Andílek Samantha

Moc mi chybíš, holčičko.

Prosím bez odsuzování…

Psal se rok 2016, bylo mi 16 let. Seznámila jsem se s přítelem. Byli jsme tak zamilovaní, že se stalo to, že jsem po dvou měsících vztahu otěhotněla. Byl to šok, byli jsme spolu tak krátce. Ovšem na miminko jsme se začali moc těšit. Čas utíkal jako voda, najednou nás čekal první velký ultrazvuk a výsledky z krve. Vše v pořádku, já jsem se cítila skvěle. Další ultrazvuk ve 20.tt, dozvěděli jsme se, že čekáme holčičku. Přítel plakal radostí. Začali jsme nakupovat výbavičku, neměli jsme žádné starosti, vše bylo jako v pohádce. Další kontrola ve 30.tt, holčička krásně rostla, srdíčko bilo jako zvon.

2.6.2016, 37.tt, od rána jsem cítila méně pohybů, než bylo obvyklé, ale myslela jsem si, že to je tím, že tam má holčička málo místa, proto už pohyby nejsou tak časté. Sem tam během dne nějaký pohyb byl, tak mě vždy uklidnil. Ten den v noci mi praskla voda, byla zelená. Věděla jsem, že je něco špatně, ale nikdy bych si nemyslela, co mě čeká. Přítel mě vezl do porodnice, po cestě mi říkal, že nás miluje, že za chvíli naše holčička bude s námi a že domů už pojedeme o jednoho více. Jenže…

V porodnici mě přijali ve 22.08, dali mě na monitor. Nic, žádný zvuk srdíčka. Zkusili to znovu, zase nic. Zavolali doktorku, která mi udělala ultrazvuk a řekla mi nejhorší větu v životě. Moje holčička nežije… Volali mojí mamce, že musí okamžitě přijet podepsat papíry, že souhlasí s hospitalizací atd. Já tam ležela na pokoji a čekala jsem, až mi vyvolají porod. Pořád jsem si v hlavě říkala, proč moje holčička? Přeci to bylo nevinné miminko… Porodila jsem naši holčičku Samanthu 3.6.2016 ve 4.45, byla tak krásná, malinká, nevinná. Naposledy jsme se s ní rozloučili a potom ji odnesli a já věděla, že ji už nikdy neuvidím…

Po letech trápení jsme se s přítelem dozvěděli, že jsem těhotná. Ale bála jsem se, bála jsem se toho, že se mi to stane zase. První kontrola v pořádku, velký ultrazvuk ve 20.tt nám ukázal, že čekáme chlapečka. Čas utíkal jako voda a já nám 27.11.2019 v 9.49 porodila našeho syna Samuela. Jeho sestřička na něho dává pozor z nebíčka a já se těším, až Samuelovi o Samantě budu vyprávět.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
20.4.20 15:01

Proč píšeš bez odsuzování? Jestli kvůli věku, tak to bych vůbec neřešila :hug: Stalo se a dítě je dar. Jenže… :,( je mi to tak moc líto :,( :hug: Nejhorší co může člověk, máma zažít. Snad může být alespoň trochu útěchou že máš další zdravé dítě. Přeji už jen vše krásné :srdce:

  • Upravit
Bubla Bůčková
26747
20.4.20 21:18

Ach jo a synek teď v nemocnici, holka, tohle je i na deset ženskejch moc :,( :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Sabina123amy
418
20.4.20 22:03

@Bubla Bůčková proto se z toho všeho tak šílím.. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář