Ten čas tak rychle letí
- Těhotenství
- Pettulle
- 10.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O životě, rodičovství, snažení a těhulkování aneb rychle běžící čas s dítětem, následném snažení o sourozence a průběhu těhotenství. Můj první deníček byl o zplození, těhotenství a porodu mého prvního syna. Tento bude podobný, až na pár maličkostí včetně porodu, ten mě totiž ještě čeká.
Syn byl jako malé roztomilé a hodné miminko, zkrátka milionový tvoreček, skoro neplakal, učil se rychle, většinou hodně spinkal a od narození spával i celou noc, což bylo pro mě úplně úžasné. Baštil krásně, vše bylo v pořádku. Pak už začalo přituhovat 
Ve 4 měsících jsme se stěhovali do našeho domečku, hurá! V 7 měsících se naučil sedět a zároveň lézt, takže už se mohl dostat všude, kam se mu zachtělo. V 8 měsících si začal pomalu stoupat - a jé, za chvíli přijde chození! A taky že ano. Malý se v 10 měsících pustil a začal dělat první krůčky. Oslavil své první narozeniny! Své druhé Vánoce a běhal už jako drak 
Do mluvení se mu moc nechtělo a nechce dodnes, ale mluvit umí a většině slovům rozumíme, ale používat se je moc nehodlá. A začíná být vyčuraný a dožadovat se toho, že bude po jeho.
Měsíce, týdny, dny letí jako splašené, takže den se mi zdá jako hodina a je tu léto. Už od začátku jsme věděli, že když mám rodičák na 2 roky, že budeme muset malému pořídit sourozence, protože malého do školky nevezmou a já budu muset do práce, ale bez hlídání to nejde, protože babička půjde do důchodu až za 3 roky.
Co mě čekalo - vysazení antikoncepce. Už u prvního syna jsem si přála jarní dítko, to se ale nepovedlo a malý přispěchal už v březnu, kdy jsem vysadila HA! A jaké bylo mé zděšení, když termín porodu zněl: 15. prosince! Takže jsem tak nějak počítala opět s tím, že se nám to povede hned, naivita? Nevím. Vím, že spousta holek má s otěhotněním hodně problémů. Říká se, že Matka Příroda to má dobře zařízené a ví, co dělá. No nevím, poslední dobou se mi zdá nějaká zblázněná. Takže můžu říct, že v tomhle ohledu jsem asi jako jedna z mála holek naprosto v pořádku, čemuž děkuju.
Přišel duben a s ním jsem začala „pravidelně “ papat kyselinu listovou. 3 měsíce utekly a bylo tu datum 12. 6. a s ním poslední prášek z platíčka! Na těhotenství jsem se těšila a říkala si, jak si ho tentokrát řádně užiju, když s malým to tááák strašně rychle uteklo. No jak já byla bláhová!
Po MS jsem začala měřit bazální teplotu, abych vyzkoušela, jak to vlastně funguje a jestli nekecá a jak na tom vlastně budu s nástupem ovulace. Nevěděla jsem, s jakým cyklem mám počítat, když vlastně po celý život beru HA a u syna jsem to nestihla zjistit, když po dobrání prášku přišla poslední MS a pak už žádná. Takže jsem chtěla zjistit i to, abych popř. měla něco v ruce, kdyby se dlouho nedařilo.
BT jsem neměřila nijak přesně, jen jsem se snažila, aby to bylo po minimálně 4 hodinách spánku a tím samým teploměrem. Začala jsem se o BT zajímat, k tomu i o čípek a hlen, ale z čípku jsem byla jalová , takže to jsem brzo vypustila. Vyzkoušela jsem i ovulační testy, aby mi případnou ovu dle BT potvrdily, no nebudu se rozepisovat, jak totálně zklamaly. Byla půlka cyklu, blížila se ovu a já zažila to, co nikdy v životě! Jak ovulace bolí! K tomu kupa bílkového hlenu. Bolest se pomalu stupňovala, až dosáhla svého vrcholu a po půl hodině odešla mnohem rychleji, než přišla. Dny plynuly a já začala mít příznaky, bohužel to ale byly příznaky pouze PMS 
, testy sněhobílé a já tomu přitom tak věřila, protože jsem ani tohle nikdy nezažila.
