Aprílový porod
- Porod
- veverik
- 09.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Za chvíli to bude rok, co se nám na apríla narodila naše dcerka. I když to byl nezapomenutelný zážitek, některé detaily se pomalu začínají z paměti vytrácet, proto jsem se rozhodla sepsat tento deníček. Uvařte si kávičku, bude to dlouhé.
Otěhotněla jsem hodně nečekaně. Ze zdravotních důvodů mi lékař doporučil vysadit antikoncepci s tím, že budu mít s otěhotněním problém a rozhodně to nebude dřív než za dva roky. HAHA, jak se zmýlil. I když jsme si „dávali pozor“, jednou jsme v návalu rozkoše pozapomněli a už to bylo ![]()
Že jsem těhotná, jsem zjistila v pátek 13. srpna 2010 v 5:00 hodin, když jsem vstávala do práce. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet radostí nebo zoufalstvím. O pár hodin později už mi to bylo jasné, bude to radostí
Dá se říct, že jsem si celé těhotenství užívala. Až na ustavičné zvracení do 20. tt, od 28. tt nařízený klidový režim kvůli hrozícímu předčasnému porodu. Přibrala jsem pouze 8 kg, bříško mi začalo být trošku vidět až na konci 6. měsíce a ani na konci nedorostlo do žádných velkých rozměrů, takže mě nic neomezovalo a mohla jsem se těšit na příchod naší holčičky.
Termín porodu jsem měla stanovený na 16. 4. 2011, po celou dobu těhotenství pouze tento jeden. V Praze se musí k porodu registrovat už v 14. tt, což doteď trošku nechápu, ale co už
Tak jsem se tedy začala rozhodovat, ve které porodnici tu naši berušku přivedeme na svět. Ve hře byl Motol nebo Podolí. Jelikož máme Motol blíž a díky mým ranním nevolnostem jsem si nedovedla představit, že bych měla kvůli registraci stepovat někde v 6 hodin ráno, byla volba jasná, zvítězil Motol.
37+3 tt mě čekala první poradna v porodnici. Už při příchodu jsem propadla lehké panice – „Kde to jsem? Tohle, že je vyhlášená porodnice?“ Po vyšetření se má panika ještě prohloubila. Dr. byla příšerná, strašně nepříjemná, jen mě odbyla, s tím, že se rozhodně nic nechystá a určitě budu přenášet, tak mě pozvala na příští týden a nashledanou. Sestřičky byly ještě horší
To bylo v úterý. Tak jsem se odebrala domů, celou dobu jsem si nadávala, jak jsem byla blbá, že jsem to přece jenom neriskla a nezkusila registraci v Podolí. A poprvé jsem se začala porodu opravdu bát. Naštěstí tomu dcerka chtěla jinak ![]()
Od 1.-7.4 měli v Motole plánovanou uzavírku porodních sálů z důvodu malování. A kdy myslíte, že jsem začala rodit? V pátek 1. 4. ve 3 hodiny ráno
Takže jsem zvedla telefon a volala do Motola s tím, že začínám rodit, co mám tedy dělat, když jsem u nich registrovaná. Sestřička se mnou jednala jako s nějakým nesvéprávným debilem (omlouvám se za výraz), řekla mi, ať si prostě zkusím obvolat porodnice, jestli mě někam nevezmou.
Kontrakce jsem měla poměrně slabé, ale rovnou po 6 minutách, pomalu mi odtékala plodová voda. Takže jsem zasedla k PC a začala hledat tel. čísla na porodnice. Manžel mě přesvědčil, ať zkusím zavolat do Podolí. Tak jsem to tedy zkusila. Jaké bylo mé překvapení, když mi velmi milá sestřička řekla, ať určitě přijedeme, že mají jedno místo volné. Tak jsme tedy zavolali sanitku (manžel nechtěl riskovat, že uvízneme někde v zácpě) a jelo se.
