhý deníček o tom, jak bylo náročné malou odstavit :lol: Gratuluju ke kojení :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
4.4.15 07:52

Gratuluju, muselo to byt náročné. Šárku znám ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Marketka25
2050
4.4.15 08:08

Ahojky, moc ti gratuluji ze se ti povedlo kojit :-), mne se to bohužel nepovedlo, byla jsem z toho vyrizena a porad jsem brecela ze jsem neschpna a ani nedokážu nakojit vlastni miminko. Mne se maly v porodnici blbe prisal a hned druhy den jsem mela bradavky uppne rozbolavely, nakonec mi poprasklali az do krve, kazde kojeni se mi kroutili prsty na nohach bolesti a kazdy kojeni jsem primo orvala, kdyz jsem to rekla sestram, tak mi rekli at si to mazu. Kdyz jsem sla z porodnice, tak jsem bradavky jeden velky strup pres ktery mlicko vubec nateklo, kdyz jsme sli na kontorolu k detske doktorce, tak mi sestricka dala ten kojici klobouček, kdyz jsem to doma zkusila, tak jak se maly odtrhnul tak jsem si vsimla, ze taha jenom krev tak jsem to hned zavolala doktorce a ta mi rekla, ze to proste musim alespon dva dny nechat a nekojit, aby se mi to trochu zahojilo, tak jsem to nechala a za dva dny jsem uz nemela zadne mlicko :,( Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Našemu drobeckovi je 7 mesicu a kdyz vsechno dobře dopadne, tak mu pribude zacatkem prosince sourozenec tak se nam to snad povede. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
janina022
559
4.4.15 11:18

Gratuluju k plnému kojení :-) Já po porodu mela stejný problém a malého jsem začala plne kojit taky po 6 týdnech. A to byl porod bezproblemovy, ale malej nemel silu na to něco vytáhnout. Bohužel jde kojím jen do 9 měsíců, pak malý zacal prso z ničeho nic odmítat a i po dlouhé snažení se znovu rozkojit se to nepovedlo. Malý proste nechtel. Držím palce at kojite co nejdéle to jde :-)

  • načítám...
  • Zmínit
panikockova
3574
4.4.15 11:33

@peety Gratuluju, super že se to povedlo :potlesk: „Jednička“ do žíly znamená jednotka oxytocinu, kterej ti zřejmě kapal v infuzi ale pro větší kontrakci přidávali rovnou do žíly.

  • načítám...
  • Zmínit
Xverunka
1210
4.4.15 11:56

Krásné :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
AaaNi
140
4.4.15 12:03

Díky za deníček, je důležité se navzájem povzbudit!
Moje malá sice sála, ale to, co Ti nezávidím, je ten zánět. Měla jsem ho 2× a fakt není o co stát :(. A ten pocit odcizení při přechodu na UM (u nás v ukončeném 9. měsíci kvůli mému podlomenému zdraví) dobře znám.
Statečná maminka a miminko! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Eloushek
262
4.4.15 12:47

Gratuluju, ja mela podobny prvni porod, ale ze by to i po tak dlouhe dobe mohlo fungovat mne uz bohuzel nikdo nerekl. Takze prvni ditko jsem kojila asi 14 dni, druheho 3 mesice..

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
4.4.15 13:29

Díky všem :kytka:. Říkala jsem si, jestli si to aspoň pár lidí přečte..
@Lynette tak to každopádně deníček při odstavování bude jestli to bude zase takový mazec jako začít kojit :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Česká buchta
1
4.4.15 16:15

Pěkné

  • načítám...
  • Zmínit
elicup
28
4.4.15 16:36

vědět, na koho se obrátit..

Je nad všechno zlato.

Šárka má ženský talent a pomáhá!

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
4.4.15 19:33

@AaaNi když jsem s tím zánětem přišla na pohotovost, tak se všichni spíš divili, že mám zánět :). Měla jsem „jen“ horečky skoro 40 a obrovský červený flek na prsu. Jinak mě prso vůbec nebolelo, ani jsem ho neměla zatvrdlé - možná mě od tohodle tenkrát „zachránilo“ to, že malá moc nesála, tak jsem neměla moc mlíka. Doktor co mě ošetřoval, mě poslal z pohotovosti na Bulovce nahoru na šestinedělátka, aby mi odstříkali mlíko a ulevili mi. Sestra na šestinedělí mi mákla na prsa a říká - „no ženská proboha vždyť vy máte ty prsa uplně splasklý, to přece nemůže být zánět!“ Když pak viděla ten flek, tak řikala, že to teda zánět určitě je a pozvala i ostatní sestry, aby se na ten „úkaz“ podívaly. Všechny jen kroutily hlavou :mrgreen:. A odsáli mi asi 5 ml :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:.

