Asi jsem se zbláznila, ale krásně
- O životě
- mamina44
- 08.02.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve svých 38letech sem začala toužit po miminku a nedokázala pomalu myslet na nic jiného.
Vdávala jsem se poměrně mladá, v 19letech. Narodila se mi krásná, zdravá holčička a do roka druhá. Život tak nějak plynul v poklidu, že sem si ani neuvědomila jak ten život běží. Když mi bylo 30, zemřela mi mamka a jelikož sem byla jedináček a bez otce, byla to ztráta pro mě dost velká. Ale říkala sem si , že mám svého manžela a dvě dcery tak mám pro koho žít.
sud se rozhodl mě vyzkoušet a zjistit co všechno unesu. Když bylo mému manželovi 36 let onemocněl rakovinou. Rok jsme společně bojovali s nemocí, není nic horšího než když vidíte jak trpí vám blízký člověk a vy mu nemůžete pomoci a nedokážou to bohužel ani lékaři. Ten ROK bych nepřála prožít nikomu. Je hrozné co teď napíšu, ale smrt byla pro nás všechny vysvobozením.
Zůstala jsem sama se dvěma dospívajícími děvčaty a přemýšlela co dál. Holky měly přítele se kterými trávily víc a víc času , a já zjistila , že jsem čím dál víc osamělá. Po příchodu z práce mě nikdo nečekal, nebylo s kým promluvit, holky jezdily domů jednou za čas, a tak sem se propadala do stále větších a větších depresí. A tak sem se rozhodla, že život běží dál a že už nechci být sama, že si najdu přítele. Bydlela jsem na malé vesnici, kde příležitost k seznámení nebyla žádná. Podala sem si tedy inzerát, na který sem dostala asi 14 odpovědí. Skoro polovina mužů se zajímala o to jak mám vysoký vdovský důchod, zda mám chatu auto atp. Další se prezentovali až nechutně popisováním svých mír. Těm sem odepsala, že pokud by se IQ měřilo na centimetry tak by snad zabodovali ale že hledám trochu něco jiného.
Jen jeden jediný mě dokázal oslovit na tom správném místě. 
Asi půl roku jsme si dopisovali a zjišťovala jsem že si stále více a více rozumíme . Z dopisů jsem usoudila že povahově je to člověk kterého hledám. Reakce mých tehdy již dospělých dcer byla asi taková. Na co potřebuješ chlapa vždyť už si stará. To mi bylo 37let. (Stará na to abych zůstala až do konce života sama sem si tedy nepřipadala. ) Jela jsem tedy na „první“ rande. Musím se přiznat, že vzhledově tedy opravdu nebyl můj tip. Pravý opak mého zesnulého manžela…
Ale zkrátím to, do roka byla svatba. Můj partner byl doposud svobodný a bezdětný muž po čtyřicítce. Začala jsem toužit po miminku, které si přál i můj již manžel. Začali jsme se snažit ale miminko nepřicházelo, co bych také chtěla v mém věku, že? Jak sem cítila že mé biologické hodiny pomalu dotikávají, chtěla jsem mimi čím dál víc.
Snažili sme se celé 3 roky a pořád nic. Poslouchala sem rady lékařů a dělala i svíčku po milování a stále nic. Když sem konečně měla jít na laparoskopii aby se zjistilo kde je chyba , zjistili mi při předoperačním cukrovku. Měla sem tenkrát glykemii 32. Kdybych se tenkrát nerozhodla a nepřišlo se na to tak sem tu dneska již nemusela být. Závěr byl takový. Nejdřív upravit cukrovku a když se nepovede přirozeně tak mám smůlu, umělé oplodnění mi s cukrovkou nikdo neudělá. Ač nerada, byla sem nucena pomalu se vzdát svých nadějí.
Najednou vysvitlo sluníčko. Byla sem těhotná. Má nesmírná radost trvala pouhých 10 týdnů, pak těhotenství zaniklo s následnou revizí. Bolest to byla veliká. Pořád sem se ptala proč zrovna já musím mít takovou smůlu, co sem komu udělala že mi osud háže klacky pod nohy. Po šestinedělí jsme to zkusili znova a povedlo se.
Dnes mi opět svítí sluníčko, budou mu v květnu 3 roky. Celé těhotenství sem si píchala clexan, dostala sem totiž v 6 tt zánět žil, 4× denně inzulin ale nelituji ničeho.
Osud s námi opravdu dokáže zamávat ale nesmíme to vzdát!!
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 428
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 195
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 318
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 607
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 376
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 4929
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1666
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 1969
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 11629
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 2830
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Krásně napsaný životní příběh, přeji jen to nejlepší.
. Nemám sice štěstí jako Ty, protože z mého přítele se vyklubal alkoholik a tak Vítka vychovávám sama, ale to mi vůbec nevadí.Vrátila jsem se díky pozdějšímu mateřství o 20-cet let zpátky ( jen těch výhod co jsme tenkrát neměly )a fakt jsem šťastná jako blecha.Navíc budu v červnu babička ( dcera 23, bude mít holčičku), takže se moc těším na dalšího mimíska v rodině. Přeji Ti jen to nejlepší… Zdenka
(sestra už má 19let), i když starostí s ní mají plnou hlavu 
!!!