Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Až na samé dno, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Andělka55
2505
3.9.15 15:08

@kiki.kiki.piki já s tebou „soucitím“ Bohužel i já musím přiznat, že když jsem byla nevyspaná, vyčerpaná a navíc mi přítel nepomáhal, krom pověšení prádla s ničím, také jsem o půl noci, když se malý vzbudil a přestože, byl nakrmený, přebalený, měl všechno, ale strašně řval, řvala jsem na něj i já, aby byl ticho… Že už nemůžu.. poté jsem toho sice litovala a omlouvala jsem se mu, ale představy skoku z ona jsem se také neubránila.. nyní mi chlap pomáhá více, malý je zlatý jak na mě „žvatlá“..:) Máme 3 měsíce :)

Přeji vám, ať se dáte všichni do kupy :) :srdce: myslím si, že jen kvůli tomu, že sled událostí v tobě nevyvolal to, co v mnoha matek tady neznamená, že bys měla být někdy špatná matka.. Nenechala jsi ho nikde.. do BABY boxu jsi ho také nedala, nevyhodila do koše… Myslím si, že se snažíš ji mít ráda :) Ona se snaž o totéž ;) Přeji hodně štěstí! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.9.15 16:29

Presla som si tymto istym, uz pocas prveho tehotenstva na mna neprichadzala ziadna radost z babatka, po porode mi ho ukazali a ja som sa ledva nanho pozrela. hned po prepusteni som podstupila liecenie, lebo u mna sa to iba zhorsovalo a miestami som mala chut sa syna zbavit. dostala som sa z toho a po troch rokoch sme mu chceli dopriat surodenca. ihned som vyhladala odbornika, chodila na terapie a narodila sa nam dcera. uz som bola zmierena, ze nie som ten typ matky, ktora hned miluje svoje deti az za hrob, ale vdaja odbornej pomoci sa ziadne depresie nedostavili a teraz s odstupom casu mozem povedat, ze za svoje deti by som zivot dala, proste u mna ta laska prichadzala postupne a stale rastie.
drzim palce, nech je to u teba podobne :mavam:

  • Upravit
sallineccka
2424
3.9.15 17:38

Poprvé z deníčku mám smíšené pocity… a ač většinou jen přečtu a nekomentuji, tady mi to nedá :think:

jsi odvaha, žes to tu takhle veřejně ventilovala (i když je internet „anonymní“).. z negativních komentářů si nic nedělej, je tu plno supermatek.. ;) já si myslím, že tvé pocity v těhotenství a po porodu jsou naprosto normální…

Já po dvou čárkách na testu dostala strach, co bude a jak to zvládnu, v těhu jsem prcka milovala, povídala si s bříškem.. po porodu (šel ven VEXem a měl celou hlavinku takovou šišatou, nateklou) jsem si říkala, že zrovna já mám tak „ošklivý“ miminko… i přesto jsem ho milovala ale když plakal, to jsem měla chuť ho někam zavřít a utéct hooodně daleko :nevim: když byl hodný, tak bych ho láskou sežrala :pankac:

nikdo tady nemá právo tě odsuzovat :kytka: drž se, určitě bude lépe a všechno zvládnete :hug: mimochodem, závěr deníčku je velmi pozitivní, jen vydržet ;)

  • načítám...
  • Zmínit
elvia2
1284
3.9.15 18:16

@kiki.kiki.piki - nejde o dokonalost jaká je matka. U Tebe je psychický problém z dětství a nebudes dobrá matka.Jak jsem psala. Jsi moc sobecká a prožíváš sebe - mimino to udělat nemůže- psala jsi, že na ni křičíš-na mimino- proboha. Jdi se léčit.

  • načítám...
  • Zmínit
Gosi
5808
3.9.15 18:17

Hele to, co popisuješ v porodnici bych ještě pochopila, cítila jsem to dost podobně a taky jsme měly stresovej začátek… ale není to jen tím porodem, nepříjdeš mi uplně v pořádku a nemyslím, že to sama zvládneš… škoda, že si nechceš nechat pomoc, ani né proto, abys měla doma tu školku, ale už kvuli tý jedný, co doma máš…

  • načítám...
  • Zmínit
marhulka13
167
3.9.15 18:35

@elvia2 prepac, ale kvoli traume z detstva nebude dobrou matkou??? to je co za hlupost??? 8o 8o

  • načítám...
  • Zmínit
zaslouzilamamka
154
3.9.15 19:44

Dostavi se vse ja maleho rodila a byla jsem zcela potrhana zacatky byly krusny hodne ale ty city se dostavily cestu jsem si k nemu hledala tak pul roku ale Nasla
Jiste i u tebe to bude moc dobre :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
3.9.15 20:00

@elvia2 ty jsi arbitr pres materskou lásku nebo co? ja taky na svoje mimino zarvala-proste mi ruply asi třikrát nervy, tak jsem si zanadavala-jelikoz to v jejim řevu zaniklo, poznamenana neni.Od tebe je hnusne psát nekomu, ze nebude dobra matka.

