Adámek a Andělka

Neexistuje nožička tak malá, aby po ni na světě nezůstala stopa.

*

Byly Dušičky… den, kdy víc než jindy na pozůstalé padá smutek ze ztráty blízkých a kdy vzpomínáme ještě více než jiné dny. Proč? Možná je to tíživou podzimní atmosférou, možná tím, že ve květinářstvích dominují věnce a pohřební svíčky, možná máme jen v hlavě zažité, že tento den patří lidem, kteří nám byli krutě vytrhnutí nadobro ze života. Už jsem vám napsala o tom, jak jsem poznala lásku, jak jsem otěhotněla a prožila 9 měsíců s žabáčkem v bříšku i jak se můj milovaný synek vyklubal na svět. Teď cítím potřebu napsat, jak mi smrt vyrvala Adámka a Andělku z náručí.

Adámek

Moje miminko, můj voňavý nádherný chlapeček, moje první opravdová láska. Narodil se před šesti lety jednoho zářijového dne. Byl dokonalý. Ležel na levém boku a ani nezaplakal, když se vyklubal. Nikdy jsem necítila větší lásku, neměla jsem ani ponětí, jak mi změní život, a věřím, že i proto na tenhle svět přišel, i když jen na krátko. Pět měsíců mě naplňoval štěstím, láskou a neskutečnou radostí. Den, kdy mu bylo pět měsíců, byl náš poslední společný. Když jsem se ráno druhého dne vzbudila, hned jak jsem otevřela oči, věděla jsem, že je něco špatně. Nedokážu ten pocit popsat úplně přesně, ale měla jsem neskutečně stažený žaludek. Vyskočila jsem z postele a běžela k postýlce. Ležel na boku, čelíčkem ke zdi. Když jsem ho otočila, naskytl se mi nejhorší pohled v mém životě. Můj chlapeček byl celý modrý a nedýchal. Volala se sanitka a já oživovala dokud nepřijeli. Nemám zdání, jak dlouho to trvalo, ale když přijeli, konstatovali smrt. Skončil mi život, prosila jsem o zabití, modlila se, ať se další den už nevzbudím. Byla to bolest psychická, ale i fyzická. Klečela jsem na kolenou a křičela, cítila jsem, jak se mi srdce stahuje, jak mě bolí ukrutně celá hruď. nemohla jsem vstát, nemohla jsem mluvit, nechtěla jsem žít. Co bylo dál, je zbytečné psát, byl to kolotoč psychiatrů, léků a bolesti. Nikdy pro něj nepřestanu plakat, nikdy už nikdo po něm nezaplní tu prázdnotu. I kdybych měla milion dětí, které budu milovat, nikdy nepřestanu toužit po tom, aby tu se mnou byl můj ušounek Adámek.

Andělka

Moje májová holčička. 9 měsíců mě naplňovala nadějí, štěstím, láskou a díky ní jsem nebyla alespoň po dobu těhotenství tak osamělá. Nikdy jsem ji nedržela v náručí, ani neviděla její tvářičku, ale nepřestanu jí být vděčná za to, že tu se mnou byla a dovolila mi být její maminkou. Bylo 17. května před dvěma lety. Vzbudila jsem se ve 39.tt. a zase jsem měla ten pocit… Šla jsem do sprchy a zjistila jsem, že krvácím. Vyběhla jsem, volali jsme sanitku a já hned jela do nemocnice. Na monitoru už nebylo slyšet srdíčko a ultrazvuk potvrdil, že je moje malá holčička už s bráškou. Opět jsem byla na kolenou a svět se mi zhroutil. Když mi oznámili, že ji musím porodit přirozenou cestou, měla jsem pocit, že radši než to udělat, zemřu s ní. Nic méně do mě nacpali tabletky na vyvolání a odvedli mě zhroucenou na porodní pokojík. Bylo to strašné. Bolesti, které mě ničili a u kterých jsem věděla, že mi za ně nebude odměnou moje milovaná holčička. Trpěla jsem psychicky a fyzicky, jedno podporovalo druhé a já do teď nechápu, jak jsem to mohla přežít. Je mi líto, že jsem ji ani nepochovala, ani neviděla, ale podruhé bych nedokázala vidět svoje dítě mrtvé. Když jsem ji porodila, cítila jsem její ručičku na své noze. Pamatuju si, jak byla teplá a maličká. Nikdy nepřestanu plakat ani pro ni.