Na příjem jsme dorazili něco málo po 8. hodině. Půl hodinky jsem seděla na monitoru, a jelikož jsem neměla z Podolí žádné dokumenty, sestřička se mnou musela všechno sepsat. Kontrakce už začínaly být hodně nepříjemné, ale pořád to nebylo nic, co by se nedalo zvládnout. Okolo 9 hodiny mě vyšetřil nějaký mladý doktor, při vyšetření mi odtekl zbytek plodové vody (takový malý bazén
), konstatoval, že jsem otevřená na 1 prst a že to na porod ještě rozhodně není, kdyby mi právě neodtekla plodovka, prý by mě poslal domů.
Takže mě uložili na pokoj s tím, že odpoledne dostanu ATB kvůli odteklé plodovce a zítra začnou porod vyvolávat. HAHA, během hodinky už se kontrakce nedaly vydržet, tak jsem volala sestřičku. Prohlédla mě a jaké bylo překvapení, otevřená na 4 cm, jdeme na sál. A že prý dnes neporodím ![]()
Na sále mne čekalo milé překvapení. Nevím, jestli se to vůbec dá nazvat sálem. Byla to taková malá garsonka. Během chviličky se mi přišla představit velice milá PA, seznámila mě s tím, co všechno mě čeká. Provedla a ukázala celý „bejvák“. Poté následoval klystýr (nebylo to zas tak hrozné jak jsem čekala), po důkladném vyprázdnění už na mě čekala sprcha. To bylo jako očistec ![]()
Mezitím dorazil manžel, což pro mě byla obrovská pomoc, nemusel ani nic dělat, jen stačilo, že tam byl. Kontrakce přicházely snad po minutě, ale pořád se to dalo zvládnout. Skoro celou dobu jsme tam byli sami, nikdo nás nerušil, jenom sem tam přišla PA, aby se podívala, jestli je všechno vpořádku.
Takhle to pokračovalo až do 12:30. V té době už začaly kontrakce neskutečně sílit, otevřená jsem byla asi na 7 prstů, už ani přesně nevím, přestávala jsem vnímat. PA se mě ptala, jestli chci něco na bolest, samozřejmě jsem souhlasila
Na epidural už bylo pozdě, tak prý mi dá něco jiného. Jenže na to nějak nedošlo. Během 10 minut jsem se otevřela na 9 cm.
Najednou se tam odněkud vzali další lide, sestřička z novorozeneckého a nějaký mladý dr. a že prý můžeme jít na to. No musím říct, že kontrakce proti tomu, co mě čekalo, byly procházka růžovým sadem. Dlouho jsem nemohla vytlačit hlavičku, ke konci jsem už ani nepoznala, kdy mám kontrakci, ale nakonec jsem to nějak zvládla, všichni mě neskutečně povzbuzovali a v 13:26 byla naše beruška na světě. Okamžitě mi ji položili na bříško a veškeré ošetření provedli na mě, za což jsem byla neskutečně vděčná, ani jsem o to neříkala, dělali všechno automaticky.
Celý porod vedla PA, dr. jenom přihlížel a zapojil se až při kontrole poranění a šití. Potom co mě ošetřili, jsme s manželem zůstali dvě hodiny na porodním sále, bohužel dcerku museli asi po 45 minutách odnést na dohřátí, měla problém s udržením teploty. Ale my jsme měli dvě hodinky na to, abychom se mohli kochat nad tím naším zázrakem. PA nám dokonce donesla oběd, který teda bodl oběma.
V porodnici jsme nakonec strávili ještě 5 dní. Měli jsme hodně velký problém s kojením. Beatka byla moc pohodlná na to, aby se přisávala. Já jsem propadala neskutečným záchvatům pláče, jaká jsem neschopná matka, že nedokážu ani vlastní dítě nakrmit. Ale naštěstí se našly dvě skvělé sestřičky, které s námi trávili moře času a pomáhaly seč mohly.
Na závěr musím konstatovat, že v tu chvíli jsem nic horšího nezažila, ale jelikož jsem druhý den už přemýšlela, kdy pořídíme Beatce sourozence, zas tak hrozné to asi nebylo ![]()
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6291
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 780
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 546
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1736
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4740
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3390
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2457
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 710
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 8164
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3902
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...