  • načítám...
  • Zmínit
misa5504
3.9.15 20:26

Držím palce, a´t se to spraví a musím říct, že porod, tehotenství a šestinedělí pro mě bylo nejhorší období života. Teď má prcek skoro 5 měsíců a miluju ho nade vše, už bych bez něho nemohla být, i když jsem k němu dlouho hledala cestu.
Hold to každý prožíváme jinak a nemyslím si, že by to snad bylo nenormální či hodné psychiatra.
Hormony a stres prvorodičky dělají své.
Uvidíš, že za pár měsíců sem budeš psát, jak je to všechno úžasné, aspoň bych ti to moc přála :)

  • Upravit
misa5504
3.9.15 20:29

Až teď čtu komentáře, to je hrůza. Někteří jsou asi fakt dokonalí, i když je fakt, že už mě to ani nepřekvapuje, jak někdo umí být zlý :think:
Napsat někomu, že nebude dobrá matka, kvůli dětsví je fakt hnus největšího kalibru. Troška empatie by možná neškodila. :zed:

  • Upravit
verulicek
3.9.15 20:52

@elvia2 taky jsem jednou zakřičela na mimino…ano, nemělo to cenu, účinek ani nic…ale copak tobě nikdy nic nepřerostlo přes hlavu? :roll: ty se hlavně prober a čti si po sobě co píšeš :zed:

  • Upravit
Reana87
3173
3.9.15 21:27

Drzim pesti, at se brzo vse otoci a muzes si miminka užívat!

Příspěvek upraven 03.09.15 v 21:30

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.9.15 21:31

Ja myslim, ze nikdo, kdo si tohle neprozil, nemá pravo te soudit! A kdo prozil, tak vi, o cem mluvíš. Ja na miminko taky cekala, nemeli jsme to jednoduchy. A pak místo uzivani si miminka prisly proplakany dny, kdy uz clovek nevi co ma delat a co dela spatne. Ten začátek byl u nas hodne podobnej, kdy ti ujede par skaredych slov, zvysi se hlas a pak prijdou ty vycitky svedomi. A i přes to všechno tohle prijde s další proplakanou noci znovu. Ale tyhle dny prejdou a za chvili je z malyho urvance usmevavy miminko, od kterého se nechces hnout ani na chvili.. teda aspoň u nas to tak bylo. Myslim, ze je porad co se ucit, hlavne je potřeba trpelivost. Na to, jakej jsme měli začátek, taky moc hrda nejsem, ale o to vic se snazim to všechno ted vynahradit.

  • Upravit
Anonymní
3.9.15 21:34

Zatím jsem nepotkla matku malého dítěte, která by neměla návaly bezmocného vzteku a občas absolutní apatii vůči dítěti, díky za realistický příspěvek a všechny kdo se sdílí. K budování mého vztahu s malou mi snad nejvíc pomohl otřesný přístup sester v porodnici na šestinedělí, kdy se odchod domů stal vytouženým a užitým relaxem na pokraji fyzického zhroucení. Opravdu na plno se můj vztah k malé lepší teď, když začíná reagovat a posílat zpětnou vazbu (pusinky, ač nemazel tak se občas pomazlí..), třeba budeš taky zpětnovazebný typ a to milé bude sílit. Číňani mají pořekadlo o „pojetí“ lásky: V západní kultuře se voda uvede do varu a pak se odstaví z plotny a vychladne. Na východě se hrnec se studenou vodou postaví na sporák a časem se začne vařit, a vaří a vaří. V naší kultuře jsme trochu zblblý představou romantických vzplanutí, ale život je často o něčem jiném. Přiznat si stav věcí je jedna věc, najít v nich něco co bude mít životní kouzlo druhá. Přeji aby se to povedlo ve vztahu k dítěti i muži/ům