Příspěvek upraven 04.04.15 v 19:33

  • načítám...
  • Zmínit
miskakr
773
4.4.15 20:01

Je to fajn.moje beruška se přisala hned ale tqky.bylo obdobi že to kojení vzdáme. zatím je. plně. kojená. ani to jeji vztekání teď nevzdám. uvidime na. kontrole..

  • načítám...
  • Zmínit
Rozárka78
2973
4.4.15 21:28

Na mě tedy deníček působí poněkud hořce… Autorko, zdáš se mi jako kverulant a jeden z těch samozvaných odborníků, kterých je poslední dobou všude plno, hlavně pokud jde o porody a očkování… Já bych tedy po těžkém porodu, kdy by dítěti klesaly ozvy, byla ráda, že ho vezmou nejprve na ošetření. Kdyby ti ho dali ihned na přiložení a pak se zjistilo, že má malá problém, asi bys taky nebyla spokojená… Na větě, že máš efektivně tlačit nevidím nic zvláštního - co tě na tom pohoršilo? Stejně tak na odpovědi „jestli chcete“ na dotaz, zda máš malou přiložit k prsu. Jednak bych čekala, že matka „tvého formátu“ ví, co dělat, za druhé přece sestra nemůže vědět, jestli kojit chceš nebo ne (nebo má všechny rodičky nutit?). Dodnes nevíš, co byla „ta jednička“, ale naprosto přesně víš, že po ní byla malá omámená a proto nesála. Přesto, když se tě později přišli zeptat, zda malá saje, ty jsi to odkývala a následně se cítila dotčeně, že už se o to dál nikdo nezajímal. Proč taky, když bylo podle tvé informace všechno v pořádku?
Omlouvám se, ale tahle věcná nespokojenost mi opravdu hýbe žlučí a jsem moc ráda, že nejsem zdravotník, protože v takovýchto případech, kdy druzí znevažují mou práci, bych asi nezvládla být empatická a asertivní.
Za mě deníček s pachutí zbytečné snahy najít viníka tam kde není… :nevim:

Příspěvek upraven 04.04.15 v 21:40

  • načítám...
  • Zmínit
meryclare
95
4.4.15 21:50

Díky za povzbuzení, nevzdávat kojení hned při prvním problému! :palec: Snad se mi to taky povede.

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
4.4.15 22:36

@Rozárka78 za odborníka se určitě nepovažuju a tedy mě mrzí, že to z mého deníku takhle pro vás vyplynulo. Snažila jsem se co nejsrozumitelneji popsat, jak se co událo a jaký jsem z toho měla pocit tehdy a teď. Ale každopádně díky za názor, byť pro mě ne moc příjemný.
Celkem mě váš názor překvapil a i mě to až zamrzelo, a to i když tedy jste svoji reakci napsala velice slušně a nijak urážlivě, jako to někdo občas dokáže.
No spisovatelka ze mě asi nebude že :lol:.

Příspěvek upraven 04.04.15 v 23:11

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43029
5.4.15 07:44

Me se teda naopak hure kojilo v Podoli, kde byly sestricky perochotne, prikladaly decko cele noci, vazilo se. Posledni ditko jsem porodila na Bulovce, o kojeni jsem ani moc nestala (s vidinou nuceneho odstaveni a prechodu na NC, jako u bratru), nevazilo se, byla pohoda - a kojilo se jedna basen. On teda tretacek je zase uplne jiny dite, jedinej se kojil/koji ochotne.

Ale po svych zkusenostech bych rekla, ze kojeni hezke, kdyz to jde. Jak kojeni, tak nekojeni ma sve vyhody a nevyhody, absolutne bych nerekla, ze je neco lepsi. Proto bych rekla, ze zhruba 14 dnu snah o rozkojeni tak akorat.

zajímavé, že ačkoli nevíš, co jednička byla, předpokládáš, že oblbla dítě. Ta jednička bude nejspíš jednotka - tedy množství - nečeho, asi oxytocinu.

Mezi sprostá a zakázaná slova na emiminu bych pridala sloveso „rvát“, vzdycky to dodá textu nastvany a ukrivdeny ton a já si vždycky představím tu svázanou matku s roubíkem, jak jí něco „rvou“ v nemocnici, nebo spoutané dítko se slzničkami v jídelní židličce, jak mu matka „rve“ lipánka, nebo třetí verze - svázaná matka i dítě v ordinaci dětského lékaře, který jim „rve“ nějaký lék.

