Běžíme
O jedné běhací mamince.
Vždycky se mi líbila reklama na sportovní boty, ve kterých běžela krasná žena, která byla uvolněná a prostě svá… a taková jsem chtěla být i já.
Ale fyzická kondice byla na bodu 0 a představa běhání v tělocviku na základní škole ve mně zakořenila fakt o zarudlém opoceném obličeji, nesnesitelném píchání v boku a plíce, které jsem po pár metrech nechávala na triku.
Po porodu jsem chtěla být opět krasná a štíhlá jako většina holek. V té době už běhala moje starší sestra a já jí tak hrozně záviděla: její kondici a postavu, kterou měla lepší po 3 dětech než za svobodna.
A tak jsem se rozhodla, že začnu taky! Obula jsem zaprášené tenisky, oblékla jediné tepláky, které mně byly, a vyrazila do ulic - teda spíš do ulice. Po pár metrech, kdo by to byl čekal, jsem opět skončila se zarudlým obličejem, pícháním v boku a plícemi vyhozenými na chodníku. Tak jsem se vrátila zpátky domu naštvaná na cely svět a hlavně na sebe!
Další den jsem sedla k internetu a hledala informace o běhání. Po pár minutách jsem narazila na 9týdenní plán pro začátečníky a rozhodla jsem se, že to vyzkouším.
Tak jsem vyrazila opět, teď už do ulic, 
se stopkami a měřila intervaly.
První týden byl takový, že jsem jednu minutu běžela a 7 minut šla rychlou chůzí, a tak se to opakovalo půl hodiny 4× týdně. Nemusím psát, že ta minuta běhu pro mě byla nekonečná, ale s přibývajícími týdny a tím i přibývajícími minutami běhu a krácení minut chůze jsem si cítila líp a líp. Až na konec jsem uběhla celou půl hodinu a byla jsem na sebe nezkutečně pyšná. Domů jsem dorazila rozzářená jako sluníčko a hrdá, jako bych vyhrála největší závod života.
V běhu jsem se lepšila a lepšila, ale za rok jsem zlenivěla a tenisky a tepláky strčila do kouta a opět záviděla sestře, že jí běhání stále baví. Potom jsem otěhotněla podruhé a váha šla opět nahoru a po porodu už se ji moc dolů nechtělo.
Tak jsem se opět naštvala a hned po šestinedělí, které mi končilo přesně na 1.1.2015, jsem obula znovu tenisky a vyběhla… Ač jsem si myslela, že budu znovu začínat se stopkami, moje tělo si díky bohu ještě něco málo pamatovalo, takže jsem neměla problém po takové době uběhnout krásné 4 km na jeden zátah.
Hned nato jsem si koupila nové (drahé) bežecké boty a kalhoty, abych měla inspiraci a běhala dál. Moje tělo se konečně začalo vracet do stavu „před těhotenstvím“ a já sršela energii. Není nad to si pustit muziku a na chvíli nechat děti manželovi a být sama se sebou. Vřele doporučuji! Sice je pravda, že mi třeba manžel po půl hodině volal, ať okamžitě dorazím, pač moje malá pijavička se vzbudila na kojení, ale zvládli jsme to. Běhala jsem a kojila bez problému do dceřiných 1. narozenin.
Po roce běháni jsem se přihlásila na svoje první 6 km závody a myslela, že já frajerka, která už běhá po dědině 8 km, to dám s přehledem. Ale opak je pravdou. Nechala jsem se strhnout davem a po dvou kilometrech jsem musela zastavit a rozdýchat moje startovní tempo.
Uvědomila jsem si, že i když je tu hromada lidi, já musím být pořád jen sama sebou a nesrovnávat se s lidmi, kteří už mají naběháno několik let přede mnou. Takže na další závody jsem se už ponaučila, a i když jsem někdy byla i poslední, tak jsem doběhla bez nějakých komplikaci slavnostně do cíle.
Letos jsem si splnila jeden ze svých bežeckých snů, a to byl můj první půl maraton. Bylo to ale náročnější, než jsem si představovala. V prázdninových teplotách 35+ jsem si sáhla opravdu až na dno, ale doběhla jsem do cíle s tím, že už to byl můj poslední závod aspoň pro letošek a dál si už budu běhat po okolí.
Teď už si udržuji jen svoje tempo 3× týdně 10 km, což je pro mě ideální. K dokonalé postavě mi sice chybí ještě pár centimetrů, ale všechno má svůj čas.
Jsem ráda, že jsem s běháním začala, a doufám že mi moje nadšení dlouho dlouho dlouho vydrží. Protože je to vážně pecka!
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1460
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 767
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3322
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 569
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 906
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2423
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2020
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4042
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2085
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2045
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Běhání je droga - vyčístím si hlavu, protřídím myšlenky, zahřeju se… Jen do toho prvního kilometru se musím trochu nutit. Běhám pravidelně asi půl roku (2-3× týdně) mimo dalších sportů. Jak se „nažhavit“? Máte taky první kroky tuhé a táhnete to hlavou?
Běhám teprve pár týdnů ale vím že nechci dělat nic víc než běhat 