  • Upravit
Vlkoška
4132
3.9.15 21:36

@kiki.kiki.piki Bude lip :kytka: Myslím že se sama nad sebou dokážeš kriticky zamyslet, a pokud by se to zhoršovalo, tak vyhledas odborníka. Tyhle stavy opravdu má hodně žen, jen se o tom nemluví. Z velké části za to můžou hormony, při prvním dítěti jsem to měla hodně podobně, cestu k miminku jsem si hledala dlouho. U druhého přišla ta velka láska hned na porodním sále. A to jsem se na obě děti těšila a byly porozeny přirozeně. Sama jsem z toho byla tenkrát při druhém porodu úplně PAF, jak rozdilne muze člověk vnímat vlastní dítě. Jednou horor, podruhé růžová zahrada…

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
3.9.15 22:00

@elvia2 Proč ji takhle napadáš? Co z toho máš? Ty jsi ta pravá, kdo má někoho posílat na léčení :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Liska13
112
3.9.15 22:20
:(

Příspěvek upraven 04.09.15 v 21:07

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi239
7009
3.9.15 23:02

@kiki.kiki.piki tvuj pripad je ucebnicovy priklad toho, co dokaze separace matky a ditete udelat se sedtinedelim. Jsi na sebe moc tvrda a plaves v mori hormonu, bohuzel ne uplne stastne nastartovanych.
Mozna nekdo prozil zaplavy lasky na prvni pohled, mam tri deti a ani u jednoho jsem nic takoveho nezazila. Porodila jsem dite, vedela jsem, jak se postarat, laska prisla pak. Mit jako prvniho urvanyho nejmladsiho, tak je asi jedinacek, presne si pamatuju, jak jsem udivene zirala, kdyz jsem ho ve 2 mesicich odlozila do lehatka a on nezacal jecet hned, ale az za chvili :lol: Jenze ja mela diky predchozim dvema detem uz spoustu figlu, tudiz jsem je tahala z rukavu a vzdycky neco zabralo. Ale stestim jsem z nej v te dobe neskakala.
No a ted mu budou 3 roky a je to muj benjaminek a jsem z nej podelana az za usima :mrgreen: Na svete neexistuje roztomilejsi dite - teda alespon v mych ocich. Vzdycky premyslim, jak to, ze ostatni nevidi, jak je uzasne sladkej :jazyk:
Mas doma malicke miminko, za par mesicu v tom mozna pofrcis ak v drogovym rausi a nebudes vubec chapat, jak je mozne, ze to kdy bylo jinak.
Bude lip, mnohem lip, jen se tak nesud. Spatnych matek je, ale ty mezi ne opravdu nepatris

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi239
7009
3.9.15 23:08

Anonymni z 22:20 nade mnou, nahlasila jsem te za zneuziti anonymity, z tveho prispevku se mi chce blinkat :poblion:

  • načítám...
  • Zmínit
pavla30
195
4.9.15 02:39

@Rakosnicek1983 jako kdyby si mi brala slova z pusy. A mimochodem mám 4měsíční mimi a taky mám chuť někdy prásknou dveřmi a nechat malou řvát v postýlce a tu větší v dětským pokojíčku, protože když se do toho pustí obě najednou je to fakt síla. A taky už jsem si párkrát zařvala, protože to prostě nejde vydržet. :pocitac: Nemyslím si že by to naše koťátko nějak ovlivnilo, nebo by mělo nedej bože deprese. těch hezčích chvilek je totiž podstatně víc. A obě dvě ví, že je miluju.