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
5.4.15 08:49

@Pudloslava ja jsem si tentkrat rekla, ze do konce sestinedeli se zkusim rozkojit a kdyz to proste nepujde, tak to taky nebudu lamat pres koleno. No a ono se zadarilo a muzu rict ze jsem rada ze jsem vydrzela.
Ohledne pouziti urcitich slov v mem denicku chapu, ze co clovek, to jine citeni. Nekomu slovo rvat vadit nemusi, nekomu ano. :)
A vsimnete si, ze jsem " zrejme " predpokladala, ze byla unavena kvuli te jednicce.
Prosim, a nejenom Vas, nejdrive poradne ctete a pote mi neco vycitejte. Zkuste pochopit, ze nejsem zadny spisovatel, ktery vzdy voli spravna slova, aby vse dokonale interpretoval. Dekuji :)

Příspěvek upraven 05.04.15 v 09:02

  • načítám...
  • Zmínit
AaaNi
140
5.4.15 11:33

@peety Jo, já jsem taky neměla kdovíjak nalitá prsa, ale pravdou je, že produkce byla pěkná. Horečka ale hrozně rychle vyskočila, za půl hodiny jsem měla z 38,5 o stupeň víc a sotva vydržela čekání v nemocnici. Podruhé jsem k tomu měla ještě migrénu. A to vše během jednoho měsíce.

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
5.4.15 11:52

@AaaNi no takže takový úkaz, jako tam ze mě dělali, jsem tedy nebyla, to jsem ráda :D. Každopádně jste měla mnohem těžší průběh než já koukám.

  • načítám...
  • Zmínit
Dadys
8675
5.4.15 20:03

@peety super deníček, až na těžký porod a zánět v prsu, jsem si prožila ten samý přístup(v jiné nemocnici),přiložení až po více jak 12 hodinách a šup dokrm…ty probrečené první dny doma, kojení přes hodinu, pocit, že selhávám jako matka, která nedokáže ani nakojit své dítě…a shodou okolností mi také velmi pomohla Šárka :*

Příspěvek upraven 05.04.15 v 20:05

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
5.4.15 20:29

Souhlasim s uzivatelkou, ktera psala, ze jsi na vsechno odbornik. Me se to taky nelibilo, bylq bys nejradsi, kdyby kolem Tebe kazdy skakal a ptal se.Te stokrat, co a jak. Samourejme, ze kdyz jsi jim to odkyvala, jsi pro ne plnekojici a dal uz se neptaji na nic. Mozna se mohli kouknout, na zpusob kojeni a mohly Ti poradit, ze takhle je to spatne. A nechci Ti delat zadne iluze, ale tohle zdaleka neni o kojeni to nejhorsi. Ja prozivala mnohem horsi pekla. A stejne jsem to UM proste nedala. Muzu Ti akorat tak rict to, ze kdokoli k nam prisel, se pokazde malem poblil, protoze me mleko bylo vsude, cely byt nacichl, koupelna od odstrikavani ani nemluve, jak rikam mliko bylo vsude, jen ne v maleho zaludku v mnozstvi jake ma byt. Ja prozivala peklo skoro 4 mesice, a stejne bylo UM az uuplne na poslednim miste, kdy to vzdal maly, ne ja. A to jeste nevis, co je spurt, to je taky fajn. Jinak preji dlouhodobe kojeni, a at malicka princezna hezky papa, a pribira na vaze. A hlavne at ke zdravoucka!

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
5.4.15 20:33

A jeste dodatek. Tohle se treba ani nemuselo stat, kdyby jsi ji nemela u sester tak dlouho. Kazda jsme po porodu vyrizena. Ja rodila vseho vsudy skoro cely den. Ale maleho jsem jim nechala jen dve hodiny. I kdyz jsem byla KO ale ta radost me přemohla a nastartovala. Ale zase na druhou stranu pomohlo mi to? Ani ne. Maly byl proste lenivy a hladovy a to je vrazedna kombinace :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Jitka79
3645
5.4.15 21:08

@peety hezký, povzbudivý deníček :hug: Moc gratuluju! Já chtěla kojit, opravdu moc. Starší i mladší dcerku. Nedošlo na plné kojení z vícero důvodů. U malé hlavně kvůli srdeční vadě, kdy nebyla schopna normálně pít. Půl roku jsem jí odstříkávala mléko a kdyby se mi podařilo to, co tobě, tak se poplácávám po ramenech… :potlesk:
Z negativních reakcí si nic nedělej, jsi vážně dobrá, hlavně se nezvdávat.. ať vám to dlouho vydrží, užívej si krásné chvilky s mimčem :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22004
5.4.15 22:17

Obvykle kojící a (a už vůbec ne porodní) deníčky nekomentuji, ale udělám výjimku, protože tenhle se mi líbil.