Bylo mi špatně od žaludku, motala se mi hlava, byla jsem unavená, mezitím se mi křivka BT krásně zvedla, takže ovu jsem měla potvrzenou, teď jen aby nezačala klesat, a ona začala 30DC přišla MS. A já přitom věřila, že jsem těhotná, ale psychika dokáže hodně, po celou dobu jsem byla nervózní, jen abych na tom testu ke konci cyklu ty vytoužené // našla. No nic, jede se dál. Tentokrát už nejsem tak naivní a počítám s tím, že se těhu opět konat nebude a že se snažení tentokrát protáhne. Ale už jsem věděla, že cyklus bude cca těch 30 dní.
16. 7. - 19. 7. probíhala potvora a opět další měření. Ovulační bolesti tentokrát přišly odpoledne a o den dřív, takže jsem si řekla, že dle LF můžu počítat s o den kratším cyklem. Chtěli jsme se pokusit o holčičku, ale poznala jsem, že to fakt záleží na mnoha jiných okolnostech, než jen na správném načasování styku, takže jsem to až tak neřešila. Bylo 7 dní po ovulaci, na grafu se opět krásně zvýraznila a mě začalo být špatně, prsa mě bolely, únava na sebe taky nenechala čekat, ale co se přidalo bylo to, že mi vadily vůně a moje oblíbené tělové mléko mi začalo smrdět! A tím to začalo!
Nevěřila jsem, že bych mohla být těhotná, ale MS už začínala meškat a PMS přetrvávala nadále, BT neklesala. Holky ze skupiny mě už ukecávaly na testění, ale já se bála, že tam ty // nebudou a že budu zklamaná, ale zase jsem si říkala, že by to byl krásný dárek k mému svátku a partnerovým narozeninám. MS meškala 4. den, bylo 16. 8. a holky mě ukecaly a já šla zkusit testík, ale počítala jsem s tím, že bude sněhobílo, no nebylo Na testu se hned ukázala krásná dálnice!
Nevolnosti neustávaly, právě naopak, chtělo se mi zvracet. A to od rána do rána! Žádnépak ranní nevolnosti, ale celodenní a celonoční! No, úplně jiný průběh než u prvního, kdy mi bylo naprosto fajn! Začala jsem si říkat, jaká škoda, že ty těhu nebyly prohozený, jak se s tímto starat o syna a o domácnost?
6. 9. První kontrola a potvrzení těhotenství. Mimi odpovídalo, bylo tam, kde mělo, o dva dny starší, a srdíčko už také krásně tlouklo. Termín porodu 21. 4. 2012! Hurá, budu mít vytoužené jarňátko! NT screening dopadl dobře a následné kontroly také, jen dr. se nelíbilo, že hubnu. No bodejť bych nehubla, když jsem mohla pozřít jen ovoce nebo zeleninu a bylo mi pořád stále špatně.
12. tt, co to? Pohyby! Neomylně jsou to ony! Ale jsou hodně dole v pánvi a úplně jiné než to bublání, které jsem měla u prvního syna, byly to táhlé pohyby, jako by mě někdo uvnitř hladil. 10. tt 2 kila dole, 14. t 3 kila dole, 18. tt stále 3 kila dole. Dr. mi předepisuje Torecan a hubnutí se mu nelíbí. No, mě to vůbec nevadí, svou váhu mam i tak vysokou, ještě abych nabírala tak rychle jako u prvního syna.
5. 12. Syn slaví své druhé narozeniny, tak moc rychle to uteklo! Je vychytralý až až a občas dělá hloupého, ale já vím, že hloupý není, to si jen ze mě dělá blázny a zkouší, co vydržím. Jenže v tomto těhu jsem docela podrážděná a tak moc nevydržím Je to malý ďábel a dělá čest svému datu narození, ve dne čert a v noci anděl.