Příspěvek upraven 04.09.15 v 02:41

  • načítám...
  • Zmínit
pavla30
195
4.9.15 03:34

Suďte si mě jak chcete, ale mě to přijde jako parádní poporodní deprese, hodně udělalo nejspíš to, že jsi nemohla být s mimčem hned po porodu. Věř mi vím o čem mluvím a ten zpackaný porod moc nepřidá. Já mám dvě děti ani jedno jsem nevítala na svět ze záplavou lásky (to první jsem rodila v narkóze, u druhého jsem byla ráda že už je konečně venku). Když jsem po porudu prosila sestřičky ať si malou vezmou k sobě tak se na mou maličkost koukaly jak na vraha, až když jsem se rozeřvala, že to prostě nedám, tak si malou milostivě vzaly a pak mě celou dobu asi pěkně drbaly. Malá byla pěkně uřvaná a já jí měla prostě dost a chtěla jsem jen spát a spát a vůbec se nestarat o nějakého malého vetřelce. Ani po návratu domů to nebylo nic moc, malá řvala ta starší taky - prostě na odstřel, párkrát jsem si myslela že už to fakt nedám a něco vyvedu, naštěstí mě manžel vždycky nějak ukočíroval :oops:. Teď jso naší holčičce 4 měsíce a moc ji miluju - neumím si to bez ní ani představit, ale stejně mívám občas slabší chvilky, kdy se mi chce minimálně pořádně zařvat a prásknout dveřma a ano několikrát jsem to i udělala, ale necítím se kvůli tomu jako špatná matka. Těch hezčích chvilek je víc a moje holčičky ví že je miluju - obě i když někdy řvu, tak že i sousedovic děti začnou uklízet :zed: te´d už alespoň ve vedlejší místnosti a fakt to pomáhá, pak se ze mě zase stává ta hodná a milujcí maminka. :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.9.15 08:31

Já jsem tohle podobné zažívala s prvním dítětem. Už při objevení // jsem měla rozporuplné pocity (a to bylo dítě plánované). Měla jsem komplikace v těhotenství a poslední dva měsíce mě doktoři strašili špatným stavem miminka. Obrnila jsem se, kdyby to nedopadlo a pak jsem měla co dělat se přes tu „zeď“ přelézt a tu cestu si k němu najít. Starala jsem se o něj naprosto automaticky (jo teď brečí, musí pochovat…) a někdy jsem měla pocit, že jsem spíš robot :? Občas mi pomohlo se z toho vypovídat, ale když pak mimino prořvalo půl dne, měla jsem chuť skočit z okna nebo se jít projít k babyboxu. Kolikrát jsem na něj křičela a pak brečela, jak jsem hrozná máma, kolikrát jsem ho nechala v postýlce ječet a zavřela za sebou dveře, protože jsem se bála, že mu fakt něco udělám :( Ta „láska“ přicházela opravdu velmi pomalu, ale v jeho roce ze dne na den nastoupila v plné síle. Strašně jsem si vyčítala, že jsem nenašla odbornou pomoc, že byl tak nespokojené dítě, protože já jsem nebyla v pohodě a že jsem si nemohla naplno prožít všechny ty pokroky, které první rok udělalo…
Jinak v Příbrami doporučuju doktora Titlbacha ;)

  • Upravit
zuzouš
10351
4.9.15 08:56

Takové pocity se můžou vloudit každému. Chybou ale je neřešit je a ty ses na to vyprdla a čekala, že si to nějak sedne. Jednoho dne, až světu medicíny konečně docvakne, jak moc lidem vládne psychosomatika, dojde se třeba k tomu, že přesně z takových situací vzniká sids, kdy se dítě cítí nemilované, nechtěné. Co by na tom světě mělo dělat, když nejbliží člověk na něj jen plive negativní energii. Nějaký čas to zkouší, pláče a pláče, hlásí se, že je tady na světě a kde je tedy ta láska? Až to pak jednoho krásného dne vzdáí a umře. Nechtělé, nemilované. Pro lékaře z nevysvětlitelných důvodů, pro některé z důvodů celkem zřejmých.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.9.15 09:15

Fakt sa nestacim cudovat, ze ked mala depresie uz predtym, nemala mat dieta a moze sa hanbit 8o
prave to mnohym zenam pomohlo, ze prelomili tabu a tychto problemoch sa zacalo hovorit, cim sa predislo mnohym katastrofam. ani sa teraz nedivim, ze mnohe zeny ukoncili aj svoj zivot ak v tomto stave nedostali pochopenie od svojho okolia. naozaj tu stonasobne plati, ze kto nezazil, nepochopi a pocuvat dristy o tom, aku ma krasnu dceru a musi ju milovat, su vazne k nicomu. mozog proste funguje inak.
navyse depresia nie je psychicka choroba, da sa s odbornikmi dat do velmi skusneho stavu, sama som si presla poporodnou depresiou a naozaj silnou a teraz mam dve deti uz a keby mozem, aj dycham za ne.
a takisto by potom nemali mat deti ani zeny napr. s cukrovkou a pod.?? chyba je sa neliecit, nie mat nejaky problem chorobu

  • Upravit
Labuť19
252
4.9.15 10:49

@elvia2 Vidim to úplně stejně. Její rodiče jí dali určitý vzor a ona půjde podle toho, bude si myslet, že je to tak správně, nakonec si možná i řekne, že když ona si musela něco vytrpět, tak i ta malá to vydrží.