Bláboly o „odbornosti na všechno“ vůbec nechápu, nic takového z deníčku necítím. Naopak, cítím z Tebe velkou pokoru a štěstí, že se to nakonec podařilo.

Věděla jsi, že chceš kojit - udělala jsi pro to maximum, co bylo v Tvých aktuálních možnostech - a dokázala jsi to. Bylo to pro Tebe důležité, první priorita na žebříčku - a zvládla jsi to. Gratuluji, můžeš být na sebe právem pyšná - jiným se to podařit nemusí, karty dostáváme od života rozdané každý jinak (jak dneska kupodivu, shodou okolností, píšu už potřetí), ale o to větší radost můžeš mít z toho, že Tobě tohle eso přišlo.

Příspěvek upraven 05.04.15 v 22:49

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
6.4.15 10:19

@sebaanez iluze mi určitě nebereš, já ani v deníčku nepíšu, že je to to nejhorší, co se u kojení může dít. :nevim: Jen jsem prostě popsala MOJI zkušenost, o tom přeci deníček je ne? :lol: Popsat svoji zkušenost, svoje pocity a ne se rozepisovat o tom, že jiné maminky mají určitě mnohem horší zkušenost. Nebo se mýlím? Když jsi mi popsala, co jsi prožívala ty, vidím, že ty jsi si taky prošla pěkným peklem a skutečně horším než já. :,( Ale můj deníček není o tvé zkušenosti, nebo o zkušenosti jiných maminek, ale právě a jen o mojí zkušenosti. A možná by ti nějaká maminka na to taky mohla napsat, že tvoje problémy s kojením určitě nejsou to nejhorší co se kolem kojení může dít.
Určitě se nebudu nijak ospravedlňovat, že když mě odvezli na pokoj, tak jsem prostě tvrdě usnula a vzbudila jsem se opravdu až kolem oběda. Ty se dokážeš z hlubokého spánku nějak vzbudit sama? :think: :) Chtěla jsem jít hned za malou, došla jsem si nejdřív na WC, kde jsem málem omdlela, tak jsem to ještě chvíli rozdýchávala v posteli a až potom jsem se vydala za malou o dvě patra níž. A jak jsi četla, psala jsem, že malá byla na sledování v inkubátoru, takže já si pro ni bohužel dojít nemohla, ani by mi ji na jiné patro nedali, i kdyby v inkubátoru nebyla - to vím od ostatních maminek, které pro přeplněné novorozenecké byly také na jiném patře. Jen mi ji na přisátí vyndali z inkubátoru a potom zase až do druhého dne tam byla, jen mi řekli v kolik mám chodit na kojení.
A cože ti malý takhle hodně zvracel?
Jinak díky za přání, aby mi kojení i nadále šlo a malá byla zdravoučká. I já tobě přeji, aby malý rostl a dělal ti samou radost :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
6.4.15 10:32

@BohunkaP Moc díky za tvá slova :).

Můžu říct, že mě strašně překvapilo, že můj deníček ze mě dělá před někým přechytralou maminku, která vše ví nejlépe 8o. Já tedy naopak si od začátku připadala spíš jako tele, které neví a neumí absolutně nic :mrgreen: a že i to co se mě někdo snaží naučit, prostě nezvládám.
Ani jsem v deníčku neobviňovala personál nemocnice, že za mé „nekojení“ můžou a bylo mi to vyčteno :think:. V závěru jsem napsala, že za problémy s kojením může podle mě (moje domněnka, nemusí to tak být) těžký porod, ale ani tady jsem nepsala, že za těžký porod může personál porodnice :nevim:. Moc mě mrzí, že mi někteří vkládají do úst slova, která jsem neřekla (nenapsala).

