Až moc štěstí?
- O životě
- G.a.b.c.a20
- 02.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se rozhodla, že po delší době zase něco napíšu. Jak je z titulku asi jasné, je to o tom, že když se daří a vše je jak má, asi to nemůže trvat zas tak dlouho, nebo ano?
Asi začnu tím, že mám skvělého přítele který pro mě dělá vše, co mi na očích vidí, a pomáhá mi, jak jen může. Máme spolu už dvouletou princeznu, která nám dělá jen a jen radost a i když někdy zlobí a zkouší, co vše vydržíme, neměnili bychom ji za nic na světě. Před pár měsíci jsme se rozhodli, že bychom si rádi pořídili další dítě, ale jelikož máme malý byt chtělo by to něco většího, a tak jsme usoudili, že je nejlepší čas si splnit náš sen a postavit si dům.
Vše šlo hladce, hypotéku jsme dostali bez problémů a začali jsme řešit projekt. Mezitím vším jsem zjistila, že jsem těhotná. Byli jsme hrozně šťastní, že budeme mít krásný dům, který bude náš, dvě krásné děti a partnera, kterého nadevše milujeme. Prostě pro nás oba splněný sen…
Jenže štěstí vystřídal hrozný strach – začala jsem silně krvácet. Doslova jsem byla v kaluži krve. Byla jsem přesvědčená, že jsem potratila, okamžitě jsme jeli na pohotovost. Jenže jsme přijeli zrovna v době oběda a nikde nikdo nebyl… ani na recepci… přes půl hodiny jsme jen tak čekali. Já pořád hrozně krvácela, ale doktor ani sestra nikde. Po nějakém čase se ukázala sestra, zeptala se, co mě trápí, a poslala zpátky do čekárny, že doktor ještě nepřišel, ať si počkám. Po asi 10 minutách přišel doktor, zavřel se do ordinace a nic se nedělo. 5 minut jsem čekala, než si mě k sobě zavolal a konečně mě vyšetřil. Miminko bylo naštěstí v pořádku, ale našel tam velký hematom plný krve.
Následovala okamžitá hospitalizace, kapačky, léky a přísný klidový režim. Byla jsem z toho hodně špatná, měla jsem strach o miminko a na klidu mi nepřidávalo ani to, že jsem musela být bez dcery, bez které jsem byla maximálně pár hodin. Ta ale odloučení zvládala lépe než já a byla hodná – naštěstí. Po pár dnech krvácení ustálo, hematom se zmenšoval a když jsem už dva dny nekrvácela, ani mě nic nebolelo, vyprosila jsem si propuštění domů.
Ta radost v očích mé malé holčičky, když mě viděla, byla neskutečná. Celý den se ode mne nehnula, pořád mě držela za ruku a hlídala mě, abych jí zase náhodou neodešla. Doma musím taky dodržovat klidový režim ale přítel se o vše stará a já jen ležím a užívám si, že jsem doma s těma, které nejvíc na světě miluji. Hned z nemocnice jsem šla ke svému doktorovi, u kterého jsem měla naplánovaný první screening, ten dopadl dobře, miminko je zdravé a na 90 % budeme mít další holčičku. ❤ Musím teď mít sice častější kontroly, aby se hematom pohlídal, ale pevně věřím, že bude vše v pořádku a v květnu se nám narodí druhá zdravá holčička.
(Omlouvám se, jestli je deníček špatně napsaný a blbě se čte, ale psala jsem ho tak, jak to cítím a jak nejlíp umím.)
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 2663
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1320
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 603
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1432
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1092
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5693
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 13478
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3157
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3954
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 3191
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...