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
4.9.15 11:01

@zuzouš tak nevím, tohle mi přijde jako plivnutí do obličeje všem nešťastným rodičům, kteří díky SIDS o své dítě přišli…neměla bys ten problém takhle bagatelizovat

  • načítám...
  • Zmínit
Labuť19
252
4.9.15 11:08

Neřikám o sobě, že jsem super matka.. Syn byl sice neplánovaný, ale chtěný. Když jsem poprvé uviděla ty dvě čárky na testu, tak jsem věděla, že za něj chci a budu celý život bojovat. I když mi v těhotenství bylo často zle, bolelo mě celý tělo, nemohla jsem spát a když jsem ve 30tt skončila v nemocnici a musela tam ležet, tak mě nikdy nenapadlo, že bych ho nesnášela. I přes ten 3 denní porod jsem ho milovala a nikdy mu za vinu nic nedala. Ano po porodu jsem ho nechtěla mít moc na pokoji, protože jsem se bála, že to nezvládnu, byla jsem dost slabá, syn měl přes 4kg a byl na mě moc těžkej. Doma jsem to, ale všechno zvládala. U syna byla trochu těžké ho uspat, takže jsme s přítelem museli na střídačku houpat. Když malej přes den hodně brečel a já už toho měla dost, tak jsem ho dala partnerovi a syn se u něj uklidnil. Tak tomu bylo i naopak, ale že by mě napadlo na malého křičet? Nikdy.. :zed: Uklidňovat jsem se chodila do vedlejší místnosti, ale dítě jsem dala otci. Nakonec jsem se malému omlouvala, že jsem nervozní a přenáším to na něj. :hug:
A k tobě.. Myslim si, že člověk psychicky v háji by neměl mít děti. Kor když si neměla jako základ milující rodinu, která by ti byla vždy na blízku. Podle mě si opravdu nalháváš, že všechno bude dobré, ale samo se to nespraví. Snad malá nebude v životě moc trpět. :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzouš
10351
4.9.15 11:14

@vantili 8o ani trochu jsem to nebagatelizovala. Napsala jsem, co si myslím, nikomu nenadávám, s nikým se o tom nehádám. Podle mě to stojí za zamyšlení, ale to je na každém. Až budu chtít na někoho plivnout, udělám to úplně jiným stylem.

  • načítám...
  • Zmínit
ivašot.
15448
4.9.15 11:50

Taky neříkám, že jsem supermatka.
Navíc poporodní deprese nebo laktační psychóza jsou prostě nemoci, které si nevybírají a nikdo za ně nemůže.
Ale autorce deníčku spíš vyčítám, že psychické problémy, které neřešila měla už roky. K tomu zjevně ne zcela fungující vztah, a to je ještě velmi mírně řečeno, a za těchto okolností si pořídí dítě. A stejně ani to dítě ji nedonutí svoje problémy řešit s odborníkem.

  • načítám...
  • Zmínit
Jensina
1008
4.9.15 13:47

@elvia2 Vidíš to a já si zase myslím, že sobec je ten, pro koho je jeho dítě VŠÍM. :D

  • načítám...
  • Zmínit
Jensina
1008
4.9.15 13:57

@Labuť19 Vidim to úplně stejně. Její rodiče jí dali určitý vzor a ona půjde podle toho, bude si myslet, že je to tak správně, nakonec si možná i řekne, že když ona si musela něco vytrpět, tak i ta malá to vydrží.

Ty jsi vědma? S touhle teorií šlapeš po každém, kdo pochází z primární nefunkčí či disfukční rodiny, a přesto se mu podařilo vybudovat rodinu novou a funkční. 8o