Když se mi před měsícem narodil náš žabáček, prohlížela jsem si jeho mrňavé nožičky. Zkoumala jeho rýhování na ploskách a zjistila jsem, že na každém chodidle má písmenko A. Jsem racionálně uvažující, nevěřím na boha, duchy ani mimozemšťany, ale zjistila jsem, proč a jak lidem víra pomáhá.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
337
22.11.18 01:26

Je mi to tak líto :,( šíleně moc tě obdivuji :hug: Věřím,že tvůj žabáček se ti bude snažit vynahradit všechnu bolest,co máš v srdci a jeho andělská ochranitelská „áčka“ na nožičkách mu vyšlapou krásnou a bezstarostnou cestičku v životě :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
159
22.11.18 04:10

to snad ne..

Bože to je mi tak strašně líto, nic smutejsiho snad mámu potkat nemůže :,( já bych zešílela, hned jdu pomazlit tu mojí princeznu a vám přeji do života už jen samou radost a štěstí :,( :srdce: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6927
22.11.18 04:53

Nemám slov. :,( Nechápu, se se toto dá přežít. Hodně štěstí v dalším životě. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1478
22.11.18 07:12

Strašně smutné, už jsem tento váš příběh zaregistrovala někde v diskusi..opravdu nepředstavitelné, jakou bolest jste si musela zažít. :hug: Objímám tady našeho prcka a hladím druhého v bříšku, slzy mi tečou proudem. Ať vám váš žabáček dělá samou radost a ať vás štěstí provází už navždycky na každém kroku. :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
22.11.18 07:18

Strašně smutné :,( pevně věřím, že vše zlé máte za sebou a teď Vás čeká už jen spousta krásných dnů s Vaším Žabáčkem. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
280
22.11.18 07:21
:srdce: :kytka:
  • Nahlásit
  • Zmínit
5215
22.11.18 07:40

Strasne smutne :,( brecim tady a objimam nasi malou petimesicni lasku :srdce: vubec si tohle neumim predstavit :( moc preji, aby vam vas malicky delal jen radost a byl zdravy :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.11.18 07:52

Moc smutné, život není spravedlivý :,( Přeju hodně lásky a štěstí s Žabáčkem :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1829
22.11.18 08:17

To je síla :,( :,( , nejsmutnější deníček, co jsem kdy četla … drž se. Jsi moc statečná. Život se se mnou taky moc nemazlil, ale přijít 2× o dítě, tak to je silná káva i pro mne :,( . Ať vám malý dělá jen samou radost :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
yse
838
22.11.18 09:38

At uz je vse jen a jen dobre. Hodne stesti a zdravi malemu Zabackovi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
22.11.18 10:08

Nevím co napsat.Tohle je fakt strašné. Dovol, abych tě na dálku objala a popřál už jen a jen dobré věci v životem :hug:

Příspěvek upraven 22.11.18 v 10:09

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
22.11.18 10:25

Je mi to hrozně moc líto,tohle by se němělo stávat :-( Celé jsem to probrečela,slzy nešly zastavit..Jsi silná,statečná prostě skvělá…já nevím zda bych to zvládla.Měla jsem 2× potrat na začátku těhu,vzalo mě to ale už zapomenuto.Mám nyní čtyři zlatíčka :srdce: Musí to být pro tebe hrozně těžké :,( .Zapálím svíčky za tvé dva andělíčky.

