Vybírala, vybírala, až jsem přebrala
- Ostatní
- veverik
- 14.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé maminky, ráda bych se s Vámi podělila o ne zrovna příjemnou zkušenost s dokonalým golfovým kočárkem. Snad to některé k něčemu bude.
Ještě než se dcerka narodila, koupili jsme klasickou trojkombinaci ABC Design a jako nezkušená prvorodička jsem si prosadila i Quinny Zapp Extra, protože jsem si samozřejmě myslela, že ho nutně potřebuju a rozhodně se bez něj neobejdu. Manžela jsem přemluvila na to, že ho budeme používat do obchodů pod autosedačku, samozřejmě jsme ho tak nepoužili ani jednou. Jediné kdy jsme ho využili, bylo asi 2× na výlet, kdy se nám nechtěl tahat velký kočár.
Jak dcerka rostla a začala se projevovat. Zjistila jsem, že Zapp nebude tou nejšťastnější volbou, na náš model není madlo a můj malý beránek nesnese být připoutaný, dostane hysterický záchvat a byla by schopna se na popruhách snad i uškrtit. Takže nastal další úkol. Přesvědčit manžela, že nutně potřebujeme nový golfák. Nakonec se mi to podařilo, dostala jsem penízky a volnou ruku ve výběru.
Měla jsem jasnou představu, co od nového kočárku chci. Měl být bezpečný, s madlem, polohovací až do lehu, dvojité kolečka, lehký, hodně skladný – ideálně abych ani nevěděla, že ho v kufru mám, ale zároveň robustní, protože jsem předpokládala, že dcerka v něm nebude jenom spořádaně sedět a koukat okolo.
Tak jsem jednoho dne zavítala do nejmenovaného obchodu s velkým množstvím kočárků a začala vybírat. Na internetu jsem si předběžně vyhlídla Peg Perego, Inglesina a Cybex. Po vyzkoušení se výběr zúžil jenom na Cybex. Rozhodovala jsem se ještě mezi dvěma modely. Nakonec zvítězil Cybex Onyx 2012. Paní prodavačka mě ujišťovala, jak dobře jsem vybrala, že je to jeden z nejkvalitnějších kočárků. V ten den měli v obchodě ještě 20 % slevu, takže jsem byla nadšená, jak jsem dobře pořídila. Při cestě zpátky jsme se ještě s dcerkou stavili v IKEI ten nový zázrak vyzkoušet. Byla jsem z něj nadšená a dcerce se v něm překvapivě taky líbilo. Opravdu dokonalý kočárek.
Za 7 dní od koupě, jsme znovu jeli do nákupního centra, tentokrát s námi jela i babička. Chtěla jsem dcerce koupit novou knížečku, takže jsme zavítali do knihkupectví. Nevím, kdo to vymyslel, ale dětské oddělení bylo ve vyvýšeném patře, kam vedly jenom 4 schody, žádný bezbariérový přístup. Schody jsem s kočárkem zdolávala nesčetněkrát, takže jsem se nad tím ani moc nepozastavovala a prostě to nahoru „vydrncala“ tak jako vždycky.
Knížku jsme vybraly a čekala nás cesta dolů. Najela jsem ke schodům, chtěla zdolat první schod a najednou mi zůstaly rukojeti v ruce a kočárek i s 10měsíční dcerou letěl dolů. Dál už si to moc nepamatuji, bylo to strašně rychlé. Vím jen, že jsem rychle popadla dcerku a během utěšování se snažila zjistit co jí je. Zřetelně jsem viděla, jak ji na čelíčku roste velká boule a zabarvuje se do fialova. Babička to celé viděla z dálky a pěkně zepředu, zrovna k nám přicházela.
Po chvíli se dcerka podařila utišit. Takže jsme posbíraly všechny věci a spěchaly na pohotovost. Normálně by nám cesta trvala 15 minut. Tentokrát jsem to i přes provoz zvládla za 8 minut. Ani nevím jak, očekávám, že přijde nějaká fotečka
Dcerka cestou usnula, ještě spící jsme ji přinesly na chirurgii, kde jsme dobrých 10 minut čekaly, až si nás uráčí vůbec někdo všimnout. Mezitím se dcerka vzbudila, ale už se usmívala. Takže mi spadl neskutečný balvan ze srdce, že to zřejmě nic nebude. I když teda výčitky pracovaly na plné obrátky, ruce se mi v tu chvíli ještě třepaly.
Dr. malou prohlédla a pro jistotu nás poslala i na rentgen, ale naštěstí to byla opravdu „jenom“ ta boule a modřina. Doma už malá zřejmě ani nevěděla, že se něco takového stalo. Řádila jako obvykle, možná ještě trochu víc
A já jsem si v tu chvíli začala uvědomovat, co všechno se mohlo stát, kdyby se to bylo třeba u cesty, nebo na jezdících schodech? Výčitky svědomí mám doteď a asi ještě dlouho mít budu.
Hned druhý den jsem jela do obchodu, kde jsem kočárek kupovala. Byla jsem nachystaná, jak je tam všechny seřvu, i když oni za to vlastně vůbec nemohli, nevyráběli ho. Ale nakonec se žádné seřvání nekonalo, prodavačka byla ve větším šoku než já. Říkala, že se za celou dobu s něčím takovým ještě nesetkala, sama ten kočár má doma. Takže jsme sepsali reklamaci. A teď čekáme, co na to dodavatel, jestli vůbec uzná, že má reklamace je oprávněná!
Takže poučení pro příště? Nejspíš se budu snažit kočárek v obchodě rozbít, když se mi to nepovede, koupím ho (s nadsázkou samozřejmě
).
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 780
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 566
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 500
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 166
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5500
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3218
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 9977
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 10467
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2121
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 6884
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...