  • načítám...
  • Zmínit
gabrisah
1
4.9.15 18:29

Nejsem častý čtenář diskusí a nechci zahlcovat, ale myslím, že jak příspěvek anonyma, tak následně bibi 239 byly oba za hranicí zvládnutých emocí. Nejsem vševěd, ale myslím, že chápu obě dámy. Mám jedno žijící dítě, sedm nenarozených jsem před ním ztratila, neomlouvám anonyma, ale chápu ho, takové myšlenky se prostě hlavou honí a není to dobře. „Kritikové“ autorky deníčku občas šermují s nezodpovědností a nedobrým psychickým stavem před narozením dítěte a sobeckostí. To by ale znamenalo, že děti mohou mít jen lidé zdraví (fyzicky i psychicky), zajištění finančně, v „řádném“ vztahu. Když mají lidé tyto předpoklady při narození dítěte a potom je ztratí, tak jim je jako vezmeme, protože přestali splňovat kritéria? A o čem taková ideální kritéria svědčí? Kdo může rozhodovat o dobrém a špatném? Já jsem taky nezodpovědná, dítě se mi narodilo v 40 a po rakovině, v CAR mi to taky dávali najevo, ale má ŽIVOT!!! A sobectví? Lidé rodí děti ze směsice naivních představ a sobectví, představují si sebe jako dokonalé rodiče, děti jako zdravé a úspěšné, to není sobectví? Nesobecký postoj k rodičovství by předpokládal, že nám nebude vadit, když bude dítě jiné (mentálně, fyzicky), ale takové přece nikdo nechceme! V rodičovství je ohromný kus sobectví a je neoddělitelné od nejlepšího zájmu dítěte.
Autorce deníčku bych dopuručila možná rodinnou terapii (pokud cítí, že je její rodina jiná a nevyhovuje jí to) v motole je opravdová špička, pokud to finance dovolí doporučuji - je to pod dětskou psychiatrií (tam se také třeba může dohodnout zda a jak řešit individuální těžkosti, ale na ty již není sama, čelí jim s partnerem a dcerou.
Hodně sil

  • načítám...
  • Zmínit
Snehulienka
98
4.9.15 21:52

Ja se k tomu nechtela vyjadřovat ale musim…ja rodila pred osmi mesici a malem jsem tam zustala, prisla jsem o moznost mit dalsi deti…kazdy den dekuju bohu ze tu s nima muzu byt a proto nechapu a nepochopim, jak nekdo muze neco takoveho psat o svem miminku…jak se ten drobek nevinny asi citi…a pokud nekdo problemy ma, ma se lecit a ne si porizovat deti…to je ten paradox…nekdo kdo chce nemuze a ty můžeš a pohrdaa tim…ja kdyz zjistila problem ze se nedokazu vyrovnat s porodem, kdy me vzali spodek, mazala jsem na psychoterapie..ale za sve deti bych dala zivot…zadny denicek me nerozbrecel

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
6.9.15 20:54

@kiki.kiki.piki jak už tu bylo řečeno kdo nezažil ať nesoudí. každý má jinou minulost a svou vlastní budoucnost. mě mohlo myslet na to že pláče protože ma strach ne proto že to dělá schválně. já měla pocity nahoru dolu, ale mám skvělého partnera co mě pomohl. a jak už tu zaznělo jakmile miluješ všechno se obráti. taky jsem chtěla tři děti a teď si nejsem jista ani druhym. dceři bude rok a miluju jí ale. šestineděli bych klidně zrušila :D :D M.

  • Upravit
mlejnice01
87
7.9.15 13:45

Chápu a rozhodně neodsuzuji, vydržte, bude líp. Věřte sama sobě a nebo na čas prohoďte role s partnerem. Držím palce i na nohách a maličké spousty nádherných chvil.
:kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.9.15 20:04

@kiki.kiki.piki
Smekám před Tebou, jak si šla s kůží na trh. Je to otevřená, upřímná zpověď. Už to, že si všechno uvědomuješ, je velký krok kupředu. Zvládnete to, bude líp.
Já jsem první těhotenství celé prozvracela, ležela v nemocnici, těšení nějak nepřicházelo. Pořád jsem si v hlavě opakovala, těš se, je to radost, je to dar. Při porodu nepřišla ona závratná vlna něhy a lásky, ale spadl na mě obrovský těžký balvan odpovědnosti. Mimino to cítilo, od druhého dne půl roku řvalo. První noci jsem nespala vůbec, šestinedělí bylo strašné, když mu bylo týden zůstala jsem prvně v noci sama doma, dítě řvalo, nakojený, přebalený, ale řvalo, já jsem strašně brečela, cítila hroznou bezmoc, zatřásla jsem s ním, pak i já se omlouvala. Ostatním jsem říkala, že jsem unavená, volala jsem o pomoc, nikdo nepřišel, nikdy nikdo nevozil kočár nic. Říkali jen, nojo, jsi unavená, to všechny matky. Počkej, až se začne usmívat a žvatlat, to Ti to vynahradí. Víš ono by mi tenkrát stačilo říct, že to není normální a že si mám zajít k psychologovi. Já jsem si to v té době temna neuvědomovala. Šla jsem tu cestu utrpení půl roku. Musela jsem si počkat do šestého měsíce na první úsměv… Proč Ti to píšu, dítěti je teď skoro 5 let, zlepšuje se to, postupně si k sobě nacházíme cestu. Do 4 let jsem si musela počkat na „mám Tě rád“, teď už jsou i pusinky a obětí. Mám druhé dítě, u toho bylo všechno jiné. Po jeho narození přišel ten příval, první úsměv ve 2 měsícíh, tulítko je od narození, je to velmi kontaktní dítě.
Skončím, čím jsem začala, BUDE LÍP, MÁŠ TO UVĚDOMNĚNÍ. :hug:
Prosím o zachování anonymity, je to pro mě velmi citlivé téma. Děkuji.

