Adámek a Andělka
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 22.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Neexistuje nožička tak malá, aby po ni na světě nezůstala stopa.
Byly Dušičky… den, kdy víc než jindy na pozůstalé padá smutek ze ztráty blízkých a kdy vzpomínáme ještě více než jiné dny. Proč? Možná je to tíživou podzimní atmosférou, možná tím, že ve květinářstvích dominují věnce a pohřební svíčky, možná máme jen v hlavě zažité, že tento den patří lidem, kteří nám byli krutě vytrhnutí nadobro ze života. Už jsem vám napsala o tom, jak jsem poznala lásku, jak jsem otěhotněla a prožila 9 měsíců s žabáčkem v bříšku i jak se můj milovaný synek vyklubal na svět. Teď cítím potřebu napsat, jak mi smrt vyrvala Adámka a Andělku z náručí.
Adámek
Moje miminko, můj voňavý nádherný chlapeček, moje první opravdová láska. Narodil se před šesti lety jednoho zářijového dne. Byl dokonalý. Ležel na levém boku a ani nezaplakal, když se vyklubal. Nikdy jsem necítila větší lásku, neměla jsem ani ponětí, jak mi změní život, a věřím, že i proto na tenhle svět přišel, i když jen na krátko. Pět měsíců mě naplňoval štěstím, láskou a neskutečnou radostí. Den, kdy mu bylo pět měsíců, byl náš poslední společný. Když jsem se ráno druhého dne vzbudila, hned jak jsem otevřela oči, věděla jsem, že je něco špatně. Nedokážu ten pocit popsat úplně přesně, ale měla jsem neskutečně stažený žaludek. Vyskočila jsem z postele a běžela k postýlce. Ležel na boku, čelíčkem ke zdi. Když jsem ho otočila, naskytl se mi nejhorší pohled v mém životě. Můj chlapeček byl celý modrý a nedýchal. Volala se sanitka a já oživovala dokud nepřijeli. Nemám zdání, jak dlouho to trvalo, ale když přijeli, konstatovali smrt. Skončil mi život, prosila jsem o zabití, modlila se, ať se další den už nevzbudím. Byla to bolest psychická, ale i fyzická. Klečela jsem na kolenou a křičela, cítila jsem, jak se mi srdce stahuje, jak mě bolí ukrutně celá hruď. nemohla jsem vstát, nemohla jsem mluvit, nechtěla jsem žít. Co bylo dál, je zbytečné psát, byl to kolotoč psychiatrů, léků a bolesti. Nikdy pro něj nepřestanu plakat, nikdy už nikdo po něm nezaplní tu prázdnotu. I kdybych měla milion dětí, které budu milovat, nikdy nepřestanu toužit po tom, aby tu se mnou byl můj ušounek Adámek.
Andělka
Moje májová holčička. 9 měsíců mě naplňovala nadějí, štěstím, láskou a díky ní jsem nebyla alespoň po dobu těhotenství tak osamělá. Nikdy jsem ji nedržela v náručí, ani neviděla její tvářičku, ale nepřestanu jí být vděčná za to, že tu se mnou byla a dovolila mi být její maminkou. Bylo 17. května před dvěma lety. Vzbudila jsem se ve 39.tt. a zase jsem měla ten pocit… Šla jsem do sprchy a zjistila jsem, že krvácím. Vyběhla jsem, volali jsme sanitku a já hned jela do nemocnice. Na monitoru už nebylo slyšet srdíčko a ultrazvuk potvrdil, že je moje malá holčička už s bráškou. Opět jsem byla na kolenou a svět se mi zhroutil. Když mi oznámili, že ji musím porodit přirozenou cestou, měla jsem pocit, že radši než to udělat, zemřu s ní. Nic méně do mě nacpali tabletky na vyvolání a odvedli mě zhroucenou na porodní pokojík. Bylo to strašné. Bolesti, které mě ničili a u kterých jsem věděla, že mi za ně nebude odměnou moje milovaná holčička. Trpěla jsem psychicky a fyzicky, jedno podporovalo druhé a já do teď nechápu, jak jsem to mohla přežít. Je mi líto, že jsem ji ani nepochovala, ani neviděla, ale podruhé bych nedokázala vidět svoje dítě mrtvé. Když jsem ji porodila, cítila jsem její ručičku na své noze. Pamatuju si, jak byla teplá a maličká. Nikdy nepřestanu plakat ani pro ni.
Když se mi před měsícem narodil náš žabáček, prohlížela jsem si jeho mrňavé nožičky. Zkoumala jeho rýhování na ploskách a zjistila jsem, že na každém chodidle má písmenko A. Jsem racionálně uvažující, nevěřím na boha, duchy ani mimozemšťany, ale zjistila jsem, proč a jak lidem víra pomáhá.
Přečtěte si také
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 2321
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 934
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 547
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 545
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 2875
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1691
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1507
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 3457
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 2729
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1489
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...