Jsem těhotná a bezmocná
Skoro 21leta budouci maminka si nevi rady co ma delat, nemam se komu sverit a vse me tizi, ale nechci zaroven miminku ublizit mym trapenim
Na podzim mi bude 21 let, jsem bez práce, bez vzdělaní. Na gymnáziu jsem dokončila pred rokem 4.ročník nemam maturitu, tedy zadnou praci. Dalkove pujdu studovat kucharinu do Prahy od prvniho zari a pred dvema dny jsem zjistila, že jsem asi v tom. Udelala jsem testik a byl pozitivni, objednala jsem se k lekari na 7.7. ze by detatko uz melo byt videt tedka budu asi v 4(6) tydnu. Nevim co delat. Bydlim s mamou v podnajmu a je tu s nami muj pritel. Vydelava jen mama a stve nas to, ale prace neni. Pritel je v invalidce - psychicky nemocný, ma hromadu dluhu a tedka 23.unora by melo prijit na svet detatko ktere bude mit milujici rodice ale velmi velmi chude. V zadnem pripade nechci si miminko nechat vzit, je to zivy tvor a ma pravo na zivot a uz ted, i kdyz ma par milimetru, ho milujeme.
Nevime jak to rici nasim rodinam. Mama by me nenechala na holickach to vim ale ma babicka je nemocna a zprava ze sem tehotna by ji uz nejspis zabila… Je po nekolika mrtvicich a kazdou malickost musi resit.
Pritel ma moznost delat od cervence snad, nabidka je ale znate to, v dnesni dobe neni nic jiste, i ja mam nabidku pres prazniny delat pomocnou silu v kuchyni i kdyz budu muset stat cely den na nohou, chtela bych to zkusit, penize se hodit budou.
Jsem nezkusena holka, ktera se nema moznost poradit s nekym kdo ma vice zkusenosti s reakci rodicu okoli, nebo jestli stani v praci by nebyl zrovna dobry napad. Cetla jsem ze je mozne ze bych mohla omdlit…
Prosim Vas teda o radu, moc dekuji Lenka
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4012
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2425
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1570
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 866
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 983
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2832
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3818
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3285
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1181
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1609
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...