  • Upravit
Anonymní
8.9.15 23:53

Mas krasnou, zdravou holcicku, chapu, ze jsi z toho vseho na nervy, ale bylo by mozna dobre vyhledat nejakou pomoc, at toho opravdu nemusis nekdy litovat! :srdce: :kytka:

  • Upravit
didi28
1104
29.9.15 14:59

Wau.. drž se mamko, uvidíš za chvilku, jak malou budeš milovat.. :srdce:
Já si miminko moc přála, podařilo se nám otěhotnět a během 4 měsíce jsem propadla depce že bych byla radši kdyby se to mimčo vůbec nenarodilo atd.. sama jsem zírala kde se ve mě tyhle pocity berou.. vždyť jsem miminko chtěla,,,? úplně chápu tvoje pocity.. naštěstí mě to přešlo, vybrečela jsem se, pořádně se vyspala a dostala z toho. Teď se zas těším jak malá.. Přikládám to hormonům a věřím že i u tebe hrají hlavní roli..
Myslím na Vás :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
21.11.15 11:14

@Andrea.Tom Pekne, rvat po miminku, ktere ma hlad aby sklaplo, kvuli tomu, ze Ti chlap nepomaha. Kor Ty, ktera mas dite s nejakou vadou, a o minule miminko jsi „prisla“ :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
21.11.15 11:43

No hlavně abys to řešila ty, když už tady tak pěkně radíš. Nepochopila jsem, jestli jsi stále pod dohledem nějakého psychiatra/psychologa. Jestli ne, tak ho vyhledej, laktačka je swině, to se rozjede ani nevíš jak. :(

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
26.11.15 22:00

@sebaanez sklaplo??! a to jsi kde četla??! Jak neumíš číst, tak se nevyjadřuj, uděláš lépe pro své okolí.. Psala jsem, že když jsem byla nevyspalá a malý měl úplně všechno, i já jsem byla hned vedle něj, tak jsem řvala „tichoooo“ protože jsem už nemohla… To že ty si vymýšlíš, jak tomu říct hnusně, to je tvůj problém…

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
26.11.15 22:07

@Andrea.Tom To je jedno jestli „sklapni, bud zticha, ticho, nebrec“. Tady snad jde o princip. Miminka proste placoz i kdyz podle matek maji vsechno. Jsou napapana, prebalena. Treba jim je zima, boji se stinu, tlaci je plenka, nebo proste chteji byt u mamy!!! Je to jejich jediny zpusob komunikace. A je pekne hnusne rvat po malem miminku. U Tebe je to o dost zvlastnejsi. Takze nesvaluj vinu na me jak tomu rikam ale radsi rekni chlapovi at laskave pomahs at jsi vyspala a nemusis rvat po miminku. :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
27.11.15 07:59

@sebaanez jestli si to tak jednoduše představuješ, tak se ničemu nedivím ;) od te doby se časy změnily a zlepšily. Chlap pomáhá a baví se s malým. To ale nic nemění na tom, že prostě mnoho z nás tyto stavy měla nebo má a jen se většina bojí je říct nebo napsat, protože se objeví někdo jako ty a začne do nich rýt :roll: no naštěstí se já zrovna nestydím si přiznat chybu a napsala jsem co jsem napsat chtěla.. Zakladatelka tohoto příspěvku ani já nejsme jediné, které tyto stavy měly… Takže „mír“ :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zvedání ze dna