Asi sem nepatřím...
Přestávám mužům rozumět. Jak se to chovají? Kde se stala chyba?
Jsem už dost dlouho rozvedená. Těsně po rozvodu jsem potkala Richarda. Bylo nám spolu hezky. Měla jsem pocit, že mě potkalo to největší štěstí, které trvalo 2 měsíce. Věřila jsem všemu, co říkal. Bohužel slova se neshodovala s činy, a proto náš vztah skončil.
Dlouho jsem pak žádného muže nechtěla. Věnovala jsem se dětem, práci a sebevzdělávání. Občas jsem zašla někam posedět, pobavit se.
Na jednom takovém posezení jsem poznala Petra. Povídali jsme si spolu, smáli jsme se… Byl to fajn večer, který končil výměnou telefonních čísel a pusou na dobrou noc. Petr mě hned druhý den pozval na kafe, které se protáhlo do večeře. Byla jsem zase šťastná. Psal mi a volal každý den. Kupoval mi kytky, bral na výlety. Asi po měsíci jsme se spolu milovali. Bylo to krásný, nezapomenutelný. Ráno mi ještě udělal snídani do postele, obejmul mě, políbil a slíbil, že se ozve. To bylo naposledy, kdy jsem ho viděla. Po 2 dnech jsem mu zavolala sama a zjistila, že už nemá zájem. Nechápala jsem to, nerozuměla jsem tomu. Vysvětlení jsem žádné nedostala. Probrečela jsem několik dní, probdila několik nocí, čas rány postupně zahojil a život šel dál.
Odmítala jsem veškerá pozvání od mužů, soustředila jsem se pouze na děti, práci… Můj společenský život byl na nule.
Jednou odpoledne jsem v obchodě potkala dvojčata, kluky. Byly jim 4 roky. Drželi se za ruce a hledali tatínka. Jeden z nich plakal. Toho neuplakaného jsem vzala za ruku a dovedla na informace. Tam tatínka vyvolali, a já díky tomu poznala Romana. Pořád dokola mi děkoval a chtěl mi za to něco koupit. Řekla jsem mu, že nic nechci, a odešla k pokladně zaplatit. Roman mě s klukama dohnal u auta a dál mi krásnou kytku. Vzápětí mě pozval na kafe. Nebylo to ledajaké kafe. Dostala jsem ho v kartonu i s brčkem, které jsme popíjeli na dětském hřišti. Roman tam vypustil svoje kluky, Honzíka a Matěje. My jsme si mohli spolu povídat. Přistihla jsem se, že mě povídání s ním baví, a bylo mi líto, když se začalo stmívat a Roman zavelel, že je čas jet domů.
Dali jsme si na sebe kontakt a Roman mi ještě týž večer začal psát. Zjistila jsem, že je už 2 roky sám a kluky má ve střídavé péči. Za několik dní jsme se sešli, proklábosili celé odpoledne. Pak jsme se sešli ještě jednou a tam mi Roman bez obalu řekl, že chce se mnou spát, že už dlouho nikoho neměl a chybí mu sex. Zarazilo mě to. Nijak jsem na to nezareagovala. Za dva dny jsem se od Honzy a Matěje dověděla, že se budou stěhovat 150 km daleko za babičkou.
Romanovi jsem o tom neřekla, že to vím. Večer mi pak Roman volal a nic mi o stěhování neříkal. Nakonec jsem o tom začala sama a potvrdil mi to. Abych to neprotahovala, chtěl si užívat, dokud se neodstěhuje. Co jsem prý jako čekala? Co jsem si myslela? Ihned jsem to ukončila a dál už Romana nekontaktovala. A aby toho nebylo málo, tak mě kontaktoval Petr a včera jsem potkala Richarda. Mají zájem se se mnou vidět.
Vůbec tomu nerozumím, nechápu to. Mám pocit, jako bych do toho dnešního světa nepatřila. Jsem z toho zmatená. Co se to děje?
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 876
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 575
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8987
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4988
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6931
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2500
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1352
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2994
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1073
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3448
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Jsou šílení. Můj manžel byl dřív zase nesamostatná lemra, ale fakt na sobě hodně zamakal a pak jsme se vzali. Není to obrat o 180 stupňů, spíš tak 150. Rezervy má… Ale dokázal se změnit dost a věřím, že je za to rád. Už bych znova hledat nechtěla, protože každá single kamarádka má stejné nebo horší zkušenosti jako autorka deníčku. Jestli budu mít syna, dám si sakra záležet, ať z něj vychovám gentlemana. Ne zas dalšího lovce, rozsévače…
. Držím autorce palce, ať se to brzy zlomí 
) ten, kterého bych chtěla líbat já. Přesně to se mi zatím nikdy nestalo. A jak to tak vypadá, už nestane. Když se mi někdo líbí, jsem pro dotyčného absolutně nezajímavá. Zas ale mám štěstí - žiju ve spokojeném manželství. Romantika… to není… ale je to to všechno ostatní. Rozumíme si, smějeme se, vychováváme společně děti, sdílíme radosti a starosti, máme podobné názory. Moc si toho vážím. Přeji zakladatelce, ať se jí to taky jednou stane… A vím, že člověk nemůže mít všechno, takže si zůstanu ve spokojeném manželství, a budu si občas snít o úžasném milenci 
Takže proto ta „závist“ 