  • Nahlásit
555
22.11.18 11:14

Bozinku je mi to moc lito :,( v zivote vam preji hodne hodne zdravicka a uz jen to dobre :hug: milackove na vas z nebicka koukaji a strezi :srdce:

Příspěvek upraven 22.11.18 v 11:15

  • Nahlásit
  • Zmínit
4679
22.11.18 11:16

Jezis to je neco teda, takhle dvakrat za sebou prijit o miminko…urcite uz mate na Zabacka i monitor dechu, ja bych bez nej asi neusnula… tak at vam dela radost I za brasku a sestricku, urcite ho hlidaji a ty Acka jsou toho dukazem, neverim v Boha, ale neco mezi nebem a zemi byt musi. My mame Adamka a Adelku…takze o to vic me denicek dostal…at uz je jen fajn! :hug: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1322
22.11.18 11:51

No tak tohle je absolutně šílený. :,( Je mi to líto. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.11.18 12:25

Nemám slov, čtu tvůj deníček a pláču :,( tohle se namá vůbec stávat. Přeji ti do života už jen vše dobré, protože ty si to zasloužíš tak moc!! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
588
22.11.18 12:32

Je to smutné :( utiram si slzy z tváře :,(

Příspěvek upraven 22.11.18 v 12:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
11322
22.11.18 12:49

Je mi to moc líto, upřímnou soustrast :kytka:

Pobrečela jsem si, přeji, aby už bylo jen dobře :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17703
22.11.18 13:03

Nepredstavitelny! Neumim si ani v nejmensim predstavit tu bolest! Je mi to hrozne moc lito :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.11.18 13:10

:srdce: :srdce: :srdce: nadherne napsano a mam pocit, ze jakekoliv moje slovo neni treba. Žabáčkovi i Vám mnoho zdraví, lásky a šťastně prožitých let :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
799
22.11.18 16:42
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2018
22.11.18 16:49

Pobrečela jsem si a smekám!! Ikdyž tahle slova nesnáším, protože říct, že by umřel žalem umí každý, ale nakonec unese strašně moc když na něj dojde, ikdyž s velkýma bolestivýma jizvama(taky jsme 2 miminka pochovali), ale už s dítětem a pak dětmi.Jste moc statečná a chlapečkovi přeji z toho zbytku srdce co mi zůstalo, aby byl zdravý rošťák a rodičům dělal velkou radost a semtam i tu starost, která k tomu patří. :kytka: :hug: :andel: zapálíme aspoň světýlko. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19373
22.11.18 16:55

Je strasne smutne,co te potkalo,pres slzy temer nevidim na pismenka.Preji tobe a Zabackovi do zivota uz jen same stesti,ma 2 strazne andilky,co na nej urcite davaji pozor :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1147
22.11.18 17:21

Smutny pribeh, ktery me obrovsky zasahl. Jak moc je mi to lito a hrozne moc si preji, aby vas uz provazela jen radost ze syna a zadne trapeni uz vas nepotkalo. To spatne mate uz vybrano na x-zivotu dopredu…

Aspon z casti dokazu pochopit tu hruzu, kterou jste si prosla. Prisla jsem o holcicku letos na jare. Prijela jsem rodit s kontrakcemi, ale na monitoru uz netlouklo srdicko… :,(

Příspěvek upraven 22.11.18 v 17:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
1095
22.11.18 20:27

Je mi to tak strašně moc líto :,( zažít do dvakrát za sebou bych nezvládla, si moc silná :hug: oba se vrátili v podobě dalšího miminka, přeju hodně štěstí a zdraví :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21607
22.11.18 22:48

to je strašné, nemám slov :,( Mám stažený žaludek a zalité oči :,( At už je jen dobře a Žabáček at vám dělá jen samou radost :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3543
22.11.18 22:56

Tohle je jeden z nejsmutnějších deníčků, co jsem tady četla :( Tvoje děťátka si vybrala neskutečně silnou mámu… Přeju ti už jen štěstí a radost se „žabáčkem“. Já jdu se slzami v očích obejmout svoje dva poklady. Díky, že jsi to sem napsala, občas si člověk potřebuje uvědomit, jaké blbosti v životě řeší.