14. 12. 22. tt - váha už leze nahoru, nééé, ještě nééé, no co se dá dělat, už mám dole jen jedno kilo. Ležím na UTZ a cítím mimi, jak se tam snaží pohybovat, dr. přikládá sondu a mě to bolí, no je tam nějak divně natočený, ukazuje zádíčka. Vše v pořádku a dr. se ptá, zda chci vědět, co se to tam skrývá. Stejně tak jako na 3D, který proběhl o týden dřív, odpovídám záporně. Přeju si holčičku a bojím se toho, že to bude opět kluk, takže si nechávám čas na vyrovnání se s tím. Ale holčička při porodu by mne hooodně potěšila
4. 1. 25. tt - váha opět vylezla, no, letošní Vánoce mi daly zabrat a já zalitovala, že se mi udělalo líp a já mohla sníst, co jsem chtěla! Obrovská radost pana doktora, že už mám 1 kilo v plusu! Ovšem jakmile Vánoce skončily, nevolnosti se opět vrátily, takže trpím stále a dál. Bohužel mne od 8. tt trápí problémy se stydkou kostí, občas nemůžu ani chodit, vstávání z postele je pro mě obzvlášť těžké Co mi ale dělá starosti, jsou pozitivní už 2 testy na protilátky, i když jsem nositelem pozitivního RH (pokud by mi někdo dokázal vysvětlit, co to pro mne a mimi znamená, tak ho prosím o sdělení, děkuji).
Dnes jsem ukončila 25. tt a načala 26. tt. Jak rychle to utíká! Takže z užívání si těhotenství toho moc nemám. Břicho mi narostlo do takových rozměrů, že mě každý podezřívá z toho, že buď si s termínem porodu vymýšlím a porodím tak zítra nebo že se tam schovává víc miminek. Od 5. měsíce mám totiž břicho tak velké jako u syna před porodem a že ani to malé nebylo! Holky z diskuze mi věřit nechtěly, a tak jsem jim poslala fotku a jejich překvapení bylo velké .
Takže shrnutí celého těhu: nevolnosti, nevolnosti, nevolnosti, ale jinak je vše v pořádku, ale první těhotenství bylo mnohem lepší. Mimi tam má moc místa, a tak se stěhuje nahoru a dolů, přičemž krásně cítím, kdy to dělá. Pokud je dole, tak mi tlačí na měchýř a já se můžu ulítat na wc, pokud je nahoře, tak utlačuje plíce, strká mi nohy do žeber a utlačuje žaludek, takže pálení žáhy mě opět nemíjí. Občas mě dost bolestivě kopne, a nebo se mi snaží břicho roztáhnout ještě víc a mě to bolí, jak se pne. No, nechci vidět, co tam bude vyvádět za rodeo až bude ještě větší.
Blíží se pomalu a jistě termín porodu a já začínám být čím dál víc nervózní, a to proto, že z části vím, co mě čeká a z té druhé nevím vůbec nic. Vzhledem k tomu, že prvorozený byl sekcí, tak nevím, zda porodím přirozeně, a nebo opět sekcí, a bojím se obojího. Opět si musím postěžovat na Matku Přírodu, zas tak skvěle to zařízené nemá, kdyby měla, tak by člověk nepotřeboval tak ukrutně zásah odborníků a nepraktikovaly by se „nezbytnosti“ jako je nástřih hráze, urychlování příchodu miminka na svět a jiné podobné. Zvířata to v tomto ohledu mají o dost jednodušší. Člověk je zkrátka zvláštní tvor
Bojím se sekce, že nebude tak bezvadná jako ta první, že se jizva bude hůř hojit a že nebudu tak čiperná a nebudu se moct naplno starat o obě děti, přičemž budu muset staršího víc hlídat, aby miminku neublížil, protože je to zbrklouš a občas od něj dostanu uštědřenou pěknou ránu. Navíc hrozně rád dloube do očí a nějak nedokáže pochopit, že se to dělat nemá A také, že nebudu moct kojit, protože se mimi nebude chtít přisát jako prvorozený
Bojím se přirozeného porodu, i když si ho přeji mnohem víc, ale bez zásahu lékařů, jen aby přihlíželi a v případě komplikací pomohli. Vím, že nechci nástřih a že nechci zaujmout standartní polohu v pololeže-sedě s nohama nahoře a pomáhání miminku ven tlačením na dělohu. Chtěla bych zažít ten krásný přirozený porod, jaký je popisovaný tady v některých deníčcích, aby byl rychlý a s co nejmenším nebo vůbec žádným potrháním. Snění je krásná věc, realita bohužel odlišná , a tak mi nezbývá nic jiného než se nechat překvapit, jak to vše dopadne, a o tom zase příště
Tak nám držte palce
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1482
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2376
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 988
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1203
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1943
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2950
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 2140
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 3356
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 4437
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2679
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
A dojdi za náma někdy mrknout do skupiny 
jinak uz jsem te dlouho nevidela v nasi skupine Rodime v dubnu 2012 
