Až moc štěstí?
- O životě
- G.a.b.c.a20
- 02.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se rozhodla, že po delší době zase něco napíšu. Jak je z titulku asi jasné, je to o tom, že když se daří a vše je jak má, asi to nemůže trvat zas tak dlouho, nebo ano?
Asi začnu tím, že mám skvělého přítele který pro mě dělá vše, co mi na očích vidí, a pomáhá mi, jak jen může. Máme spolu už dvouletou princeznu, která nám dělá jen a jen radost a i když někdy zlobí a zkouší, co vše vydržíme, neměnili bychom ji za nic na světě. Před pár měsíci jsme se rozhodli, že bychom si rádi pořídili další dítě, ale jelikož máme malý byt chtělo by to něco většího, a tak jsme usoudili, že je nejlepší čas si splnit náš sen a postavit si dům.
Vše šlo hladce, hypotéku jsme dostali bez problémů a začali jsme řešit projekt. Mezitím vším jsem zjistila, že jsem těhotná. Byli jsme hrozně šťastní, že budeme mít krásný dům, který bude náš, dvě krásné děti a partnera, kterého nadevše milujeme. Prostě pro nás oba splněný sen…
Jenže štěstí vystřídal hrozný strach – začala jsem silně krvácet. Doslova jsem byla v kaluži krve. Byla jsem přesvědčená, že jsem potratila, okamžitě jsme jeli na pohotovost. Jenže jsme přijeli zrovna v době oběda a nikde nikdo nebyl… ani na recepci… přes půl hodiny jsme jen tak čekali. Já pořád hrozně krvácela, ale doktor ani sestra nikde. Po nějakém čase se ukázala sestra, zeptala se, co mě trápí, a poslala zpátky do čekárny, že doktor ještě nepřišel, ať si počkám. Po asi 10 minutách přišel doktor, zavřel se do ordinace a nic se nedělo. 5 minut jsem čekala, než si mě k sobě zavolal a konečně mě vyšetřil. Miminko bylo naštěstí v pořádku, ale našel tam velký hematom plný krve.
Následovala okamžitá hospitalizace, kapačky, léky a přísný klidový režim. Byla jsem z toho hodně špatná, měla jsem strach o miminko a na klidu mi nepřidávalo ani to, že jsem musela být bez dcery, bez které jsem byla maximálně pár hodin. Ta ale odloučení zvládala lépe než já a byla hodná – naštěstí. Po pár dnech krvácení ustálo, hematom se zmenšoval a když jsem už dva dny nekrvácela, ani mě nic nebolelo, vyprosila jsem si propuštění domů.
Ta radost v očích mé malé holčičky, když mě viděla, byla neskutečná. Celý den se ode mne nehnula, pořád mě držela za ruku a hlídala mě, abych jí zase náhodou neodešla. Doma musím taky dodržovat klidový režim ale přítel se o vše stará a já jen ležím a užívám si, že jsem doma s těma, které nejvíc na světě miluji. Hned z nemocnice jsem šla ke svému doktorovi, u kterého jsem měla naplánovaný první screening, ten dopadl dobře, miminko je zdravé a na 90 % budeme mít další holčičku. ❤ Musím teď mít sice častější kontroly, aby se hematom pohlídal, ale pevně věřím, že bude vše v pořádku a v květnu se nám narodí druhá zdravá holčička.
(Omlouvám se, jestli je deníček špatně napsaný a blbě se čte, ale psala jsem ho tak, jak to cítím a jak nejlíp umím.)
Přečtěte si také
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 1420
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 721
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 413
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 782
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 372
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Po týdnu ve školce přišel syn, že mají vši. To snad musí být vtip!
- Anonymní
- 14.09.26
- 1750
Musím říct, že jsem po prázdninách čekala, že syn chvíli ve školce zůstane, než padne s první chřipkou. Když přišel domů s tím, že má asi vši, a následovala SMS od učitelky, měla jsem za to, že si...
Švagr si našel novou přítelkyni. Můj muž ji zbožňuje až moc
- Anonymní
- 14.09.26
- 4288
Bratr mého muže byl dlouhé léta starý mládenec. Já s manželem už máme dvě děti a klasickou rodinnou domácnost, kdy se každý den přeme o to, kdo umyje nádobí. Před nedávnem se ale švagr zamiloval a...
Syn se stydí za obyčejný telefon. Ostatní ve třídě mají dražší modely
- Anonymní
- 14.09.26
- 3257
Náš jedenáctiletý syn má všechno, co potřebuje, přesto se mezi spolužáky cítí chudý. Nemá značkové tenisky ani nejnovější telefon a začal se za nás stydět. Nevím, zda ho učíme znát hodnotu peněz,...
Manžel chce druhé dítě. Já při té představě cítím jen strach
- Anonymní
- 14.09.26
- 1153
Naše tříletá dcera byla vytoužená a miluji ji nade všechno. Těhotenství, porod a první měsíce mateřství mě ale dostaly na hranici sil. Manžel začal mluvit o druhém dítěti a já mu nedokážu přiznat,...
Čtyři dny ve školce a zase rýma. Září sotva začalo a já už propadám zoufalství
- Anonymní
- 14.09.26
- 650
Milé maminky, přišla jsem si k vám trochu postěžovat. Je to u nás naprosto nekonečný příběh. Dcera byla celé léto zdravá. A to chodila mezi děti, byla dost v kolektivu, lítala pořád někde venku,...