Alkoholem k //
- Snažení
- Mistee
- 14.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po pravidelném pročítání deníčků jsem se rozhodla, že taky něco málo napíši. V září to byl rok, kdy jsme se s přítelem přestali chránit. Ne že bychom přímo plánovali miminko (když už, tak spíš víc přítel než já), ale kdyby to náhodou vyšlo, tak by to nevadilo.
No jo, děti jsou všude kolem nás, mám velkou rodinu a sestřenice i brácha mají děti, tak ono to trochu láká. Jenomže já jsem skoro 3 roky pracovala jako au-pair, měla jsem na starosti 3 děti, sice už větší, od 7–12, ale i tak, to byla taková moje antikoncepce ![]()
Je mi 26, příteli 33, a tak jsem si tak začala říkat, že když jsou všude kolem miminka, tak že bych si taky dala říci. Samozřejmě jsem se na to trochu upnula a před každou menstruací jsem na sobě začala pozorovat příznaky, od rostoucího břicha (bohužel to bylo spíš čokoládou) přes nevolnosti atd., samozřejmě vždycky ta mrcha přišla na den přesně. Všude rady typu, nemyslet na to atd., copak na to jde nemyslet?!
Letos o prázdninách za námi přijeli rodiče na olympiádu, žijeme už pět let v Londýně, tak moji i přítele dostali lístek na finále fotbalu. Užívali jsme si, každý večer se pilo a v pití jsme pokračovali i po jejich odjezdu. Jeden víkend jsme se strašně zlískali, ale fakt hrozně, normálně si dám jednu, dvě skleničky a to ještě jednou za pár měsíců, ale tentokrát padla celá láhev whisky, blééé! Hodně vzdáleně si vzpomínám, že něco bylo, i když nevím, jak jsme vůbec byli schopni
Nemusím psát, že ráno jsem málem umřela, jak mi bylo špatně :-/ Po pár dnech říkám:,,byla by sranda, kdybych otěhotněla, chudáček dítě
´´
Za čtrnáct dní jsem to měla dostat, týden před bolest prsou jako vždycky, a tak mi bylo jasné, že zase nic. V den čekání nic. No jo, to se stává, den zpoždění, dva dny, tři dny… nic. To už jsem začala mít podezření, po týdnu se nic nedělo, tak jsem s třesoucíma rukama mazala pro test. Při čekání na výsledek jsem byla nervóznější, než před maturitou, i když mi byl výsledek úplně jasný. No byly tam //, dvě dálnice. Musím říct, že v tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mam smát nebo brečet. Sice jsem měla radost, ale i strach. Postupně jsem se s tím vyrovnala, asi po 10 pozitivních testech to nijak jinak ani nešlo:))
Akorát mě tedy děsí jeden sen. Zdálo se mi, že jsem šla na ultrazvuk a doktor mi řekl, maminko, budete mít osm dětí. V životě jsem se neprobudila tak zpocená! Jsem už na začátku 9. týdne. Včera jsem se rozhodla, že už je čas jít k doktorovi. Bohužel je to tady trochu matoucí, žádný gynekolog, jít se musí ke svému doktorovi, a ten pošle dál, někam k porodní asistentce, jelikož tady se na doktory nehraje. Já nejsem u doktora registrovaná, je to tady samý Ind (nic proti nim), ale prostě bych radši domů.
Tak jsem se vydala rovnou do nemocnice. Namířila jsem si to rovnou na porodní, že se zeptám, ať mi někdo poradí. Ochotná paní na recepci mi řekla, že musím do budovy vedle, k porodním asistentkám. No tak dobře. Po chvíli mi někdo otevřel a co že chci. Tak jsem to na ní vychrlila, že jsem poprvé těhotná, že nevím, kam mam jít, jestli mi může pomoci nebo mě nasměrovat. Čuměla jak puk, ať si sednu, že někoho zavolá. Přišla další, tak jsem jí to znovu zopakovala a ona, ať jí řeknu jméno a datum narození, že mě tam napíší a jestli o ní do týdne neuslyším, tak ať si zavolám a mazala pryč, aniž bych stihla cokoliv říct nebo se zeptat. Jo a nevzala si na mě žádný kontakt, takže na 100 % o ní neuslyším:D
Nikdo neporadil, nikdo neřekl, musíte si nejdřív zavolat, objednat se, nebo jděte tam a tam, nic! Neříkám, že musím mít každý týden prohlídku u doktora, ale teda zlaté Čechy, chápu, že někdo radši jezdí na prohlídky domů, tady je to absolutní nezájem! Už teď se děsím porodu a začala jsem uvažovat o tom, že ho snad radši absolvuji u nás.
Omlouvám se, musela jsem se vypsat, a jestli máte někdo zkušenosti nebo rady, tak prosím napište! ![]()
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1475
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 806
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 622
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 440
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 314
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2177
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2940
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2427
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 902
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1208
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...