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15413
6.4.15 11:47

Super, že jste to společně zvládli a kojíš. Prožila jsem si to hodně podobně, chtěla jsem kojit za každou cenu a UM jsem nedala vůbec, což si teď, když se dívám na fotky malého, jaká to byla žížalka vyhublá, vyčítám. V určité fázi ten dokrm potřeboval. Ale nakonec to dobře dopadlo, malý se taky jednoho dne z ničeho nic rozjedl a byl klid. Mě asi nejvíc pomohlo přestat měřit časy, protože z porodnice a od doktorky jsem šla s tím, že se má kojit deset minut z jednoho a deset minut z druhého prsa a potom udělat minimálně dvouhodinovou pauzu mezi kojením. V momentě, kdy jsem se na to vykašlala a kojila malého třeba hodinu v kuse, kdy si u toho sice spal, ale byl spokojený a nebrečel, já si pustila film a byla najednou v klidu, tak to pomohlo a za tři dny už pil efektivně a byl napitý během tří minut. To moje zklidnění mělo vliv i na malého. U dcery jsem už k tomu přistupovala méně fanaticky a brala to tak, že když to půjde, bude to super, ale když ne, hroutit se kvůli tomu nebudu a dám jí UM. Ale dcerka je jedlík od malička a nebyl s ní problém.

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
6.4.15 13:42

Peety- Ja to vubec nemyslela zle. Jen jsem se pozastavila nad Tvymi „stížnostmi“. To ze malinka byla dva dny v inkubatoru nevim. A mou zkusenost jsem Ti napsala proto, ze sem oslavovane pises A PRECE KOJIM, ale ze muze byt hur, tj. spurty, zacinani s prikrmy atd atd. A UM Ti v tom fakt nepomuze. Jinak maly mi neblinkal, me strikalo mliko vsude kolem, prsa nalita, a maly se ne a ne prisat, povlikala jsem cichy denodenne. Jinak Ti samozrejme preji, aby tento boj byl posledni. :)

  • načítám...
  • Zmínit
peety
81
6.4.15 16:28

@sebaanez Ahááá, já to pochopila tak, že to stříkalo z něj :D. No to jsi měla pěknou zásobu mlíka teda 8o :mrgreen:, že to z tebe takhle stříkalo na všechny strany.

  • načítám...
  • Zmínit
LLaylaa
175
8.4.15 21:13

Moc blahopřeju, že se podařilo! Já tu taky psala před rokem deníček o kojení a málem mě v komentech nekojící matky sežraly:D Proto tě naprosto chápu, jaká je to výhra :kytka: Tohle téma je opravdu na pováženou a hlásat dneska do světa, že kojím, je jako červený hadr pro ty, které si pod tím pojmem představujou zfanatizované matky kojosektou :D

  • načítám...
  • Zmínit
samantafox
1017
17.4.15 21:28

taky kojím, ale byl to boj...

Kojení je fakt někdy věda. Rodila jsem dvojčata plánovaným císařem v 38tt a pak se nějak nemohla rozkojit. Navíc, kluci prostě nepochopili „jak se to dělá“. Ne a ne se přisát. Při každém kojení u mně byla laktační poradkyně, sestřičky a někdy i doktorky a zkoušeli mimina „připojit“. Domů z porodnice jsem jela až po týdnu, s tím, že nějak teda kojím. Doma to trvalo vždycky tak 20 minut než se mimi přisálo. Kolikrát jsem brečela ani nepočítám. Prsa jsem měla na hraně použitelnosti - ještě, že existuje Bepanthen! Bradavky mě šíleně bolely, měla jsem je strašně citlivé a prsa se strašně nalívaly. Několikrát jsem uvažovala o přechodu na UM. 3 měsíce jsem fakt bojovala. Pak se to nějak pomalu zlomilo, Bepanthen jsem používala míň a míň, bradavky už nebyly tak citlivé a mimina se to konečně naučily. Dnes mají kluci 8 měsíců a stále kojím. Už je to rutina a šup šup za 3 minuty hotovo. Byly laktační krize, ale dalo se to ustát. Takže maminky, radím vytrvat, i když vše vypadá beznadějně a chce se vám jen brečet. Bradavky otupí, miminka se to naučí a bude hej!

  • načítám...
  • Zmínit
Nasa31
19.4.15 20:30

Ahoj, ja jsem rodila v Podoli a kloboucky mi vubec nenabizely, naopak se snazila kazda sestra, abych plne kojila. Nekdy to bylo az frustrujici. Nic mene, maly mel silny saci reflex a tak trpela nejen ma prsa, ale hlavne bradavky.. jedine co mi pomohlo byl krem od Bephantenu, skvele bylo, ze jsem si pred kojenim bradavky nemusela umyvat. Kojila jsem a odstrikavala 4 mesice, nic mene jsem rada, ze toto mam jiz za sebou. Malemu nic nechybi, je zdrav i z UM. Preji trpelivost a pohodu. N.

  • Upravit
Vložit nový komentář