  • Nahlásit
  • Zmínit
553
22.11.18 23:38

Ach bože, je mi to tak líto. Muselo to být strašné, to se ani nedá popsat.To by neměla zažít žádná maminka. Ty áčka je nádherné znamení. Už to bude dobré. :hug: :srdce: Před 5ti lety jsem přišla o dva chlapečky, jeden se už narodil bez života a druhý svůj boj prohrál po 19 dnech. Listopad je pro mě pokaždé nejhorší měsíc v roce. Teď mám 1,5 letou holčičku, věřím, že má své dva anděly strážné, kteří mi ji seslali.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1491
23.11.18 05:40

I ja jsem maminka :andel: a brecim u Tveho deníčku. Preju Vam stesti s Vasim detatkem a aby se ten strach o nej zmensoval :srdce: :hug: :hug: Sama vim, že ani monitor nekdy nepomůže a ted uz je nas zivot jiny :hug: :hug: Nejsem věřící, ale na Andely verim a verim, že nas z oblohy opatruji a musime na ne myslet s laskou :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
23.11.18 07:30

Jsi neuvěřitelně silná žena,nnikomuslabemu by život tak těžkou zkoušku nenaložím a jeste 2× ???????? sama vím, jak bolí ztráta nenarozeneho dítěte ???? z celého srdce ti přeji at uz máš vše zle vybráno a čekají te uz jen samé radosti s zabackem.????????????

  • Nahlásit
  • Zmínit
2995
23.11.18 10:12

Nemám slov..... :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
23.11.18 18:04

Autorko, jste neuveritelne silna zena. Kdo nezazil, nepochopi. Bohuzel to nepreboli nikdy, ani cas nevyleci rany, je potreba se naucit s tou bolesti zit. Sama mam 2 andilky, nejlepe je mi o samote s nimi, kdyz k nim mluvim a dekuju jim, ze byly se mnou alespon tak kratkou dobu a pevne verim, ze jim je nejlepe, jak muze byt. Jste odvazna, ze jste napotreti do rodicovstvi sla. Ja mam zatim strach…
Preji vam z celeho srdce mnoho sil na prekonani horsich dnu, mnoho radosti z malickosti a pevne zdravi. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
676
23.11.18 21:31

Někdy ten život naloží na některé neskutečně mnohem více než na jiné, uf teda obdivuji Vás… Přeji ať už jenom dobře :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2181
23.11.18 23:53
:,( :srdce: :srdce: :,(
  • Nahlásit
  • Zmínit
3544
24.11.18 20:22

Taková pokora je cítit z Tvých slov. Jsi úžasná, že jsi se dokázala, smířit, zvednout a jít dál a všechnu lásku předávat nejmladšímu dítku.
Všechny maminky, které prožily takovou hrůzu jsou pokorné, moc vám všem přeji už jen šťastné dny v životě

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.11.18 22:41

Ztratila jsem svého chlapečka loni v prosinci..člověk chce umřít, zažít to podruhé, to si nikdo nechce ani představit.. Taky jsem četla už někde tvůj příběh, protože ten nádherný symbol na nožičkách nejde zapomenout :srdce: musíme bojovat pro naše další děti :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1680
27.11.18 10:29

na to se nedá nic napsat :,( :,( přeji Ti už jen samé štěstí v životě, protože to špatné sis už vybrala za tisíc lidí :( moc mě to mrzí, snad chlapeček přinese do Tvého života smích a štěstí a alespoň trošičku zmírní Tvou samotu a smutek! :hug: :hug: :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
309
29.11.18 20:23

Slova nestaci…jsi hrozně statecna…hodne sil a uz jen krasne dny s Zabackem :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.11.18 15:57

Zlatíčko…slzy se mi koulejí po tváři a říkám si stále dokola proč ? Proč někdo musí takto trpět, za co ho život zkouší :,( :,( …. Ať Ti Tvůj malý miláček roste ve zdraví, se spoustou lásky a dva andílci mu nožičky se svým znamením vedou jen cestou plnou klidu a štěstí…

  • Nahlásit
  • Zmínit
43
13.2.19 15:40

Nemám slov...... ani si nedokážu představit, jak těžké to bylo a je. O to víc ti přeji malého, o kterém píšeš v nejnovějším deníčku. Zasloužíte si obrovské štěstí po tomto… :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit